TS2 - kapitola 36

Kapitola 36 – Zmlátím tě

Když práce toho dne skončila, Tang Feng odjel ve svém autě v doprovodu svého asistenta a manažera beze slova rozloučení. Když došlo k takové věci, bylo by trapné a divné, kdyby s někým mluvil. Nakonec to přece jenom byla natáčecí lokace, Tang Feng nechtěl, aby Gino snědl jeho pěst všem na očích.

Tang Feng se jen chtěl vrátit do svého hotelu, dát si horkou lázeň a dobře se vyspat. Pak ráno vstane, dosyta se nají a pak Gina zmlátí.

Gino, za co ho ten mizera měl?

Tang Feng věděl, že k němu Gino cítil jistou náklonnost, ale Gino s těmi věcmi, co mu dneska provedl, překročil veškeré meze a přitom se vymlouval na práci. Překročil tu nejspodnější hranici mezi nimi.

I když Tang Feng věděl, že ta scéna byla dobře natočená, bylo pro něj těžké se rozveselit.

Nebyl si jistý, jestli Lu Tianchen věděl, co se stalo. Když se Tang Feng vrátil s pochmurnou tváří, Lu Tianchen se na nic neptal a nic neřekl, jen si s Tang Fengem dal sklenici vína, jen co vyšel z koupelny. A pak oba šli do svých vlastních postelí ke spánku.

Lu Tianchen využíval Charlesovy nepřítomnosti, aby se k Tang Fengovi občas přidal do postele. Jen aby se navzájem drželi nebo tulili k sobě, nanejvýš s nevinným letmým polibkem na rty. Dokud Tang Feng nic nenaznačil, Lu Tianchen by muži neprovedl nic přehnaně důvěrného.

Dneska večer bylo od pohledu jasné, že Tang Feng nebyl v dobré náladě. Lu Tianchen ho moudře nevyrušoval.

Uprostřed noci se Lu Tianchen připlížil ze své postele a uložil se vedle Tang Fenga a zezadu ho objal. Napůl probuzený a napůl spící muž také ze snu dvakrát zabručel a opřel se o Lu Tianchenovu hruď.

Lu Tianchen se v tichosti zeptal: „Kdo kruci jsi?” Za svitu měsíčního světla Lu Tianchen jemně políbil Tang Fenga na krk.




Tang Feng druhého dne nemusel vstávat brzy, a tak se ze spánku probudil přirozeně. Matně si vzpomínal, že mu včera uprostřed noci někdo vklouzl do postele, ten člověk byl pravděpodobně Lu Tianchen.

Když ráno vstal, v posteli vedle něj nebo v té druhé posteli nikdo nebyl. Ale když natáhl ruce a dotkl se prostěradla, pořád tam bylo trochu tepla. Lu Tianchen by neměl být pryč moc dlouho.

Tang Feng se v poklidu protáhl, vstal z postele a šel do koupelny, aby se vykoupal. A pak se pomalu probral ze svého napůl snění do probuzeného stavu. Vrátil se k posteli, aby se oblékl, a zároveň si vzal telefon, aby se podíval, jestli ho někdo hledal. Ale zjistil, že měl telefon vypnutý.

Možná že mu telefon vypnul Lu Tianchen.

Tak co potom on, Lu Tianchen?

Když se Tang Feng upravil, nezavolal přímo Lu Tianchenovi. Místo toho zavolal své manažerce Xiao Yu; obvykle věděla, kde Lu Tianchen byl.

„Xiao Yu, víš, kde je předseda Lu?” zeptal se Tang Feng. Podle toho, co měla Xiao Yu ve zvyku, by měla Lu Tianchenovi říct, co se včera stalo na natáčení. Tang Feng věděl, že Lu Tianchen nebyl člověk, co by jen tak seděl a díval se.

Lu Tianchen se s ním dneska ráno před odchodem nepozdravil. Možná to bylo tím, aby vyřídil tu věc s Ginem. Navíc Lu Tianchen teď byl jeho šéf; měl platné důvody bojovat o práva svého zaměstnance.

„Předseda Lu, předseda Lu, on...” Xiao Yu na druhém konci koktala.

„Co se děje, stalo se něco? Řekni mi, kde je.” Jak Tang Feng poslouchal Xiao Yuino koktání, dokázal odhadnout, co se možná stalo.

Lu Tianchen neudělal nic zbrklého, že ne?

„Gino přišel zrovna teď do hotelu, předseda Lu ho nenechal jít nahoru a ti dva pak spolu odešli do hotelové tělocvičny. Zdá se, že předseda Lu Gina zmlátil, Ginův manažer teď spěchá sem. Tang Fengu, dřív nebo později by ses o tom doslechl, ale nesmíš... Haló, haló?”

Tang Feng už dávno zavěsil, otevřel dveře od hotelového pokoje a běžel k hotelové tělocvičně. I kdyby měl Gino dostat nakládačku, měl by ho zmlátit on.

Zrovna teď měl velmi komplikovanou náladu. Na jednu stranu byl naštvaný kvůli Ginovým dětinským záchvatům vzteku a včerejšímu impulzivnímu a neprofesionálnímu chování, ale na druhou stranu se trochu bál, že by ho Lu Tianchen zmrzačil.

Tang Feng se už dřív s Lu Tianchenem radil ohledně bojových umění. Velmi jasně chápal, že pod Lu Tianchenovým zdánlivě kavalírským vnějším vzezřením byl zručný bojovník s nepřekonatelnou dravostí. Jelikož byl na stejné úrovni jako Charles a nijak nezaostával a jelikož Charles dokázal Gina snadno zmlátit, Lu Tianchen ho mohl přirozeně také zmlátit.

Lu Tianchen nebyl člověk, co by se snadno nahněval, ale jakmile byl rozhněvaný, byl strašlivý.

Jako sopka, co je obvykle pokojná a tichá. Jakmile vybuchne, stačí to na to, aby to otřáslo zemí a zničilo oblohu.




Když jste vážně nechtěli, aby se něco stalo, někdy měl osud jiné plány a dovolil, aby k tomu došlo navzdory těm nejlepším plánům. Když Tang Feng dorazil do tělocvičny, přivítal ho pohled, co náhodou bylo to poslední, co chtěl vidět.

V tělocvičně nebylo moc lidí, dalo by se říct, že tam nikdo nebyl. U dveří stálo pár lidí neznámého původu. Když Tang Feng vešel dovnitř, jen se po něm podívali a dovolili mu bez problémů vejít.

Když Tang Feng spatřil Lu Tianchena a Gina v boxovacím ringu, Lu Tianchen zrovna kráčel ke straně ringu, vzal si své sako, co viselo na sloupku, a oblékl si ho. Jen zběžně se podíval po přicházejícím Tang Fengovi.

„Lu Tianchene.” Tang Fengovi padl pohled na hřbet Lu Tianchenovy ruky, kde měl klouby potřísněné trochou krve. Nevypadalo to, že by patřila jemu, takže mohla být jedině...

„Pořád můžu bojovat! Ještě jsem neprohrál!” Zpoza Lu Tianchena se ozval křik. Tang Feng přišel blíž a našel Gina ležet na zemi. Tahle hollywoodská superhvězda vypadala trochu trapně, ale zdálo se, že hořící plameny v jeho očích jim všem říkaly, že se tak snadno neskloní a neustoupí.

Lu Tianchen, zády ke Ginovi, pozvedl rty v blahosklonném úšklebku. „Ne, prohrál jsi od začátku.”

„Co tu děláte?” Tang Feng nakročil k nim.

Lu Tianchen se rychle přesunul kupředu, aby ho zadržel. Všiml si Tang Fengova pevně nakrčeného obočí a řekl: „Pojďme.”

Tang Feng za Lu Tianchenem viděl Gina. Vlasy měl celkem rozcuchané; koutky úst mu také krvácely, údajně kvůli adrenalinu a přetížení z boje ztěžka oddechoval. Když se s Tang Fengem střetl očima, zorničky se mu mírně rozšířily, než pomalu sklonil hlavu, aby se vyhnul jeho pohledu.

„Tohle si zaslouží,” řekl Lu Tianchen.

„Tak bych ho měl mlátit já.” Tang Feng chtěl vlastně Gina tak moc zmlátit.

Lu Tianchen pokrčil rameny. „Bereš ho jako dítě? Nezapomeň, jak smrtelné tohle dítě je.” Odmlčel se, očima se mírně podíval vzad. „Navíc to je vzpurné dítě se silou dospělého.”

„Já vím...”

„Tak mu nedávej žádné klamné iluze.” Tohle bylo poprvé, co spolu začali vycházet, kdy Lu Tianchen promluvil na Tang Fenga přísným tónem.

Tang Feng přikývl a natáhl se, aby Lu Tianchena poplácal po rameni. „Vím, co dělat.”

Lu Tianchen se na něj podíval. I kdyby Tang Feng tyhle věci neudělal, stejně by mu pomohl je dokončit.

„Počkám na tebe venku.” Lu Tianchen se rozhodl tohle místo předat Tang Fengovi. Okamžitě seskočil z ringu a odešel.




„Myslíš si, že jsem neschopný? Prohrál jsem, když jsem bojoval s Charlesem. A když jsem bojoval s tímhle panem Lu, zmlátil mě do modra.” Jak se Gino opíral o sloupek boxovacího ringu, hořce se zasmál v sebelítosti.

Tang Feng přešel k němu, blahosklonně se na toho mladíka díval. Neměl v úmyslu Gina utěšovat. „Správně. Vážně jsi neschopný. Ne proto, žes je v boji nedokázal porazit, ale protože jsi od začátku nevěděl, co přesně chceš. Věřím, že lidé v tvém okolí tě více než jednou nazvali umíněným dítětem, ale proč ses vůbec nezměnil.”

„Pracuju na tom!”

„Evidentně ne dost tvrdě!” pokáral ho Tang Feng nahlas.

„Tak co kruci chceš, abych udělal?!” Gino byl příliš emocionální; sklonil hlavu a zakryl si tvář.

„Hodit po mě tuhle otázku. Je to proto, že kdybych to byl já, kdo ti řekne, co máš dělat, dovolilo by ti to být schopen to udělat? Tak jdi a buď vyspělý dospělý. Už dávno jsi za věkem umíněného dítěte pohrouženého do vlastních fantastických snů. Včerejší událost mě vážně rozzuřila. Takže mi dovol se taky na něco zeptat. Jako co mě vůbec vidíš?”

Gino dravě zvedl hlavu a zakřičel: „Mám tě rád!”

„Takže jsi mi včera přede všemi provedl něco takového. Takhle máš někoho rád?” Tang Feng si frustrovaně povzdechl. „Věci, co máš rád. Ostatním se nemusí nezbytně líbit.”

„Za včerejšek... se omlouvám. Včera jsem byl moc impulzivní.”

„Impulz není nikdy výmluva nebo důvod. Gino, přestaň si nacházet výmluvy. Nechci tě utěšovat nebo ti dávat důvody nebo rady. Už jsi dospělý. Jak jsi dřív řekl, jsi dokonce starší než já. Jako muž přemýšlej o tom, co bys měl dělat.” Tang Feng si povzdechl. Podíval se na Gina před sebou a pokračoval: „Přemýšlej o tom, jaké následky přinese tvé počínání.”

„Pořád jsi na mě naštvaný?” Gino ztišil hlas.

„Kdyby ti něco takového provedl muž, budeš naštvaný?” zeptal se místo toho Tang Feng.

„Myslím, že bych ho zabil.” Jakmile se pozice převrátily, Gino to nedokázal snést a živě potřásl hlavou.

„Tak to je celé.” Tang Feng se na Gina naposledy podíval a pak se otočil k odchodu.

Gino jen zíral, jak odcházel. Ačkoli Lu Tianchenovi dovolil, aby ho zmlátil, nedostalo se mu žádné útěchy, ani odpuštění, jak si představoval.
------------------------------------------------


~ Posledních pár vět od té Ginovy trapné otázky "pořád jsi na mě naštvaný" mu zatlouklo dalších pár hřebíčků do rakve. Z té už se nevyhrabe a s veškerou pompou ho pohřbím! ~

~ Ať žije Lu Tianchen! Tu scénu v tělocvičně bych chtěla vidět... i když radši asi ne, v představách ji mám dokonalou, pak by tam dosadili nějakého maníka, co by se mi nelíbil, a co pak... ~

<Předchozí>...<Následující>