LMW - kapitola 82

Kapitola 82 – Ach, můj bože

Světle bílá pokožka zabarvená růžově červenou, co byla jako nefrit nejvyšší kvality, zářící a průsvitná. Bílá a bez chyby, ještě krásnější než nejkrásnější slonovinově bílý nefrit. Tělo měl velmi útlé, nevypadalo to, že by měl víc unce svalů, ale když si sundal oděv, ty svaly byly rovnoměrně rozdělené, jako kdyby podle nějakého vytříbeného mistrovského plánu. Ani trochu navíc a ani o trochu méně.

Tak nádherné tělo, zdálo se, že od něj Ling Xiao nedokázal odtrhnout zrak.

Už dávno věděl, že You XiaoMo nemohl mít až příliš chabé tělo, ale když se na něj teď díval na vlastní oči, neměl slov.

Ačkoli měl všechny čtyři údy útlé jako žena, byly vlastně mnohem lepší než ženské. Měkké, poddajné a pružné. Nebylo divu, že se tak zdráhal ho nechat na pokoji.

Ling Xiao vždycky nesnášel slabé a skrovné vzezření žen. Naštvalo ho to pokaždé, když nějakou viděl. Ale You XiaoMova jemnost šla ruku v ruce s náznakem mužnosti. Obzvláště ten jeho temperament. Když byl kvůli něčemu tvrdohlavý, neodtáhl by ho dokonce ani párem volů. Tohle ho odlišovalo od váhavých a nerozhodných žen.

Když You XiaoMo viděl ten Ling Xiaův drzý pohled zabarvený mlhavě zřejmou touhou, stáhl se do sebe.

Ling Xiaova slova byla trochu moc přesvědčivá. Předtím se vážně bál, že se nakazil nějakou nemocí. Nakonec se s tím srovnal. Vlastně měl v duchu pocit, že dva muži, co takhle otevřeně byli tváří v tvář, nebylo nic, za co by se musel stydět. Jako když byl mladší, koupal se a spal se svým starším a mladším bratrem. Byly i chvíle, kdy se před nimi převlékl.

Tohle vážně nic nebylo, ale od té doby, co o něj Ling Xiao začal usilovat, měl pocit, že se jeho náhled na svět obrátil vzhůru nohama.

Takže tentokrát, když jeden druhému tak otevřeně čelili, neměl jak zůstat v klidu jako se svými sourozenci.

„Už jsi viděl dost?” zakřičel You XiaoMo v rozpacích. Už na něj zíral, co mu přišlo jako půl dne.

Ling Xiao se vzpamatoval. Zdráhavě přesunul pohled z jeho těla k tváři. Jemná a bílá, kvůli které si přál k němu ještě víc vyrazit a zakousnout se. Ale bál se, že by ho to vyděsilo, a tak se mohl akorát ovládnout. „S tvým tělem vážně není žádný závažný problém, ale...”

„Ale co?” zeptal se You XiaoMo nervózně. Když slyšel tu první půlku, byl v sedmém nebi. Ale ten zvrat v poslední části ho vyděsil.

Ling Xiao si povzdechl. Pořád dokola ho štípal do tváře a pustil ho jen chvilku před tím, než se naštval. Zvedl mu ruku a řekl: „Juniore, neříkej mi, že si nemyslíš, že je tvoje pokožka ještě jemnější než ta ženská?”

You XiaoMo se hloupě podíval na svou vlastní paži. Najednou si vzpomněl, že mu pokožka přišla mnohem lepší než před dvěma měsíci.

Před dvěma měsíci měl kůži na pažích jen trochu bílou. Do světlosti ztuženého sádla to mělo daleko. V tom nejlepším případě to bylo jen o něco lepší než u jiných lidí stejného věku. V žádném případě to nebylo tak jako teď. Celá jeho paže byla rozzářená, průhledná a lesklá. Zdálo se, že by stačilo jedno fouknutí nebo zaťukání a roztříštilo by se to jako ten nejjemnější porcelán. Jelikož to vídal každý den, neuvědomil si, že se mu pokožka postupně měnila – že se změnila tak moc, že teď byla naprosto jiná než před dvěma měsíci.

Když se podíval na zbytek svého těla, bylo celé jemné a bílé, zářící a průhledné s náznakem růžové. Dokonce ani novorozeňata neměla takovou pokožku.

You XiaoMo sklopil oči k zemi. S tímhle tělem chtěl být pořád velký, silný muž jen v jeho nejdivočejších snech!

Ling Xiao se zašklebil, jak zachytil jeho svěšené tělo. Ta pravá chvíle, aby toho využil. Věděl, že You XiaoMovým největším snem bylo být mužem, co u druhých vyvolával úctu. Ale toto slabé tělo bylo jasně až příliš rozdílné od velkého a vysokého, statečného a dravého muže jeho představ. Rozdílné jako nebe a země. Bylo by divné, kdyby to pro něj nebyla obrovská rána!

„Proč to tak je?” vzlykal You XiaoMo v Ling Xiaově náručí.

Ling Xiao ho honem zlehka poplácal po zádech a pomohl mu ulevit jeho frustraci ze strachu, že by se zadusil, kdyby brečel příliš silně. Jeho pohyby byly opatrné, aby mu na těle nezanechal žádné stopy. „Buď hodný. Nebreč. Vlastně to vážně není nic špatného...”

Než mohl vůbec domluvit, You XiaoMo se najednou posadil, oběma svýma velkýma očima zahlížel na Ling Xiaa. „Co tím myslíš?”

„Ne, nevykládej si to špatně. To jsem nemyslel. Poslouchej, jak to postupně vysvětlím.” Ling Xiao měl pocit, že nynější You XiaoMo byl obzvláště roztomilý. Jak se díval na tu tvář soptící vztekem a s našpulenými rty, na kterých by klidně mohlo viset kilo vepřového. Vážně mu chtěl vlepit pusu, ale You XiaoMo se pořád vztekal, takže se mohl pro dobro svého budoucího štěstí akorát ovládnout.

You XiaoMo byl mrzutý, měl úplně jiný přístup než předtím.

Obvykle by byl kvůli tomu potají nesmírně potěšený, ale teď neměl příležitost ani tesknit, takže kde mohl najít chvilku, aby si toho všeho všiml.

Ling Xiao byl naprosto spokojený s tím, jak ho objímal. Oběma rukama vytvářel zmatek po celém jeho těle, zatímco ho rozptyloval slovy: „Juniore, nejdřív se tě zeptám na tohle. Kdy ses začal koupat v duchovní vodě v dimenzi?”

You XiaoMo se zašklebil, jak počítal: „Zhruba před dvěma měsíci. Protože na Pozemské hoře je pravidlo, že si můžeme nanosit vodu jen jednou za tři dny, takže jsem se rozhodl koupat v dimenzi.”

„Myslím, že jsem našel odpověď.” Ling Xiao si navenek povzdechl, ale potají byl nesmírně potěšený.

„Tím nemůžeš myslet, že to má co dělat s duchovní vodou v dimenzi?” You XiaoMo doufal, že z jeho úst zaslechne slova odmítnutí.

„Tohle má vážně co dělat s duchovní vodou. Duchovní voda v dimenzi je nejčistější voda na zemi i v nebi. Kapku po kapce se utvořila nashromážděnou duchovní energií. Navíc duchovní voda měla od nepaměti schopnost přeměny. Ty se každý den koupeš v duchovní vodě a když vyrábíš magické pilulky, celkem dost jí piješ. Kdyby se tvé tělo po dvou měsících nijak nezměnilo, bylo by to divné.” Ling Xiao se poklepal po nose. Oči mu zářily, když si pomyslel, že to musel být osud, že mu tento člověk patřil, neboť ho našel.

You XiaoMo chtěl vykašlat krev. Nakonec si to celé způsobil vlastní chytrostí. Teď velmi chápal, že na tomto světě nebylo nic zadarmo. Bůh mu dal tuto zlatou výhodu, ale zároveň jej silou připravil o sny. V tomto svém utrpení to mohl akorát spolknout a pomalu o tom rozmýšlet.

„Už se v duchovní vodě nebudu koupat a ani ji nebudu pít,” odpřísáhl You XiaoMo a přitom se krutě zabušil do hrudi a zaťal zuby.

Ling Xiao ho honem chytil za ruku a konejšil ho: „Juniore, takhle to nemusí být. I když budeš duchovní vodu dál používat, už nedojde k žádným změnám. Dva měsíce je dostatečně dlouhá doba, abys své tělo zbavil všech nečistot. Navíc takové tělo není bez výhod.”

„Jaké výhody to má?” You XiaoMo na něj zahlížel. Nevěřil, že by dokázal vymyslet nějakou výhodu. Teď se do takové míry změnil. Nejšťastnějším člověkem byl pravděpodobně také on a to byla pravda!

Ling Xiao se opřel o sloupek postele, vlasy mu spadly na hruď. Jak se na něj díval, pomalu pozvedl koutek úst a řekl: „Neříkej mi, že necítíš, že jsi teď při výrobě magických pilulek zběhlejší? A když trénuješ to Písmo nebeské duše, jde to pokaždé hladčeji?”

You XiaoMo zamrkal. Vážně měl takový pocit. Vlastně to tak cítil už před měsícem.

Když porovnal svou nynější duševní sílu s tím, jaká byla předtím, byla více než dvakrát silnější. Navíc měl pocit, že se brzy prolomí prvním řádem Písma nebeské duše. Co se týkalo výroby magických pilulek, měl pocit, že byl víc a víc zběhlý. Zvláště když přišlo na formování magické pilulky. Začínalo to být snazší a snazší. Ale... vždycky si myslel, že to bylo kvůli jeho schopnosti...

Ale teď mu Ling Xiao říkal, že to bylo kvůli duchovní vodě.

„To, vážně se zdá, že to tak je...” vykoktal You XiaoMo, očima se díval všude možně jen ne na Ling Xiaa.

Když ho Ling Xiao viděl najednou stáhnout drápky a místo toho se dívat na všechny strany, když se nedíval, odhalil mazaný úsměv. Jak mohl nevědět, co si myslí? Ale tohle bylo lepší než to vzlykání a deprese před chvilkou.

Jak si Ling Xiao pomyslel tohle, přesunul se k jeho uchu a řekl: „Juniore. Když o tom pečlivě popřemýšlíš, dostal jsi z toho mnohem více dobrého než špatného. Ačkoli máš tělo mnohem citlivější než dřív, zároveň se zvýšila také tvoje schopnost vyrábět magické pilulky. Vzpomínám si, co jsi dřív řekl. Za pár měsíců budeš muset složit zkoušku. Pokud nedokážeš vyrobit magickou pilulku 2. řádu, nejenom že přijdeš o tvář, ale i tvůj mistr a seniorové se ti budou posmívat. Přeješ si, aby si z tebe utahovali všichni z Nebeské a Létající hory?”

„Samozřejmě že ne,” řekl You XiaoMo rozhořčeně a pevně zaťal pěsti. Tuhle záležitost měl uloženou hluboko v srdci.

Ačkoli měl Písmo nebeské duše, pořád mu v duchu chyběla sebedůvěra. Takže byl vždycky velmi nejistý.

„To je dobře. I když teď nedokážeš vyrobit pilulku 2. řádu, myslím si, že ten den není moc daleko,” řekl Ling Xiao s úsměvem a přikývl.

You XiaoMovi zazářily oči a srdce mu po těch slovech zaplesalo. Ještě víc se toho dne nemohl dočkat.

Ling Xiao zvedl vlasy, co měl přirozeně přehozené přes rameno. Jemné a vláčné, zářivé jako lesklé hedvábí, co podtrhávalo jeho pokožku světlou jako nefrit. Koutky úst se mu najednou zvedly v ďábelském úsměvu. „Juniore. Už nejsi zničený žalem, že?”

You XiaoMo se otočil a spatřil Ling Xiaa jen centimetry od něj. Tvářil se trochu nervózně, odkašlal si a řekl: „Stěží... ale to zvládnu.”

„Takže teď můžeme pokračovat v tom, co jsme dělali předtím, že?”

Ling Xiao mu sevřel paži a přitáhl si ho nesmírně blízko k sobě.

Jemné chloupky na You XiaoMově těle najednou stály v pozoru. Na tuhle záležitost naprosto zapomněl.

Ling Xiao celý zářil. Konečně bylo na čase se na to vrhnout.
--------------------------------------------

~ Takže detoxikaci má evidentně za sebou... ~

~ Kdyby někdo přemýšlel o tom kile vepřového... když člověk trucuje a našpulí rty, má pod nosem takový mostek, kam se dá položit např. tužka a drží. Tak You XiaoMo měl ten "mostek" tak velký, že by se mu tam udrželo kilo masa. ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>