LMW - kapitola 90

Kapitola 90 – Ještě jeden polibek @

Ling Xiao už nedokázal vystát You XiaoMovo nadšení, a tak ho vzal přímo zpět do jeho pokoje. You XiaoMo nevěděl, proč mu chtěl zabránit, aby ty dobré zprávy řekl prvnímu seniorovi. Ve špatné náladě seděl naštvaně na židli a díval se na něj.

Ling Xiao zavřel dveře, přišel s rukama založenýma na hrudi a podíval se na něj. Sledoval ho se skrytým leskem v očích, co střílely plameny. Dál ho sledoval, zatímco se ty plameny zmenšovaly a zmenšovaly, až nakonec vyhasly. Teprve pak se usmál: „Juniore, spěcháš, aby ses setkal se svým prvním seniorem?”

You XiaoMo okamžitě potřásl hlavou. „Ne.” I kdyby tím myslel ano, musel říct ne!

„Tak proč jsi tak rychle utíkal?” zeptal se Ling Xiao s úsměvem.

„To bylo samozřejmě proto, abych se mohl vrátit k sobě do pokoje. Copak neexistuje rčení, že zlaté domy a stříbrné domy nejsou tak dobré jako vlastní bouda pro psa?” vykoktal You XiaoMo a modlil se, že ho takhle dokáže oklamat.

Ling Xiao samozřejmě nehodlal přiznat, že na těch slovech něco bylo. Vytáhl si židli a sedl si vedle něj.

You XiaoMo okamžitě vzal čajovou konvičku a pilně mu nalil šálek vody. „Seniore Lingu, nejdřív si dej šálek vody, než začneš mluvit.”

Ling Xiao se na něj zatvářil, vzal si šálek a usrkl.

You XiaoMo využil této chvilky, aby se zeptal: „Seniore Lingu, nedovolil jsi mi ty dobré zprávy říct prvnímu a druhému seniorovi; je to proto, že je na tom něco špatně?”

Ling Xiao pomalu vyklenul rty nahoru. Učil se rychle, co? Pak klidně řekl: „Není to nic velkého. Jen je tu ještě nervóznější člověk než ty. I když tam nepůjdeš, za chvilku za tebou někdo přijde.”

Někdo znamenalo někdo určitý. You XiaoMo nebyl tak hloupý, že by nevěděl takovou maličkost. Kromě svého mistra pravděpodobně neměl druhou volbu.

Když se You XiaoMo zklidnil, už necítil takový popud.

Jak Ling Xiao řekl, první a druhý senior se o tom dřív nebo později dozví. Prostě nebylo třeba, aby se tak bál. Když o tom takhle přemýšlel, vzpomněl si, že on sám měl spoustu otázek, na které se chtěl zeptat. Využil Ling Xiaovy přítomnosti a prostě mu vypověděl celý proces jeho průlomu Písmem nebeské duše.

Ling Xiao si ho vyslechl a pak chvilku rozmýšlel. „Mágové nejsou stejní jako kultivátoři. Mágové trénují duševní sílu. Aby zakusili průlom, nejenom že musí nashromáždit objem, ale je třeba také klíčového momentu. Ale tento klíčový moment nezažije každý. Takže teprve když mág najde správnou metodu, bude mít příležitost prolomit.”

„Jaké jsou metody?” zeptal se You XiaoMo.

„Vyvíjet nátlak na svou duševní sílu je jedna taková metoda. Jako když spotřebuješ svou duševní sílu při výrobě magických pilulek. To je také druh nátlaku na duševní sílu. Obvykle si ji včas doplníš duchovní vodou, takže se tento fenomén na tvém těle neodráží tak jasně. Co se týče toho, proč jsi neprolomil, když jsi předtím nepil duchovní vodu, s největší pravděpodobností to je proto, že jsi ještě nedosáhl toho kritického bodu potřebného pro průlom.”

Ling Xiao vlastně nemluvil z vlastních znalostí. Mluvil, zatímco raboval Lin Xiaovu paměť.

Bylo dobré, že mu ta juniorka, co ho měla tak ráda, řekla všechno, co znala. Lin Xiao nebyl mág, ale kvůli svým ambicím se Tang YunQi často ptal na věci ohledně mágů, takže byl v těchto otázkách velmi znalý.

„Takže tak to je!” řekl You XiaoMo tak nějak zamyšleně.

Ling Xiao využil jeho nepozornosti a pohladil ho po tvářích. Ty dvě tváře byly nepředstavitelně jemné a měkké. Tiše vydechl a řekl: „Jelikož ses už prolomil 1. řádem Písma nebeské duše, měl bys teď být schopen vyrábět magické pilulky 2. řádu.”

„Taky si to myslím.” You XiaoMo ho roztržitě popadl za ruku. Nebylo třeba říkat, jak vzrušeně se uvnitř cítil. Myslel si, že bude potřebovat ještě tak dva až tři měsíce, než se prolomí a stane mágem 2. řádu. Nebesa mu najednou dala tak obrovské příjemné překvapení. Teď měl přes tři měsíce času, takže ta zkouška rozhodně nebude problém.

Ling Xiao se podíval na jeho tváře a rty, co od vzrušení mírně zrudly. Nemohl si pomoct a přimhouřil oči a zatímco se na něj You XiaoMo překvapeně díval, nahnul se k němu a olízl ho. Měl pocit, že to nestačilo, a tak využil příležitosti a olízl ho znovu. A pak znovu a znovu.

A ten jistý vzrušený někdo už zkameněl...

Ling Xiao už byl víc než vybuzený. Vážně to bylo až příliš sladké. Proč se zdálo, že měl rty potřené medem? Bylo to tak sladké, že na tom byl závislý a že ho to nikdy neunaví. Nakonec vlastně strčil jazyk do těch pootevřených úst a zahákl se o ztuhlý jazyk uvnitř. Sál pořád dokola, jedl v dobré náladě a naprosto nebyl ochoten to nechat být. Teprve když cítil, že You XiaoMovi docházel dech, ho zdráhavě pustil.

You XiaoMo se už vzpamatoval, když mu strčil jazyk do pusy. Ale realita byla taková, že tento malý panic neměl jak vystát Ling Xiaovu techniku sání. V mžiku měl celé tělo vysáté a úplně bez síly. Nebylo ani třeba zmiňovat nějaké vzdorování.

Když Ling Xiao propustil jeho ústa, párkrát se zhluboka nadechl, ale pořád se nedokázal oklepat. Tvář měl rudou jako zralé tomely. Z vršku hlavy mu dokonce stoupal kouř. Slabě se skácel do Ling Xiaova náručí.

Ling Xiao se bál, že nemohl dýchat. Hladil ho po zádech a pomáhal mu, aby se mu hladce dýchalo. „Začíná to být lepší?”

You XiaoMo se zachvěl. Jednou rukou popadl Ling Xiaa za rameno, aby si pomohl na nohy. Zahlížel na něj a z očí mu šlehaly plameny. „Proč bys mě líbal na rty?”

Ling Xiao se usmál a olízl si koutky úst. Pak natáhl prst a šťouchl ho jím do rtů a s lítostí řekl: „Protože to je výborné. Pořád jsem se tě nezeptal. To máš na rtech med? Jsou tak sladké, že jsem se nedokázal odtrhnout.”

You XiaoMo viděl, že se choval, jako kdyby ho chtěl znovu políbit, a rychle si zakryl pusu. Ale když zaslechl jeho poslední slova, bezděky vystrčil jazyk a olízl si rty. Zatraceně, měl je vlastně pokryté slinami...

You XiaoMo si honem setřel sliny ze rtů. Jak mluvil, rty se mu mírně chvěly: „Rty nemám ani trochu sladké. Možná to jsou tvoje rty, co jsou sladké.”

You XiaoMo se bál, že by znovu použil tuhle výmluvu, aby ho políbil, a tak celý ten důvod hodil zpět na Ling Xiaa.

Ling Xiao se na něj podíval a ďábelsky pozvedl koutky rtů. „Moje rty jsou sladké? Jak to, že jsem to nepoznal? Co kdybys to zkusil a přesvědčil se, jestli jsou sladké. Pomoz mi to ověřit.”

Ačkoli to znělo, jako kdyby ho o to žádal, jeho počínání nebylo ani trochu váhavé. Okamžitě objal You XiaoMoa, co se snažil utéct, a políbil ho. Tentokrát to bylo intenzivnější než předtím, protože teď v tom byl jeden vzdorující jazýček. Ale také v tom byl nový zájem, neboť čím víc se chtěl You XiaoMo schovat, tím víc se s ním chtěl zaplést.

Jako kdyby You XiaoMo dosáhl osvícení, už nevzdoroval a místo toho zadržel dech. Když to zvládne, tak jen do toho, vysaj ho k smrti!

Ling Xiao si byl více méně vědom jeho plánu, a tak nakonec pustil jeho rty. Olízl si vlastní, pořád nebyl spokojený. Pomyslel si, že to je vážně škoda, neboť ho chtěl pořád líbat déle.

You XiaoMo se v jeho náručí chvěl, chtěl se vzdálit...

Ling Xiao ho přidržel svou velkou rukou, což ho šokovalo. Když viděl, že You XiaoMo nebyl spokojený, rychle ho pevně objal kolem pasu a řekl: „Dobře, promluvme si o vážných záležitostech. Nehýbej se, nebo tě na místě odpravím.”

You XiaoMo konečně zůstal naprosto nehybně. Ale celou tvář měl pochmurnou, mizero, co tím myslíš, že mě na místě odpravíš?

Byl muž, zatraceně. Vážně byl muž!

„Ty, ty, ty... tak to řekni. Co myslíš těmi vážnými záležitostmi?” mluvil You XiaoMo, zatímco se třásl.

„Ohledně aukční síně. Městečko HePing má jenom druhořadou aukční síň. Pokud chceš ty magické pilulky a duchovní tekutinu vážně vydražit, nemůžeš to udělat v městečku HePing. Musíš najít o něco větší město. Tamější aukční síně budou trochu lépe řízené. A taky tam nebudou podvádět a jinak klamat. A kromě toho vyděláš víc.”

Ling Xiao mluvil se spokojeným výrazem na tváři.

„Vážně? Tak které město je dobré? Já neznám cestu.”

You XiaoMo byl konečně natěšený. V mžiku naprosto zapomněl na to, jak si s ním ještě před chviličkou zahrával.

„Samozřejmě je to trochu dál. Ale cesta tam a zpět a když se k tomu přidá ještě trvání dražby, rozhodně se to za den nezvládne. Při své situaci teď můžeš odejít jenom na jeden den, že?” Ling Xiao si nebyl jistý, ale zdálo se, že přece jenom nemohli jít.

„Tak jak?” You XiaoMo pomyslel na to, jak měl tento měsíc ještě dvě šance jít dolů z hory. Ale pokaždé měl dovoleno jít jenom na jeden den. Tohle bylo pravidlo, s kterým se nedalo hnout, ani kdyby do něj udeřil hrom. Pokud...

„Až za tři měsíce složíš zkoušku a projdeš, budeš moct jít z hory, na jak dlouho budeš chtít,” řekl Ling Xiao vážně.

You XiaoMo si nemohl pomoct a cítil se trochu usazeně. Zdálo se, že to byla jediná možnost!

„Správně, ještě tě musím varovat kvůli něčemu jinému,” řekl Ling Xiao najednou. Když se na něj You XiaoMo podíval, pokračoval: „Aukční síň ve velkém městě je na vyšším řádu než v malých městech jako HePing. Ty informace ohledně dražby magických pilulek tam pravděpodobně nebudou platit. Je nepravděpodobné, že by v takových aukčních síních přijali k dražbě magické pilulky 1. řádu bez ohledu na to, jak vysokou budou mít jakost.”

„Nezůstane potom jenom duchovní tekutina? Takové problémy, nebude prostě lepší jít do města HePing?” You XiaoMo se zamračil.

Ling Xiao ho pevně objal a řekl: „Nejsou to problémy. Magické pilulky se nedají vydražit, ale pořád se dají prodat v obchodě s léčivy ve městě. A navíc nechceš si najít semínka magických bylin 4. až 6. řádu? Můžeš se tam na to poptat.”

„Správně, ach.” Teprve pak si You XiaoMo vzpomněl, že tu bylo ještě tohle.

Ačkoli ve městě HePing byla semínka magických bylin 4. a vyššího řádu, ale nebylo jich moc. Navíc ani kvalita těch semínek nebyla nic moc. Některá byla dokonce vysušená, protože je měli už dlouho uskladněná.

Magické byliny 4. až 6. řádu vyžadovaly relativně delší dobu růstu. Kromě toho městečko HePing bylo malé městečko, takže tam pro semínka magických bylin středního řádu chodilo jen pár mágů. Takže semínka v Orchidejovém pavilonu tam byla velmi dlouho, tedy kromě semínek 1. až 3. řádu.

„Takže prozatím by ses měl soustředit na přípravu na ten test za tři měsíce. Záležitosti ohledně dražby nech na mě. Až tu zkoušku složíš, vezmu tě tam.” Ling Xiao prst přejel po obou You XiaoMových tvářích, tak nějak nebyl ochotný ho pustit. Víc a víc si vážil toho času, co s You XiaoMoem strávil v Centrální linii. Jak tam bydleli spolu, bylo tak pěkné. Mohl jednat, kdykoli se mu zachtělo.

„Dobrá!” You XiaoMo se najednou cítil mnohem uvolněněji.

„Ach, když jsme teď konečně skončili s těmi vážnými záležitostmi, co kdybychom si dali ještě jedno kolo?” Ling Xiao znovu ukázal své nemravné vzezření, zvedl You XiaoMovi bradu a chtěl ho políbit.

You XiaoMo zvedl ruku a dal mu facku...
--------------------------------------------


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>