LMW - kapitola 99

Kapitola 99 – Semínko krevní úmluvy @

Pokud by se dal void tak snadno porazit, nebálo by se jich tolik kultivátorů.

Ale lidé, co o existenci voidu věděli... i kdyby člověk počítal na prstech jedné ruky, možná by na celém kontinentu Long Xiang nenašel ani pět lidí. A proto to, co Ling Xiao řekl You XiaoMovi, bylo naprosto jiné, než co mu řekl Kong Wen. Jeho slova byla o úroveň hlubší.

Ačkoli měl Kong Wen hluboké porozumění přísah, nevěděl o existenci voidu. A proto mohl You XiaoMovi říct jen povrchní věci, co znalo i spoustu jiných lidí.

Ling Xiao mu chvíli zíral do tváře a přestal ho škádlit, až když bylo You XiaoMovi trapně.

„Ačkoli existují lidé, co void porazili, takový člověk je vzácný jako pírko fénixe nebo roh kirina. Možná bys žádného nenašel ani v deseti milionech. Takže bys neměl mít naději, že nějakým štěstím void porazíš.”

„Tak... jak se dostanu přes ten void?” zašeptal You XiaoMo svou otázku.

„Není způsob, jak voidu uniknout,” řekl Ling Xiao poklidně.

„Není možné uniknout? Nezapletu se potom do toho?” You XiaoMo už nebyl klidný. Měl pocit, že si s ním Ling Xiao vždycky hraje. Po celé téhle době se ještě nedostal k věci.

Ling Xiao mu najednou věnoval úsměv, o kterém se dalo říct, že byl vřelý a vlídný. You XiaoMo úlekem poskočil, okamžitě se neodvažoval si dál stěžovat a stáhl se do sebe.

V Ling Xiaových očích problýskl ďábelský lesk. Popadl ho za paži a přitáhl si ho k sobě. Pevně ho jednou paží objal kolem pasu a velmi důvěrně se mu otřel o krk, než tiše řekl: „Když tu jsem, jak můžu dopustit, aby ses do toho zapletl?”

Ta slova řekl velmi zlehka, bez arogance slov řečených s naprostou sebedůvěrou. Ale stejně v nich byla neotřesitelná jistota, co se nedala srovnávat se slovy sebevědomí.

Když to You XiaoMo zaslechl, z nějakého neznámého důvodu se mu v srdci vzedmul nepopsatelný hrdinný duch. Ale tento hrdinný duch nebyl jeho...

„Tak... co mám dělat?” You XiaoMo opakovaně nasucho polykal.

Ling Xiao ho objal, oběma rukama mu přejížděl po celém těle a volně se smál, zatímco promluvil: „To bude záležet na tom, jestli mi věříš. Ta metoda není obtížná. Jen mi musíš dovolit zasít do tvého těla semínko krevní úmluvy a nechat to semínko zůstat hluboko v tvé mysli, blízko duše. Až složíš přísahu a jakmile se ti void provrtá do duše, semínko krevní úmluvy ho automaticky zhltne a zničí.”

You XiaoMo měl pocit, že tato metoda byla vážně zázračná, a tak se obezřetně zeptal: „Co to je to semínko krevní úmluvy?”

„Ach, semínko krevní úmluvy je v podstatě semínko mého ducha. Dokud bude v člověku mé semínko, ovládám ho,” promluvil Ling Xiao pomalu, zatímco se mírně usmál. Když ucítil, jak člověk v jeho náručí mírně ztuhl, usmál se a řekl: „Ale není to to samé jako loutka. Dokud mě nezradíš, moje semínko krevní úmluvy nepozře tvou duši.”

„Po...pozře duši?” You XiaoMo doširoka rozevřel oči, tohle bylo až příliš strašlivé!

„Juniore, tohle není jen druh zastrašování,” zašeptal mu Ling Xiao tiše do ucha.

You XiaoMo se kabonil. Tohle bylo dobré řešení? Jasně to bylo jako skočit z deště pod okap. Ačkoli ho ovládal někdo jiný, nakonec ho stejně budou ovládat jiní.

Ling Xiao se zasmál a řekl: „Takže? Rozhodl ses, co z toho chceš?”

You XiaoMo nejistě protočil očima. Najednou dostal záblesk inspirace, rychle se otočil a popadl Ling Xiaa za róbu. Řekl plný naděje: „Seniore Lingu, to semínko krevní úmluvy se dá vyjmout, že? Jelikož jsi schopen ho zasít, pak bys ho měl být schopen i vzít zpět, ne?”

Ling Xiao se podíval na svůj límec, za který ho pevně držel. Rty se mu začaly klenout nahoru a ukázaly škádlivý úsměv. „Juniore, jak nečekané. Tři dny jsem tě neviděl a ty jsi vlastně takhle zchytřel.”

Tohle prohlášení znamenalo, že souhlasil s tím, co řekl, že?

You XiaoMo se šibalsky zasmál. Tohle ho taky napadlo tak najednou. Navíc copak to v televizních seriálech vždycky nebylo takové? Navíc byl vždycky velmi chytrý člověk, jasné!

Ling Xiao se začal smát. V očích měl navíc náznak věrolomnosti a vychytralosti. Rozhodně mu nehodlal říct, že v podstatě neměl v úmyslu to semínko krevní úmluvy odebrat, jakmile se všechno vyřeší.

Ačkoli to vážně bylo, jak řekl, a mohl ovládat člověka, v němž spočívalo semínko krevní úmluvy, kdykoli a kdekoli se mu zachtělo, ale dokud jej úmyslně neaktivuje, vůbec to příjemce neovlivní. Navíc to, co řekl, nebyl kompletní popis semínka krevní úmluvy. Vlastně mělo ještě jednu velmi užitečnou funkci. A to You XiaoMoa ochránit.

You XiaoMo byl příliš slabý. Nemohl být neustále s ním. A tak kdyby se náhodou něco stalo, když by s ním nebyl, semínko krevní úmluvy ho mohlo zachránit. Také na něj mohlo odkudkoli a kdykoli zavolat a dát mu vědět, že je You XiaoMo v nebezpečí.

Co se týkalo toho, proč se o You XiaoMoa tak bál, že mu chtěl do těla nasadit semínko krevní úmluvy, dalo se to přičíst jeho sobeckým motivům. Nemohl navždy zůstat v sektě TianXin. Takže pokud v budoucnu odejde, také s sebou vezme You XiaoMoa. Jelikož už bylo jisté, že bude muset sektu TianXin 'zradit', nechtěl, aby sekta TianXin You XiaoMoa omezovala a on je potom nemohl opustit. Takže i kdyby ho You XiaoMo nevyhledal, stejně by za ním sám přišel.

„Seniore Lingu, tak kdy začneme?” promluvil You XiaoMo a přitom se na něj s očekáváním díval.

Nemohl s jistotou říct, kdy ho mistr požádá, aby za ním znovu přišel. Takže bylo lepší, když se o tuto záležitost postará co možná nejdříve.

Jak to Ling Xiao zaslechl, na tváři se mu objevil nezaměnitelný úsměv, který v sobě nesl náznak očekávání. Olízl si rty a řekl: „Hned teď... začneme hned. Nejdřív zavři oči.”

Ačkoli You XiaoMovi přišlo, že to bylo divné, stejně poslušně zavřel oči.

Ling Xiao natáhl svůj útlý nefritový prst a pomalu ho pohladil podél jeho tváří bílých jako nefrit. Rty se mu začaly mírně klenout vzhůru.

Chlapče, vlastně nechat mé skvělé já, abych ti dal semínko krevní úmluvy, které se v podstatě rovná desetině mé moci. Je to nakonec tvoje nebo moje štěstí? Doufám, že mě nezklameš...

Ling Xiao luskl prsty a vztyčil venku bariéru. Když bylo toto hotové, zavřel oči. Najednou se mu mezi obočím a očima objevil podmanivě jasně barevný plamen zhruba velikosti nehtu. Objevoval se a mizel mezi jeho obočím, byl naprosto čarovný.

Po chvilce Ling Xiao najednou otevřel oči.

Ty oči, co byly původně černé jako noční obloha, se najednou proměnily na zářivou rudou jako krvavé drahokamy. Okouzlující rudá, v které občas problýskl zlatý paprsek. Jeho nádherné rty se ďábelsky vyklenuly. Ostrým nehtem na ukazováku mírně pozvedl bradu člověka ve svém náručí. Pomalu sklonil hlavu. Jeho spalující jasně rudé rty pomalu zakryly mírně rozechvělé rty toho druhého. Jeho kluzký, mokrý jazyk se silou prodral dovnitř a zahákl se za jazyk, co neustále ustupoval, propletl se s ním, mísil jejich sliny dohromady, až se nedaly rozlišit a zaplavily You XiaoMovu ústní dutinu. Nakonec jich bylo příliš, aby se to dalo snést, a necudně mu vytekly z koutku rtů.

You XiaoMo měl pocit, že rychle ztrácel schopnost dýchat. Tentokrát to bylo doopravdy. Ne něco, co dělal naschvál.

Když už to You XiaoMo nedokázal dál snést a zrovna chtěl začít zápolit, Ling Xiao najednou přestal se svým celkem násilným polibkem. Hned poté se zdálo, jako kdyby z jeho úst proniklo něco chladného. Ta věc nečekala, až zareaguje, a prostě mu sklouzla hrdlem dolů.

Kvůli tomu ledově chladnému pocitu se You XiaoMo bezděky zachvěl. Zrovna když chtěl něco říct, ta paže jej najednou objala pevněji. Kvůli té síle vzdálenost mezi ním a Ling Xiaem ostře klesla. Dvě těla se na sebe těsně nalepila, skoro kvůli tomu cítil spalující teplotu druhého.

A pak mu znovu polapil rty. Jelikož neměl jak pojmout tu záplavu slin, přední část oděvu měl naprosto promočenou.

Ling Xiaův polibek nebyl ani něžný, ani otálející. Dral se a pokračoval kupředu, bylo to úplně jako jeho povaha, rozhodný a panovačný. Nedal jeho jazyku na vybranou, než tančit spolu s tím jeho, flirtovně jej okusoval a sál, ta plamenně horká teplota mu opařila rty, až je měl nesnesitelně opuchlé a rudé.

Kvůli tomu nekonečně hlubokému zkoumání jazyka měl pocit, jako kdyby mu měl hrdlem propálit díru.

You XiaoMo se najednou vzpamatoval a použil veškerou svou sílu, aby jej od sebe odstrčil. Podařilo se mu ho pohnout jen o kousíček, ale to stačilo, aby mohl lapat po dechu. Když zklidnil svůj dech, uvědomil si, že Ling Xiao už kdo ví kdy rozvázal jeho oděv a že ho oběma rukama hladil uvnitř.

Jednu ruku měl na jeho hrudi, zatímco druhou na břiše a tu a tam se ho dotýkal. Když You XiaoMo viděl, že se co nevidět chtěla vydat dál dolů, zpanikařil a rychle mu vytáhl ruce ven a přitáhl si oblečení těsně k sobě a chtěl utéct z jeho objetí.

Zrovna když se zvedl, Ling Xiao ho zase přitlačil dolů a dvojsmyslně se zasmál. „Juniore. Nemyslíš na to, že utečeš, jen co jsi mě využil, že ne?”

You XiaoMo: „...”

Zatraceně, kdo tady koho vlastně využíval? Jasně to byl on, koho tady využívali, a přesto mu nebylo dovoleno utéct?

Ling Xiao zvedl pramen vlasů, co mu visel na hrudi. Olízl si rty, jako kdyby se ještě nenasytil. Tiše se zasmál a řekl: „Juniore. Semínko krvavé úmluvy je už v tvé mysli. Pokud tě Kong Wen vyhledá, můžeš prostě složit tu přísahu.”

Tak dobrá. I když ho využil, alespoň se vyřešila ta nejzávažnější záležitost.

Ten polibek, ten bude brát prostě jako platbu. Myslel si You XiaoMo tak nějak naivně...
--------------------------------------------

~ Hmm...  Ne, pokračovat do další kapitoly to nebude... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>