AK - kapitola 29

Kapitola 29 – Svatební noc

Kromě pár maličkostí nám lidé ještě vřele požehnali, ale svatba zdárně skončila.

Jelikož svatební obřad skončil, největší starosti pro mě byla svatební noc.

Trochu se mi příčilo, aby mě objal muž; kromě toho jsem o Leonhartovi pořád nic moc nevěděl. Také měl konkubíny, takže jsem vůbec nechtěl spát s mužem jako on.

Nicméně kdybych si něco nahodile vymyslel, věřil jsem, že dokážu přijít s nějakým opatřením, i kdyby došlo k nějakým neznámým okolnostem.

Té noci mě znovu nalíčili a přiměli mě vzít si na sebe průhledné negližé. Služebná, co měla na starosti mé líčení, spatřila mé vzezření a spokojeně odešla z komnaty.

Elias se zatvářil komplikovaně a předal mi lahvičku. Uvnitř byla mírně lepkavá, růžová tekutina.

„Možná jsi nervózní, ale Jeho Veličenstvo je kavalír, takže se nemusíš bát. Jelikož je tato tekutina afrodiziakum, pokud to bude třeba, použij to. Myslím, že to trochu zmírní bolest.”

„Ach, děkuju,” řekl jsem, jak jsem to přijal, ale neměl jsem v úmyslu to použít.

Elias mi to pravděpodobně dal z laskavosti, ale stejně mi bylo trochu trapně.

Pak odešel z komnaty a nechal mě samotného.

Pořád byla chvilka času, než měl Leonhart přijít. A tak jsem se dal do díla.

Nejdřív jsem odstranil líčení, co mi zrovna nanesli. Pak jsem si svázal vlasy a oblékl jsem se do mužského oblečení, co jsem si přivezl z Orannie.

Čekal jsem na Leonharta v oblečení, co bylo podobné tomu, co jsem nosil, když jsem pracoval v zahradě.

Co Leonhart řekne, když spatří mé vzezření? Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem byl nervózní.

A pak se konečně ozvalo zaklepání na dveře.

„Dále.”

Po mém vyzvání se dveře otevřely; do místnosti vešel Leonhart v lehkém oděvu.

Pak se na mě podíval a řekl: „Takhle vážně vypadáš jako muž.”

Ta odpověď byla příliš upřímná a příliš rychlá, že moje nervozita zmizela.

„Ano, jsem muž. Chtěl jsem, aby Vaše Veličenstvo aspoň jednou vidělo toto vzezření a troufl jsem si to udělat nyní. Zničilo to náladu?”

Troufl jsem si použít mužský způsob řeči.

„Ne, jen jsem až do teď nedokázal uvěřit tvému vzezření. Také se nemusíš trápit zdvořilou řečí, když jsme o samotě. Takže mi neříkej Jeho Veličenstvo. Jsme teď sezdaný pár.”

I když měl bezvýraznou tvář, překvapilo mě, že mluvil vlídně.

„Děkuju. Tak nevadí, když ti budu říkat Leonharte?”

„...Stačí Leo.”

„Dobře, Leo. Pokud ti to nevadí, dal by sis trochu čaje?”

I když to byla jenom přezdívka, překvapilo mě, jak mi to přišlo důvěrné.

Nabídl jsem Leovi černý čaj.

Na stole byl vyrovnaný předmět, o který jsem Eliase požádal, aby připravil.

„Shane, co je tohle?”

„Tohle je hra, co jsem se naučil od své matky. Dneska máme spoustu času, takže jsem připravil tohle.”

Tohle byl můj tajný plán, jak přečkat první noc.

„Vážně? Tohle jsem nikdy předtím neviděl. Jak se to hraje?”

Ulevilo se mi, že Leo projevil zájem o hru.

Okamžitě jsem vysvětlil pravidla. „Na téhle desce je 64 čtverců. Také tu je 64 bílých a černých kamenů. Černá táhne jako první a bílá jako druhá. Dá se pohybovat dolů, vlevo, vpravo, nahoru a šikmo. Když zablokuješ cestu protivníkovu kameni z obou stran, změní se jeho barva.”

Hra, co jsem připravil, byla Othello. Ačkoli Shogi a Go byly dobré, pravidla Othella se dala snadno pochopit a v této hře jsem si věřil.

Po krátkém vysvětlení pravidel jsem se rozhodl okamžitě začít s hrou.

Leo měl na začátečníka slušnou sílu, ale nemohl se mi rovnat. Výsledkem byla černá po celé desce; bylo to moje naprosté vítězství.

„Co to je za hru? Nejdřív měla bílá navrch, ale pak najednou to celé zčernalo,” mumlal si Leo, zatímco se díval na výsledky.

Zdálo se, že se mu Othello zamlouvalo.

„Leo, na svou první hru jsi byl velmi silný. Ale dám ti malou radu, pokud si necháš příliš málo místa na umístění vlastních kamenů, budeš v nevýhodě.”

Kdyby byl příliš silný, rychle by ho tyhle hry omrzely. Bylo v pořádku mu poradit, ale nijak to nepřehánět.

„Aha, takže Shane, zahrajme si znovu.”

Odpověděl jsem kladně a dal kameny do misek.

Poté jsme takhle pokračovali až do rána.

„Přijď znovu, až vymyslíš dobrou strategii,” řekl jsem Leovi, když jsem ho vyprovázel.

Poté do komnaty znovu přišli Elias a služebná a z nějakého důvodu na mě směřovali příjemné úsměvy.

Všichni si pravděpodobně mysleli, že k tomu došlo, ale vůbec to nebylo tak, jak si mysleli.

A druhé noci, když jsem chtěl jít do postele, se znovu ozvalo zaklepání na dveře.

Zmateně jsem odpověděl a Leo vstoupil.

„Shane, vymyslel jsem dobrou strategii, takže si pojďme zahrát Othello.”

Říkalo se mu Odměřený vládce, ale když si pomyslím, že dokázal být takhle dětinský.

Ale nemohl jsem dopustit, aby se tato myšlenka zobrazila v mém přístupu.

„Rozumím. Mohl bys vyskládat kameny, zatímco já připravím čaj?” promluvil jsem na něj, když jsem se konečně uklidnil.

Od té noci Leo chodil ke mně do komnaty hrát Othello. Jeho schopnosti se od té doby zlepšily a 1 z 10 případů mě ve hře vyděsil.

A tak se díky „othellovým setkáním” rozšířila zkazka, že „byl král posedlý královnou”.
--------------------------------------------

~ A teď se přiznejte, kdo čekal, že dojde k nějaké "akci"? ~
~ A jelikož už to více méně mám, dáme si aktualizace ob den... Ať máme o těch prázdninách co číst. ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>