GDC - kapitola 30

Kapitola 30 – Rosa (3)

Jednoho dne šel vůdce klanu Yueyang s pár členy rodiny zhruba na půl měsíce na noční lov. Uprostřed noci se k nim bez varování donesly ty špatné zprávy a okamžitě spěchali zpět. Po době smutku zjistili jenom to, že někdo naschvál zničil jejich ochranné formace a pustil dovnitř skupinu mocných zlých duchů. Kromě toho nic nevěděli.

Ve většině případů vědělo o tragédiích, co se staly v menších klanech, jen pár lidí, ale tehdejší okolnosti byly jiné. Tažení proti Slunci bylo dávno pryč, zatímco obléhání kopce Luanzang teprve skončilo. Navenek se situace zdála celkem stabilní. Po náhlém odhalení této události celý kultivační svět bublal diskuzemi, někteří dokonce přeháněli, že to byla pomsta vzkříšeného Patriarchy YiLingu, Wei WuXiana. Ale nebyl na to žádný důkaz, takže bylo nemožné najít vraha. Xiao XingChen samozřejmě jen tak neseděl s rukama v klíně. Dobrovolně se nabídl, že si tu záležitost vezme na starost a najde pro Chang Pinga pravdu. Po měsíci konečně odhalili vraha.

Jeho jméno bylo Xue Yang.

Xue Yang byl dokonce ještě mladší než Xiao XingChen, nebyl nic víc než pouhý chlapec. Navzdory tomu rozhodně netlumil svou krutost jen kvůli tomu, že by byl mladý. Od věku patnácti let byl v oblasti Kuizhou delikventem, široko daleko ho znali pro jeho zářivý úsměv, nelidské prostředky a nemilosrdnou povahu. Kdykoli ho někdo zmínil v konverzaci, výrazy lidí se změnily. Říkalo se, že když byl ještě dítě z ulice, rozvinul si vůči Chang Pingově otci nenávist trvající léta. Spáchal tento zločin z pomsty a kvůli pár jiným důvodům.

Když Xiao XingChen zjistil pravdu, přešel tři provincie a Xue Yang se stále vesele zaplétal do rvaček s ostatními. Xiao XingChen využil Diskuzní konference, co se konala ve Věži Jinling v sídle sekty Jin z Lanlingu a kde se sešly ty nejvýznačnější sekty, aby diskutovaly o kultivačních metodách, a přivedl ho tam. Vysvětlil situaci a dožadoval se vážného trestu.

Při jeho přímočarém seznamu důkazů většina sekt neměla žádné námitky, až na jednu – sektu Jin z Lanlingu.

Wei WuXian: „Namítat v takové situaci je jako jít proti celému světu. Nebylo to náhodou tak, že Xue Yang byl Jin GuangShanův miláček?”

Lan WangJi: „Učedník na návštěvě.”

Wei WuXian: „Byl cizí učedník? Tehdy už sekta Jin z Lanlingu byla jedna ze čtyř nejvýznačnějších sekt, ne? Proč by pozvali delikventa, aby byl jejich dočasným učedníkem?”

Lan WangJi: „Tohle je druhá spojitost.”

Upřeně se díval do Wei WuXianových očí: „Kvůli Styžské tygří pečeti.”

Wei WuXianovi okamžitě poskočilo srdce.

Tento termín mu rozhodně nebyl cizí. Právě naopak, nikdo ta tři slova neznal lépe než on.

Mezi všemi duchovními zbraněmi, co ukoval, když byl stále naživu, to byla ta nejděsivější a nejznámější.

Když ji Wei WuXian poprvé vytvořil, moc o tom nepřemýšlel. Bez pomoci ovládat mrtvoly a duchy, samozřejmě že ho to občas unavilo. Vzpomněl si na kus vzácné rudy, co náhodou spatřil v žaludku zvířete, a použil ho na odlití Tygří pečeti.

Ale poté, co Tygří pečeť vytvořil, Wei WuXian ji použil jenom jednou, než zjistil, že páchala víc škody než užitku.

Síly Styžské Tygří pečeti byly značně větší, než co si představoval. Původně ji chtěl použít k vlastní pomoci, ale její síla jej, jejího stvořitele, skoro přesahovala. Navíc si neurčila jen jednoho jediného pána. To znamenalo, že pokud by se k ní někdo dostal, byl by schopen ji použít bez ohledu na to, kdo to byl, ať byl dobrý nebo špatný, přítel nebo nepřítel.

Poté, co pečeť odlil, to nebylo tak, že by ho nikdy nenapadlo, že by ji zničil, ale jelikož tu pečeť vyrobil s mnoha obtížemi, bylo by nesmírně těžké ji zničit a stálo by jej to jak čas, tak energii. A tehdy už matně chápal, že nebyl v dobré situaci a že jej dříve nebo později budou všichni nenávidět. Se zbraní tak hrůznou jako Styžská tygří pečeť se ostatní neodvážili jednat zbrkle, takže si ji dočasně nechal. Rozdělil pečeť na dvě poloviny a udělal to tak, že se daly použít, jen když byly dány k sobě. A nikdy ji nepoužil bez pečlivého zvážení.

Předtím ji použil jenom dvakrát a v obou případech to způsobilo obrovské krveprolití. Poprvé to bylo během Tažení proti Slunci. Když ji použil podruhé, konečně se rozhodl zničit jednu polovinu pečeti. Než mohl naprosto zničit druhou půlku došlo k obléhání kopce Luanzang a od té doby to už bylo mimo jeho možnosti.

O svém vlastním výtvoru Wei WuXian věřil, že i kdyby jí sekta, co se jí zmocnila, postavila chrám a nabízela jí vonné tyčinky každý jednotlivý den, stejně by ta zbývající půlka Tygří pečeti byla jen kus rezavého železa. Ale Lan WangJi mu řekl něco šokujícího— vypadalo to, že Xue Yang dokázal zreprodukovat druhou půlku pečeti!

Ačkoli byl Xue Yang mladý, také byl celkem chytrý, byl to bizarní podivín. Sekta Jin z Lanlingu zjistila, že mohl použít zbývající půlku pečeti, aby zhruba vyrobil druhou půlku. Ačkoli ta znovu vytvořená verze nebyla tak mocná a nedala se použít dlouho, i to mohlo vést ke strašné katastrofě.

Wei WuXian pochopil. „Sekta Jin z Lanlingu si musela Xue Yanga nechat, aby mohl pokračovat v obnově Styžské tygří pečeti, takže ho museli ochránit.”

Možná že to, jak Xue Yang zničil klan Chang, nebyla zcela pomsta za to, co mu provedli, když byl malý. Možná že na tomto klanu živých lidí zkoušel, jak velkou sílu má obnovená Styžská tygří pečeť!

Nebylo divu, že se povídalo, že ten případ měl spojitost s ním. Wei WuXian si téměř dokázal představit, jak ti kultivátoři zatínali zuby. „Ten Wei WuXian! Kdyby to nevyrobil, náš svět by netrpěl tolika pohromami!!!”

Vrátili se k původnímu tématu konverzace a pokračovali v tom, co se stalo na Věži Jinling.

Ačkoli sekta Jin z Lanlingu byla odhodlaná Xue Yanga ochránit, ani Xiao XingChen neváhal. Jak ta patová situace pokračovala, konečně vyděsili ChiFeng-Zuna, Nie MingJuea, co neměl v úmyslu účastnit se Diskuzní konference. Z daleka přispěchal do Věže Jinling.

Navzdory tomu, že Nie MingJue byl mladší než Jin GuangShan, choval se přísně a za každou cenu odmítal Xue Yanga tolerovat. Po těch nahněvaných přednáškách Jin GuangShan neměl slov a zůstalo mu akorát spoustu rozpaků. Nie MingJue byl popudlivý člověk a jako takový na místě vytasil svou šavli s úmyslem Xue Yanga zabít. Dokonce i když se jeho zapřísáhlý mladší bratr LianFang-Zun, Jin GuangYao, pokusil celou situaci zmírnit, rozkázal mu, aby odešel. Po nevlídném hubování se Jin GuangYao skryl za Lan XiChenem a neodvažoval se nic dalšího říct. Nakonec se sekta Jin z Lanlingu mohla akorát vzdát.

Od chvíle, co Xiao XingChen přivedl Xue Yanga do Věže Jinling, vůbec nebyl vyděšený. Dokonce i když mu Nie MingJue přitlačil šavli ke krku, pořád měl na tváři úšklebek. Než ho odvedli, s láskou promluvil na Xiao XingChena: „Pane kultivátore, nezapomněl jsi na mě, že ne? Počkejme a uvidíme.”

V této chvíli Wei WuXian věděl, že kvůli tomuto „počkáme a uvidíme” zaplatí Xiao XingChen mučivou cenu.

Sekta Jin z Lanlingu byla vskutku sekta s nejsilnější hroší kůží. Ačkoli na Věži Jinling slíbila před všemi sektami, že Xue Yanga popraví, když Nie MingJue odešel z dohledu, okamžitě Xue Yanga zavřeli do vězení a změnili to původní rozhodnutí na doživotí. Když se o tom Nie MingJue dozvěděl, rozzuřilo ho to a znovu na ně zatlačil. Sekta Jin z Lanlingu plácala a odmítala mu Xue Yanga vydat bez ohledu na to, jak moc se o to pokoušel. Všechny ostatní sekty je sledovaly z ústraní, ale krátce poté Nie MingJue zemřel kvůli Deviaci Qi.

Kultivoval rychleji než kterýkoli minulý vůdce sekty Nie a také zemřel dříve než kdokoli z nich.

Když teď byl pryč člověk, s kterým bylo nejtěžší vyjít, sekta Jin z Lanlingu začala být zbrklejší a zbrklejší a začala vymýšlet ještě horší nápady. Jin GuangShan se snažil ze všech sil, aby Xue Yanga dostal z vězení, aby mohl pokračovat v obnově a testování Styžské tygří pečeti.

Ale tohle rozhodně nebylo něco, na co by mohli být hrdí. Bylo nemožné, aby bez pádného důvodu zachránil vraha celého klanu před vězením.

A tak obrátili pozornost na Chang Pinga.

Nátlakem a šikanou sekta Jin z Lanlingu nakonec donutila Chang Pinga, aby svá slova upravil a vyvrátil veškeré své minulé proslovy. Ohlásil, že vyhlazení klanu Chang nemá s Xue Yangem nic dělat.

Když se o tom doslechl Xiao XingChen, zašel za ním a vyptal se ho na to. Chang Ping bezmocně odpověděl: „Co můžu kromě tohoto dělat? Pokud to neskousnu, zbytek lidí z našeho klanu nebude dlouho v bezpečí. Vážně jsem vděčný, pane kultivátore, ale... prosím, už mi nepomáhej. Teď mi tvoje pomoc ublíží. Ještě nechci, aby sekta Chang z Yueyangu skončila.”

A tak tygra vypustili zpět do hor na svobodu.

Wei WuXian zůstal zticha.

Kdyby byl na Chang Pingově místě, nezajímalo by ho, jak význačná nebo mocná sekta Jin z Lanlingu je nebo kolik slávy mu cesta před ním nabízela, a nenechal by to být jen tak. Místo toho by sám šel do vězení, rozsekal by Xue Yanga, aby z něj nebylo nic než kopka masa na zemi, a povolal by jeho duši zpět, aby ten proces opakoval tak dlouho, až by Xue Yang litoval, že se na tento svět vůbec narodil.

Ale ne každý byl jako on, kdy radši zahynuli se svým nepřítelem. Někteří z Chang Pingových lidí byli pořád naživu. Chang Ping byl pořád mladý, svobodný a bezdětný a teprve udělal svých pár kroků na cestě kultivace. Bez ohledu na to, jestli mu vyhrožovali životy jeho zbývajících členů rodiny nebo jeho vlastní budoucnosti a kultivací, musel o tom pečlivě přemýšlet.

Wei WuXian samozřejmě nebyl Chang Ping. Nemohl se rozčilovat nebo se trápit místo Chang Pinga a nemohl nést Chang Pingův díl duševního a tělesného utrpení.

Když Xue Yanga propustili, začal se znovu mstít. Ale tentokrát ta pomsta nebyla namířená na samotného Xiao XingChena.

Xiao XingChen odešel z hory sám a neměl žádnou rodinu. Měl jenom přítele, s kterým se setkal později, jménem Song Lan. Song Lan byl také tehdejší kultivátor. Byl spravedlivý a odhodlaný člověk a lidé si ho celkem vážili. Oba dva chtěli vystavět sektu, co si vážila běžných ideálů a ne pokrevních svazků, kvůli čemuž byli nejbližšími přáteli s nejpodobnějším smýšlením. Lidé v té době je popisovali takto— Xiao XingChen jako jasný měsíc a jemný vánek; Song ZiChen jako vzdálený sníh a chladný mráz. (Pozn.: Song Lan = rodné jméno, Song ZiChen = běžné jméno).
Xue Yang zamířil ruku tímto směrem. Zopakoval svou minulou techniku a vyhladil chrám Baixue, kde Song Lan vyrostl a kde studoval, a použil jed, aby otrávil Song Lanovy oči.

Tentokrát, po své zkušenosti s vyhlazením sekty, zařídil, že nenechal žádný důkaz. Ačkoli všichni věděli, že to udělal on, k čemu to bylo? Neměli žádný důkaz. A s Jin GuangShanovou záměrnou ochranou a po smrti agresivního ChiFeng-Zuna s ním nikdo nemohl nic provést.

Wei WuXianovi to přišlo trochu divné. Ačkoli Lan WangJi vypadal, že mu na ničem nezáleželo, dle Wei WuXianových minulých zkušeností absolutně nedokázal vystát křivdy, pravděpodobně ještě víc než Nie HuaiSangův bratr. V minulosti měla sekta Jin z Lanlingu pár neupřímných jednání a Lan WangJi se nikdy neobtěžoval být s nimi nějak delikátní. Dokonce ještě teď vždycky odmítal jít na Diskuzní konference v jejich sektě. Pokud došlo ke dvěma krutým masakrům, ta zpráva by se pravděpodobně rozšířila po celém kultivačním světě a Lan WangJi by vůči nim rozhodně nepřimhouřil oči. Proč nešel a nedal Xue Yangovi, co si zasloužil?

Zrovna když se na to chtěl zeptat, vzpomněl si na ty jizvy od kázeňského biče, co měl.

Jedno šlehnutí kázeňského biče bylo už tak dost závažné. Pokud Lan WangJi udělal tak vážnou chybu a dostalo se mu tolik ran, pravděpodobně byl pár let zavřený. S největší pravděpodobností to bylo tak, že během těch let, kdy k tomu incidentu došlo, si zrovna procházel svým trestem anebo čekal, až se jeho rány zahojí. Nebylo divu, že řekl, že o tom, co se stalo, jenom „slyšel”.

Z nějakého důvodu Wei WuXiana ty jizvy v duchu trápily. Ale nebylo příhodné, aby se na to přímo vyptal, a tak své myšlenky musel prozatím zadržet. „Tak co se potom stalo kultivátoru Xiao XingChenovi?”

Co se stalo pak, byl rozhodně tragický konec. Když opustil horu a svou mistrovou, Xiao XingChen přísahal, že se nikdy znovu nevrátí. Byl muž svého slova, ale jelikož Song Lan nebyl jenom slepý, ale také vážně zraněný, porušil svou přísahu a donesl Song Lana zpět do sídla kultivátorky Bao Shan. Požádal ji, aby jeho přítele zachránila.

Kvůli tomu, že kdysi byli mistr a učedník, kultivátorka BaoShan souhlasila. A tak Xiao XingChen okamžitě odešel z hory a už nikdy ho nikdo neviděl.

Za rok Song Lan odešel z hory. K překvapení všech jeho oči, co byly naprosto slepé, znovu spatřily světlo. Ale nebylo to tím, že by kultivátorka BaoShan stvořila svými lékařskými schopnostmi zázrak, ale že si Xiao XingChen... vydloubl vlastní oči a dal je Song Lanovi, který se do toho zapletl kvůli němu.

Song Lan se chtěl původně Xue Yangovi pomstít. V té době už Jin GuangShan zemřel. Sektu Jin z Lanlingu a postavení vůdce sekty převzal Jin GuangYao. Aby ukázal, že věci budou jiné, když nabyl moc, jako první se zbavil Xue Yanga. Kromě toho, že už nikdy nezmínil Styžskou tygří pečeť, se také odškodnil, aby napravil pověst sekty a potlačil tak zkazky. Song Lan šel pátrat po svém minulém příteli. Nejdřív lidé stále slyšeli o tom, kam cestoval. Po nějaké době také zmizel. Navíc sekta Chang z Yueyangu byl malý klan, o kterém obecně nebylo slyšet. A tak mnoho věcí postupně vyprchalo.

Jak si Wei WuXian vyslechl tuto dlouhou historku, tiše si povzdechl. V nitru mu vyrašil pocit lítosti. Dojít takového konce kvůli něčemu, co s ním nemělo vůbec nic do činění, to bylo vážně... Kdyby se Xiao XingChen narodil o pár let dřív nebo kdybych já zemřel o pár let později, nemuselo to být takové. Kdybych byl naživu, jak bych se do toho nemohl vložit? Jak bych se nemohl spřátelit s takovým člověkem?

Okamžitě poté se sám sobě hořce zasmál. Něco bych udělal? Co bych udělal? Kdybych byl tehdy stále naživu, možná by nebylo ani třeba ten případ se sektou Chang z Yueyangu vyšetřovat a všichni by se rozhodli, že jsem to udělal já. Kdyby na mě kultivátor Xiao XingChen narazil na ulici a já bych se s ním dal do řeči a pozval ho na pití, pravděpodobně by mě uhodil žíněnou metlou, haha.

Už prošli kolem vily Changů až k nedalekému hřbitovu. Wei WuXian na klenuté bráně viděl tmavě rudé znaky „Chang” a zeptal se: „Tak proč potom Chang Ping zemřel? Kdo zabil zbývající členy jeho klanu?”

Než mohl Lan WangJi odpovědět, z namodralého přítmí se ozvalo několik bouchnutí.

Ten zvuk zněl hodně jako bušení na dveře, ale nebylo to ono. To bouchání bylo prováděno silou a v rychlém sledu, bez okamžiku odpočinku. Znělo to tak nějak tlumeně, jako kdyby je něco dělilo od vnějšího světa.

Jejich tváře se okamžitě změnily.

Těch zhruba padesát lidí ze sekty Chang z Yueyangu teď momentálně leželo ve svých rakvích a zevnitř bušili do vík svých rakví. Právě v noci je vyděsili k smrti— zběsile bušili do dveří, ale nebyl tam nikdo, kdo by je pustil ven.

Tohle bylo to bušení do rakví na hřbitově klanu Chang, o kterém mluvil číšník z nálevny!

Ale číšník řekl, že tady strašilo před deseti lety a že to dávno přestalo. Proč by znovu začali bušit, když sem přišli?

Aniž by mezi sebou prohodili jediné slovo, Wei WuXian a Lan WangJi okamžitě ztlumili svůj dech a pokradmu se přesouvali beze zvuku.

Přitiskli se k pilířům klenuté brány a oba dva viděli, že uprostřed hřbitova byla mezi pomníky velká díra.

Byla to hluboká, nedávno vykopaná díra s hromadami hlíny kolem. Z díry vycházely nepatrné zvuky.

Někdo kopal hrob.

Ti dva zadrželi dech, pozorně čekali, až ten člověk v díře sám vyleze.

Než uplynula hodina, zevnitř otevřeného hrobu vyskočili dva lidé.

Wei WuXian a Lan WangJi dokázali říct, že jsou to dva lidé, jen proto, že měli dobrý zrak. Ti dva vypadali, jako kdyby byla spojená dvojčata. Jeden nesl druhého na zádech, byli pevně propojení. Oba dva měli na sobě černé oblečení, bylo nesmírně těžké je od sebe rozlišit.

Ten člověk, co vyskočil, měl dlouhé nohy a dlouhé paže, stál k nim zády. Ten, co nesl, se zdál bez života, hlava a údy mu visely dolů. To bylo jenom přirozené. Jelikož toho člověka vykopal z hrobu, musela to být mrtvola. Bez života bylo to, co by se mělo očekávat.

Jak si to pomyslel, kopáč se najednou otočil a spatřil je.

Ten muž měl přes tvář masu hutné, černé mlhy, takže nikdo nemohl spatřit, jak vypadal v tváři nebo jaké měl rysy!

Wei WuXian věděl, že musel aktivovat nějaké podivné kouzlo, aby si zakryl tvář. Lan WangJi už vytasil Bichen, vtrhl na hřbitov a začal bojovat. Reakce kopáče byly nesmírně rychlé.

Když viděl útok Bichenovými modrými odlesky meče, udělal pečetní gesto a také povolal odlesk meče. Ten odlesk meče byl stejný jako jeho tvář, obklopený hustou mlhou, takže bylo nemožné určit, jakou měl barvu a styl. Kopáč s mrtvolou na zádech bojoval podivně. Ty dva odlesky mečů se párkrát srazily. Lan WangJi povolal Bichen zpět a držel ho v ruce, po tváři mu stoupala vrstva mrazu.

Wei WuXian věděl, proč jeho tvář najednou ochladla. To proto, že během jejich souboje dokonce i nezasvěcený jako on dokázal říct, že ten kopáč byl nesmírně obeznámený s Lan WangJiho pohyby meče!

Lan WangJi nic neřekl. Bichenovy útoky byly hlubší a hlubší, útočil obrovskou silou. Kopáč několikrát ustoupil. Jako kdyby věděl, že s mrtvolou na zádech proti Lan WangJimu nebude moct vyhrát a že pokud budou pokračovat v boji, že ho chytí živého. A tak najednou od pasu vytáhl tmavě modrý amulet.

Transportační amulet!

Tento druh amuletu mohl člověka okamžitě transportovat stovky mil daleko, ale také spotřeboval velké množství duchovní energie. Uživateli amuletu bude trvat dlouho, než si energii znovu obnoví. Lidé, co neměli dostatečně mocnou duchovní energii, by amulet nebyli schopní použít. Takže i když byly tyto amulety velmi vysoké kvality, bylo vzácné, aby je někdo použil. Když Wei WuXian viděl, že měl co nevidět uniknout, honem dvakrát tleskl, poklekl na jedno koleno a udeřil pěstí do země.

Síla jeho pěsti prošla několika vrstvami hlíny, dosáhla hluboko do země a pronikla tlustými víky rakví. Vyprovokovala mrtvoly uvězněné uvnitř. S křupáním ze země vystřelily čtyři zkrvavené paže a popadly kopáče za obě jeho nohy!

Zdálo se, jako by to toho kopáče vůbec nezajímalo. Vlil svou duchovní energii ke svým dolním končetinám a odvanul ty čtyři mrtvolné ruce pryč. Wei WuXian vytáhl svou bambusovou flétnu. Závěs temnoty, co se snesl, protrhla pronikavá, ostrá melodie. Ze země se vynořily dvě lidské hlavy spolu s těly, šplhaly po kopáčových nohách a obtáčely se kolem jeho těla, jako kdyby to byly hadi. Otevřely ústa a připravily se jej kousnout do krku a paží.

Kopáč si pohrdlivě odfrkl, jako kdyby říkal „to je ale malicherný trik” a vyslal celým svým tělem duchovní energii. A přesto si tentokrát uvědomil, že ho oklamali, když tu energii uvolnil.

Odvanul i tu mrtvolu, co nesl na zádech!

Wei WuXian se nekontrolovatelně smál, zatímco bouchal do náhrobku, zatímco Lan WangJi jednou rukou chytil tu ochablou mrtvolu a druhou zaútočil Bichenem.

Když kopáč viděl, že mu to, co zrovna vykopal, ukradli a že ani sólo nedokázal vyhrát proti Lan WangJimu, ani nemluvě o rošťárnách toho druhého člověka, neodvažoval se dál zůstávat. Hodil Transportační amulet na zem. Po hlasitém hluku se k obloze vzedmuly modré plameny. Jeho silueta zmizela v ohni.

Wei WuXian věděl, že ten kopáč měl při sobě Transportační amulet, což znamenalo, že i kdyby ho chytili, našel by si příležitost utéct. Ta mrtvola, co vykopal, už byla vodítkem, takže ničeho nelitoval. Přešel k Lan WangJimu. „Pojďme se podívat, koho vykopal.”

Jak se na to podíval, tak nějak ho to překvapilo. Hlava mrtvoly už byla rozpolcená. Z té rány nevytékala žádná krev ani mozek, ale chomáče zčernalé bavlny.

Wei WuXian snadno utrhl mrtvole hlavu. S umě vytvořenou falešnou hlavou v ruce promluvil: „Co má tohle znamenat? Na hřbitově klanu Chang je pohřbená falešná mrtvola z bavlny a hadrů?”

Lan WangJi mrtvolu potěžkal v rukách, když ji prvně chytil, takže věděl, co na tom bylo špatně. „Ne všechno je falešné.”

Wei WuXian prohmatal mrtvolu od hlavy po paty a zjistil, že kromě jejích svěšených údů mu pevně a skutečně přišla jenom hruď a břicho. Když roztrhal oblečení, zjistil, že jenom torzo bylo skutečné, jak čekal. Všechny ostatní tělesné části byly falešné.

Hlava a údy vyrobené z bavlny byly na to, aby „oklamaly” torzo a to si stále myslelo, že je mělo stále připevněné k tělu. Podle barvy pleti a části, kde bylo levé rameno odseknuté, bylo toto torzo jejich drahého přítele. Kopáč tu byl kvůli tomu.

Wei WuXian se narovnal. „Vypadá to, že ten člověk, co tělo skryl, už si všiml, že to prošetřujeme, a přišel torzo přesunout někam jinam pro případ, že bychom ho našli. Přijít dřív není tak dobré jako přijít včas. Náhodou jsme na něj narazili, haha. Ale,” změnil tón hlasu a pokračoval: „Proč byl ten kopáč se zamlženou tváří tak obeznámený s tvým stylem šermu?”

Bylo jasné, že i Lan WangJi o tomhle přemýšlel, chlad na jeho tváři ještě nevyprchal.

Wei WuXian promluvil znovu: „Má celkem vysokou kultivaci, dost na to, aby mohl vydat energii potřebnou na jeden Transportační amulet. Vrhl kouzla na svou tvář a meč. Je pochopitelné, že vrhl kouzlo na svou tvář – přece jenom nechtěl, aby ho někdo viděl. Ale většina méně známých kultivátorů by nemusela vrhat kouzlo i na meč, aby jej zakryli, tedy pokud to v kultivačním světě samozřejmě nebyl trochu nebo velmi známý meč. Pak by ho musel zakrýt, protože kdyby každý dokázal rozeznat odlesk jeho meče, jeho totožnost by se odhalila, jakmile by se odhalil meč.”

Wei WuXian se dvojsmyslně zeptal: „HanGuang-June, myslíš si z toho tvého předešlého boje, že to je někdo, koho dobře znáš?”

Bylo by nepraktické, kdyby byl specifičtější, jako například Lan XiChen nebo Lan QiRen.

Lan WangJi sebejistě odpověděl: „Ne.”

Wei WuXian byl o Lan WangJiho odpovědi celkem přesvědčený. Lan WangJi pro něj nebyl člověk, co by pravdu skryl nebo od ní utekl. Pokud to popřel, znamenalo to, že to nebyla pravda. A taky nerad lhal. Dle Wei WuXianova názoru kdyby někdo Lan WangJiho požádal, aby lhal, radši by se umlčel a vůbec nepromluvil. A tak Wei WuXian okamžitě vyloučil možnost, že by ten kopáč byl jeden z těch dvou.

Lan WangJi vložil torzo do dalšího dvojvrstvého měšce Qiankun a řádně ho uložil. Ti dva chvilku bloumali kolem a pak se vrátili zpět na ulici s obchodem s alkoholem.

Mladý číšník své slovo dodržel. Většina ostatních obchodů s alkoholem na této ulici už zavřela, ale jejich prapor byl pořád vyvěšený a pořád měli rozsvíceno. Číšník byl venku a jedl z velké misky. Když je viděl, rozzářil se: „Jste zpět! Dodrželi jsme slovo, že? Viděli jste vy dva něco?”

Wei WuXian se zasmál, jak odpovídal. Spolu s Lan WangJim přišel zpět ke stolu, u kterého seděli během dne.

Se džbány alkoholu postavenými na stole a u svých nohou promluvil: „Správně, o čem jsme to mluvili? Jelikož nás najednou přerušil hrobník, pořád nevím, jak Chang Ping zemřel.”

Lan WangJi pokračoval ve vysvětlování prostými a přímými slovy.

Xue Yang, Xiao XingChen a Song Lan jeden po druhém odešli. Někteří zmizeli, někteří zemřeli. Za několik let po tom incidentu Chang Ping a zbytek jeho klanu jednoho dne přes noc zemřel na lingchi. A navíc Chang Ping měl vydloubnuté oči.

Tentokrát nikdo nedokázal zjistit, kdo byl vrah. Přece jenom všichni, co s tím měli spojitost, zmizeli. Ale dalo se určit jedno.

Z ran se dalo ověřit, že meč, kterým se lingchi provedlo, byl Xiao XingChenův meč, Shuanghua.

Šálek alkoholu, co Wei WuXian držel, se mu zastavil před ústy. Tento obrat událostí jej šokoval. „To lingchi provedli Xiao XingChenovým mečem? Takže to udělal on?”

Lan WangJi: „Xiao XingChen zmizel. Nebyly na to žádné přesvědčivé důkazy.”

Wei WuXian: „Pokud ho nedokázali najít živého, zkoušel někdo povolat jeho duši?”

Lan WangJi: „Ano. Nic se nenašlo.”

Nic se nenašlo. Buď nezemřel anebo se jeho duše rozplynula. Wei WuXian jako člověk, co se v této oblasti specializoval, to musel okomentovat: „Na věci jako povolávání duše se nedá příliš spolehnout. Hraje v tom roli čas, místo a vykonávající, takže samozřejmě že se to někdy pokazí. Hádám, že si hodně lidí myslí, že to byla Xiao XingChenova pomsta? HanGuang-June, co ty? Co si myslíš?”

Lan WangJi pomalu zakroutil hlavou. „Člověk by se neměl vyjadřovat bez pochopení celé věci.”

Wei WuXian hodně obdivoval jeho přístup a zásady. Jak se napil dalšího loku alkoholu, zatímco se široce usmíval, zaslechl, jak Lan WangJi znovu promluvil: „Co ty?”

Wei WuXian: „Lingchi je druh mučení. Jeho význam stejně zahrnuje 'trest'. Kvůli vydloubnutým očím je také těžké to nespojovat s Xiao XingChenem, co si také vydloubl vlastní oči. A tak není nic špatného na tom, že ti lidé hádají, že to byla Xiao XingChenova pomsta. Ale,” přemýšlel, jak to vyjádřit. „Myslím, že na začátku Xiao XingChen nikdy Chang Pinga nepožádal o jeho vděčnost, když do toho zakročil. Já...”

Než domyslel, co by mělo následovat po tom „já”, číšník nadšeně přinesl dva talíře buráků. Jelikož ho přerušili, Wei WuXian už nemusel dál pokračovat. Vzhlédl k Lan WangJimu a usmál se. „HanGuang-June, proč se na mě takhle díváš? Nic neříkám. Přesně jako ty nechápu celou záležitost, a tak se k tomu také nebudu vyjadřovat. Máš pravdu. Než se dozvíme všechny obraty a zvraty, příčiny a následky, nikdo by neměl nic a o ničem předpokládat. Objednal jsem si pět džbánků, ale ty jsi mi donesl dalších pět, takže se obávám, že je nebudu moct sám vypít. Co kdyby ses napil se mnou? Tady nejsme v Oblačných zákoutích, takže to nic neporušuje, ne?”

Už se připravil na to, že bude nepokrytě odmítnut, ale kdo věděl, že Lan WangJi odpověděl: „Napiju se.”

Wei WuXian mlaskl. „HanGuang-June, vážně ses změnil. Předtím jsem před tebou vypil malinký džbánek a ty ses tak naštval. Dokonce jsi mě shodil ze zdi a uhodil mě. Ale teď si ve svém pokoji schováváš džbánky Císařova úsměvu a potají piješ.”

Lan WangJi si upravil límec a klidným hlasem odpověděl: „Nedotkl jsem se žádného džbánku Císařova úsměvu.”

Wei WuXian: „Pokud jsi nic nepil, proč jsi je schoval? Šetříš je pro mě? Fajn, fajn. Nedotkl ses jich. Věřím ti, dobrá? Pojďme mluvit o něčem jiném. Pojď. Vážně musím vidět, kolik šálků bude třeba, než se abstinující učedník sekty Lan z Gusu opije.”

Nalil Lan WangJimu šálek. Lan WangJi si ho bez přemýšlení vzal a vypil ho. Wei WuXian byl nezvykle vzrušený, zíral mu na tvář, aby viděl, kdy mu zrudne. A přesto i když na něj zíral nějakou dobu, nezměnila se ani barva jeho tváře, ani jeho výraz. Klidně na něj zíral svýma světle zbarvenýma očima. Nedošlo vůbec k žádné změně!

Wei WuXiana to nesmírně zklamalo. Zrovna když ho chtěl pobídnout k dalšímu džbánku, Lan WangJi se zamračil a mírně si promnul místo mezi obočím. Po pár chvilkách si podepřel čelo rukou a zavřel oči.

...On usnul?

...On usnul!

Když většina lidí vypila tolik alkoholu, měli by být nejdřív opilí a pak spát. Jak mohl Lan WangJi přeskočit tu opilost a jít okamžitě spát?!

Opilost byla ta část, kterou chtěl vidět!

Wei WuXian mávl na Lan WangJiho, jehož tvář zůstala vážná dokonce i ve spánku. Pak mu tleskl u uší. Nijak nezareagoval.

Lan WangJi byl prostě ten typ, co se zhroutí po jediném šálku.

Wei WuXian vůbec nečekal, že by došlo k něčemu takovému. Jak přemýšlel, zatřásl nohama, položil si Lan WangJiho pravou paži kolem krku a odtáhl ho z nálevny.

Už se obeznámil s počinem prohledávání Lan WangJiho věcí. Když vytáhl měšec s penězi, našel hostinec a požádal o dva pokoje. Donesl Lan WangJiho do jednoho pokoje, sundal mu boty, uložil ho a proklouzl do noci.

Wei WuXian se zastavil v opuštěné oblasti, vytáhl od pasu svou flétnu, přiložil si ji ke rtům a zahrál melodii. Potom v tichosti čekal.

Za těch posledních pár dnů strávili Wei WuXian a Lan WangJi spolu dny a noci. Neměl žádnou chvilku o samotě, takže nemohl povolat Wen Ninga. Kromě toho, že na začátku skrýval svou totožnost, měl ještě další důvod.

Wen Ning v minulosti zabil lidi ze sekty Lan z Gusu. I když se Lan WangJi choval k Wei WuXianovi pěkně, nemohl přímo před ním povolat Wen Ninga. Nebo možná to bylo tím, že se k němu Lan WangJi choval pěkně, že neměl odvahu před ním povolat Wen Ninga. Bez ohledu na to, jakou měl hroší kůži, teď na to nebyla doba.

Než se nadál, znovu se ozvalo to děsivé chřestění.

Ze stínů městských hradeb vpředu se objevila Wen Ningova postava s hlavou skloněnou.

Byl celý v černém, takže splýval s temnotou kolem. Jenom jeho oči bez zorniček byly nápadné, ošklivě bílé.

Wei WuXian si založil ruce za zády a pomalu Wen Ninga obcházel.

Wen Ning se přesouval, jako kdyby chtěl následovat v jeho stopách a také chtěl chodit v kruzích. Wei WuXian mu rozkázal: „Stůj pořádně.”

Podvolil se a přestal se pohybovat. Zdálo se, že se jeho delikátní rysy jevily ještě sklíčeněji.

Wei WuXian: „Ruku.”

Wen Ning natáhl svou pravou paži. Wei WuXian ho popadl za zápěstí a zvedl ho, bedlivě zkoumal železný okov a řetěz, co k němu byl přikovaný.

Tohle nebyl obyčejný řetěz. Když se Wen Ning rozčílil, byl nesmírně násilný, schopný překroutit železo na bahno, takže by to takhle za sebou netáhl. Bylo pravděpodobné, že tyto řetězy vytvořili přímo na Wen Ningovo spoutání.

Spálen na popel?

Když se tolik snažili obnovit zničený kus Styžské tygří čepel, samozřejmě že některé sekty slintaly i po Zádušním generálovi. Jak by mohly být ochotné ho spálit na popel?

S hořkým smíchem stál vedle Wen Ninga. Chvilku o tom uvažoval a pak začal prsty tlačit Wen Ningovi ve vlasech.

Člověk, co si Wen Ninga vydržoval a omezoval jej, mu musel zabránit ve vlastním přemýšlení. Aby Wen Ning poslouchal rozkazy jiných lidí, museli zničit jeho příčetnost, což znamenalo, že mu museli vložit něco do hlavy. Jak čekal, po pár stlačeních našel na akupunkturním bodu na pravé straně hlavy tvrdý hrot. Druhou ruku položil na levou stranu Wen Ningovy hlavy a našel to samé, připomínalo to konec jehly.

Wei WuXian stlačil oba konce jehly zároveň a postupně Wen Ningovi vytáhl z lebky dva černé, dlouhé hřebíky.

Ty dva hřebíky zabořené hluboko do Wen Ninga byly zhruba centimetr a půl dlouhé a tlusté jako rudá nit používaná na nefritové přívěšky. Jakmile vytáhl hřebíky z Wen Ningovy hlavy, jeho rysy se trochu otřásly. Po bělmu jeho očí se rozšířila vrstva černých linek, co připomínaly stružky krve. Zdálo se, jako kdyby se velmi snažil přetrpět bolest.

Jak podivné bylo, že i když zemřel, mohl stále zakusit pocit „bolesti”.

Soudě podle složitých, komplexních linek vyrytých do hřebíků musely vzejít z nějakého jedinečného zdroje. Jejich výrobce byl celkem zručný. Bude trvat celkem dlouho, než se Wen Ning naprosto vyléčí. Wei WuXian hřebíky založil a shlédl na řetězy kolem Wen Ningových zápěstí a kotníků. Pomyslel si, že by bylo nepraktické, kdyby je měl pořád na sobě a chřestily. Bude muset použít kultivační meč, aby je odsekl.

Jako první samozřejmě pomyslel na Lan WangJiho Bichen. Ačkoli bylo tak nějak nepatřičné, aby na přeseknutí Wen Ningových řetězů použil meč člověka ze sekty Lan, byl to ten nejlepší meč, ke kterému se mohl dostat. Vážně nemohl dovolit, aby za sebou Wen Ning táhl tolik tíživých věcí.

Wei WuXian si pro sebe pomyslel: Dobrá, nejdřív se vrátím do hostince. Pokud bude Lan Zhan vzhůru, pak nic neudělám. Pokud pořád spí, rychle si na chvilku vypůjčím Bichen.

Když se takhle rozhodl, otočil se. Ovšem nečekal, že Lan WangJi stál přímo za ním.
--------------------------------------------

~ Tohle byla velmi dlouhá kapitola, skoro jako dvě v jednom. ~

~ Chtěla bych spoustu věcí okomentovat, ale s největší pravděpodobností bych prozradila i to, co bych neměla, takže moudře pomlčím. Akorát řeknu, že to bude značně depresivní. ~ 

~ Lan WangJi a alkohol. To. Prostě. Nejde. K. Sobě. ~ 

~ A Wei WuXiane, máš problém. Vykrádat se v noci z pokoje a ještě k tomu si dát dostaveníčko s jiným mužem! ~

~ RÁDA BYCH POPROSILA VŠECHNY ČTENÁŘE, ABY NEDÁVALI MŮJ PŘEKLAD NA JINÉ STRÁNKY (wattpad, jiné blogy apod.). A POKUD UŽ K TOMU MAJÍ NĚJAKÝ DŮVOD, ABY ALESPOŇ UVEDLI, KDE K TOMU PŘIŠLI... Docela mě mrzí na to náhodou narazit a zjistit, že to dotyčný vydává za svůj počin. ~ 

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>