AK - kapitola 27

Kapitola 27 – Premiér první generace

Když jsem se ujišťoval o přípravách na svatební obřad a hostinu, našel jsem téma, co mě zaujalo.

Byla to „výměna prstýnků”.

To bylo poprvé, co jsem kdy našel kulturní podobnost s mým dřívějším světem.

„Eliasi, co to je tato 'výměna prstýnků'?” zeptal jsem se, i když jsem nečekal nijak zvlášť obsáhlou odpověď.

Za posledních pár dní jsem se Eliasovi celkem otevřel a byl jsem k němu upřímný. Takhle jsem k němu mluvil, jen když jsme byli sami dva.

„Navzájem si s Jeho Veličenstvem nasadíte prstýnek na prsteníček levé ruky. Jelikož prsten je ve tvaru kruhu, symbolizuje to věčnou lásku, co se nedá přerušit. Obřad působí dojmem, že si navzájem slibujete budoucnost. Je to tradice jedinečná pro tuto zemi,” informoval mě Elias s trochou hrdosti.

Jelikož jsem našel zvyk, co byl přesně takový, jaký jsem znal já, poprvé jsem k tomu světu cítil spřízněnost.

„Je to dávná tradice?”

„Ano. Slyšel jsem, že premiér z dob založení národa tuto kulturu rozšířil ze své dřívější země.”

To snad ne! To jsem si pomyslel a dál jsem se vyptával.

„Víš, jak se ten první premiér jmenoval?”

„Omlouvám se. Ale můžu to zjistit,” odpověděl Elias, zdálo se, že mu to bylo vážně líto.

„Ne, pravděpodobně si na to nikdo nepamatuje. Pokud by sis vzpomněl, rád bych, abys mi to řekl. A mohl bys mi o tom prvním premiérovi ještě něco říct?”

Po chvilce přemýšlení Elias odpověděl: „No ano, existuje koření jménem 'sójová omáčka', které také pojmenoval první premiér.”

Ach! Proto jsem měl pocit, že kuchyně této země byla tak nějak nostalgická. Tohle mě přesvědčilo.

Kromě mě tu byl další člověk, co do tohoto světa přišel z Japonska. Přemýšlel jsem, jestli se ten muž vrátil do našeho předešlého světa.

Aspoň to jsem teď chtěl vědět. A tak jsem se Eliase zeptal, i když jsem měl pocit, že se jen chytám stébla trávy: „Sloužil první premiér této zemi dlouho?”

„Tato historka je v této zemi velmi známá. Premiér první generace a Jeho Veličenstvo král se vzali. Povídá se, že ti dva zasvětili svůj život Casparu.”

Informoval mě, že jejich historka byla oblíbená píseň mezi minstrely, ale s tím jsem cítil, jak ta mizivá naděje naprosto zmizela.

„Až budeš mít čas, mohl bys mi donést nějaké dokumenty o prvním premiérovi? Chci se o této zemi naučit trochu víc, i kdyby to byla jenom maličkost.” Uvedl jsem pro svou žádost upřímný důvod.

Pak jsem si něco uvědomil.

„Nejsou svatební šaty náhodou bílé?”

Překvapilo mě, že Elias už měl připravenou odpověď na mou otázku.

„Dneska odpoledne ti přijdou vzít míry, takže je dobře, že ti to budu moct vysvětlit předtím.”

Do svatebního obřadu zbývalo 7 dní. Jinými slovy ode dneška měly všechny švadleny před sebou bezesné noci.

„Bílé svatební šaty jsou pravděpodobně pro ženy. Jestlipak by bylo špatné, kdybych měl šaty jiné barvy?”

„Ne že by to nešlo, ale odpoledne přijde sir Kristoff, tak proč to neprobereš s ním?”

Dle této rady jsem se po projednání s vrchní švadlenou a sirem Kristoffem rozhodl, že to budou jednoduché indigové šaty.

Myslel jsem si, že by bylo dobře, kdybych se s touto zemí postupně obeznámil. Ale odvrátil jsem zrak od ještě většího problému, ke kterému dojde ve stejný den jako svatební obřad.

V podstatě to byla „svatební noc”.
--------------------------------------------


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>