AK - kapitola 26

Kapitola 26 – Dojem z manželky

~ Z pohledu Leonharta ~

Úsvit byl oslňující.

Zůstal jsem vzhůru celou noc, abych si prostudoval nezbytné dokumenty potřebné další den.

Dneska byl den, kdy přijede princ z Orannie.




Když nespím, stane se ze mě osobnost, co bych neměl nikomu ukazovat. Posadil jsem se do křesla a zavřel jsem oči.

Někdo intenzivně klepal na dveře, takže mě to okamžitě probudilo. Byl jsem přesvědčený, že to byl Kristoff, a tak jsem mu dovolil vstoupit.

„Dobré ráno, Vaše Veličenstvo. Princezna Shane bez zdržení před chvilkou dorazila do císařského paláce. Rád bych si potvrdil nastávající rozvrh, je to v pořádku?”

Ach, princ... Když to teď zmínil, je to „princezna”.

Cítil jsem se vůči princezně omluvně, ale zatímco jsem měl zájem o orannijskou ekonomiku, o samotnou princeznu jsem moc zájem neměl.

Vlastně jsem nevěděl, jestli bylo správné nazývat jej „princezna”. Já sám jsem neměl žádnou silnou averzi vůči romantickým zájmům stejného pohlaví, ale preferoval jsem ženy. Jelikož jsem byl císař, zplození dítěte nakonec povede k dalšímu rozvoji země.

Kristoff mi řekl, že takové úmysly nebyly dobré, ale mě zajímalo, jak získat zisk pro zemi.

„Budeme postupovat tímto směrem... ale jsi si jistý?” Zdálo se, že Kristoff zakončil své vysvětlení.

Zatímco většina toho šla jedním uchem dovnitř a druhým ven, Kristoff by nepochybil, ani kdyby všechny události zůstaly na něm.

Pokud to nechám na tobě, nedojde k žádným pochybením.

„Ach, nechám to na tobě.”

„Rozumím. Také ti nahlásím ohledně povahy princezny Shane a vyšetřování Orannie, co jsme provedli s Eckartem.”

„Nejdříve co se týče pověsti princezny Shane v její zemi. Jelikož byla její existence dosud tajemstvím, o jeho dětství nic nevím.”

„Ale slyšel jsem, že v posledních pár letech skryl svou totožnost, aby se účastnil festivalu ve městě, a pomáhal svému otci princi Alexeiovi s prací. Každý rok chodil na festival s nejstarším synem vévody a zdálo se, že byli milenci. Ze zkazek mezi lidem se zdá, že ti dva svůj vztah nepopřeli a povídalo se, že svatba byla na spadnutí.”

„Jeho výsost princ Alexei má na starosti správu zahrad v královském paláci. O informace jsem požádal i jeho kolegy. I když tam princezna Shane pracovala jako muž, nikomu nepřišlo divné, když ohlásili, že je žena. Vlastně si původně mysleli, že se převlékl za muže. Princezna Shane byla pilná; a jeho znalosti o rostlinách převyšovaly všechno ostatní.”

„Byl nesmírně populární. Byl jako hrdinka tragédie, kdy ji odloučili od milého v Orannii kvůli sňatku do Casparu.”

„Když jsem se setkal s princeznou Shane, možná bych měl říct, že tam byl dojem muže. Ale má neotřelou povahu. I když se loučil, nijak neslzel a nepřivedl si s sebou žádné služebné. Zdá se, že bral ohled na to, aby se na jeho tajemství nepřišlo.”

„Co se týče mého dojmu, je to velmi příjemný a silný člověk.”




Upřímně bylo nečekané, že by Kristoff někoho tak moc ocenil.

Ale trápila mě ta existence milého zanechaného v Orannii. Jelikož přišel až do této země, pravděpodobně se odhodlal, že se provdá, ale s největší pravděpodobností z toho neměl radost, neboť se musel rozloučit se svým „milým”.

„Aha. Díky za hlášení.”

„To nic, no, tohle je trochu hrubé, ale ještě musím něco připravit, takže se omluvím. I když mi tohle nepřísluší, radím ti, aby sis před slyšením dal horkou lázeň,” řekl Kristoff, jak odešel z místnosti.

No ano, zdálo se, že jsem měl ze svých špatných spacích návyků vrabčí hnízdo.




Když nastal čas, důležití vládní úředníci země se už shromáždili v audienční síni.

„Všechny jsem vás vystavil těžkostem. Omlouvám se, že jsem vás tu všechny svolal.”

„Vůbec, Vaše Veličenstvo, nevadí nám to. Konečně jste přivítal královnu, takže jsme vás také chtěli brzy vidět,” prohlásil premiér.

Byl to dobrosrdečný starý muž, ale byl úděsně důvtipný. Ani nechci pomyslet, jak dlouho by válka trvala, kdyby neměl takové názory, jaké měl. Také to byl jeden z mála lidí, co znali tajemství princezny.

Bylo mnoho úředníků, co na premiérova slova kývalo.

Během této pokojné atmosféry vstoupila dovnitř v doprovodu Kristoffa centrální postava tématu.

Jak jsem se díval na jeho vzezření, přemohlo mě to. Je tohle vážně princ? Šaty se vzorem květin, co nebyly moc křiklavé, zdůrazňovaly jeho uhlazenou krásu. Když promluvil, měl příjemný jemný zastřený hlas a dokázal jsem s ním vést příznivou konverzaci bez nátlaku.

Vypadalo to, že byl nervózní, ale to bylo jenom přirozené, když byl v obklopení tolika lidí.

Zdálo se, že bychom si pravděpodobně mohli vybudovat dobrý vztah.

Jelikož jsem obdržel hlášení, že byl chronicky nemocný, přehnaně jsem se o něj bál?

V audienční síni jsem jeho úsměv nespatřil, takže mě to trochu zklamalo, ale když jsem spatřil jeho nádherný úsměv, co věnoval premiérovi, cítil jsem se rozpačitě.
--------------------------------------------

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>