AK - kapitola 33

Kapitola 33 – Co je nejlepší udělat?

Poslední dobou jsem měl pocit, že jsem měl méně příležitostí spatřit Lea. Naše „setkání nad Othellem”, které jsme až donedávna pořádali každou noc, začala být vzácná. Místo toho mi ve dnech, kdy nepřišel, nechal donést malou kytici květin.

Že jsem najednou přišel o něco, co se stalo zvykem, mě hodně ovlivnilo.

Jednoho dne do mé komnaty přišla paní Elma, jedna z konkubín, s kterou jsem se přátelil od čajového dýchánku, a dala si se mnou čaj.

„Paní Shane, poslední dobou nevypadáte dobře.”

„Jsem v pořádku, jen mám trochu na pilno s prací. Díky, že se staráš.”

No, trochu uzardělá Elma vypadala vážně rozkošně, když usrkávala svůj čaj. I když byla jenom náctiletá, aby se dokázala stát konkubínou Jeho Veličenstva, musel k tomu být celkem pádný důvod. Ale měl jsem z ní pozitivní pocity, protože vůbec neodhalovala žádnou ze svých temných stránek.

„Jen tak mimochodem, slyšela jsem ve vnitřním paláci ošklivé zkazky, ale netrapte se jimi.”

„Ošklivé zkazky? Ne že bych se o takové věci vůbec nezajímala.”

„Ach, vážně? Tak si jich nevšímejte.” Elma znervózněla a vzala svá slova zpět, ale kvůli tomu jsem byl akorát zvědavý.

„Prosím, bez okolků mi to řekni. Eliasi, víš, co to je za zkazky?” zeptal jsem se tiše Eliase, co se držel zpátky, ale Elias váhavě odpověděl s „ne”, „totiž...” a podobnými slovy.

„Pokud to víš, honem mi to řekni.”

„Ehm, to, je to jenom zkazka, takže to neber na zřetel... Zdá se, že Jheo Veličenstvo poslední dobou chodí sem a tam mezi vnitřním palácem a povídá se, že ho královna konečně znudila.”

Ach, to muselo být těžké mi to říct.

„Takže se povídají takové věci? Vážně mi to nevadí, takže to je v pořádku.”

Aby Elias odlehčil atmosféru, co trochu ztěžkla, nabídl mi sladkosti, co Elma připravila.

Když jsme je snědli, Elma se vrátila do své komnaty, ale po cestě zpět...

„Jsem vaše kamarádka, takže pokud se něco děje, můžete si se mnou promluvit.” Trvala si na svém, zatímco mě držela za ruku.




Na čajovém dýchánku jsem odpověděl, že mi to nevadilo, ale upřímně jsem měl pocity, které jsem nedokázal pochopit. Když jsem pomyslel na to, jak se Leo usmívá na jiné lidi, nálada se mi ještě zhoršila. Jak jsem si myslel, skutečné ženy jsou lepší. Když jsem se v myšlenkách dostal až sem, vlastní protichůdné myšlenky mě omráčily.

Až do teď jsem se choval rozvážně, aby mě Leo neměl rád, ale teď jsem si myslel, že by se mi líbilo, kdyby mě měl víc rád než konkubíny. Toho večera jsem o tom tak moc přemýšlel, že jsem nemohl spát.




Druhého dne ráno přišly květiny jako obvykle. To aby mi dal vědět, že se dneska večer nesetkáme. Když jsem spatřil tu kytici květin, nemohl jsem si pomoct a pomyslel jsem, jak svým příjemným tichým hlasem šeptá sladká slůvka nějaké ženě. Byl jsem sám na sebe naštvaný.

Až do teď jsem si ty květiny vystavoval na okně, ale rozestavil jsem je tak, aby nebyly moc vidět. Když jsem se podíval na květiny, co jsem dostal, na mysl mi vytanuly špatné myšlenky. Bylo to poprvé, kdy jsem byl tak naštvaný kvůli květinám, co jsem tak miloval.




Nicméně dneska jsem musel s Leem prodiskutovat nějakou práci, takže jsem si nemohl pomoct a cítil jsem se deprimovaně. Musel jsem sebrat odvahu vydat se do Leovy pracovny, i když jsem neměl náladu se s ním setkat.

Jako obvykle jsem zaklepal na dveře a vstoupil do místnosti. A tam byl Leo, co byl zády opřený o židli a vypadal trochu vyčerpaně. Když jsem ho takhle viděl, vzpomněl jsem si, jak jsem mu chtěl pomoct s prací. A než jsem se nadál, uvědomil jsem si, jak se moje pocity změnily.

Po tomto uvědomění jsem měl i odpověď na různé emoce, co mě od včerejška přemáhaly. Ach, měl jsem tohoto člověka rád. Ta myšlenka mě postupně uklidnila.

„Ach, Shane, co se děje?” zeptal se mě Leo a já cítil, jak mi tvář rudla, když jsme se střetli očima. Bez jediného slova jsem rozpačitě odešel z místnosti.

I když jsem neutíkal, srdce mi splašeně bušilo. Okamžitě jsem si sedl a rukou jsem se držel za hruď na levé straně.

Jelikož jsem si uvědomil své vlastní pocity, ta deprese z mého srdce vyprchala, ale začínal jsem si být čím dál tím víc nejistý, co bych měl udělat.
--------------------------------------------


Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>