LMW - kapitola 72

Kapitola 72 – Pohřešovaný

„Seniore You, proč nejdeš?” Jiang Liu spatřil jeho pochybovačný výraz a v očích mu problýskla panika.

You XiaoMo čas od času na něco zapomněl a koukal dopředu, aniž by přemýšlel, co je za ním. Ale když byl na území někoho jiného, pořád věděl, jak si dávat trochu pozor. Tenhle Jiang Liu mu přišel trochu divný, takže pro něj bylo nemožné, aby jej tak bezstarostně následoval. Zvlášť když byl z Nebeské hory.

„Juniore Jiangu, jen si trochu popovídáme. Není třeba, abychom chodili takhle daleko, ne?”

„To... pravdou je, že ti musím něco ukázat, takže jsem si myslel, že tě tam přímo zavedu,” koktal Jiang Liu, zatímco hledal nějakou výmluvu. Vlastně už popřemýšlel o možnostech. Od samého začátku si nemyslel, že by ho You XiaoMo tak snadno následoval, a tak si připravil výmluvu, co se mu teď hodila.

„Pokud se nemýlím, tímhle směrem se dostaneme k hoře. Ta věc, o které mluvíš, přece nemůže být v horách?” řekl You XiaoMo pochybovačně. Pokud se nemýlil, tenhle Jiang Liu by měl být jako on, tedy že byl v Centrální linii poprvé.

„Ano, ano, je to v horách,” řekl Jiang Liu tak nějak nervózně.

You XiaoMo se na něj beze slov podíval. Tenhle kluk mu lhal a přitom nevěděl, jak pořádně lhát. Jak se díval na jeho nervózní výraz, bylo jasné, že se něco dělo.

Ačkoli Ling Xiao vždycky říkal, že byl hloupý, bez ohledu na to, jak byl hloupý, pořád poznal, že je na tom něco špatně. Když pomyslel na Jiang Liuovu situaci a jak za ním bezdůvodně přišel, bylo jasné, že mu to někdo rozkázal. Co se týkalo toho, kdo mu to rozkázal, s největší pravděpodobností to byla osoba, co ho teď nenáviděla do morku kostí, Tang YunQi. Pokud to byla ona, pak by to všechno dávalo smysl.

„Juniore Jiangu, myslím si, že bude lepší, když do hor nepůjdeme. Tohle je přece jenom Centrální linie. Bude lepší, když tu nebudeme zbrkle pobíhat.” You XiaoMo věděl, že Tang YunQi mohla Jiang Liuovi vyhrožovat. Ale i když s ním soucítil, prostě by s ním nešel s plným vědomím, že by mu to ublížilo. A tak to mohl říct akorát oklikou a doufal, že mu to dojde.

Jiang Liu si skousl dolní ret, v očích se mu zračily známky boje.

You XiaoMo viděl, v jakém byl stavu, a trochu nervózně řekl: „Vím, že tě Tang YunQi požádala, abys mě tam dovedl. Co teda tohle. Jdi se Tang YunQi přiznat, že jsem tvůj plán prohlédl. A nechám ji, aby za mnou sama přišla. Tahle by tě neměla obtěžovat.”

„Seniore You, to nemá smysl.” Jiang Liu se po něm podíval, jako kdyby se mu chtělo brečet, a pak svěsil hlavu.

„Pokud se Tang YunQi dozví, že jsem nesplnil její rozkaz, rozhodně to nenechá být jen tak. Ačkoli jsem také učedník z Nebeské hory, jelikož seniorka Tang ví, že jsem ze stejné vesnice jako ty, také mě nenávidí. Někdy s sebou dokonce přivede pár lidí, co by mi dělali potíže. Dokonce mi pohrozila, abych to neřekl mistrovi.”

Jak to You XiaoMo zaslechl, hluboce se zamračil. Nečekal, že by Tang YunQi byla tenhle typ člověka; protože ho nenáviděla, nenáviděla dokonce i jiné jen proto, že byli ze stejné vesnice. Využívat své postavení velmistrovy dcery na týrání juniora Jianga bylo zbytečné. Tohle chování bylo prostě až příliš nestydaté. Ačkoli s ním soucítil, nemohl s tím nic dělat. Kdyby ho Ling Xiao nechránil, s největší pravděpodobností by ho Tang YunQi už dávno utrápila k smrti.

„Juniore Jiangu, pořád si myslím, že bys to měl říct svému mistrovi. Tvému mistrovi se zalíbil tvůj potenciál, takže si tě musí cenit. Kdybys mu to řekl, rozhodně na tebe dá pozor,” navrhl You XiaoMo vážně a upřímně.

„Děkuju. Ale ona je dcera velmistra. Já... nemůžu nad ní vyhrát. Můj mistr mi může pomoct, ale nemůže mi pomoct se vším.”

Jiang Liu měl oči plné slz, ale stejně se na You XiaoMoa podíval s vděčností. Když se na něj díval s takovým výrazem, You XiaoMo se najednou cítil trochu provinile.

Pokud to člověk všechno uvážil, že se k Jiang Liuovi chovali špatně, bylo všechno jeho vina. Kdyby Tang YunQi nenaštval, nehodila by veškerý svůj hněv na něj jen proto, že byl ze stejné vesnice. Vážně Jiang Liuovi způsobil problémy.

„A co tohle, vyřiď jí tohle. Řekni jí, že se s ní setkám na rozcestí, co jsme zrovna minuli, a že jí to všechno vysvětlím.”

Vlastně to nebylo tak, že by měl You XiaoMo tak vznešené úmysly. Setkat se s Tang YunQi v soukromí bylo nebezpečné. Ale jelikož byl Jiang Liu ze stejné vesnice a také to byl první člověk, kterého spatřil, když tady otevřel oči, bylo to hlavně díky němu, že dokázal zjistit, do jakého světa se to dostal. A když teď viděl, že si na něm Tang YunQi vylívala vztek, měl pocit, že by měl část té zodpovědnosti převzít.

„Nevadí to?” zeptal se Jiang Liu s uslzenýma očima.

„Řekl jsem, že to nevadí, tak to nevadí. Přece jenom kdyby se to Tang YunQi teď nepovedlo, stejně by mi přišla dělat problémy, takže to můžu stejně dobře vyřídit.” You XiaoMo cítil, jak mu cukalo v očích. Myslel si, že Jiang Liu byl mladík s optimistickou a přímou povahou. Nečekal, že to byl takový ufňukánek. Zdálo se, že měl lépe vyvinuté slzní kanálky než dívky, plakal na požádání.

„Děkuju!” Jiang Liu konečně přestal brečet a vyčerpaně mu děkoval.

„Ach, tak bys měl honem jít, jinak se během čekání naštve a vylije si to na tobě. Já půjdu napřed a počkám tam.”

Byla strašná škoda, že Jiang Liu nebyl dívka, jinak by ho You XiaoMo dokonce pohladil po vlasech a kapesníkem by mu otřel slzy.

„Tak já půjdu, ahoj, seniore You.” Jiang Liu You XiaoMovi zamával a pak odběhl informovat Tang YunQi.

Když Jiang Liu zmizel z dohledu, You XiaoMo už to nedokázal vydržet. Kdo po něm chtěl, aby se choval tak neoblomně? Kdo po něm chtěl, aby byl takový dobrák? Teď v tom lítal. Brzy bude muset čelit vychytralé a nerozumné princezně Tang YunQi. Vlastně... byl trochu vyděšený. Jak o tom You XiaoMo přemýšlel, najednou měl pocit, že by bylo lepší, kdyby si zavolal Ling Xiaa. Pokud by mu Tang YunQi vážně hodlala ublížit, alespoň by měl s sebou Ling Xiaa. Co se týkalo Tang YunQi a jejích lidí, jelikož jim You XiaoMo slíbil schůzku, naprosto by nečekali, že by You XiaoMo do toho chtěl zatáhnout Ling Xiaa. Jak se You XiaoMo takhle rozhodl, broukal si a vydal se zpět po vlastních stopách.

Ne tak dlouho poté, co odešel, se na místě, kde zrovna stáli, beze slova objevila černá postava. Bezvýrazně se podívala směrem, kterým You XiaoMo kráčel, a v mžiku znovu zmizela. Podle paobrazů, co po sobě zanechávala, bylo vidět, že mířila stejným směrem jako You XiaoMo.

Naopak Jiang Liu vážně vyřídil You XiaoMova slova Tang YunQi.

Když se doslechla, že si You XiaoMo vlastně troufal se s ní sejít, v očích se jí zablýsklo potěšením. „Juniore Jiangu, je to vážně pravda? You XiaoMo na mě vlastně čeká? Je možné, že o mém plánu věděl, a tak to naschvál řekl, aby se nás zbavil?”

„Ne, bude tam.” Jiang Liu sklonil hlavu, takže nebylo vidět, jak se tvářil.

„Dobře, věřím ti. Věděla jsem, že se to podaří, když pošlu tebe. Vedl sis dobře. Co přijde dál, s tebou nemá co dělat, takže můžeš jít. A taky nechci, aby se o tom dozvěděli další lidé, takže víš, co máš dělat?” Tang YunQi ho spokojeně poplácala po rameni. Naštěstí měla tohle eso jménem Jiang Liu. Tentokrát dá You XiaoMovi rozhodně lekci a dá mu vědět, že první senior patřil jí.

„Dobře, seniorko Tang.” Jiang Liu se zašklebil, bylo vidět menší ušklíbnutí. Byla škoda, že si toho nikdo nevšiml.

Takže Tang YunQi se svými nohsledy v patách velkolepě vyrazila na místo, o kterém se You XiaoMo zmínil. Ačkoli na tom místě obvykle procházelo spoustu lidí, kvůli přátelskému zápolení už většina lidí odpočívala, aby se v aréně objevili zase plní energie. Neprocházelo tam moc lidí. V tomhle se You XiaoMo přepočítal.

Tang YunQi se cítila šťastně a bezstarostně a brzy se svými společníky dorazila na místo setkání. Ale nespatřila tam postavu You XiaoMoa, jak na ně čeká.

„Copak junior Jiang neřekl, že tu na nás bude čekat You XiaoMo? Není po něm ani stopy. Neoklamal ho náhodou?” Poskok číslo jedna najednou začal mít své podezření.

„Myslím, že You XiaoMo juniora Jianga oklamal,” vyjádřil své myšlenky poskok číslo dva.

Tang YunQin výraz dvojznačně problýskl. „To zní rozumně, ale junior Jiang řekl, že by ho You XiaoMo neoklamal. Když tu teď není, nemohlo by to být tak, že v tom je něco jiného?”

Nakonec stejně nebyla ochotná vzdát se této těžce vydřené příležitosti.

„Co kdybychom chvilku počkali?” zeptal se obezřetně poskok číslo jedna.

„Tak tu počkáme, jak říkáš,” řekla Tang YunQi chladně. Pokud se ji You XiaoMo vážně odváží oklamat, nová nenávist se navrší na tu starou a rozhodně ho nenechá zemřít pokojně.

Ovšem ti tři nečekali, že člověk, na kterého čekali, You XiaoMo, se neobjeví, ale že místo něj přijde někdo jiný.

Ling Xiao vlastně vycítil, že You XiaoMo odešel z pokoje. Bariéra, co vztyčil, pokoj nejenom izolovala, ale také měla schopnost uvědomění. Bez ohledu na to, kdo šel dovnitř a ven, byl schopen to vycítit. Takže věděl, že za You XiaoMoem někdo přišel, ale ten pach neznal. You XiaoMo toho člověka každopádně následoval dobrovolně.

Jak o tom Ling Xiao přemýšlel, měl pocit, že by to neměl být problém, takže tomu nevěnoval moc pozornosti. Ale za hodinu měl Ling Xiao pocit, že na tom je něco divného. You XiaoMo se pořád nevrátil a to bylo trochu divné!

You XiaoMo neznal moc lidí a zvláště ne v Centrální linii. Znal akorát Fu ZiLina. A učedníci ze stejné hory by za ním nepřišli. A i kdyby za ním přišli a vytáhli ho ven, bylo nepravděpodobné, že by Ling Xiao nevěděl, kdo to byl.

Když si Ling Xiao uvědomil, že je na tom něco špatně, rozloučil se se svými dvěma juniory a šel You XiaoMoa hledat. Následoval jeho pach.
--------------------------------------------

~ Haha, You XiaoMo se vyhnul jednomu maléru, ale pravděpodobně spadl do ještě horšího. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>