ABO - kapitola 26 @

Kapitola 26 – Bezesní spolubydlící

Caesar se vskutku červenal, protože viděl Lin Yuana, jak objímá a krmí Hobbiho, jak ve svém pyžamu vypadá uvolněně a pohodlně, jak jeho otevřený límec odhaloval jeho delikátní a nádhernou klíční kost. Kvůli jeho bílému útlému krku, jeho jemnému a sexy mladému tělu Caesarovi vyschlo v ústech a jeho dolní půlka byla vlastně bezostyšně tvrdá...

Caesar rychle vběhl do sprchy a pustil kohoutek.

Na hlavu mu vytryskla studená voda, kvůli čemuž se cítil trochu klidněji.

Lin Yuanovo vzezření v pyžamu bylo vážně příliš vzrušující, jeho alfa feromony najednou vzrostly a jeho tělo vytvořilo velmi silnou fyziologickou reakci.

—Bylo to ještě intenzivnější, než když se účastnil tréninku odolnosti vůči omega feromonům.

Samozřejmě že pach omega feromonů tehdy způsobil, že zareagoval, ale to bylo jenom kvůli jeho alfa instinktům. Ale teď jeho reakce na Lin Yuana vystoupala na vrchol fyziologických tužeb.

Jeho láska k Lin Yuanovi byla téměř nezpochybnitelná. Srdce mu hlasitě tlouklo a dokonce i tělo měl plné intenzivní touhy...

Chtěl ho ochránit, chtěl ho obejmout, dokonce ho chtěl... plamenně držet...

Caesar si vzpomněl na ten spěšný letmý pohled, kterého se mu tehdy v koupelně jasně dostalo. Lin Yuanův štíhlý a pružný pas, jeho rovné a dlouhé nohy, bílá pokožka, pevné vypracované pozadí... To tělo blízké dokonalosti se už dávno otisklo Caesarovi do mysli.

Tehdy ho to nezajímalo, ale když si to teď Caesar vybavil, skoro se mu spustila krev z nosu.

Jak si představoval Lin Yuanovo nahé tělo pod sebou, jak ho líbal, jak ho držel, jak do něj vstupoval v různých pozicích...

Caesar se zarděl ještě víc, nemohl si pomoct a prsty sevřel svůj tělesný úd, co byl stále tvrdý v očekávání, a živě jej mnul nahoru a dolů.

Koupelnou se brzy ozýval ztěžklý dech Jeho Výsosti prince.

Lin Yuan, kterého jeho spolubydlící v duchu nespočetněkrát přitlačil pod sebou, neměl ponětí o změně v pocitech svého spolubydlícího. Pořád vesele seděl v jídelně.

Vážně měl hlad, dneska měl jenom snídani. V poledne natrefil na Suzakův útěk a v duchovním zápolení se Suzakem vydal příliš mnoho síly, pak byl odpoledne v bezvědomí. Teď byl večer a žaludek měl prázdný, byl tak hladový, že mu to svíralo vnitřnosti.

Caesar mu každopádně řekl, že může sníst, co jen chce, takže se Lin Yuan už nedržel zpátky. Udělal nájezd na ledničku a vyšel s hromadou jídla k večeři.

Super výborné sušenky, výtečný sýr a navíc překvapivá rozmanitost grilovaného masa a konzervovaných ryb, tohle bylo vážně to nejlepší štěstí!

Lin Yuan zrovna žvýkal, když se ze dveří za ním najednou ozvalo pípnutí. Brian vešel dovnitř, spatřil v jídelně stůl plný jídla a oči se mu okamžitě rozzářily. Usmál se a řekl: „Zrovna jsem začínal mít hlad, hej, pojďte vytáhnout víc.”

A tak Brian z ledničky vytáhl hromadu svého oblíbeného jídla a ti dva začali hltat své hromádky jídla.

Když Snow přišel dovnitř, spatřil tuto scénu—

Dva chlapci plus jedno domácí zvíře byli v jídelně pohrouženi do hltání jídla, stůl byl plný různými taškami s jídlem, vypadalo to velmi působivě.

Brian si Snowa všiml a okamžitě se postavil, jednou rukou mu vzal příruční brašnu a druhou Snowa vtáhl do jídelny. Vytáhl mu stoličku, aby si na ni Snow mohl sednout, usmál se a řekl: „Snowe, pojď se sednout a najíst se s námi, naliju ti sklenici vody.”

Snow: „...”

Snow, kterého Brian tak podlézavě pozval do jídelny, se rozpačitě podíval na Lin Yuana.

Naštěstí se veškerá Lin Yuanova pozornost upírala na jídlo, naprosto si nevšiml Snowových rudých uší. Nadšeně Snowovi předal jídelní hůlky, usmál se a řekl: „Pojď, dej si trochu grilovaného masa, je super výborné.”

„Nemám hlad,” řekl Snow.

Brian do sklenice rychle nalil teplou vodu a předal ji Snowovi. Usmál se a řekl: „Tak co takhle čaj, uvařil jsem tvůj oblíbený černý čaj.”

Modré oči zíraly přímo do těch Snowových, jako kdyby chtěl říct: Rychle, pochval mě... Pochval mě... Pochval mě...

Snow rozpačitě odvrátil zrak. „Děkuju.”

Brian byl okamžitě spokojený, otočil se a posadil se vedle Snowa. Taktně mu předal masový chod. „No tak, dej si trochu, tohle je specialita z Cepheu... Tohle je také velmi chutné, vyzkoušej a uvidíš... a tohle je...”

Brzy měl před sebou hromadu malých talířků, Snow rozpačitě zčervenal.

Lin Yuan si vůbec nebyl vědom toho, že byl třetí kolo u vozu, dál se s Hobbim dohadoval ohledně té hromady jídla.

Když ti tři lidé konečně dojedli všechno jídlo na stole, bylo 23:30. Lin Yuan objal Hobbiho a spokojeně odkráčel. Snow se obrátil zpět do své ložnice a Brian jej okamžitě následoval.

Snow: „...”

Když se ohlédl na Briana, co jej k jeho ložnici následoval jako stín, neměl slov.

Snow se zamračil: „Ještě něco?”

Brian se usmál a řekl: „Dneska se cítíš v pořádku? Když jsem se dneska ráno probudil, už jsi byl pryč. Ta bolest hlavy ze včerejška je už pryč?”

Snow odvrátil pohled a řekl: „Jsem v pořádku.”

Brian natáhl ruku. „Ach... No, pokud by ses necítil dobře, nesnaž se být statečný, jen pro jistotu zajdi na ošetřovnu.”

Snow byl chvíli zticha, pak najednou řekl: „Briane, díky, že jsi mě včera večer donesl zpět na pokoj. A taky chci být jenom tvůj spolubydlící, prosím, přehnaně o tom nepřemýšlej... a už mám přítelkyni.”

V Impériu nebylo nezvyklé, aby se spolu alfa muži a beta muži oženili, takže když už Beta měla milence, bylo třeba to jasně říct. Bylo také nezbytné s Alfou udržovat jistou přátelskou vzdálenost.

Brian najednou na místě zatuhl. „Pří-přítelkyni?”

Snow přikývl. „Jo, no, já se jdu vykoupat. Dobrou noc.”

„...”

Jak se Brian díval, jak Snow zmizel ve své koupelně, stál tam na místě, jako kdyby do něj uhodil blesk.

Kdyby tu byl Lin Yuan, byl by velmi zmatený: Co se to dneska s Brianem a Caesarem dělo? Oba se tvářili, jako kdyby do nich uhodil blesk? Takový vzácný výraz by se měl vyfotit na památku!

Brian šel zpět do své ložnice, jeho deprimovaná nálada byla nepopsatelná!

Když Snowa slyšel říct, že má přítelkyni, hněv mu najednou stoupl přímo do hlavy!

Jak mohl mít Snow přítelkyni?

Jak. Mohl. Mít. Přítel. Kyni?!

Když o tom pečlivě popřemýšlel, jeho předpoklady byly špatné. Byl to beta chlapec, láska byla svoboda, svatba byla právo, proč by nemohl mít přítelkyni? Dokonce by mohl mít i přítele! Proč si stěžuješ ohledně jeho soukromých záležitostí?

Brian seděl na posteli s prázdným výrazem na tváři, otráveně se tahal za vlasy.

Inteligentní mecha Modráček skrytý v prostorovém tlačítku na jeho zápěstí zodpovědně poradilo: „Pane, tvá tepová frekvence překročila normální hodnotu 1,5 krát, i tvůj krevní tlak se zvýšil... Chceš nějaké léky?”

Modráček zrovna domluvil, když Brian vyskočil z postele, nahněvaně se chopil polštáře a divoce jím mrštil.

Modráček: „...”

Brian se rychle uklidnil a posadil se zpět na postel, pak se usmál a zeptal se Modráčka: „Říkal jsi něco?”

Modráček: „...”

Modráček se z úleku skoro zhroutil!

Brian přimhouřil oči a dotkl se své brady. „Snowova přítelkyně, co... najednou mě tahle osoba začala velmi zajímat...”

Modráček si nemohl pomoct a zachvěl se.

Když posledně Brian přimhouřil oči a řekl „že ho to začalo velmi zajímat”, ani ne za tři dny to mecha rozmontoval na základní díly...

Modráček najednou pocítil nekonečný soucit k této „přítelkyni”, která Briana začala velmi zajímat.

V ložnici vedle Snow ležel ve vaně a mračil se. Nakonec si nedokázal pomoct a vyměnil teplou vodu za studenou.

Možná to bylo kvůli jeho nedávným, intenzivním emočním výkyvům, ale jeho tělesné feromony opakovaně kolísaly a nedokázaly se stabilizovat. Včera večer použil tři pilulky inhibitorů, aby to silou potlačil. Zdálo se, že dneska to množství musel zvýšit na 4 tablety.

—K tomuhle došlo, protože se Brian vždycky bezostyšně snažil se k němu přiblížit.

Účinek této várky inhibitorů byl snížený a jeho odolnost se snižovala, protože Brian byl jeden z Alf s nejčistější krví. Jeho feromony byly velmi bohaté, takže kdykoli se k němu přiblížil, rovnalo se to výzvě ohledně účinnosti jeho inhibitorů.

Brian se k němu celý den lepil jako superlepidlo, takže se Snow cítil velmi sklíčeně.

Pro Omegu ve věku na hárání byla Alfa s bohatými feromony tím nejintenzivnějším afrodiziakem.

Akorát ho zatahal za zápěstí a na chvilku ho vtáhl do jídelny, ale kdyby nebylo Lin Yuanovy přítomnosti, Snow by ho skoro znovu praštil pěstí do oka.

Ten pocit, kdy ho obklopovaly feromony Alfy, ho mátl, už nemohl Brianovi dovolit, aby se k němu přiblížil. Po jeho chabé výmluvě na přítelkyni by to mělo trochu zmírnit tu jeho přilnavost, ne?

Ačkoli se rozhodl Briana vyhnat, když viděl pohled toho chlápka, co byl zatuhlý na místě, najednou se v duchu cítil trochu nervózně.

Byla tahle chabá výmluva vážně v pořádku? Proč měl najednou špatnou předtuchu...?

Lin Yuan objal Hobbiho a šel zpět do své ložnice, položil Hobbiho na postel a jako ve snách se posadil za svůj stůl.

Bylo pozdě v noci, okolí bylo konečně tiché, ale Lin Yuan se stejně nedokázal zklidnit.

Ty neuspořádané střípky vzpomínek v jeho mysli a také ta platinová karta, co mu nečekaně otevřela bezpečnostní dveře v muzeu. Kvůli tomu Lin Yuan znovu podezíral své životní zkušenosti.

Jeho vzpomínky začaly ve věku čtyř let, ze vzpomínek věděl, že jeho otec zemřel na bojišti, takže měl jenom svou matku a sestru. O tomhle nikdy nepochyboval, dokonce i ve svých snech občas slyšel vlídný mužský hlas, myslel si, že to byly vzpomínky na jeho otce před věkem čtyř let.

Ale dneska...

Vlastně nevysvětlitelně cítil, že Suzakovy vzpomínky na generála a jeho vzpomínky na otce byly velmi podobné!

Chladný, a přesto vlídný hlas, dokonce i styl řeči byl naprosto stejný!

A ještě překvapivější bylo, že dneska si vzpomněl na pár střípků vzpomínek z dob předtím, než mu byly čtyři. Vzpomínal si, že žil na teplé planetě, ve srubu na pláži. Jeho otec mu dával dort, učil ho, jak číst slovo „dort”. Také si vzpomněl, že ho otec poslal na chladnou planetu Rennes, předal ho nějakému cizímu člověku a pak se otočil a odešel...

Vpíchli mu silnou drogu a od té doby si nevzpomínal na nic, co se stalo před jeho čtvrtými narozeninami.

Pokud ty vzpomínky byly pravdivé, pak existovala jenom jedna možnost – vpíchli mu anestetikum a pak provedli operaci na odstranění vzpomínek. Záměrně mu vymyli vzpomínky z dob před čtvrtými narozeninami!

Během operace pravděpodobně došlo k mírné odchylce a zlomek vzpomínek to nevyčistilo, ale potlačilo je to do hloubky jeho mysli, kvůli čemuž měl za posledních pár let ty podivné sny. Dneska, když byl nucen si vyměnit vzpomínky se Suzakem, ten obrovský duchovní nátlak naprosto uvolnil tu část jeho zbývajících vzpomínek.

Ale to byly jen zbytky střípků paměti, prostě je nedokázal složit dohromady. Navíc byly z dob před jeho čtvrtými narozeninami, přece jenom byl moc malý, nepamatoval si na vzezření svého otce.

—Jaký byl vztah mezi jeho tátou a těmi takzvanými Nočními jednotkami?

Lin Yuan byl velmi zmatený, otevřel svůj světelný tablet, aby si o tom trochu vyhledal. Ale zjistil, že Noční jednotky měly jen jeden výsledek vyhledávání, a to z doby před 19 lety, kdy vojenský soud ohlásil jejich rozpuštění. Kromě toho neexistovaly žádné jiné záznamy o Nočních jednotkách.

Lin Yuan nahradil klíčová slova, Generál, Suzaku, galaxie Issyville...

Hledal dlouho, ale stejně nenašel žádné hodnotné informace.

Vážně nemohl spát, a tak poslal zprávu své sestře Lin Yao: „Sestři, spíš? Můžu zavolat?”

Tu zprávu poslal před méně než deseti sekundami a Lin Yao mu okamžitě poslala žádost k videu. Lin Yuan se připojil ke komunikačnímu zařízení, jen aby na projekční obrazovce spatřil svou sestru, jak v pyžamu sedí na posteli. Evidentně zrovna chtěla jít spát.

„Co se děje, Xiao Yuane?” zeptala se Lin Yao zmateně. „Je tak pozdě, proč ještě nespíš?”

Lin Yuan se přímo zeptal: „Sestři, jak moc si vzpomínáš na tátu?”

Lin Yao chvíli zírala do prázdna. „Ptáš se na tátu? Zemřel v bitvě, když jsme byli velmi malí. Mě bylo zhruba šest, takže můj dojem z táty je velmi mlhavý. Dokonce ani teď si nevzpomínám, jak vypadal.”

Lin Yuan byl chvíli zticha a pak řekl: „Proč doma nemáme jedinou tátovu fotku?”

Lin Yao se usmála. „Táta byl voják. Dřív se vojáci domů vraceli na extrémně krátkou dobu a málokdy. Kdy by si našel čas se nechat vyfotit? Ach, správně, myslím, že mamka má jeho fotku, jejich svatební. Měla by to být jediná fotka, co nám zůstala, mamka je potají skryla. Měla by spát, počkej tu, přinesu je, aby ses podíval.”

Lin Yaoin hlas se vytratil, jak se vykradla ze dveří a proplížila se do ložnice své matky. Ze zásuvky vytáhla křišťálový rámeček na fotku a pak se potichu vrátila do svého pokoje.

Lin Yuan: „...”

Sestři, minula ses povoláním, měla jsi být zloděj!

Lin Yao pozvedla ukradenou fotku a ukázala ji před komunikační zařízení. „Vidíš? Tohle je jejich svatební fotka, existuje jenom tahle fotka, je příliš vzácná, a tak ji mamka zamkla. Když jsi byl malý, byl jsi až moc nezbedný, když jsi měl náladu, prostě jsi jen tak začal věci trhat. Bála se, že bys tuhle poslední fotku zničil, a tak ti lhala a řekla, že žádné fotky táty nemá.” Lin Yao se odmlčela. „Když jsi vyrostl, nikdy ses na tátovy fotky znovu nezeptal, vlastně ses o tátovi vážně nikdy nezmínil, takže na to mamka pravděpodobně zapomněla.”

„...” Takže tak to bylo.

Když Lin Yuan vyrostl a dostal rozum, vážně se před matkou o otci nikdy nezmínil, protože věděl, že jeho otec zemřel v bitvě. Bál se, že kdyby vyslovil to slovo „otec”, jeho stále truchlící matku by to rozrušilo.

Lin Yuan zíral na fotku před sebou.

Uvnitř nádherného 3D křišťálového rámečku byla svatební fotka mladého muže a ženy, ten 3D obrázek byl velmi realistický, jako kdyby byli přímo před ním. Žena na fotce byla elegantní a něžná, muž byl pohledný a kavalírský a oba dva se šťastně usmívali. Na spodním okraji bylo vyryto: 770. rok kosmického kalendáře, Lin WeiCheng, Wang Ruo, šťastní novomanželé.

Tento 3D křišťálový rámeček umožňoval, aby fotka zůstala čerstvá s jasnými barvami celá staletí. Lidé na ukládání obyčejných fotek používali Internet, 3D rámečky používali jenom na velmi důležité fotky a vystavovali je na stole nebo je věšeli na zeď.

Svatební fotka byla pro jeho matku vskutku velmi důležitá a mladý muž a žena na této fotce vypadali velmi šťastně. Ale podivné bylo, že když se Lin Yuan podíval na toho pohledného muže na obrázku, cítil...

Necítil ani trochu důvěrnosti.

Příliš divné...

Ani mu nepřišlo, že by ho měl oslovovat jako tati...

Vážně to byl jeho otec, co zemřel před tolika lety? Ten, co ho naučil mluvit, co pro něj vařil, co mu do ucha zašeptal: „Táta musí odejít, nemůžu si tě vzít s sebou, musíš zůstat silný a žít”....?

Co myslel tím odejít? Že šel na bojiště?

Když Lin Yao viděla, jak Lin Yuan beze slova zíral, zmateně se zeptala: „Hej, Xiao Yuane, co se děje? Náš táta je až moc pohledný, co?”

„...Jo.” Lin Yuan se vzpamatoval, usmál se a řekl: „Mamka spí? Jak je teď na tom?”

Lin Yao odpověděla: „Pořád stejně. Když je chladno, vážně kašle, ale žádná jiná vážná nemoc. Jak poslední dny odpočívá doma, vypadá teď mnohem lépe. Dobře se o ni postarám, netrap se tím!”

Lin Yuan přikývl. „Dobře, tak jdi brzy spát. Já taky jdu.”

Lin Yao řekla: „Jo, dávej na sebe na škole pozor.”

Ukončil hovor a vrátil se zpět do postele, ale stejně nedokázal usnout.

Jeho matka měla poslední dobou chatrné zdraví, tvrdě dřela, aby jeho a jeho sestru samotná vychovala. Od mala až do teď na něj byla velmi hodná. Ačkoli jejich domácí podmínky byly drsné, nikdy se necítil ani trochu ukřivděně.

—Ta vlídná žena byla Lin Yuanovou milovanou matkou.

A tak by rozumně neměl pochybovat o tom, jestli je její biologické dítě...

Ale v nitru měl spoustu pochyb a neměl žádné rozumné vysvětlení.

Vzpomínky na vzezření jeho otce byly velmi mlhavé, čtyřleté dítě bylo vážně příliš malé a navíc jeho paměť před čtvrtým rokem byla vážně nesouvislá. Lin Yuan už dávno zapomněl na vzezření toho muže.

Ale Lin Yuan měl vážně pocit, že ten muž, co jej ve vzpomínkách nazýval synem, nebyl ten muž, co byl s matkou na fotce.

Neměl na to žádný důkaz, jen pocit hluboko ve svém nitru. Ten neznámý muž na fotce mu nemohl dát takovou důvěrnost mezi otcem a synem...

Hlava ho začínala bolet čím dál tím víc, Lin Yuan mohl jen dočasně potlačit ty silné pochyby ve svém srdci.

—Bylo lepší počkat, až se matčino zdraví zlepší, pak se jí na to může dopodrobna vyptat a přimět jí, aby mu řekla pravdu o jeho minulosti. Pokud ne, bude moct akorát dál nahodile hledat, což mu jednoduše nepřinese žádné užitečné informace. Bylo lepší se zeptat jí.

Lin Yuan došel k tomuto odhodlání, přetřel si tepající spánky, zklidnil se a zavřel oči.

Té noci zakoušeli čtyři spolubydlící nespavost, důvody k nespavosti byly u všech jiné.

Caesarovy sny byly plné začátků nekonečného jara. Brianovy sny byly plné unikátních vražd. Snow ve svých snech vynalézal všechny možné druhy inhibitorů. Lin Yuan všude možně pátral po svém otci.
--------------------------------------------

~ Na @ je to sice trochu slabé a jen zmínka, ale nic silnějšího ještě dlouho nebude... ~

~ Takže z Briana se vyklubal pěkně posedlý alfa >_< . ~

<Předchozí>...<Následující>