TS2 - kapitola 34

Kapitola 34 – Scéna v zahradě (1)

Dnešní trénink projevu se dal považovat za hladký. Ačkoli Gino vypadal, že ho to otrávilo a znavovalo, pod Tang Fengovým dozorem a vedením stejně trénoval celý den.

„Teď konečně chápu, proč je tvůj projev tak dobrý. Bože, copak se nikdy necítíš znaveně a znuděně, když se koukáš do zrcadla a pořád dokola celý den recituješ svoje repliky?” Dnešní trénink konečně skončil ve čtyři odpoledne. Bylo to, jako kdyby se celá Ginova osoba prostě zhroutila, jak ležel na podlaze s údy rozhozenými.

„Sedni si. Napij se trochu vody a pak si dej pastilku. Pokud nechceš mít zítra bolavý krk, od teď mluv méně.” Tang Feng připravil pro Gina sklenici medové vody, vzal pastilku a osobně obě ty věci položil na podlahu vedle Gina. Tang Feng byl také celkem unavený, a tak prostě pleskl na zem a posadil se na podlaze se zkříženýma nohama.

Všichni Fiennese brali jako velkou hvězdu. Většina lidí viděla jenom jeho velkolepost a úspěch, ale jenom pár vědělo o jeho dřině a bolesti.

Fiennes měl někdy čtyři až pět rozhovorů denně. Některé jeho filmy měly jenom pár vět textu, ale aby se na to připravil, zavíral se každý den ve svém pokoji a recitoval ty hlášky před zrcadlem...

Kvůli tomuto rušnému a suchopárnému životnímu stylu měl jednou pocit, že to je nesnesitelné, ale nakonec to stejně zvládl.

„Míval jsem učitele, co mi jednou řekl, že období, kdy cítíš nejvíce bolesti, je také období, kdy jsi nejblíže úspěchu. Před úsvitem je vždycky největší tma. Pokud se vzdáš pokroku, je to to samé jako vzdát se veškeré své dosavadní práce. Pokud si projdeš tou dlouhou temnotou a nejbolestnějším obdobím, nejsi daleko od světla úspěchu.”

Tang Feng napůl mrtvého Gina tvrdě poplácal po rameni, usmál se a řekl: „Slyšel jsi to, děcko?!”

„Au! Slyšel, slyšel...” Gino rozmrzele otevřel oči, pak hladce protočil očima, jak v úsměvu odhalil plnou pusu dokonale bílých zubů. „Pořád bys měl být mladší než já. Proč mluvíš jako univerzitní profesor?”

Tang Feng neodpověděl slovy. Najednou vrazil Ginovi do žaludku pěst, ačkoli jeho síla byla přirozeně celkem slabá a moc se to nelišilo od masáže.

Gino se přehnaně chytil za žaludek, působil dojmem, jako kdyby byl vážně zraněný. Kromě toho, že se neustále válel po zemi, přidal neustálé sténání: „Ach, to tak moc bolí. Zranil jsi mě.”

„Doufám, že tě to zabije.” Nebylo možné, aby Tang Feng na to divadlo skočil.

Gino chvíli pokračoval v bolestném sténání. Zkroutil tělo jako kreveta se zády k Tang Fengovi. Kvůli tomu neustálému sténání to vypadalo, jako kdyby to vážně bolelo.

Vážně Gina nezranil, že ne?

„Gino, jsi v pořádku?” Tang Fenga jeho počínání trochu vyděsilo. Honem se otočil, aby zkontroloval, jestli byl Gino vážně někde zraněný, ale rychle došlo ke scénáři, na který Tang Feng pomyslel – tedy jestli ho Gino naschvál klamal.

Odpovědí bylo samozřejmě ano. Gino ho najednou objal a nejvyšší rychlostí přitiskl Tang Fenga pod sebou. Potěšeně se smál jako dítě, co uspělo v rošťárně. „Hahaha, oklamal jsem tě, Tangu.”

„Tohle není vůbec legrační, Gino.” Tang Fengova tvář významně ochladla.

„Nebuď takový. Jen jsem si dělal srandu.” Když Gino viděl, že se Tang Feng naštval, tón hlasu mu okamžitě zjemněl. To akorát, že nechápal, proč Tang Fenga naštval tak malý žertík.

„Vážně jsi malé děcko, Gino. Tyhle žertíky nikdy nehraj na lidi, kterým na tobě záleží.” Tang Feng řekl něco podobného nespočetněkrát. Povzdechl si a odtlačil ze sebe Gina. Takový žertík nebyl vůbec směšný; předtím ho Gino vážně vyděsil.

Jakmile člověk onemocněl, nikdo nevěděl, co se stane dál.

Gino si také povzdechl. „Dobrá, už nikdy neprovedu takový žertík. Přestaň říkat, že jsem děcko. O dva nebo tři roky jsem starší než ty.”

Jenom vzhledově, pomyslel si Tang Feng v duchu a nic víc neřekl. Věděl, že byl v tomto ohledu přehnaně citlivý, ale nemyslel si, že řekl něco špatného.

O chvilku později Tang Feng zavolal Lu Tianchenovi a všichni tři se rozhodli jít se najíst ven. Ačkoli měl Gino spoustu věcí, co chtěl s Tang Fengem prodiskutovat v soukromí, zdálo se, že se Tang Feng ze všech sil snažil, aby minimalizoval čas, co spolu museli jednat o samotě.

Ačkoli Lu Tianchen přišel Ginovi stále stejně na pohled nepříjemný, jídlo bylo nečekaně pokojné, protože: zaprvé, Lu Tianchen se s ním dřív nepopral, a zadruhé nebyl tak hlučně dráždivý jako Charles.

Po večeři šel Lu Tianchen pro auto, zatímco Tang Feng zůstal a čekal, až ho vyzvedne. Gino za Tang Fengem přišel s žádostí: „Tangu, co kdybychom od teď dělali tyhle tréninky u mě doma? Doma se cítím pohodlněji.”

„Dobře.” Tang Feng o tom přemýšlel. Jelikož hotel nebyl tak příhodný, také mu nevadilo chodit ke Ginovi.

Ti dva lidé se velmi rychle shodli. Gino chtěl vlastně Tang Fenga vážně požádat, aby bydlel s ním, ale nebyl si jistý, jestli to bylo příliš zbrklé, a tak prozatím nic neřekl.

Přijelo Lu Tianchenovo auto. Gino se díval, jak Tang Feng nastoupil do auta, a pak se otočil a odešel.




Tang Feng si Charlesovo tlachání o „britské krásce” vážně nevzal moc k srdci. Ten chlápek přece jenom při řeči nikdy nepůsobil vážně. Jeho nejakutnějším zaměřením byl film.

Ačkoli to bylo trochu směšné, když Tang Feng a Gino hráli naproti sobě, jenom Tang Feng nahrával své hlášky naživo, zatímco Gino většinu času akorát pohyboval pusou – ačkoli to pohybování pusou se stejně muselo shodovat, protože jinak by bylo později těžké to zesynchronizovat s audiem.

Dneska se měla natáčet scéna, kdy Chris přivedl uprchlého Tanga do Anglie na prohlídku památek. Strávili spoustu času obdivováním nádherné scenérie, zakoušením místní kultury a objevováním celého nového světa na vlastní oči.

Scény se nezbytně netočily ve stejném pořadí jako ve filmu. Tentokrát si Tang Feng a Gino při filmování hráli. Režisér měl pocit, že jim to umožní se uvolnit, protože dneska večer budou muset na zahradě bálu předvést vášnivou dramatickou scénu.

Odpoledne Tang Feng a Gino vážně moc nejedli; stačilo se jen nahodile do něčeho zakousnout, aby doplnili energii. Velmi vědomě si vyčistili zuby a omyli se, pak se oba odebrali do vlastních karavanů, aby je nalíčili.

Tang Feng byl celkem rád, že tu teď Charles nebyl. Kdyby tu ten chlápek byl, určitě by způsobil další zmatek. V porovnání s Charlesem byl Lu Tianchen mnohem racionálnější – i když se ani jemu tahle scéna vážně moc nelíbila, stejně většinu času ctil Tang Fengovu volbu.

Dalo se říct, že scéna, co se měla točit dneska, byla v porovnání s tou předchozí „skutečná” vášnivá scéna. Předtím on a Gino byli jen na trávníku a ledabyle si procházeli těmi pohyby; co se dalo skrýt, se skrylo. Tentokrát jak on, tak Gino budou muset odhalit pozadí, což se v Hollywoodu u mužské celebrity nepovažovalo za nic velkého.

Ale kvůli Charlesově zásahu Tang Feng použije v této scéně dvojníka, aby mu pomohl dokončit pár manévrů vysoké obtížnosti, včetně zadního pohledu.




Film: Satan's Alley

Scéna 54, večer, zahrada anglického bálu, exteriér, vášnivé drama

„Akce!” zakřičel režisér do noci. Natáčení vášnivé scény bylo oficiálně zahájeno.

Scéna tentokrát pokračovala od minule: mnichové Tang a Chris na sobě měli evropský oděv při první účasti na bále. Chris na bál vběhl zadním vchodem poté, co podplatil strážce. Kurážně si užívali delikatesy na bále a vychutnávali si chuť nikdy neokuseného vína. S rukama propletenýma prošli davem a pod oslňujícím světlem si navzájem zírali do očí.

Po tolika letech života měli pocit, že to bylo poprvé, co se mohli skutečně uvolnit a být volní. Jako kdyby byli džinové uvěznění v lahvi, co se konečně osvobodili a spatřili krásu, co tento svět mohl nabídnout.

To bylo to, co byl nový život...

Jakmile ze sebe mnich střásl svou róbu, zdálo se, že se zbavil pout, co jej omezovala půlku celého života. A zároveň, mezi sebou a Bohem, si zvolil věřit v to první.

On i Chris oba přišli do zahrady oddělené od bálu. Nebe bylo osvětlené mlhavým měsíčním světlem, kolem nich nebylo živé duše. Zahrada byla veliká, a přesto dál běželi hlouběji do zahrady.

Už neslyšeli mdlou melodii hudby. Místo toho je obklopovalo cvrkání cikád a kuňkání žab; vypadalo to, že nedaleko bylo malé jezírko.

Ruku v ruce kráčeli k zatravněnému břehu jezírka. V té oblasti byly obrovské stromy a kvetoucí květiny. Pod řízným měsíčním světlem stáli tváří v tvář a dívali se na sebe.

Nebylo třeba žádných slov, mnich převzal iniciativu a políbil zlatovlasého muže před sebou. To bylo jeho největší a také nejpřímější poděkování.

Chris stál bez hnutí, pomalu zavřel oči.

Mnich ve své víře cítil velkou změnu. Měl pocit, že měl tělo skrz na skrz lehké a čisté. Zvedl obě ruce k vlastní hrudi, po jednom si rozepínal knoflíčky. Rychle si sundal kabátec a odhodil ho stranou, když látka dopadla na zem, zašustila.

V této chvíli se kamera soustředila na každý počin mnichových rukou, jak si z těla sundávaly oblečení. Ta scéna vypadala, jako kdyby s emocemi neměla co dělat. Spíš to bylo jako vážný a posvátný rituál. Když si mnich sundal poslední díl oblečení, zdálo se, že jeho tělo za měsíčního světla zářilo vnitřním světlem jako vzácné perly. A bylo jasné jako kus nefritu.

Ta záda, co byla vidět, byla Tang Fengova. Když se čočka znovu zaostří, budou z toho holá záda dvojníka.

„Střih! Velmi dobře!” V kritickém momentu to režisér zastavil. „Deset minut přestávka. Retuš líčení.”

Noc byla celkem chladná. Tang Feng, co zrovna natočil scénu, se rychle zabalil do dlouhého pláště. Ve skutečnosti se ještě nesvlékl do naha, ale za chvilku to vážně bude muset udělat.

Štáb už začal z natáčecí lokace vyhánět lidi.
------------------------------------------------

~ Gino, Gino, začínáš si to kazit čím dál tím víc. Takový žertík by mu měl taky někdo provést. ~

<Předchozí>...<Následující>