AK - kapitola 14

Kapitola 14 – Očekávání Jeho Veličenstva

Leonhartovo hledisko

Já, Leonhart Caspar, jsem před čtyřmi roky nastoupil na trůn po svém otci. Nyní mi je dvacet let.

V naší zemi Caspar od jejího založení vládne vojenský režim. Rozrůstali jsme se pomocí válek a momentálně jsme vlivná země s největším územím a největší vojenskou mocí na světě.

Od svého dětství jsem o této zemi, co vynikala akorát ve válkách, pochyboval. Ale teprve když jsem byl vládcem dva roky, jsem začal usilovat o skončení války.

Čím déle se bude válka táhnout, tím větší bude břímě lidu.

Abych tomu zabránil, přirozeně jsem věděl, že jsem musel vykonat značně bezcitné činy.

Ale dál jsem protlačoval víru, že „bohaté země se dá dosáhnout i bez válek”. Bylo spoustu lidí, co války propagovali a věřili, že ekonomika zemře a že se dá udržet jenom díky válkám.

A uprostřed toho všeho když jsem zatajil své vlastní společenské postavení a chodil na vojenskou akademii, s touto mojí vírou sympatizoval Kristoff. A teď se zabývá národní politikou jako můj pobočník.

Když jsme skončili s válkou a vypořádali se s úředníky, co byli zapletení do zpronevěry a podvodů, doléhala na nás nutnost rozvoje domácího oběhu zboží a různá jiná práce.

Ten útok, abych skončil s válkou, následovaný vnitřní čistkou vedl k tomu, že mi jak v zemi, tak vně začali přezdívat Odměřený král. Ale já si myslím, že to pro mě byla pěkná poklona.

Stále máme hromadu vnitrostátních problémů, ale počet lidí, co souhlasí s mou ideou, se postupně zvýšil. I když je to hektické, každý den jde vidět stálý pokrok. Ale byla tady ta záležitost, že já sám jsem se musel usadit. Byla to záležitost ohledně královské choti.

Až dosud jsem přijal tři princezny ze spojeneckých zemí jako konkubíny, ale postavení královské choti je stále prázdné. Poslední dobou Kristoff neustále mluví o tom, jaký to má vliv na zemi, když král nemá choť. A ani se nedají zanedbat všechny ty příležitosti, kdy ostatním národům čelím jako král.

Po obvyklém intenzivním zaklepání Kristoff vešel do studovny. A přesně jak jsem čekal, nesl s sebou portrét možné partnerky k sňatku.

„Dobré ráno, vaše veličenstvo. Doufám, že dneska bude ten den, kdy mi dáte své svolení,” řekl a předložil mi portrét.

Opravdu na něm byla princezna, co působila dojmem mladé dámy vychovávané v ústraní. Ačkoli nebylo známo, jak autentický ten obraz byl, rozhodně to byla nádherná žena.

Ale já od své královské manželky požaduji, aby této zemi přinesla něco výnosného. Odmítám si vzít princeznu, která nic nedokáže.

„Takže? Jaký je hlavní průmysl země této princezny?”

Když jsem se zeptal na tohle, abych na ní odhodlaně našel nějakou chybičku...

„Tak mi můžeš říct, koho na světě vůbec přijmeš? I Jeho veličenstvo dostatečně chápe, že potřebuje královskou choť?” ptal se Kristoff, bylo znát, že byl mírně nahněvaný.

„Hm, přijatelná je princezna z Květinového centra Orannie. Ta země byla původně zpustošená válkami, ale teď mají bohatou ekonomiku z turistiky. Znalost turistického průmyslu, to je to, co do budoucna za každou cenu chci pro svou zem.”

Kristoff si nad tou smrtelně vážnou odpovědí povzdechl.

„Proč jdeš tak daleko, že říkáš, že je to pro dobro země? Je to člověk, co se stane tvou manželkou, ne? Copak nepožaduješ aspoň někoho, jehož vzhled nebo osobnost preferuješ?”

„Z tohohle hlediska nechci ženu, co by mě akorát sledovala. Chci ženu, co má odvahu se mnou změnit zem.”

„Já vím. Ale stejně, Orannia nemá žádné princezny v tvém věku, veličenstvo. Ta země má jenom prince. Je to neštěstí, že?”

Na to jsem odpověděl akorát: „Co je na tom nešťastného? Naše země připouští sňatek mezi stejným pohlavím a Orannia by na tom měla být stejně. Nevím, co v tom je za problém.”

Ani v královských rodinách nejsou neobvyklé sňatky mezi stejným pohlavím.

Byl jsem přesvědčený, že dítě bych měl mít prostě s konkubínami, ale zdá se, že Kristoff s tím nesouhlasil.

„Je pravda, že někteří členové královských rodin uzavřeli sňatek se stejným pohlavím. Ale mít muže jako královskou choť je neslýchané. Prosím, ještě to uvaž.”

Ačkoli mě takhle zoufale žádal, byla na něm vidět mírná rezignace, protože z naší dlouhé známosti věděl, že moje názory se tak snadno nemění.

„Ne, copak jsme to neprojednávali i na minulé poradě? Pro rozvoj naší ekonomiky je turismus nezbytný. Právě kvůli tomu chci znalosti Orannie.”

Kristoff si povzdechl hlouběji než před chvilkou.

„Prosím, přemýšlej o tom trochu. Taky si musím promluvit s Orannií a navíc nevím, jestli to koncil schválí.”

Vráska na Kristoffově čele se prohloubila. Bál jsem se, že už mu tam zůstane.

„Tak to se musím akorát oženit s princeznou, ne? Orannia si od poslední velké války zachovává neutralitu, ale zaměřilo se na ně mnoho zemí. My se k nim akorát musíme přikrást s podmínkou vojenské aliance.”

Je to dobrý plán. Když jsem to řekl, Kristoff složil hlavu do dlaně a podíval se na zem.

„Myslím, že jsi dobrý vládce, co myslí na svou zemi a její lid. Ale stejně mě překvapí, když čas od času řekneš takové zarážející věci. Říkají ti Odměřený král, ale ve skutečnosti jsi ohleduplný. Kdyby ses jen na druhé trochu usmál, taková přezdívka by hned zmizela. Haaa, každopádně až si promluvím s premiérem, prodiskutuju to s Orannií.”

„Nejsi celkem utahaný?” zeptal jsem se tónem z našich studentských let.

„Zase se zastavím.” Kristoff se otočil k odchodu a zatímco jsem mu chtěl říct „příště si pořádně odpočiň”, jen jsem na něj zavolal „díky”.

V té době jsem nečekal, že má absurdní řeč způsobí to pozdější osudné setkání.
--------------------------------------------

~ Skoro dvě stránky textu, to je zatím rekord. ~

~ A na scéně je konečně druhý hlavní hrdina. ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>