AK - kapitola 20

Kapitola 20 – Být 'rozvážný' je...

Zbývalo jenom deset dní, než odjedu z této země.

Ten den jsem se z okna svého pokoje na královském hradě díval na noční oblohu. Měl jsem pocit, že obloha byla stejná jak na předchozím, tak na tomto světě. Kdykoli jsem měl volnou chvilku, vzhlížel jsem k obloze. Pravděpodobně bylo štěstí, že jsem původně neznal souhvězdí.

Té noci Alex zašel do mého pokoje.

„Haruto, zdá se, že máš poslední dobou napilno. Máš teď volnou chvilku?”

„Jo. Co se děje?”

„Něco jsem ti předtím slíbil, ne? Ohledně tvého jména. Pozítří tě přece jenom představíme.”

Od Urieho jsem slyšel, že Alex kvůli mně v mnoha ohledech pracoval přesčas, takže jsem byl šťastný, že při tom všem o tom vážně popřemýšlel. Kromě toho, že lidu vyjevili mou existenci, se odhalilo i to, že ta žena ze zkazek o Urieovi jsem byl já. Mezi lidem z toho vznikla smutná historka, že jsem se musel rozloučit s mužem, co miluji, a provdat se pro dobro země za Caspara.

„Můžu se zeptat, co to je za jméno?”

Byl jsem celkem nervózní.

„Jo. Co takhle Shane? V dávné řeči Orannie to znamená „vyjasnit se”. Přemýšlel jsem, že chci, abys zůstal veselý, i když pojedeš za Casparem, Haruto.”

Neřekl jsem Alexovi, co moje jméno znamenalo. Ale stejně aby to mělo stejný význam, byl jsem plný vděčnosti.

„Děkuju. Moje jméno Haruto také znamená „vyjasnit se”. A proto se dá říct, že se s tím snadno sžiju. Každopádně jsem vážně šťastný. Jsem vážně vděčný.”

Když jsem takhle vyjádřil svůj dík, Alex vypadal tak nějak rozpačitě. Ale najednou se zatvářil vážně a otázal se: „Haruto, jsi heterosexuál, že? Takže nepřemýšlíš o tom, že by ses chtěl s králem Casparem sblížit, že ne?”

Na tuto jeho očividně přirozenou otázku jsem přikývl.

„V tom případě si myslím, že si musíš s králem Casparem vytvořit vztah, kdy tě nebude ani nenávidět, ani tě mít rád. A proto jsem přečetl tohle a prostudoval to.”

Alex měl v ruce knihu, na které byl titulek „Charakteristiky ženy, co vás vidí jen jako kamaráda”.

„V této knize se píše, že je taková žena [nezávislá] a [upřímná]. Navíc tvůj úsměv je velmi rozkošný, takže bys ho neměl moc ukazovat. Bez ohledu na to, jak moc má král Caspar rád ženy, pokud by ten úsměv viděl každý den, mělo by to opačný účinek. Jinými slovy bys měl mířit na [rozvážnost]. Tak jsem si to vyložil.”

Co ty na to? Zeptal se Alex.

Měl jsem své pochybnosti, ale rozhodně by byl problém, kdybych se s králem Casparem příliš sblížil, takže by to mohl být dobrý nápad.

„Aha. Pravděpodobně to je dobrý nápad.”

Bezděky mi uteklo zasmání. Když jsem pomyslel na těch pár zbývajících chvil, kdy jsem se s Alexem mohl takhle zlehka smát, vzedmula se ve mně osamělost.

Nakonec jsem Alexe objal. To abych zakryl ty náhlé slzy, co mi málem vyhrkly. Objal jsem ho a vymlouval jsem se.

A nakonec nastal den, kdy odjedu z Orannie.
--------------------------------------------

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>