TS2 - kapitola 33

Kapitola 33 – Skrývání

Aby si člověk prohloubil projev, dle Tang Fengova názoru člověk kromě osobního talentu potřeboval víc tréninku, neustálý trénink, opakovaný trénink, až si ty hlášky zapamatoval nazpaměť, měl je vryté do paměti a včlenil do nich emoce postavy.

Neexistovaly žádné zkratky nebo zvláštní techniky; spoléhalo se to na léta nepřerušovaného tréninku. Člověk se musel vzdát kousku svého volného času a ponořit se do suchopárného tréninku. Tohle bylo v extravagantním Hollywoodu plném každodenních oslav očividně celkem těžké. Zvlášť pro takové hvězdy, co se proslavily příliš brzy a co často potřebovaly monumentální množství snahy, aby si vyhradily čas ke studiu.

Mnoha dětským hvězdám se nepodařilo řádně přejít na dospělé hvězdy, protože kromě toho, že by si vybrali špatný směr vývoje, mnoho různých pokušení vnějšího světa vedlo k jejich pádu.

Zdálo se, že dětský herec, co předtím s výtečným výkonem hrál ve filmech jako 'Umělá Inteligence' a 'Šestý Smysl', Haley Joel Osment vyprchal ze zorného pole lidí. Dokonce ještě teď Tang Feng litoval tohoto charismatického malého chlapce.

Když se v roce 1999 malý Haley objevil v Šestém Smyslu, nominovali jej na Oscara za nejlepšího vedlejšího herce. V té době mu bylo jenom 11 let. Jeho příkladný herecký výkon vedl lidi k víře, že z něj v budoucnu bude mezinárodní filmová hvězda. Bohužel kvůli různým problémům jako kouření marihuany, nehodám při řízení v opilosti, neudržení vlastní formy atd. Haley postupně vymizel se středu pozornosti.

Tomu herci letos bylo jenom 24 let, v budoucnu měl stále příležitosti. Kdyby vynaložil snahu odříznout veškeré ty negativní vlivy ve svém životě, kdo ví? Možná by se z něj mohl dokonce stát další Robert Downey Jr.?

Byly další věci, co vyjdou najevo až v budoucnu. Nynější situace byla taková, že Tang Feng musel pomoct velké filmové hvězdě Ginovi trénovat základ hraní, proslov.

Včera se Tang Feng pokusil kontaktovat Gina, aby se domluvili, jak se sejdou k tréninku. Tang Feng nevěděl, jestli Ginovi došla baterka, ale kdykoli se mu snažil dovolat, jeho telefon byl vypnutý. Tang Feng doufal, že dneska by mohli trénovat ve vzdálené hotelové květinové zahradě.

Když Gino dorazil, nezavolal Tang Fengovi, ale šel rovnou na recepci a zeptal se na Tang Fengův pokoj. Když se doslechl, že Tang Feng vlastně bydlel ve standardním pokoji pro dva, celkem ho to šokovalo. Věděl, že pokoj, který mu přidělila filmová společnost, byl jasně lepší, jak se z toho stal dvojlůžkový pokoj?

Když se Gino zeptal hotelového zaměstnance, zjistil, že to všechno zařídil sám Tang Feng. Protože si hotel vedl záznamy transakcí kreditních karet, Gino zjistil, že předešlá rezervace byla vlastně na luxusní apartmán. Gino o tom nemusel ani přemýšlet, aby věděl, kdo tu rezervaci provedl.

Znovu to musel být ten nenáviděný Charles.

Gino byl tentokrát chytřejší. Po pár rozpravách s Tang Fengem vlastně tak nějak pochopil jeho povahu. Ten muž neměl rád, když mu ostatní strkali nos do soukromého života.

Gino rychle zavolal Tang Fengovi, prohlásil, že nemohl přijít do hotelu, protože se dneska necítil dobře. A místo toho musel obtěžovat Tang Fenga, aby přišel on za ním. I když to byl on, kdo Tang Fenga požádal, aby mu pomohl s tréninkem proslovu, věděl, že na základě Tang Fengovy osobnosti o tom rozhodně nebude moc přemýšlet. Jak čekal, Tang Feng neváhal a souhlasil s Ginovou žádostí.

„Přijdu tě vyzvednout,” řekl Gino po telefonu.

„To není třeba. Copak se necítíš dobře? Prostě mi dej adresu, dostanu se tam sám.” Tang Feng si vzal pero a papír a poznamenal si Ginovu adresu. Gino vlastnil v Hollywoodu dům a když byl ve městě, obvykle zůstával tam.

„Dobrá, tak se uvidíme za půl hodiny.” Tang Feng odhadl čas potřebný k cestě a když si potvrdil čas, zavěsil. Pak se otočil, aby si sbalil věci. Nepotřeboval si toho vzít moc – jenom scénář, telefon a peněženku.

„Kam jdeš?” Lu Tianchen, co pracoval na počítači vedle okna bez balkónu s květinami, vzhlédl. Sundal si brýle se stříbrnou obroučkou, co mu spočívaly na nose, a promnul si mírně bolavé místo.

Když Tang Feng degradoval jejich pokoj z luxusního apartmá na standardní dvojlůžkový pokoj, Lu Tianchen nic neřekl a prostě nechal poslíčka odtáhnout jejich zavazadla. Co se týkalo Charlese, ten chlap měl nějaký obchod venku a nevrátil se do hotelu. Ještě nevěděl, co Tang Feng provedl.

„Jdu Ginovi pomoct s trénováním proslovu,” odpověděl Tang Feng, jak se sehnul, aby si dal peněženku do černé brašny.

To ráno po noci, kdy mezi Tang Fengem a Lu Tianchenem došlo k důvěrnostem, se Tang Feng choval k Lu Tianchenovi jako vždycky. A ani Lu Tianchen neprováděl žádná zřetelná gesta, žádné strašlivé sliby věčnosti, žádné přehnaně emoční řeči, bylo to mírné jako jarní voda. „Vrátíš se dneska večer na večeři?” Lu Tianchen se velmi nonšalantně zeptal na kritickou otázku.

„Vrátím se před osmou večer. Myslím, že by ses měl najíst sám. Anebo za námi můžeš přijít, až bude čas večeře.” Tang Feng zvedl svou brašnu, byl připravený přejít ke dveřím od pokoje a obout se.

„Dobře, později mě kontaktuj s informacemi,” odpověděl Lu Tianchen.

„Ahoj!” Tang Feng otevřel dveře a vyběhl ven.

Lu Tianchen vrátil svou pozornost k monitoru počítače, otevřel videohovor.

„Jsou nějaké zprávy od Charlese?” Lu Tianchen se opřel o opěrku a zeptal se člověka na druhé straně obrazovky, sálal z něj přístup a tón šéfa.

„Britská pobočka Interpolu se na něj už zaměřila. Charles dočasně nebude schopen se do Ameriky vrátit. Pořád nevíme, kam šel, spekulujeme, že je pravděpodobně v severní Evropě, ale nedokážeme vypíchnout jeho konkrétní lokaci.”

Lu Tianchen se výsměšně zasmál. „Tygr se smějící tváří má v kostech mazaného starého lišáka. Kdyby lidé našli jeho úkryt, pak by to nebyl Charles.”

„Předsedo Lu, takže je třeba, abychom...”

„Není. Svoje záležitosti si vyřídí sám.”




Tang Feng zrovna nasedl do taxíku, když mu začal zvonit telefon. Bylo to neznámé číslo a nevypadalo to jako americké číslo.

Když mu telefon zazvonil poprvé, Tang Feng to položil s pomyšlením, že druhá strana pravděpodobně vytočila špatné číslo.

Když zazvonil znovu, zvedl to a zjistil, že ten člověk vlastně hledal jeho.

„Čau! Baby!” Z mobilu se v mžiku ozval svůdný, tichý bas muže, jako kdyby motýl mával a rozpínal svá křídla, co sebou často přinášela rozkvět jarních květin.

„Charlesi...” Tang Feng se slabě usmál. Už pár dní tohoto energického, skotačivého velkého medvěda neviděl. Když tak o tom přemýšlel, už to vlastně byly čtyři dny.

Charles utekl ten samý den, kdy čekali na zlepšení svého pokoje. Tang Feng si myslel, že Charles odešel, protože se něco znovu vyvrbilo – Lu Tianchen a Charles často odcházeli na pár dní kvůli práci a pak se znovu vrátili. Na tohle si Tang Feng více méně zvykl.

Odejdou, ale vždycky se vrátí.

„Chyběl jsem ti, zlato?” Bylo těžké uvěřit, že tato slova vyřčená nepříjemně sladkým hlasem přišla od velkého a rozložitého pohledného muže.

„Kdybys nezavolal, skoro bych zapomněl, že existuješ,” uchechtl se Tang Feng. Největším kouzlem tohoto Charlese bylo, že vždycky lidi přiměl cítit se šťastně.

„Ach, bože. Mám pocit, jako kdybys mi srdce rozdrtil na kousky, vážně jsi tak bezcitný muž! Můj drahý, rozkošný Tangu, tolik se mi po tobě stýská!” Jako kdyby byl jeho žal, že ho opustil, příliš velký, zdálo se, jako kdyby jeho hlasité slzy obviňovaly playboye Tanga z jeho zlých skutků.

'Playboy Tang' si nemohl pomoct a zasmál se. „Dobrá, dobrá, musíš být tak dramatický. No jo, proč jsi beze slova odjel ze země?”

Teprve teď si Tang Feng vybavil, že Charles volal ze zahraničí.

„Poslední dobou mě zuřivě pronásleduje tahle britská kráska, neustále mi říká, že mě miluje tak moc, že z toho chce umřít, ale já už mám v srdci tebe, jak by se mi tam mohl vejít někdo jiný? Takže mu můžu akorát zmizet z očí, nenechat ho, aby mě našel. Jinak by použil pouta, aby mě k sobě připoutal navěky,” vysvětlil Charles, jako kdyby to byl žert.

Tang Feng si vlastně myslel, že žertuje.

„To zní celkem dobře, ten člověk tě musí vážně milovat, jen s ním jdi.”

„Ne! Absolutně ne! Nemám ani špetku touhy po zboží, co mi pošlou až ke dveřím. A navíc i když ten chlápek vypadá celkem pěkně, je tak staromódní a přísný, ani zdaleka není tak roztomilý jako ty. Můj drahoušku, neříkej mi, že chceš, abych šel po někom jiném? To až tak moc nevěříš mé lásce k tobě? Jsem tak smutný...”

„Svým hraním ses skoro dostal na Albertovu úroveň,” odpověděl Tang Feng, zatímco si mnul svou mírně bolavou hlavu.

„Nesrovnávej mě s tím úchylem bez vkusu. Dobře, drahoušku, musím ti říct jednu velmi nešťastnou zprávu. Ta britská kráska, co mě každý den pronásledovala, už ví o tvé existenci. Myslím, že tě brzy vyhledá k vyjednávání; rozhodně mu mě nesmíš vydat! Jinak až se vrátím, bez ohledu na to, jestli budeš svolný nebo ne, tě rozhodně odtáhnu do postele na bitvu na tři dny a tři noci!” Těch sedm posledních slov bylo velmi zdůrazněných, v přímém rozporu s jeho vzrušením.

Tang Feng v klidu a bez zájmu zabručel: „Ty vážně víš, jak dělat problémy, Charlesi.”

Charlesovo klení bylo pro Tang Fenga jako pěsti bušící do pytle s pískem – nezanechalo to v něm vůbec žádný dojem.

„Vynahradím ti to, ale musíš mi věřit, i když naše cesta k lásce nebude hladká, máme pevné a vytrvalé srdce.”

„Máš ještě nějaký nesmysl, o který se přeješ podělit?” Tang Fengova otevřená, necitelná věta Charlese přímo srazila na zem.

„...Nemám,” odpověděl Charles.

„Pokud nic nemáš, nevolej mi.” Tang Feng rázně ukončil hovor.
------------------------------------------------

~ To abychom nezapomněli, že všichni tři adepti jsou mafiáni! (Gina jako adepta samozřejmě nepočítám, ten je zakoukaný do Tang Fenga z předchozího života). ~

~ Úplně jsem zapomněla, že tady tu kapitolu už mám přeloženou... takže ji věším až teď s řádným zpožděním. Po dlouhé době to byla čtivá kapitola, to čtení o filmování a zápletce filmu mě taaaak nebavilo. ~

<Předchozí>...<Následující>