AK - kapitola 36

Kapitola 36 – Neštěstí posiluje základy

Leo, co se najednou objevil, mě silou odtáhl od Urieho. Lidé kolem nás byli napjatí, neboť se Leův výraz zdál zrazený.

Nevěděl jsem, proč byl Leo najednou zhnusený, a měl jsem těžkosti zpracovat, co se stalo.

„Leo, je to dlouho očekávaná slavnost, neměl bys jít s někým tančit?”

To jsem zoufale navrhl, abych se z této situace dostal. Leo se po mě podíval, jako obvykle se tvářil bezvýrazně, ale působilo to chladným dojmem. Ale rychle odvrátil zrak, párkrát se krátce nadechl a pak se znovu podíval přímo před sebe.




Než slavnost skončila, byl jsem duševně vyčerpaný. V první polovině slavnosti jsem si užil svůj tanec s Leem, ale v druhé půlce jsem měl obzvláštní těžkosti.

Když jsem konečně vyprovodil posledního hosta, ulevilo se mi, že jsem se konečně mohl vrátit do své komnaty, ale Leo mě popadl za paži. Rychle jsme šli chodbou a já si dával pozor, abych nezakopl, protože jsem nebyl zvyklý na běhání ve podpatcích a šatech. Pak jsem se našel v Leově soukromé komnatě.

„Co to s tebou je? Chováš se divně.”

Bezděky jsem se otázal, ale on mě přitlačil ke zdi a drsně se na mě podíval.

„Před nějakou dobou se zdálo, že ses bavil.”

Co to říkal? Přemýšlel jsem, o čem to mluvil.

„Nevím, na co míříš.”

Také jsem v sobě cítil mírnou agresivitu.

„Copak jsi zrovna vesele netančil se synem vévody z Orannie? A kromě toho se zdálo, že jste při tančení dýchali v naprosté shodě.”

„To Urie mě naučil, jak tančit, takže to je přirozené.”

„Neměli jste na balkóně tváře extrémně blízko?”

„To proto, že Urie mluvil tónem ze starých časů; to proto, aby nás nikdo neslyšel.”

Ta naše hádka pokračovala. Ale já si toho najednou všiml. Ty věci, na které Leo upozornil, bylo podobné, co jsem si myslel já. Cítil se Leo ohledně Urieho stejně jako já, když se ho dotýkaly jiné ženy?

„Podle toho, co jsem slyšel, jste ty a vévodův syn byli milenci. Nebyl jsi šťastný, že jsi viděl svého dřívějšího milence? Nicméně neuvolnil ses trochu moc? Přemýšlel jsi o svém povědomí královny?”

Zatímco jsem přemýšlel, Leovy emoce se ještě více napnuly.

Když jsem přišel do Casparu, myslel jsem si, že ty zkazky s Uriem budou praktické, když budu s Leem jednat, ale teď jsem musel vymyslet, jak vyřešit toto nedorozumění.

„Leo, to je nedorozumění. Urie a já takový vztah nemáme. Tak zaprvé, Urie má vlastně svou milou. Dneska mi řekl, že se konečně vezmou, takže mě přemohly emoce. Možná jsem se jako královna opravdu choval trochu nevhodně.”

Když jsem to takhle vysvětlil, zdálo se, že se Leo trochu zklidnil.

„Ale proč jsi tu zkazku neodmítl, když jsi byl v Orannii?”

„No ano. V té době jsem si myslel, že tu zkazku můžu použít, abych se v Casparu mohl trochu lépe pohybovat,” odpověděl jsem poslušně, překvapil jsem dokonce i sebe.

Leo se trochu nadechl a okamžitě se zeptal na jinou otázku: „Co tím myslíš? Pročpak?”

„Nejdřív mě trápily zkazky o tvé osobě. Kromě toho jsem vážně nedokázal strávit fakt, že se ožením s mužem. A tak jsem si od tebe chtěl udržovat vzdálenost. Ale čím víc jsem tě poznal, tím víc jsem si uvědomil, že ta zkazka, že jsi Odměřený král, je pouhá lež. Ve skutečnosti jsi vlídný král, co myslí na svůj lid. Proto jsem si myslel, že chci zůstat po tvém boku.”

Cítil jsem, jak jsem postupně červenal v tváři.

„Navíc před nějakou dobou jsem se tak nějak cítil stejně jako ty, Leo. Myslel jsem si, že s tebou chci dál tančit, ale kdykoli jsem tě viděl tančit s jinými ženami, trochu mě to deprimovalo. Takže mě napadlo, že tento pocit je žárlivost.”

Chvíli bylo ticho.

„Žárlivost? Opravdu jsem na vévodova syna trochu žárlil. Aha... já, zdá se, že už tě mám dlouho rád, Shane. Uvědomil jsem si, že až do teď jsem byl přesvědčený, že jsem spokojený s tím, co mám.”

Najednou řekl takové věci a dokonce tak snadno, chápe vůbec význam slova „rád”? Ne, jeho pochopení toho slova bylo pravděpodobně jiné než moje.

„Co myslíš tím mít rád? Poslední dobou jsem měl pocit, že ses mi vyhýbal.”

„I kdybych řekl, co to znamená, je to, co to je. Znamená to, že moje pocity jsou jako láska. Co se toho týče, poslední dobou jsem si nedokázal urovnat myšlenky a nemohl jsem za tebou přijít, protože mi byla hanba a trapně.”

Jak Leo mluvil, tvář mu tak zrudla, že jsem ho dokonce ani já nemohl porazit. A také mě napadlo, že bylo divné, že jsme každý den mysleli na to samé. Bylo to trochu legrační.

Trochu jsem se zasmál. „Mě taky. Vážně mi bylo trapně a nemohl jsem za tebou zajít. Věděl jsem, že tě mám taky rád.”

Jak jsem odpověděl, Leo to nedokázal vydržet a podobně se zasmál.




Když jsem se bezděky podíval na hodiny, den skončil.

„Ach, už je půlnoc. Moje narozeniny skončily,” zamumlal jsem jen tak.

Leo najednou přikvačil ke svému stolu, jako kdyby si na něco vzpomněl. „Promiň, i když den už skončil, pořád mám pro tebe dárek. Doufám, že se ti bude líbit.” Dal mi malou krabičku.

„Děkuju. Můžu to hned otevřít?”

„Ano,” odpověděl Leo trochu nervózně. Když jsem otevřel krabičku, byl tam pár náušnic.

Byl to jednoduchý styl s jasně modrými drahokamy. Ale jelikož jsem neměl rád přehnaně zdobené věci, mohl jsem ten pronikavý styl nosit každý den, z čehož jsem měl velkou radost.

„Jsou velmi nádherné. Moc děkuji. Budu je opatrovat.”

„Jsem rád, že to slyším. Stálo za to je vybrat,” odpověděl Leo, a tak jsem mu dal na rty jemný polibek. Jen tento kontakt mi dal nezměrné štěstí.

S tímto člověkem bych chtěl sdílet radost z maličkostí. To jsem si myslel v hloubi svého srdce.

Ale jelikož jsem oslavoval svoje narozeniny, vzpomněl jsem si, že jsem lhal o svém věku.

Myslím, že jsem mu mohl stejně dobře říct pravdu.

„Leo, protože teď spolu můžeme mluvit upřímně, rád bych ti něco řekl.”

„Copak?”

„Víš, když jsem se za tebe provdal, trochu jsem lhal o svém věku.”

Když to Leo zaslechl, nezdálo se, že by ho to překvapilo.

„Vážně? Když jsem tě poprvé spatřil, rozhodně jsem si myslel, že jsi trochu mladý. Počkat, neříkej mi, že ti ještě není dvacet?”

Myslel jsem si, že to je pořád to samé.

„Ne, tak to není. Vlastně jsem předstíral, že jsem o 3 roky mladší. Dneska mi je 26 let. Jsem o dva roky starší než ty, Leo.”

Když to Leo zaslechl, smál se, až se za břicho popadal a říkal: „Oklamali mě.” Tvářil se jako někdo, co spolkl něco divného.
--------------------------------------------


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>