AK - kapitola 17

Kapitola 17 – Proč jsem přišel na tento svět

K tomuto světu nemám nijak zvláštní citové pouto. Co se mě týče, tento svět je pro mě jen Alex, Urie a moji kolegové v zahradě. Ale co jsme přišli do této místnosti, Alex neutrousil jediného slova.

„Alexi, chceš, abych se provdal?”

Když jsem se zeptal upřímně jako obvykle, Alex se podíval mým směrem, jako kdyby ho to překvapilo. Pak se podíval na své bratry, pak upřeně zíral na mě a začal mluvit: „Já... nechci, aby ses provdal, Haruto. Protože ani nevím kdy, ale stal ses pro mě jako skutečným dítětem. Nechci, aby ses provdal za Odměřeného krále. Prostě bys měl se mnou zůstat v zahradě. Pokud přijde válka, všechno zaženu magií.”

Alex, co tohle řekl, se netvářil lehkovážně jako vždycky.

Uvědomil jsem si, že tomu vážně věří.

Jsem si jistý, že Alex neměl nejmenší zájem o politiku. A pravděpodobně proto jsme spolu mohli pracovat na zahradě. Nicméně řekl, že možná půjde do války, kvůli mně.

Když jsem to slyšel, rozhodl jsem se. Navázal jsem s ním pevný oční kontakt a odpověděl jsem: „Rozumím. Půjdu do Casparu.”

Alexovi se rozšířily oči.

„Co jsi pochop—?!”

Jak se Alex naštval, přerušil jsem jeho poznámku a pokračoval: „Pro mě není tento svět ničím víc než Alex, Urie a ostatní v zahradě. Navíc jsi mi ještě prokázal laskavost, kterou ti nemohu plně splatit. Kromě toho jsi také řekl, že nebude vadit, když kvůli mně půjdeš do války. Neznamená to, že mi dáváš větší prioritu než sobě? Pokud je to takhle, tak já dám přednost tobě, Alexi, před sebou. A taky tahle volba není jen kvůli obyvatelům Orannie. Tohle je také kvůli obyvatelům země, co by nám vyhlásila válku. Kdyby došlo k válce, jsem si jistý, že bys je všechny pobil, ne?”

Když jsem toho bez zastavení řekl tolik, Alex mě pevně objal.

„Možná že tohle je důvod, proč jsem do této země přišel. Když si pomyslím, žes mě našel zrovna ty, Alexi, je to tak nějak super.”

Hlas jsem měl trochu zastřený slzami, zabořil jsem tvář do Alexovy hrudi.

„Kvůli něčemu takovému to není, Haruto. Určitě jsi sem přišel, abys našel štěstí.”

Alex mě pohladil po vlasech. Tahle dlaň mi vždycky zachrání srdíčko.

„Jo, určitě dokážu být šťastný,” zamumlal jsem, jako kdybych se snažil přesvědčit sám sebe.

--------------------------------------------

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>