GDC - kapitola 26

Kapitola 26 – Zášť (4)

Lan WangJi: „Podrobnosti, prosím.”

Takto vsedě byla jeho zdvořilá slova skoro stejně mocná jako výhrůžka. Nie HuaiSang konečně začal vysvětlovat.

Začal: „HanGuang-June, víš, že my, sekta Nie, jsme jiní než ostatní sekty. Protože byl zakladatelem naší sekty řezník, ostatní sekty kultivují s meči, zatímco naše sekta naopak kultivuje šavlemi.”

Tohle věděl každý a v žádném případě to nebylo tajemství. Dokonce i motivem sekty Nie z Qinghe byla divoká hlava zvířete, co připomínala psa nebo prase. Nie HuaiSang pokračoval: „Protože naše metoda kultivace je jiná než metody jiných sekt a protože byl náš zakladatelem původně řezník, bylo jenom přirozené, že jsme prolévali krev. Šavle našich minulých vůdců sekty byly všechny těžké nepřátelskou energií a krvežíznivostí. Téměř každý vůdce sekty umřel náhle kvůli výbuchu odchýleného Qi. S tím měly co dělat také jejich popudlivé povahy.”

Wei WuXian pozvedl obočí. „Tohle má celkem blízko k démonické kultivaci.”

Nie HuaiSang se rychle bránil: „To je jiné! Démonická kultivace je démonická kultivace jenom proto, že používá lidské životy. Ale šavle naší sekty používají místo lidských životů životy těch zlých duchů a zvířat. Po celý svůj život zabíjely takové věci, takže pokud už nejsou schopné je dál zabíjet, způsobí problémy a narušují sektu. Duch šavle považuje za svého pána jenom jednoho člověka a nikomu jinému nedovolí ji použít. A není to tak, že bychom je my, pozdější generace, mohli roztavit. Zaprvé by to bylo neuctivé k naším předkům; zadruhé je možné, že ani jejich roztavení by problém nevyřešilo.”

Wei WuXian poznamenal: „Jsou celkem arogantní, co?”

Nie HuaiSang: „No ano. Šavle, co bojovaly a kultivovaly po boku našich předků, jsou opravdu v postavení, aby mohly být arogantní.”

Pokračoval: „Jak generace pokračovaly, vůdci sekty měli vyšší úroveň kultivace a problém se také zhoršil. Totiž až dokud šestý vůdce sekty nepřišel s řešením.”

Wei WuXian se zeptal: „Postavit Lidožravý hrad?”

Nie HuaiSang: „Ne, ne. Ačkoli to má souvislost, toto řešení se objevilo až později. Šestý vůdce sekty udělal toto: vyrobil dvě rakve, pro šavli svého otce a šavli svého děda, pak vykopal hrobku. A do té hrobky uložil místo cenných pokladů stovky mrtvol, co se měly co nevidět proměnit.”

Lan WangJi se mírně zamračil.

Nie HuaiSang okamžitě vyhrkl: „HanGuang-June, můžu to vysvětlit! Nezabili je lidé z naší sekty! Museli jsme je sesbírat z různých míst! Také jsme pár zadraho koupili. Šestý vůdce sekty řekl, že když chtějí duchové šavlí bojovat se zlými bytostmi, dejte jim zlé bytosti, aby s nimi mohly navěky bojovat. Mrtvoly před transformací jsme pohřbili společně s rakvemi se šavlemi, jako kdyby to byla posmrtná výbava pro duchy šavlí. Duchové šavlí potlačí transformaci mrtvol a ty zároveň zklidní touhu a zuřivost duchů šavlí. Takhle to půjde dál a obě strany se budou držet pod kontrolou. Teprve díky této metodě dosáhly budoucí generace klidu.”

Wei WuXian se znovu zeptal: „Tak proč jste potom postavili kamenný hrad? Proč jsou ve zdech pohřbená těla? A copak jsi neřekl, že to pár lidí snědlo?”

Nie HuaiSang odpověděl: „Ty otázky jsou vlastně jedna a ta samá. Hádám... že se dá říct, že to lidi snědlo. Ale nebylo to naschvál!!! Náš šestý vůdce sekty postavil hrobku pro šavle tak, že vypadala jako obyčejná hrobka, a budoucí generace to pak dělali po něm. Ale zhruba před padesáti lety hrobku vykopali nějací vykrádači.”

Wei WuXian ze sebe vydal „ach”. V duchu vykřikl: To je ale případ buzení spícího lva.

Nie HuaiSang: „U takové velké události jako stavba kobky nezáleží na tom, jak obezřetný a diskrétní člověk je, je nemožné, aby to celé zůstalo skryté. Vykrádači hrobek po tom začali slídit a pevně věřili, že na hřebeni Xinglu je obrovská kobka z minulých dynastií. Plánovali to dlouho a přišli připravení. Mezi tou divokou bandou lidí byl vlastně jeden nebo dva lidé se skutečnými schopnostmi, takže to místo našli, prošli labyrintovou formací a našli naši hrobku se šavlemi. Za svůj život viděli dost mrtvých lidí, takže když vykopali díru a vešli do kobky, vážně je ty mrtvoly nevyděsily. Ale všude tam hledali zlato a poklady, dýchali vedle těch mrtvol a co hůř, byli to mladiství muži v rozpuku života plní yangové energie. Nezapomeňte, všechny ty mrtvoly, co tam ležely, se měly co nevidět proměnit!”

Nebylo těžké zjistit, co se stalo. Zhruba deset mrtvol se okamžitě proměnilo.

„Ale ti vykrádači nebyli průměrní lidé. S kompletní výbavou se jim vlastně podařilo ty chodící mrtvoly nějak znovu zabít. Po boji bylo všude na zemi maso a krev. Konečně si uvědomili, že je ta kobka nebezpečná a jali se k odchodu. Ale zrovna když odcházeli, snědlo je to!”

„Počet mrtvol, co byly do kobky dány, byl přísně daný. Nebylo to ani víc, ani míň, dost na to, aby to vyvážilo duchy šavlí. Nevadilo by, kdyby ti vykrádači jen způsobili jejich transformaci, neboť až by odešli, duchové šavlí by tu transformaci znovu potlačili. Ale v tom chaosu, co vyvolali, posekali mrtvoly na kousky a tak tam najednou bylo o pár mrtvol méně než na začátku. Aby ta kobka šavlí zajistila, že je tam dostatek zběsilých mrtvol, co by duchy šavlí potlačily, mohla... mohla akorát... sama sebe zavřít a uvěznit je uvnitř, aby nahradila nedostatek, co způsobili.”

„Jelikož tehdy byla ta kobka šavlí zničena, tehdejší vůdce sekty začal přemýšlet o jiných metodách. Vybral na hřebeni Xinglu jiné místo a postavil tam místo kobky šavlí síň šavlí. Pro případ, že by vykrádači přišli znovu, skryl mrtvoly do zdí.”

„Síně šavlí je ten Lidožravý hrad ze zkazek. Když vykrádači přišli do Qinghe, předstírali, že jsou lovci. Když se vydali na hřeben Xinglu, nikdy se nevrátili a nezůstala po nich žádná těla, takže lidé začali říkat, že je na hřebeni sežral nějaký netvor. Pak než jsme kamenné hrady postavili a než jsme znovu vztyčili labyrintovou formaci, náhodou kolem někdo šel. Naštěstí ten hrad neměl žádné dveře, takže se nemohl vydat dovnitř. Ale když sešel z hřebene, každému řekl, že na hřebeni Xinglu je několik podivných, bílých hradů a že uvnitř musí prodlévat lidožravý netvor. Mysleli jsme si, že bude výhodné, když se ty zkazky rozšíří, aby se k té oblasti nikdo neodvážil přiblížit, a tak jsme to trochu zveličili a vytvořili legendu o Lidožravém hradu. Ale vážně to dokáže žrát lidi!”

Nie HuaiSang vytáhl ze svého rukávu kapesník a bílý kámen velikosti palice česneku. Kapesníkem si otřel pot a bílý kámen jim předal. „Můžete se podívat na tohle.”

Wei WuXian si ten kámen vzal. Když se na něj lépe podíval, zjistil, že z kamene čouhalo něco bílého. Vypadalo to jako... kost lidského prstu.

Okamžitě si uvědomil, co se dělo.

Nie HuaiSang skončil s otíráním potu a pokračoval: „Ten... Mladý pán Jin... nějak spustil explozi, co ve zdi vytvořila díru. Aby byl schopen rozbít tak tlustou zeď, musí znamenat, že při sobě měl spoustu duchovních nástrojů – ale počkat, to není to hlavní... Co tím chci říct, je to, že náhodou vyhodil oblast, co byla nejranější síň šavlí, co jsme na hřebeni Xinglu postavili. Tehdy nás nenapadlo, abychom na obou stranách použili kamenné cihly a střed vyplnili hlínou, abychom zabránili prosakování yangové energie a mrtvoly se tak nemohly tak snadno proměnit. Prostě jsme ty mrtvoly dali do zdí. Takže když mladý pán Jin udělal ten vchod, neuvědomil si, že také zničil kostlivce, co byl pohřbený ve zdi. Zanedlouho ho to nasálo do zdi hradu místo mrtvoly, co vyhodil do povětří... Sem tam zajdu na hřeben Xinglu, abych to zkontroloval. Když jsem tam šel dneska, našel jsem tohle. Zrovna když jsem ten kámen sebral, vyrazil po mě pes. Ach... Síň šavlí je více méně naše hrobka předků. Vážně jsem...”

Čím víc Nie HuaiSang mluvil, tím se cítil žalostněji. „Většina kultivátorů ví, že je tohle naše oblast, takže kolem Qinghe nikdy nechodili na noční lov. Kdo mohl vědět, že...”

Kdo mohl vědět, že měl takovou smůlu. Nejdřív se neposlušný Jin Ling upřel na hřeben Xinglu a pak přišli také ti dva, Lan WangJi a Wei WuXian, co pátrali po směru, kterým ukázala zádušní ruka. Znovu promluvil: „HanGuang-Jun a ty... Už jsem řekl, že o tomto nesmíte nikomu říct. Nebo jinak...”

Nebo jinak dle nynějšího polomrtvého stavu sekty Nie z Qinghe, kdyby se to dostalo na veřejnost, z Nie HuaiSanga by se stal hříšník a i kdyby zemřel, byl by hanbou svých předků. Bylo jenom přirozené, že radši bude tajným terčem posměchu všech sekt, než aby se zaměřoval na svou kultivaci nebo se odvážil naostřit čepel své šavle. Když by jeho kultivace dosáhla určité úrovně, začal by být popudlivější a nakonec by s hněvem zemřel stejně jako jeho bratr a předci. A dokonce i po jeho smrti by jeho šavle strašila živé a narušovala klid celé sekty. A pokud to bylo takto, zdálo se lepší být budižkničemu.

Byl to celkem nevyřešitelný problém. Od dob zakladatele sekty Nie to bylo stejné. Nepochybně to neznamenalo, že by budoucí generace musely odmítnout cestu a základy, co zakladatel utvořil? Všechny kultivační sekty byly znalé v různých oblastech. Podobně jako byla sekta Lan z Gusu znalá v hudbě, násilí a moc duchů šavlí sekty Nie z Qinghe zastínila jiné sekty. Kdyby se zřekli zakladatelova ideálu a začali pátrat po jiné cestě, kdo ví, kolik let to bude trvat nebo jestli vůbec uspějí nebo ne. Navíc Nie HuaiSang by se nikdy neodvážil zradit sektu Nie a kultivovat jinou cestou. Kvůli tomu bylo jedinou jeho volbou být budižkničema.

Kdyby nebyl vůdcem sekty a strávil celý svůj život stejně jako tehdy v Oblačných zákoutích, kdy celé dny lelkoval, rozhodně by byl v mnohem příjemnější pozici než teď. Ale jelikož už jeho bratr zemřel, musel stejně převzít zodpovědnost bez ohledu na to, jak to pro něj bylo těžké, a potácet se vpřed.

Nie HuaiSang odešel, když jim znovu a znovu řekl, aby nic neříkali, a Wei WuXian se na chvíli zamyslel. Najednou cítil, jak k němu přišel Lan WangJi. Ten před ním poklekl na jedno koleno a pokročil k tomu, aby mu s vážnou tváří vyhrnul nohavice. Wei WuXian honem promluvil: „Počkej, znovu?”

Lan WangJi: „Nejdřív tu Značku kletby odstraníme.”

Během jednoho dne před ním HanGuang-Jun takto klečel tolikrát. Ačkoli Lan WangJi vypadal celkem vážně, vážně se na tu scénu nedokázal dívat.

Wei WuXian promluvil: „Udělám to sám.” Rychle si vyhrnul nohavice a viděl, že Značka kletby pokrývala celou dolní půlku jeho nohy, přesáhla kolena a šplhala k horní půlce nohou. Wei WuXian se na to podíval: „Už mi přesáhla stehna.”

Lan WangJi odvrátil hlavu a neodpověděl.

Wei WuXianovi to přišlo celkem podivné: „Lan Zhane?”
--------------------------------------------

~ Tomu se říká umět se špatně narodit. Buď kultivovat a zemřít, anebo nekultivovat a být všem pro smích. A ještě k tomu řešit takové maléry. ~

~ Je to potvrzené, druhá série anime začne s vysíláním v červenci tohoto roku! Zajímalo by mě, jestli to pokryjí až do konce, anebo bude ještě třetí série. Trailery k 2. sérii zde a zde. ^_^ ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>