ABO - kapitola 27

Kapitola 27 – Nádherné nedorozumění

Po té noci nespavosti byli ti čtyři spolubydlící ve skleslé náladě, když ráno vstali a setkali se v jídelně. Po prostém pozdravení všichni zamířili do svých fakult.

Lin Yuan vešel do tréninkové haly a Baker okamžitě přišel k němu a zeptal se: „Veliteli jednotky, ty a Caesar jste včera odpoledne šli zpět brzy, že? Instruktor řekl, že ses necítil dobře, co se děje?”

Lin Yuan se usmál a řekl: „Ošklivý bolehlav, požádal jsem Caesara, aby mě vzal domů dřív.”

Karl také přišel k Lin Yuanovi, usmál se a zeptal se: „Bylo včera všechno v pořádku?”

Lin Yuan přikývl. „To nic.”

Pak k němu přišla Bossa a zeptala se: „Veliteli jednotky, cítíš se lépe?”

Lin Yuan řekl: „Mnohem lépe, děkuju.”

Caesar, co stál nedaleko, potají zaťal zuby. Že Lin Yuan vycházel s tolika ostatními lidmi, nebylo špatné, ale když viděl, jak se tolik lidí mačká kolem Lin Yuana, Caesar se stejně cítil trochu divně... byl to divný pocit krize!

Ne, Lin Yuan byl vážně příliš populární, obzvláště mezi Betami ve třídě, všechny ho uctívaly, možná že do něj některé byly zamilované! Ty Beta dívky se na Lin Yuana vždycky dívaly s rozzářenýma očima, určitě musely myslet na to, že by se o Lin Yuana pokoušely!

Jak o tom Caesar přemýšlel, okamžitě se přesunul blíž k Lin Yuanovi a stál rovně jako pravítko a s chladnou tváří.

Bety ve třídě, co se chtěly k veliteli jednotky přiblížit, najednou vypadaly tak nějak deprimovaně – Co to bylo s tímhle Caesarem? Takhle stát vedle velitele jednotky s chladnou tváří a všem blokovat cestu, dokonce i dav přehlížet ostrým pohledem... Copak mu dlužili peníze?

Caesar naprosto ignoroval, že ho všechny Bety v duchu proklínaly, stál vedle velitele jednotky a svědomitě se choval jako jeho osobní strážce.

V očích nezasvěcených se Caesarovo chování jevilo jako chování zvířete, máchal ocasem a dělal si kruh kolem své kořisti a uzavíral ji do něj... Ta obkružovaná kořist si toho bohužel stále nebyla vědoma a vesele se bavila s lovcem.

Když odpolední vojenský trénink skončil, Caesar dočasně opustil své stanoviště. Když Karl viděl, že Caesar konečně odešel, převzal iniciativu a pozval Lin Yuana na večeři. Lin Yuan s radostí přijal a šel s Karlem do kantýny.

Přišli do pátého patra, Lin Yuan se stále rozzářenýma očima si naplnil velký talíř a odešel zpět ke stolu. S chutí jedl.

Karl se díval na Lin Yuana, co byl dychtivě pohroužený do jídla, a nemohl si pomoct, aby se nezeptal: „Poslední dobou ses cítil nemocně?”

Lin Yuan řekl: „Vlastně ne.”

Karl pokračoval: „Vážně to včera byl jenom bolehlav?”

Lin Yuan se usmál a řekl: „Jo, strašný, náhlý bolehlav. Možná jsem se dobře nevyspal.” Lin Yuan se odmlčel a tak nějak pochybovačně na něj vzhlédl. „Proč se tak najednou ptáš?”

Karl byl chvíli zticha a pak řekl: „Vlastně mě včera zkontaktoval strýc Fornt a řekl mi, abych dával pozor na tvůj fyzický stav. Řekl, že máš zvláštní konstituci a že ti předepsal nějaké léky, co mají pomoct. Bereš je pravidelně?”

„Ach.” Lin Yuan se usmál, jak mu to došlo. „Tak prosím vyřiď doktoru Forntovi, že ty léky beru každý den včas a že můj fyzický stav je velmi dobrý. Nemám žádný problém, není třeba se bát.”

Když Karl viděl, že Lin Yuan vrátil svůj talíř, už se nevyptával.

Po pravdě řečeno se s Lin Yuanem původně snažil sblížit na žádost svého strýčka Fornta.

Když se Fornt dozvěděl, že ho přijali na Vojenskou akademii San Romia, řekl mu, že na školu přijali i dítě z planety Rennes a že to bylo dítě od sousedů jménem Lin Yuan. A požádal Karla, aby se o něj postaral.

Nejdřív se Karl s Lin Yuanem sblížil s nápadem „být kamarád se známým jeho strýčka”, ale čím déle s ním zůstával, tím se cítil bezradnější – Lin Yuan byl výtečný ve všech aspektech, nepřipomínal Betu z normálního rodinného zázemí. Spíš byl jako dítě narozené z kombinace nejlepší Alfy a Omegy.

A navíc kromě žádosti jeho strýčka, aby na Lin Yuana dával pozor, obzvláště na jeho fyzický stav, téměř každý telefonát se strýčkem padlo téma na Lin Yuanovo tělo. Lin Yuan vypadal velmi zdravě, nezdálo se, že by byl vážně nemocný. Proč se ho jeho strýček vždycky ptal, jestli se Lin Yuan cítil nemocně? A proč po něm chtěl, aby Lin Yuana držel od jakékoli Alfy, ale také ho opakovaně nabádal, aby Lin Yuanovi připomněl, že si má včas brát léky?

U jaké nemoci bylo třeba brát léky každý den? Tohle bylo příliš bizarní, ne?

A ještě podivnější bylo, že vždycky když Karl spatřil Lin Yuana, nemohl si pomoct a pomyslel na svého mladšího bratra – Karlův bratr byl Omega, bohužel ho ve 13 letech poslali do Akademie pro Omegy na Cepheu a on ho čtyři roky neviděl. Ale pořád si živě vybavoval charakteristiky svého bratra, přece jenom vyrůstali spolu.

Lin Yuan měl mnoho podobných charakteristik jako jeho Omega bratr. A když se někdy Karl podíval na Lin Yuana, dokonce měl na krátko pocit, že se díval na Omegu. Štíhlé tělo, pružný pas, dlouhé a rovné nohy... Ačkoli do svého těla pořád dorůstal, Lin Yuanova postava byla vážně jako u Omegy.

Jak o tom Karl přemýšlel, usmál se a řekl: „Lin Yuane, vlastně mi připomínáš mého bratra. Ale můj bratr je Omega.”

Lin Yuan k němu vzhlédl, celý nevěřící. „Hej, to mě chválíš nebo mě urážíš? Říkáš, že vypadám jako Omega, znamená to, že vypadám křehce? No tak, po večeři si jdeme zabojovat!”

Karl: „...”

Jeho výraz mu nepřišel, jako kdyby se bál, a oči měl velmi klidné. Proč nevypadal jako člověk, jehož tajemství bylo zrovna odhaleno?

Vážně to bylo jen jeho nedorozumění?

Lin Yuan dojedl a Karl také odložil svůj talíř a pak ti dva odešli z kantýny.

Lin Yuanův temperament byl velmi odhodlaný. Když řekl, že si zabojují, myslel to vážně. Po cestě ke kolejím Karla přímočaře odtáhl do opuštěného koutku a konfrontačně ho pobízel: „Jen pojď, říct, že vypadám jako Omega, ukážu ti, jak jsem silný!”

Karl: „...”

Kvůli svému váhavému srovnání nevysvětlitelně vyprovokoval Lin Yuanova bojového ducha. Když Karl viděl Lin Yuanovo energické vzezření, nechtěl ho zklamat, bezmocně se usmál a řekl: „Fajn, jen pojď, při kontaktu přestaň.”

Sundali si své těžké uniformové pláště a hodili je stranou a pak začali ve vší vážnosti bojovat.

Lin Yuanovy pohyby byly velmi mrštné, ruce a nohy velmi energicky koordinoval, síla jeho pěstí nebyla nevýznamná. Když Karlovi téměř vykopl koleno, okamžitě začal být ostražitější. Myslel si, že si Lin Yuan jenom hraje, nečekal, že vlastně bude na vážno útočit. A nečekané bylo, že jeho úroveň boje vlastně nebyla špatná!

Ti dva bojovali. Karl byl Alfa, byl přirozeně silný a robustní a také se mu dostalo formálního výcviku. Kdyby bojoval s regulérní Betou, nebyla by schopná si s ním vyměnit deset úderů. Ale Lin Yuan se vydal alternativní cestou. Aby vyhrál s pomocí schopností, pohyby jeho nohou byly neuvěřitelně mrštné a jeho ruce byly bleskově rychlé.

Ačkoli Karl neprohrával, také nedokázal získat výhodu!

Jasně byl Alfa, proč nedokázal zdolat Betu?

Jak o tom Karl přemýšlel, už se nedržel zpátky, využil své výhodné výšky a síly, aby Lin Yuana přímo popadl za zápěstí a silou jej zkroutil... zkroutil Lin Yuanovi paži za záda a Lin Yuan okamžitě vykopl pravou nohou vzad, ale nečekaně proletěla prázdným vzduchem. Karl se jeho výkopu vyhnul, zároveň s tím mu podmetl nohu a složil Lin Yuana na zem!

Když Karl viděl, že měl Lin Yuan co nevidět praštit tváří o zem, okamžitě se k němu natáhl, aby ho podržel.

Výsledkem bylo, že Lin Yuan se nečekaně nevzdal útoku na Karla. Když ho nezasáhl svým pravým kopem, okamžitě následoval výkopem levou nohou. Laskavého Karla, co se pohnul kupředu, aby Lin Yuana podepřel, zastihl tento kop nepřipraveného. Ztratil rovnováhu a spadl přímo na Lin Yuana.

„...” Lin Yuana to přitlačilo k zemi, tížila ho Karlova masa, ale nemohl si pomoct a ušklíbl se.

Ale než mohl otevřít pusu, ta váha z něj najednou zmizela—

Caesar přímo přišel za Karla a zvedl ho. Karl se okamžitě ohlédl, celý zmatený a dostalo se mu ostré pěsti.

Bum!

Karla to srazilo na zem!

Caesar vytáhl šokovaného Lin Yuana a zeptal se těžkým hlasem: „Jsi v pořádku? Kdo tě týrá?”

Caesar zaťal pěst a chladným pohledem se podíval po „Lin Yuanově trýzniteli”, ale spatřil jenom bezúhonného Karla, co se škrábal na nohy, a tiskl si svého monokla.

Caesar: „...”

Karl: „...”

Po dlouhém, ztuhlém tichu se Karl elegantně usmál, podíval se na Caesara a řekl: „Špatně sis to vyložil? Netýral jsem Lin Yuana.”

Lin Yuan na Caesara také zahlížel. „Co to děláš? Soupeřil jsem s Karlem! Proč jsi do toho najednou skočil?”

Caesar: „...”

Lin Yuan prošel kolem Caesara a přišel ke Karlovi. Podíval se na jeho monokla, chvíli se ovládal, ale pak si stejně nemohl pomoct a zasmál se. „Ehm, Caesarův úder je až příliš silný... Ty... Jsi v pořádku?”

Karl se usmál a promnul si oko. „To nic není.”

Caesar se rozpačitě omluvil: „Promiň, myslel jsem si, že...”

Karl pokrčil rameny. „Na tom nesejde, bylo to jen nedorozumění.” Pak si sebral svůj uniformový plášť, ohlédl se na Lin Yuana a usmál se. „Lin Yuane, já půjdu. Nezapomeň mi hned říct, kdyby ses cítil nemocně. Strýček Fornt mě o to obzvláště požádal.”

Lin Yuan okamžitě přikývl a řekl: „Dobře, neboj se!”

Když Karl odešel, Lin Yuan přišel zpět k Caesarovi a řekl: „Caesare, proč jsi ho tak moc praštil? Naštěstí to byl jenom Karl, kdyby to byl někdo slabší, mohl jsi mu zničit oko.”

—Monokl je pořád lehký trest. Kdyby tě vážně šikanoval, složil bych ho!

—I když to byl jenom cvičný souboj, neměl tě přitisknout k zemi. Nemohl tě nechat jít poté, co jsi uznal porážku?

Caesar se chladně podíval po Karlových vzdalujících se zádech. Pak se podíval zpět na Lin Yuana, všiml si, že měl tvář od prachu a dokonce na ní měl škrábnutí, a nemohl si pomoct a cítil se rozrušeně. „Tvoje tvář, máš ji odřenou...”

Lin Yuan se usmál, rychle si hřbetem ruky otřel tvář do čista a řekl: „To nic, je to jen malá oděrka.”

Když ho Caesar kromě té malé oděrky viděl nezraněného, konečně se uklidnil a pak rozmrzele řekl: „Lin Yuane, měl by ses od toho Karla držet dál.”

Lin Yuan: „...”

Co se to dělo? Karl říkal, aby se držel od Caesara, Caesar říkal, aby se držel od Karla. Jak moc se ti kluci nenáviděli?

Lin Yuanovi to přišlo absurdní, podíval se na Caesara a řekl: „Potřeboval jsi ode mě něco?”

Caesarův výraz se trochu uvolnil. „Zapomněl jsi, že jsme se domluvili, že dneska budeme trochu trénovat s mecha.”

Lin Yuanovi se rozzářily oči. „Správně, skoro jsem zapomněl! Rychle pojďme!”

Lin Yuan sebral svou odhozenou uniformu a obrátil se k centru mecha, ale Caesar ho najednou popadl za ruku. „Nejdeme do centra mech, tam je příliš mnoho lidí, půjdeme do soukromé tréninkové místnosti.”

„Ach!” Lin Yuan pohroužený do svého vzrušení, že se setká s mecha, si toho nevšiml...

Caesar ho pořád držel za ruku.

Caesar ho držel za ruku a spokojeně si v duchu myslel: tohle je ten pocit, kdy mám někoho rád, ne?

Jemně sevřel štíhlé prsty druhého chlapce, to teplo sálající skrz jeho kůži se mu pomalu vsakovalo do hlubin srdce.

Drželi se za ruce a kráčeli po cestě na kampusu, měl pocit, jako kdyby se mu najednou zrychloval tep. Caesar si přál, aby se tahle část cesty mohla táhnout víc než desítky kilometrů. Mohli by pomalu pokračovat, kráčet navždy.

Ve skutečnosti jim netrvalo ani půl minuty, než dorazili...

Proč byla škola tak malá?

Bílé Pírko bylo velmi deprimované, velmi velmi deprimované.

Jeho pán ho, skvělé inteligentní mecha řádu S, přiměl převléct se za mecha řádu C, aby pomohl někomu trénovat.

...Trénovat?

To je ale vtip! Kdyby se ostatní mecha dozvěděla, že se převlékl za mecha řádu C, aby někomu pomohl se základním výcvikem, zemřeli by smíchy!

Ale jeho pán mu pohrozil, že pokud se nezmění na řád C, nechá Briana, aby mu rozebral jeho mnohé systémy a uměle ho stáhne na řád C. Správně, řád S byla jediná mecha, co se mohla proměňovat, všechny klouby mecha se daly nezávisle upravit a změnit.

A tak Bílé Pírko muselo ustát svou touhu zvracet krev a dočasně se převléct za mecha řádu C.

Nejenom že musel v kokpitu skrýt všechna nervová připojení, ale taky konzoli proměnit na obyčejnou ovládací desku mecha řádu C, pětkrát se smrsknout a v tichosti viset v prázdné místnosti v první školní budově. Když tak o tom přemýšlel, přišlo mu to tak hloupé!

Ta prázdná místnost, v které Bílé Pírko bylo, nebyla jen tak nějaká tréninková místnost mecha, byla to tréninková místnost zasvěcená studentům, co se účastnili zápolení. Byla velmi prostorná. Caesar odešel hned po vojenském tréninku právě proto, aby se zapsal do soutěže mech za měsíc a aby si prakticky pronajal tuto nepoužívanou tréninkovou místnost.

Když Lin Yuan nakráčel do místnosti, spatřil uprostřed místnosti stát deset metrů vysoké mecha ve stylu člověka.

Celé tělo mecha bylo sněhově bílé a za světla zářil nepatrným kovovým leskem. Kokpit na hrudi byl zvrstvený tlustým ochranným brněním, co vypadalo jako vypracované svaly. Jeho tvář, co byla ostrá jako kovový drát, připomínala pohledného válečníka!

Proporce jeho těla byly velmi koordinované, to deset metrů vysoké mecha ve stylu člověka nevypadalo ani trochu opuchle, i jeho údy a klouby měly velmi jemnou strukturu. Bylo jasné, že za pohybu bude nesmírně nádherné!

Lin Yuan k němu vzhlédl a nemohl si pomoct a obdivoval ho. „Tohle je tvoje mecha? Je vážně nádherné!”

Bílé Pírko: „...”

Hej? To je Princ Choť! Pochválil mě!

Okamžitě to odválo jeho deprimovanou náladu. Bílé Pírko bylo extatické, horlivě se sehnul a nabídl Lin Yuanovi svou velkou dlaň jako kavalír, co na bálu vyzýval partnera k tanci.

Lin Yuan na chvilku ztuhl, celý omráčený. Ale Caesar se jenom usmál a řekl: „Jen jdi, zve tě do svého kokpitu.”

„Ach!” Vlastně existovalo mecha, co svého řidiče umělo takhle pozvat! Lin Yuan vzrušeně následoval Caesara na dlaň a Bílé Pírko vyrovnaně zvedlo ty dva lidi do kokpitu.

V prostorném kokpitu byly na řídící desce úhledně uspořádané 26 známých ovládacích tlačítek mecha řádu C, plus deset kláves od 0 do 9. Každé tlačítko vypadalo nově, jako kdyby se jich nikdy nikdo nedotkl. Dokonce i balanční páka byla tak hladká.

Lin Yuan si nemohl pomoct a natáhl se, jemně se dotkl čisté řídící desky. Zvědavě se zeptal: „Tohle mecha je nové? Jak se jmenuje?”

Caesar řekl: „Jmenuje se Bílé Pírko.”

Lin Yuan se usmál a řekl: „Bílé Pírko, jako bílé pírko? To je pěkné, pojmenoval jsi ho sám?”

Caesar přikývl: „Ano.”

Pochválil mě! Znovu mě pochválil! Nejenom že o mě řekl, že jsem nádherný, ale taky mi pochválil jméno!

Bílé Pírko se skoro chtělo radostí válet po zemi, okamžitě ignorovalo rozkaz Jeho královské výsosti prince, že mu není dovoleno zobrazit svůj vzhled a vyděsit ho. A zobrazil se jako primitivní, malé, virtuální bílé pírko a přiletělo k Lin Yuanovi. Vznášelo se kolem jeho těla a řeklo: „Ahoj, já jsem Bílé Pírko!”

Lin Yuan před sebou spatřil vznášet se bílé pírko a nemohl si pomoct a usmál se a řekl: „Ahoj, já jsem Lin Yuan.”

Bílé Pírko se přímo vzneslo nahoru a přistálo Lin Yuanovi na rameni. Pak vzrušeně řeklo: „Od teď si mě můžeš půjčit, kdykoli budeš chtít! Nevadí to, můžeš v mém kokpitu dělat, co chceš! Pokud máš nějaké otázky, můžeš se mě zeptat.” Pak ztišilo hlas a nahnulo se Lin Yuanovi k uchu: „To samozřejmě zahrnuje drby o mém pánovi!”

Lin Yuan se pobaveně zeptal: „Znáš drby o svém pánovi?”

Bílé Pírko se hrdě načechralo. „Byl jsem s ním od té doby, co byl prcek! Vím o něm všechno! Mám tisíce fotek, když byl malý, chceš se podívat?”

Lin Yuan zvědavě řekl: „Dobře, podívám se.”

Bílé Pírko začalo ve svém centru uložených dat okamžitě hledat fotky. „Vydrž, pár ti jich promítnu. Dobřeee... tady, tahle je, když mu byly tři, velmi baculatý, že? Jen se na něj podívej, je to masová koule! Tohle je první školní den, když mu bylo pět, pořád velmi tlustý. Když byl dítě, vážně jedl příliš!”

Caesar: „...”

Caesar: Bílé Pírko, to už tě život unavil?

Bílé Pírko: Ale pane, očividně ti pomáhám si ho naklonit? Copak ho nemáš rád? Pokud si prohlédne tvoje fotky z dětství a pomyslí si, že jsi byl vážně roztomilý, určitě to přidá pár bodů k jeho dojmu z tebe!

Caesar: …

Jsi si jistý, že to jsou body navíc a ne mínus?

Caesar se podíval na své baculaté fotky z dětství a pak se v tichosti odvrátil.

A tak poté, co Hobby začal ve vší vážnosti plnit svou misi zaprodání svého pána, Bílé Pírko se také vydalo na zářnou cestu „Zaprodávání svého pána”, jdoucí dále a dále, bez možnosti návratu.
--------------------------------------------

~ Caesare, co to děláš? Proč jsi ho tak moc uhodil? ~

~ Nemá mi lézt do revíru, *** jeden, vrrr! ~

~ S těmi jejich uniformami moc jasno nemám, buď odhodili plášť nebo kabátec. Každopádně mi to přijde dost postavené na hlavu, když je to suchá, pouštní planeta s teplotami ke 40... (viz trénink stání v pozoru) ~

<Předchozí>...<Následující>