AK - kapitola 8

Kapitola 8 – Našel jsem si kamaráda

Několik měsíců poté, co jsem začal Alexovi pomáhat s prací, jsem si konečně našel kamaráda v mém věku.

Jmenuje se Urie [čti: Juri] a je mu dvacet dva, je o rok starší než já. Je to blonďatý, modrooký svůdce, co se zrovna stal rytířem. Myslím, že za pár let se určitě stane středem pozornosti ve vyšší společnosti.

Ačkoli by se dalo říct, že už se to děje...

Narazil na mě během své hlídky v královském paláci a začal se mnou mluvit. Tehdy jsem se poprvé dozvěděl, že tahle zahrada patří královské rodině. Během toho setkání už jsem uměl mluvit o moc lépe.

„Haruto, věděl jsi, že v poslední době si lidé v královském paláci oblíbili bento?” řekl Urie jednoho dne něco takového.

„Jo. Věděl jsem to. Taky je čas od času dělám.”

Nikdy jsem nečekal, že to dojde takové obliby. Kde jen Alex jedl svoje bento?

„Vážně? Rozhodně bych rád ochutnal tvoje bento, Haruto.”

Zničující moc žádosti od krasavce je na jiné úrovni, že?

Zatímco jsem se trochu chvěl, rozhodl jsem se, že je to dobrá příležitost pro mou žádost. „Tak já ti ho na zítra udělám. Na oplátku mě ostříháš? Vlasy mi vyrostly, takže je to celkem otrava. Ty vypadáš jako člověk s dobrým vkusem, co se těhle věcí týče.”

Chtěl jsem to svěřit někomu se spolehlivě dobrým vkusem, protože Alex si svoje strniště někdy nechal růst velmi dlouho.

Kromě toho, kdybych si nestydatě zašel do zdejšího ekvivalentu kadeřnictví, myslím, že by tu byla možnost, že moje černé vlasy způsobí problémy. A tak s tímhle nápadem nemůžu jen tak souhlasit.

Ale Urieho to zneklidnilo.

„Ne, ne! To nemůžeš udělat, Haruto. Dlouhé vlasy ti sluší. Správně, co kdybych ti dal něco, čím si je můžeš svázat do ohonu? Jako dárek za bento,” prohlásil Urie svévolně a pak se svižně vrátil ke své odpolední práci.

Teprve večer toho dne jsem si vzpomněl, že jsem se Urieho nezeptal, jak má rád omeletu.
--------------------------------------------

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>