LMW - kapitola 88

Kapitola 88 – Nereálné přemýšlení

Ačkoli byl kvůli mistrovi a těm pár lidem trochu v depresi, You XiaoMo na to velmi rychle zapomněl.

Když se vrátil do svého pokoje, měl spoustu práce.

Jelikož bylo vzácností, že by za ním v noci někdo přišel a rušil ho, You XiaoMo s lehkým srdcem zůstal v dimenzi až do rána druhého dne. Během těch krátkých hodin všechno horlivě uspořádal a zároveň si poznamenal všechno, co si potřeboval koupit, až zase půjde z hory.

Kromě toho se rozhodl, že u jezera postaví malou chatku. Když vzal tohle v úvahu, potřeboval koupit až příliš mnoho věcí. Jeho výdaje budou jedna velká suma a jeho nynějším majetkem, co měl, to ani zdaleka nestačilo. Takže si musel najít chvilku, aby nadnesl tu záležitost s dražbou.

V dimenzi se až příliš cítil jako doma. Tady mohl otevřeně dělat, co se mu zachtělo, aniž by se musel bát. Nebylo třeba se bát, že na to druzí přijdou, a nebylo třeba nervozity nebo starostí. Ačkoli tu byla širá plocha na plení a musel každý den pilně zalévat magické byliny, měl pocit, že takový život byl velmi naplňující.

Nebylo třeba kout pikle a nebylo třeba mít se před ostatními na pozoru. Každý den tu byly magické byliny, co mohl zdarma použít. Vážně to bylo až moc úžasné!

Když You XiaoMo vyšel z dimenze, protáhl se. Když se podíval ven, viděl, že slunce už vyšlo. Pleskl se po rtech.

Tak ho tak napadlo, že už to bylo dávno, co měl k jídlu obyčejnou rýži.

Od té doby, co vyrobil Breathariánské magické pilulky, nesnědl skutečné jídlo. Ačkoli neměl hlad, nijak nepodněcoval své chuťové pohárky. Byl to divný pocit, někdy mu z toho bylo dokonce nepříjemně. Přece jenom 18 let žil jako normální člověk a jíst tři jídla denně bylo normální, téměř instinktivní.

Takže když nějakou dobu nejedl, měl pocit, že to bylo velmi nepřirozené. Jakmile neměl co na práci, nemohl si pomoct a vybavil si ten pocit, jak v ústech žvýkal zrnka rýže.

You XiaoMo se pohladil po břiše a podíval se ven, jak vysoko bylo slunce, odhadl, že snídaně ještě neskončila. Uklidil si v pokoji a pak vyrazil do kantýny.

Kantýna byla rušná jako obvykle a ačkoli už špička snídaně skončila, pořád bylo celkem dost stolů obsazených. Jelikož tu byli jak muži, tak ženy, takže se celkem dost oddávalo hlasitým a prázdným hovorům. Ale hned po You XiaoMo příchodu se ty živé hlasy začaly postupně tišit. Na You XiaoMoa začalo dopadat víc a víc pohledů.

You XiaoMo se jednou rozhlédl kolem, než sklonil hlavu.

Velmi dávno zjistil, že prostě nedokáže být nenápadný, a tak se naučil jejich pohledy ignorovat. Když si nabral dost jídla, odnesl si tác a posadil se k volnému stolu v koutě. Ignoroval všechny pohledy, nezáleželo, jaké byly, ať komplikované nebo plné obdivu, žárlivosti nebo nenávisti.

Všichni se rádi dívali, ne? Tak se dívejte, jak jen chcete. Já po vás peníze chtít nebudu.

Možná měli pocit, že to je nudné, a tak zase pohled odvrátili. Ale objem konverzace byl o něco menší než předtím. Čas od času se stejně podívali po You XiaoMovi.

Ať se na to dívalo, jak chtělo, i když teď You XiaoMo nebyl v přízni, pořád byl Kong Wenovým učedníkem. Na základě toho mu do tváře nikdo neřekl žádnou nezodpovědnou poznámku.

You XiaoMo byl akorát moc rád za tento mír a ticho. Předtím když se teprve stal Kong Wenovým učedníkem, se na něj těch pár seniorů dívalo, jako kdyby viděli vůdce. Všichni k němu běželi, aby se mu zavděčili. Skoro ho to otrávilo k smrti.

You XiaoMovi se nikdy nelíbila atmosféra v kantýně. Byla tak nějak dusivá, zvlášť když se objevil. Honem dojedl jídlo na svém tácu a zrovna chtěl vstát a uklidit si po sobě, když se vedle něj najednou někdo objevil. Nečekal, až zvedne hlavu, a začal mluvit. Ten vlídný hlas, pokud to nebyl první senior Fang ChenYue, kdo jiný to mohl být?

„Juniore, tebe je tak těžké najít.”

You XiaoMo se zasmál. „První seniore, potřebuješ něco?”

Fang ChenYue si to nevzal k srdci, prostě si vytáhl židli a posadil se. Jak se rozpačitě díval na You XiaoMoa, šel rovnou k věci. „Juniore, ukřivdil jsem ti. Nečekal jsem, že když si tě včera mistr zavolá, že to bude kvůli takovému úmyslu...”

„Počkej. Počkej. První seniore.” You XiaoMo ho rychle zastavil, aby se neobviňoval, a řekl tak nějak bezmocně: „Vím, že s tím ty ani druhý senior nemáte nic společného. Ani vás z toho neobviňuju. Vím, že to mistr řekl pro vaše dobro. Co mistr řekl, je pravda, pro vás dva to bylo výhodnější než pro mě.”

„Ale takhle to je vůči tobě velmi nefér, ne?” řekl Fang ChenYue hlubokým hlasem.

Ačkoli byl kvůli hoře YunShui velmi vzrušený, nebyl ten typ, co by stoupl na záda svého nejmladšího juniora, aby se dostal napřed. Kdyby to tak vážně muselo být, radši by tu příležitost odmítl. Také měl za to, že ZiLin měl stejný názor jako on.

You XiaoMo spatřil tu mírnou změnu v jeho výrazu a věděl, že první senior byl vážně naštvaný. Měl pocit, že má velké štěstí, když má prvního seniora, co na něj tak myslí. A tak měl pocit, že pokud se ta šance vážně dostane k prvnímu seniorovi, rozhodně kvůli tomu nebude zklamaný.

„První seniore, slyšel jsem, že je pro mágy velmi těžké dostat se přes 4. řád. Ty a druhý senior jste ve 4. řádu zůstali už pár let. Pokud se dostanete na horu YunShui, budete mít větší šanci na průlom, ne? Vážně chci vidět, jak zesílíte. A pak na nás Nebeská hora už nebude moct dál shlížet, ne?” You XiaoMo měl pocit, že to se slovy tak moc neumí, nedokázal vymyslet silná, mocná slova, co by prvního seniora přesvědčila. A tak mohl akorát použít prostá slova, aby vyjádřil své myšlenky.

„Juniore, jsi příliš naivní,” povzdechl si Fang ChenYue.

„Co tím myslíš?” zeptal se You XiaoMo překvapeně.

„Uvážil jsi, že mistr Ye chce vlastně tebe a ne mě a druhého seniora? Tahle záležitost není tak snadná, jako že ty nám tu příležitost přenecháš a tak to tak bude. Pokud s tím mistr Ye nebude souhlasit, myslíš si, že se tam já a druhý senior dostaneme?” Fang ChenYue potřásl hlavou, jasně dával najevo, že to nevěděl.

„Ach?” You XiaoMoa to omráčilo. O tomhle vážně nepřemýšlel. „Ale podle toho, co řekl mistr...”

Fang ChenYue mu vážně chtěl rozlousknout hlavu a podívat se, co měl uvnitř. „Myslíš si, že co mistr řekne, to je zákon? Pokud by to tak vážně bylo, náš mistr, ten starý chlap, by už dávno našel způsob, jak mě a druhého seniora poslat na horu YunShui. Ten mistr Ye. Nenech se oklamat jeho přátelským vzezřením. Ve skutečnosti ho ani velmistr nedokáže přinutit k něčemu, co nechce udělat.”

„Tak co potom mistr chce?” zeptal se You XiaoMo hloupě. Vážně to nezvládal.

Jak Fang ChenYue mluvil o mistrovi, tvářil se trochu bezmocně. „Mistr měl s největší pravděpodobností pocit, že když se ti podařilo, že si tě mistr Ye oblíbil, kdybys to nadnesl, že to bude mít větší šanci na úspěch!”

You XiaoMo neměl slov...

Nemyslel si, že mistr, co byl někdo tak prohnaný, by vlastně přemýšlel takhle.

Zdálo se, že si prvního a druhého seniora vážně vážil. Kdyby ne, nepřišel by s takovou metodou. Kdyby on sám měl mistra, co by se k němu takhle choval... to bylo ale nereálné přemýšlení!

„První seniore, ať je to, jak chce, až půjdu za mistrem Ye, stejně to nadnesu,” řekl You XiaoMo pevně.

Fang ChenYue viděl jeho odhodlanou tvář a jelikož více méně pochopil jeho povahu, věděl, že nemělo smysl jej přemlouvat. Mohl akorát bezmocně říct: „Juniore, vím, že to děláš pro moje dobro, ale stejně musíš jednat ve vlastních mezích. V žádném případě nesmíš mistra Ye rozčílit. Ach, správně, druhý senior mě požádal, abych ti něco řekl.”

„Copak?” zeptal se You XiaoMo zvědavě.

Fang ChenYue se smál od ucha k uchu. „Řekl, že se nemáš plést do věcí ostatních.”

You XiaoMo se zašklebil. Tento druhý senior byl vážně rozpačitý člověk. Dobrotisko s mrzutým zevnějškem!

You XiaoMo odešel z kantýny spolu s Fang ChenYuem a všichni v kantýně to viděli. Celkem dost lidí se na sebe zdrceně podívalo; mysleli si, že mezi You XiaoMoem a prvním seniorem dojde k velké rozepři. Ale vypadalo to, že mezi realitou a jejich představivostí byl velký rozpor. A tak se ty spekulace samy od sebe zhroutily.

Za tři dny přišel za You XiaoMoem Ling Xiao.

Předtím dal mistr Ye You XiaoMovi čas na rozmyšlenou, a to do tří dnů.

Tentokrát Ling Xiao přišel právě kvůli této záležitosti. Protože ho mistr Ye požádal, aby ho za tři dny znovu přivedl – ale i kdyby to neřekl, Ling Xiao by to stejně udělal.

Co se týkalo toho, že si You XiaoMoa zavolal Kong Wen, Ling Xiao o tom věděl, ale rozhodně neměl v plánu se o tom zmiňovat.

Přesně jak řekl Fang ChenYue. Kdyby se dalo mistra Ye tak snadno přemluvit, už dávno by byl za celé ty roky v obklopení lidí. Proč by čekal až do teď? Tyhle úmysly nebylo nic než přát si, aby se nebe otevřelo. I kdyby You XiaoMo souhlasil, stejně se museli dostat přes mistra Ye. Takže se tím vůbec netrápil.

Ling Xiao se nezeptal. You XiaoMo měl za to, že se o těch zkazkách nedoslechl. Ačkoli ho to trochu překvapilo, stejně si vydechl úlevou. Jinak kdyby mu vážně musel říct, co si myslel, rozhodně by ho nazval hlupákem. Proč by šel žebrat o urážky?!

Po cestě You XiaoMo řekl Ling Xiaovi, co by chtěl udělat, až příště sejde z hory. Tentokrát si chtěl koupit hodně věcí. Kromě stavebního materiálu na malou chatku se chtěl podívat, jestli by si mohl koupit magické byliny 4. až 6. řádu.

Ale tentokrát potřeboval velkou sumu peněz. Takže než mohl uvažovat o těchto věcech, musel zařídit tu dražbu. Ale nevěděl, jestli je ve městě He Ping aukční síň, a Ling Xiao by to měl vědět lépe než on.

„Brzy dorazíme na horu YunShui. Počkej, až se vrátíme. Pak ti to řeknu.” Ling Xiao naschvál zvedl obočí.

„Dobře.” You XiaoMo se podíval na přibližující se horu YunShui a začal váhat.

Ling Xiao koutkem oka zahlédl jeho nervózní výraz a odfrkl si. „Později si musíš dávat pozor na chování a řeč. Tvůj mistr Ye není trpělivý člověk. Kdybys ho nahněval...”

You XiaoMo se zašklebil. Už byli u dveří a on ho stejně chtěl vyděsit, copak neviděl, že už byl tak nervózní?
--------------------------------------------

~ Až to Kong Wen celé přežene, odežene od sebe i své dva oblíbené učedníky, Fang ChengYua a Fu ZiLina. To by bylo docela drama... I když možná ještě předtím bude pěkné drama, až se mistr Ye naštve... ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>