AK - kapitola 32

Kapitola 32 – Skutečná povaha těch pocitů

~ Z pohledu Leonharta ~

Svatební obřad na uvítání královny byl zvláštní. Celá země vyjádřila své uvítání a lid nám požehnal.

Sňatek s Shane byl vzrušující, protože to bylo už dlouho, kdy se tato země pustila do sňatku s jinou zemí za jiným účelem než vojenská expanze.

Během svatebního obřadu nádherný Shane znovu upoutal veškerou pozornost. Když jsem spatřil jeho rozkošnou postavu v indigových šatech, mírně jsem se pousmál. Působil důstojně a mnoho lidí od něj nedokázalo odtrhnout oči. Ani já jsem nebyl výjimkou.

Když jsem ho políbil na stvrzení přísahy, překvapilo mě, že na mě zíral doširoka rozevřenýma očima. Tehdy jsem zahlédl náznak jeho mladistvosti. Začal jsem se zajímat o Shane, co ukázal svou jinou stránku.




Ale bez ohledu na to, jak nádherný byl, Shane byl muž. Bál jsem se, že by bylo nepříjemné, kdybychom se během svatební noci objali.

Jeho pokus se mnou jednat jako sobě rovný jsem pochopil, neboť při řeči používal i jiný styl řeči než obvykle.

Jelikož Shane nechtěl v našem manželském životě důvěrný vztah, pomyslel jsem si, že to je také dobře. Proto jsem mu řekl, aby mi říkal přezdívkou, kterou mě oslovovali blízcí přátelé.

Potom mě Shane naučil, jak hrát Othello a stalo se naší denní rutinou mluvit o všem kromě lásky. Náš vztah byl takový, že jsme si navzájem nevadili, jako přátelé, přišlo mi to velmi příjemné.




Zdálo se, že jsem se tak moc bavil, až to bylo absurdní. Jakmile jsem se zhroutil, zatmělo se mi před očima a když jsem se probral pak, zíral jsem na strop své komnaty.

Kristoff mi vážně vyhuboval, zatímco to prokládal sarkasmem.

Po chvilce mě přišel do komnaty navštívit Shane a řekl, že mě bude ošetřovat. Naštval se, že jsem pracoval, a tak jsem ho požádal, aby mě po chvilce vzbudil, ale on tu žádost naprosto vypustil a já jsem to nakonec naprosto vzdal. Napadlo mě, že nebyl špatný nápad pozvolna trávit čas se Shanem.

A poprvé jsem spatřil Shanův skutečný úsměv a ne jeho nucený. Jak jsem ten úsměv viděl, cítil jsem, jak mě to zahřálo u srdce.

Přirozeně se mi po tváři rozlil úsměv.




Premiéra také udivilo, když Shane využil svých znalostí zemědělství a pomohl mi tak.

Na mě, koho zvali Odměřený král, působilo jeho vzezření, kdy mi bez okolků sděloval své názory, dojmem spolehlivé podpory. Jen tak mimochodem, před svatbou jsem mluvil s Kristoffem a řekl jsem mu, že moje ideální partnerka je „žena, co má odvahu společně se mnou změnit zemi”.




Ale zhruba dva měsíce po svatbě jsem spatřil naprosto jinou stránku od jeho obvyklého nádherného a spolehlivého dojmu, co jsem z něj měl. Toho dne bylo naplánováno, že za Shanem přijede návštěva z Orannie, takže mě napadlo, že bych ji měl pozdravit, a tak jsem zašel za Shanem do komnaty.

A pak, jak jsem přemýšlel, že bych pravděpodobně měl navázat komunikaci pro dobro lepších vztahů, jsem na druhé straně otevřených dveří spatřil Shanea, jak se usmíval od ucha k uchu, zatímco si přátelsky povídal s mladým mužem. S tímhle jsem byl přesvědčený, že tohle byla skutečná Shanova povaha. Váhal jsem, jestli je mám pozdravit, a nakonec jsem se vrátil do své pracovny.

V mé pracovně už čekal velitel rytířů Ekart.

„Ach, pane Leo, vrátil ses brzy.”

„Ach, no, Shane si povídala tak vesele, že jsem propásl příležitost je pozdravit.”

Když jsem řekl tohle, zdálo se, že Ekart z nějakého důvodu tu situaci pochopil.

„Hádám, že z toho paní Shane bude mít radost. Myslím, že ta dnešní návštěva je její bývalý milý.”

Na tu nečekanou odpověď jsem nedokázal zareagovat. Tak mě tak napadá, že mi nahlásili, že měl v Orannii milého. Nezdálo se, že by jejich vztah pokračoval až do teď, ale byl jsem přesvědčený, že kdysi byli milenci, když jsem spatřil jejich usmívající se tváře.

Proč jsem byl tak šokovaný?

Té noci jsem zašel do jeho komnaty jako obvykle a posadil se na židli blízko okna. A tam mě zaujala rostlina v květináči. To byla jedna z mála věcí, co si Shane přinesl z Orannie.

Ačkoli na ní ještě včera rostly lístky, dneska byla holá. Když jsem se zeptal, co se stalo, řekl, že z ní uvařil „bylinkový čaj” pro hosta, co dneska přišel.

To od té doby, co přišel do Casparu, pilně obstarával lístky pro dobro svého obvyklého milého? Z nějakého důvodu mi ztěžklo srdce.

Byla to touha monopolizovat si kamaráda nebo to byl naprosto jiný pocit? Sám jsem se na to neodvažoval odpovědět.

--------------------------------------------

~ Jakmile v japonských novelách dojde na žárlivost, dá se očekávat rychlý spád věcí... ~


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>