AK - kapitola 13

Kapitola 13 – Záhadný kamarád

Urieho hledisko

Od té doby, co jsem se seznámil s Harutem, uběhly dva roky.

Byl jsem trochu nervózní, protože mě kvůli mému postavení vévodova syna přijali do rytířského řádu, ale s Harutem jsem se cítil vážně v pohodě, protože se ke mně choval bez formalit.

Od té doby jsem svoje polední přestávky trávil s Harutem.

Podle toho, co jsem slyšel, se zdá, že Haruto bydlí s jeho výsostí Alexem. Jeho výsost je výstřední mladší bratr krále, jako mág měl nesrovnatelné nadání, ale z nějakého důvodu raději spravoval zahradu.

Během našeho prvního rozhovoru jsem si myslel, že je Haruto podezřelý, ale rychle jsme pokročili a teď už mezi námi nezbyl ani náznak nepříjemnosti.

A pak mě jednoho dne Haruto pozval na festival.

Jsem si jistý, že Haruto nezná význam toho, co zrovna udělal. Ale mě to přišlo zábavné, a tak jsem jeho pozvání přijal. Dozvěděl jsem se, že Haruto se nějak vypořádá s barvou svých vlasů s pomocí magického lektvaru, co vyrobila jeho výsost. Aby jeho výsost zašla tak daleko, zdá se, že Haruta vážně miluje.

V den festivalu na mě při čekání u brány do paláce promluvila pěkná dívka. Když jsem se podíval pořádně, byl to Haruto.

Jeho rovné dlouhé vlasy měly barvu světlého popela a oči měl tmavě fialové. A k tomu všemu měl na sobě růžové šaty, co výrazně podtrhovaly jeho postavu. Vzal jsem Haruta za ruku, zatímco jsem si potají myslel, že to bude dobrý 'repelent'.

...Haruto měl nečekaně silný stisk.

Když jsme se dostali do města, kvůli Harutově přitažlivosti se za ním otáčeli procházející lidé. Zdálo se, že to Haruta potěšilo, a tak se mi škádlivě přitiskl k paži.

Tohle je pocit, když má člověk mladší sestru? Není to špatné.

Každopádně nedokážu uvěřit, že Haruto je jen o rok mladší než já.

Když jsme se zastavili u střelnice, bezděky jsem vyvinul trochu toho úsilí. Dostal jsem hodně cen, ale rozhodl jsem si vzít jenom žlutého medvídka, po kterém Haruto vrhal pohledy.

Nějakou chvíli jsme procházeli kolem stánků, když...

„Znáš ringoame?” zeptal se Haruto (pozn.: běžná sladkost na japonských slavnostech, jablko na špejli, většinou v karamelu.).

„Neznám,” odpověděl jsem a Haruto vypadal trochu zklamaně. Mluvil o tom, jak si je jako dítě kupoval, když šel s rodiči na festival.

Bylo to poprvé, co se Haruto zmínil o svojí rodině. Z nějakého důvodu s tím výrazem, jako kdyby zíral do hodně velké dálky, vypadal dospěle. Nevěděl jsem, co mu mám odpovědět.

Zatímco Haruto vybíral dárek pro jeho výsost Alexe, já jsem také provedl vlastní pátrání. Napadlo mě, že mu dám dárek jako omluvu za to, že jsem nevěděl, kde najít ringoame. A v tu chvíli jsem spatřil náušnici ve tvaru fialové květiny, o které se Haruto zmínil, že ji má rád ze všech nejvíc. Měla stejnou barvu jako nynější Harutovy oči. Úsměv Harutovi sluší víc než ten vyspělý výraz předtím. Doufám, že se při pohledu na tuhle květinu alespoň trochu usměje. Nemohl jsem si pomoct, abych si to nepomyslel.

Po festivalu se rozšířily zkazky, že mám přítelkyni. To je jenom přirozené, když jsme toho spolu tolik nachodili. A když jsem ty zkazky neodmítl a začal po festivalu nosit ten náramek, získalo to ještě více důvěryhodnosti.

Když už mě nějakou dobu neproháněla děvčata, cítil jsem, jak se mi koutky vytáčely vzhůru. Situace se vyvinula dle mého očekávání.

--------------------------------------------

~ Kapitoly se z půl stránky prodlužují na stránku ^_^ ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>