GDC - kapitola 28

Kapitola 28 – Rosa (1)

Když vešli do města, ti dva kráčeli rušným davem bok po boku. Najednou se Lan WangJi zeptal: „Co ta Značka kletby?”

Wei WuXian: „Jin Ling byl pohřbený příliš blízko našemu drahému příteli a pošpinilo jej celkem dost zlé energie. Trochu vybledla, ale ještě není úplně pryč. Je možné, že na způsob, jak ji odstranit, přijdeme, až když najdeme celé tělo nebo aspoň hlavu. Stejně to vážně nepůsobí moc problémů.”

Ten „drahý přítel” nebyl nikdo jiný než muž, kterého rozsekali na kousky. Jelikož nevěděli, kdo to je, Wei WuXian navrhl, aby mu říkali „drahý přítel”. Když to Lan WangJi zaslechl, nic neřekl, ale také ani nenamítal, což se dalo vyložit jako tichý souhlas. On sám to spojení samozřejmě nikdy nepoužije.

Lan WangJi: „Kolik je 'trochu'?”

Wei WuXian to naznačil prsty. „Trochu je prostě trochu. Jak to mám vysvětlit? Mám si sundat prádlo a ukázat ti to?”

Lan WangJimu nepatrně zatikalo v obočí, jako kdyby se vlastně bál, že se Wei WuXian hned tady a teď svlékne. Odpověděl lhostejným tónem: „Sundej si ho, až se vrátíme.”

Wei WuXian se zasmál, otočil se kolem a pár kroků kráčel pozadu. Aby předtím utekl co možná nejdřív, zoufale se snažil ostatní znechutit, a tak předstíral šílenství i naschvál pozbyl důstojnost. Když teď byla jeho totožnost odhalena, při vzpomínce na všechny ty věci, co udělal, by se cítil nesmírně zahanbeně. Kdyby to byl někdo jiný. Jenom někdo s tak hroší kůží jako Wei WuXian mohl dál žít, jako kdyby se do ničeho nezapletl.

Když už o tom byla řeč, kdyby to byl kdokoli jiný s aspoň špetkou důstojnosti, nikdy by neudělal tak absurdní věci jako lézt někomu do postele uprostřed noci, trvat na tom, že spolu půjdou do vany, a po nalíčení se ptát, jestli mu to slušelo. Jelikož předstíral, že si na nic nevzpomínal, Lan WangJi se přirozeně zdržel to téma nadnášet. A ti dva se chovali, jako kdyby k ničemu nedošlo.

Dneska to bylo poprvé, kdy znovu udělal takový žert poté, co už jeho totožnost nebyla tajemstvím. Když Wei WuXian skončil se smíchem, okamžitě nasadil vážnou tvář. „HanGuang-June, myslíš si, že ti lidé, co nastražili ruku našeho drahého přítele ve vesnici Mo a přiměli ji zaútočit na tvé juniory, jsou stejní jako lidé, co přišili jeho nohy na jiné tělo a pohřbili ho do zdi?”

Jak v minulosti, tak nyní v duchu Lan WangJiho přímo oslovoval jeho rodným jménem, ale za posledních pár dní si navykl jej oslovovat jeho titulem. Kromě toho když mu takhle říkal, vytvářelo to tón přehnané vážnosti, což znělo nevysvětlitelně směšně. A tak když byli venku, dál ho oslovoval takto napůl upřímným způsobem.

Lan WangJi: „Jsou to dvě skupiny.”

Wei WuXian: „No, s tím souhlasím. Zacházet tak daleko, aby nohy přišili k jinému tělu a skryli ho ve zdi, evidentně znamená, že nechtěli, aby ty údy někdo objevil. A pokud to tak bylo, naschvál by tu levou ruku nehodili, aby zaútočila na lidi ze sekty Lan z Gusu. Jelikož by to rozhodně přilákalo pozornost a vedlo k vyšetřování. Jeden vynaložil velké úsilí, aby všechno skryl, zatímco druhý útočil zbrkle, skoro jako kdyby chtěl, aby se na to přišlo. Pravděpodobně to není stejná skupina lidí.”

Všechno, co bylo třeba říct, bylo řečeno. Zdálo se, že Lan WangJi už neměl co dalšího říct, ale stejně odpověděl souhlasným „hmm.”

Wei WuXian se otočil a mluvil za chůze: „Lidé, co skryli nohy, věděli o tradici Síně šavlí sekty Nie z Qinghe, zatímco lidé, co vypustili tu levou ruku, věděli o plánech sekty Lan z Gusu. Myslím si, že ani jeden z nich neměl v úmyslu něco prostého. Je v tom víc a víc tajemství.”

Lan WangJi: „Krok za krokem.”

Wei WuXian: „Jak jsi mě poznal?”

Lan WangJi: „Sám přemýšlej.”

Rychle mezi nimi plynuly otázky a odpovědi, ani bez chvilky odpočinku. Wei WuXian chtěl původně počkat, až Lan WangJi nebude dávat pozor, a přimět ho tu odpověď na poslední otázku vyhrknout. I když stejně neuspěl, vůbec ho to neodradilo a dál rychlým tempem měnil témata jejich konverzace. „Nikdy jsem nebyl v Yueyangu. Předtím jsem měl vždycky lidi, co by pro mě věci zjišťovali. Tentokrát si dám přestávku a ty se můžeš jít vyptávat. Vadilo by ti to, HanGuang-June?”

Lan WangJi se otočil a okamžitě vyrazil. Wei WuXian ho okamžitě zadržel: „Počkat. HanGuang-June, můžu se zeptat, kam jdeš?”

Lan WangJi se ohlédl: „Najít místní kultivační sektu.”

Wei WuXian ho zatahal za střapec na meči a táhl ho opačným směrem. „Proč bys je hledal? Tohle je jejich oblast; i kdyby to věděli, neřeknou ti to. Buď se s tím nedokázali vypořádat a skryli to, aby nepřišli o tvář, nebo se snažili ze všech sil, protože nechtěli, aby se do toho zapletli ostatní. Můj ctěný HanGuang-June, není to proto, že bych tě chtěl naschvál zahanbit, ale když jde o vyřizování věcí venku, vážně to beze mě nezvládneš. Pokud se budeš takhle vyptávat, překvapilo by mě, kdyby ses vlastně dopátral k výsledkům.”

Ačkoli ta slova byla trochu nestoudná, v Lan WangJiho očích vytryskla něha. Znovu promluvil tichým hlasem: „Hmm.”

Wei WuXian se zasmál. „Kvůli čemu bylo to hmm? Takhle bys neměl odpovídat.” Mezitím to v duchu škodolibě okomentoval: Hmm bylo to jediné, co uměl říct. Pořád byl tak prudérní!

Lan WangJi: „Tak jak se mám ptát?”

Wei WuXian ukázal stranou: „Samozřejmě jít támhle.”

Ukázal k široké ulici. Po obou jejích stranách visely jasně rudé prapory různých tvarů a velikostí a třepotaly se ve větru. Každý podnik měl dveře doširoka otevřené a venku u vchodu byly postavené kulaté černé džbány. Také tam byli číšníci, co drželi tácy s malými číškami alkoholu, a doporučovali kolemjdoucím jejich podnik.

Ulicí se vznášel silný pach alkoholu. Nebylo divu, že Wei WuXian kráčel pomaleji a pomaleji. Když dorazili na roh další ulice, zastavil se úplně a dokonce zarazil i Lan WangJiho.

Wei WuXian nasadil vážnou tvář. „Místní číšníci jsou obvykle mladí a pilní. Při tolika zákaznících za den a tolika úst, co šíří drby, jim nic divného, co se děje v okolí, neunikne.”

Lan WangJi odpověděl s „hmm”, ale po celé tváři měl napsáno: „Chceš se jen trochu napít, ne?”

Wei WuXian předstíral, že Lan WangJiho výraz nechápal. Dál ho táhl za střapec na meči a se zářícíma očima vstoupil do ulice náleven. Hned k nim přišli číšníci z pěti nebo šesti podniků, každý byl ještě natěšenější než předchozí. „Chceš ochutnat? Alkohol rodiny He je po celé oblasti dobře známý!”

„Mladý pane, ochutnej tohle. Nemusíš platit. Pokud ti bude chutnat, přijď do našeho podniku.”

„Tento nevoní silně, ale počkej, až se napiješ!”

„Pokud po tomhle dokážeš pořád stát, přijmu tvoje příjmení!”

Jak to Wei WuXian zaslechl, odpověděl: „Velmi dobře!” Vzal si číšku s alkoholem, co číšník držel, vypil to a se širokým úsměvem mu ukázal vyprázdněný šálek. „Přijmout moje příjmení?”

Překvapivé bylo, že to číšníka nevyděsilo. Vystrčil bradu a vypadal ještě víc sebevědomě. „Myslel jsem, pokud vypiješ celý džbán!”

Wei WuXian: „Tak mi dej... tři džbány.”

Číšníka to více než potěšilo a odspěchal zpět do podniku. Wei WuXian se otočil na Lan WangJiho. „Děláme tady obchod, ne? Nejdřív pomůžeme jejich obchodu a pak si promluvíme o jiných věcech. Až zaplatíme, bude snadné je přimět mluvit.”

Lan WangJi vytáhl peníze, aby zaplatil.

Ti dva vešli do podniku. Uvnitř byly dřevěné stoly a židle, na kterých si hosté mohli odpočinout a popovídat si. Jeden z ostatních číšníků v podniku viděl, jak Lan WangJi vypadal, a došlo mu, že nebude obyčejný člověk. Neodvažoval se ho znevažovat a přivedl je ke stolu, až když stůl a židle notnou chvíli otíral. S dvěma džbánky u nohou a dalším v ruce si Wei WuXian chvilku povídal s číšníkem a pak přestal chodit kolem horké kaše a znovu se zeptal na podivné věci, co se v okolí staly.

Číšník byl také hovorný člověk. Zamnul si ruce. „Jaké podivné věci?”

„Strašidelné domy, opuštěné hřbitovy, těla rozsekaná na kousky a podobně.”

Číšník střílel očima mezi těma dvěma. „Hmm... Čím se živíte? Ty a on.”

Wei WuXian: „Copak jsi to už neuhádl?”

Číšník pochopil. „Samozřejmě. Je snadné to odhadnout. Vy dva musíte být jedni z těch kultivátorů, co létají mezi mraky a Nebesy. Obzvláště tady ten vedle tebe. Mezi obyčejnými lidmi jsem nikdy neviděl tak... tak...”

Wei WuXian se zašklebil: „Tak pěkného člověka.”

Číšník se zasmál. „Pokud to takhle řekneš, mladého pána vedle tebe to nepotěší. Takže podivné věci? Staly se. Ne teď, ale před deseti lety. Jděte tímhle směrem. Až odejdete z města, jděte zhruba dvě míle a spatříte celkem rozkošnou vilu. Nevím, jestli tam jejich štít pořád je nebo ne. Je to rezidence klanu Chang.”

Wei WuXian: „Co je s tou rezidencí?”

„Celý klan zemřel!” Číšník řekl: „Zeptal ses na podivné věci, takže ti samozřejmě říkám o tom nejdivnějším. Vyhladilo to celý klan a slyšel jsem, že zemřeli úděsem!”

Jak to Lan WangJi zaslechl, pohroužil se do myšlenek, vypadalo to, jako kdyby si na něco vzpomněl. Naopak Wei WuXian si ničeho nevšiml. „Jsou tady v okolí umístěné nějaké kultivační sekty?”

Pokud to dokázalo všechny členy celého klanu vyděsit k smrti, musela to být nesmírně krutá bytost. Ne každá sekta byla jako sekta Nie z Qinghe, že by měla těžkosti, o kterých se nemohla zmínit. Většina sekt by nikdy netolerovala, že se jim na území objeví něco takového.

Číšník odpověděl: „Ano. Samozřejmě že jsou.”

Wei WuXian: „Tak jak se s tou situací vypořádali?”

„Vypořádali se situací?” Číšník si hodil utěrku na rameno a také se posadil, vyjevil tajemství, co tak dlouho udržoval. „Mladý pane, víš, jaké příjmení měla kultivační sekta v Yueyangu? Bylo to Chang. Ten klan, co zemřel, byl jejich klan! Pokud všichni zemřeli, kdo by tu byl, aby se s tou situací vypořádal?”

Klan Chang, který to vyhladilo, byl kultivační sekta z této oblasti?!

Wei WuXian ještě nikdy neslyšel o nějaké sektě Chang z Yueyangu, což znamenalo, že to rozhodně nebyla prominentní sekta. Ale to, že to vyhladilo celý klan, byla rozhodně význačná událost. Okamžitě se zeptal: „Jak to klan Chang vyhladilo?”

Číšník: „Tohle jsem slyšel. Jedné noci se z rezidence klanu Chang najednou ozvalo bušení na dveře.”

Wei WuXian: „Bušení na dveře?”

„Správně! To bušení bylo tak hlasité, že se to doneslo až do Nebes. A mezi tím byl jekot a výkřiky, jako kdyby byli všichni zavření uvnitř a nemohli vyjít ven. Divné, že? Dveře byly zamčené zevnitř, takže pokud jsi byl uvnitř a chtěl jsi jít ven, mohl jsi ty dveře prostě otevřít. Proč bys bušil na dveře? I kdybys na ně bušil, lidé venku by tě nedokázali dostat ven. Kromě toho pokud by ses nemohl dostat dveřmi, nemohl jsi přelézt zeď?”

„Lidé venku byli celkem zmatení. Všichni věděli, že klan Chang byl v okolí velmi mocný, protože jeho lidé kultivovali. Hlava jejich klanu, myslím Chang Ping, měl meč, co uměl létat a na kterém mohl za letu stát! Řekni, uvnitř se vážně něco stalo a dokonce ani jeho klan se s tím nedokázal vypořádat. Pokud by tam přišli obyčejní lidé, nedvořili by se vlastní smrti? A proto nikdo nepřistavil žádný žebřík a ani nepřelezl zeď, aby se dovnitř podíval. Přesně takhle noc uplynula a kvílení uvnitř bylo tišší a tišší. Druhého dne když vyšlo slunce, se dveře klanu Chang samy od sebe otevřely.”

„A v domě mezi muži a ženami bylo zhruba deset mistrů a pár tuctů sluhů. Někteří seděli, někteří leželi a dávili vlastní vnitřnosti. Všichni byli vyděšení k smrti.”

Majitel podniku s alkoholem se otočil a vyhuboval mu: „To ty zemřeš! Proč nepracuješ a vyprávíš staré historky o tom, jak lidé umírají?”

Wei WuXian: „Dalších pět džbánků, prosím.”

Lan WangJi zaplatil sumu za deset džbánků. Majitel se okamžitě rozzářil a varoval číšníka: „Řádně se o hosty starej. Ne že tu budeš pobíhat!”

Wei WuXian: „Můžeš pokračovat.”

Jelikož už neměl nic, čím by se musel trápit, číšník se snažil ze všech sil a pokračoval ve vyprávění čilým hlasem. „A potom dlouhou dobu kdokoli v noci kráčel kolem rezidence Chang, slyšel, jak zevnitř přichází bušení na dveře!”

„Přemýšlej o tom. Lidé jako oni, co létají po obloze, viděli nespočet duchů a netvorů, a přesto je něco vyděsilo k smrti. Jak strašlivé by to muselo být? Pokud jste v noci často venku, rozhodně na pár duchů narazíš. Dokonce i poté, co je pohřbili, jde slyšet, jak buší do rakví! Ačkoli hlava jejich klanu Chang Ping byl mimo dům a přežil...”

Wei WuXian: „Neřekl jsi, že zemřel celý klan?”
--------------------------------------------

~ Přesně moje slova. Neřekl jsi, že zemřel celý klan, jak potom hlava klanu přežila? ~

~ Majitel hospody je super! Nejdřív hubuje, proč mluví a nemaká, a jen co dostane kšeft, nabádá ho, aby nelelkoval a povídal! ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>