LMW - kapitola 81 @

Kapitola 81 – Muž a muž @

„Ach... tam trochu přitlač, trochu víc, ach... úžasné, přesně tak!”

„Ne tam dole, trochu nahoru, trochu víc nahoru... ach, přesně tam... přesně tahle síla, příjemné, vedeš si dobře!”

You XiaoMo už to nemohl dál snést. Dupl mu nohou na hruď a vyskočil z postele, celou tvář měl naprosto rozzuřenou. „Proč máš tolik požadavků? Už to nechci dělat!” Jak to řekl, snažil se obout si boty, co si ne tak dávno zul.

Ling Xiao ho popadl za ruku a se škubnutím ho stáhl na své tělo. Lhostejně řekl: „Juniore. Můžeš se rozhodnout to nedělat, ale potom se budeme muset vrátit k původní úmluvě.”

Ling Xiao ho tahal a škubal, takže se You XiaoMo rozplácl na jeho těle. Přímo čelil jeho celkem nápadné gigantické věci, co se mu boulila pod boky. Kdyby Ling Xiao neměl ruku položenou na jeho zádech, už dávno by vyskočil. Když slyšel tato jeho slova, jeho jasně rudá tvář okamžitě ztmavla.

Jak došlo na tohle? Vlastně to bylo velmi prosté.

Ling Xiao původně chtěl, aby mu oběma rukama pomohl uvolnit tu zduřeninu pod róbou, ale You XiaoMo to pevně odmítl. To proto, že když mu pomáhal posledně, jeho vytrvalost byla až příliš přehnaná, takže skoro pozbyl jakýkoli cit v rukách. Druhým důvodem bylo, že tehdy mu na celé tělo vytryskl hustou bílou tekutinu. Na takový pocit nemohl ještě teď zapomenout.

Když to You XiaoMo odmítal udělat dokonce i pod pohrůžkou smrti, Ling Xiao změnil podmínku na masáž celého těla.

You XiaoMo už předtím svoje rodiče masíroval, takže souhlasil s tím, že si myslel, že to je přijatelnější. Nejprve ho masíroval svýma dvěma rukama, ale Ling Xiao si stěžoval, že byl příliš slabý, a tak ho požádal, aby mu tělo masíroval nohama. You XiaoMo souhlasil.

V důsledku čehož to od začátku nebylo ani patnáct minut a on slyšel stížnosti nonstop. Trochu silněji, pak trochu níž, pak trochu výš. Ještě nikdy se nesetkal s někým, co měl tolik požadavků. Po patnácti minutách You XiaoMo odmítl pokračovat.

Ling Xiao se nenaštval. Pokud tohle bylo to, co chtěl, pak se vrátí k původní úmluvě.

Taková masáž byla velmi příjemná, zvlášť když You XiaoMo šlapal oběma svýma nohama sem a tam, to bylo velmi pěkné. Ale stejně preferoval ten pocit, kdy You XiaoMo držel oběma rukama jeho hůl. Tento pocit byl mnohem lepší než masáž!

Ling Xiao byl ten typ člověka, co to udělal, jen co na to pomyslel. Takže nečekal, až You XiaoMo odpoví, využil jeho nepřipravenosti a popadl ho za juniorka.

You XiaoMo, co chtěl zrovna vstát, se znovu zhroutil na postel. S rudou tváří na Ling Xiaa zahlížel a vykoktal: „Ty, ty jsi tak zvrácený a nemravný, zase s tímhle.”

„Jak tomuhle můžeš říkat zvrácené a nemravné!” zasmál se Ling Xiao nahlas. Svou velkou rukou jej jedním pohybem objal, zatímco jeho druhá ruka neměla v žádném úmyslu uvolnit své sevření. Horký dech mu ovanul zátylek a You XiaoMo v jeho náručí se bez ustání chvěl. Od krku po uši naprosto zrudl.

You XiaoMo se neodvažoval vzpírat, protože jeho mužství bylo pořád v ruce druhého. Ale když ta slova zaslechl, v duchu mu bylo ještě nepříjemněji. „Nutíš mě k tomu, a přesto si nemyslíš, že to je zvrácené a nemravné?”

„Samozřejmě že ne, jen ti pomáhám včasně se oddávat potěšení,” řekl Ling Xiao škodolibě, zatímco mu jednu ruku strčil pod oblečení. Tohle chtěl udělat už dlouho, už od včerejška. You XiaoMo měl tak jemnou tvář, takže přemýšlel, jaké bude na omak jeho tělo.

Zdálo se, že se Ling Xiaovi rozzářily oči.

Zvenku se You XiaoMo nezdál tak hmotný jako pod oblečením. Ta kůže, které se dotkl, byla nepředstavitelně jemná. To jemné a hladké tělo bylo ještě jemnější než nejlepší hedvábí, co kdy měl, a ještě měkčí a roztomilejší než okvětní plátky těch nejvytříbenějších růží, co kdy viděl. Slyšel, jak ten člověk v jeho náručí blízko jeho srdce ze sebe vydal sten, a kvůli tomu se mu srdce neovladatelně chvělo.

Zdálo se, že tenhle člověk byl stvořen přímo pro něj. Jen kousek kůže, jeden sten a podnítilo to chtíč pohřbený hluboko v jeho srdci.

You XiaoMo na tom nebyl o nic lépe, měl pocit, jako kdyby jeho tělo už nebylo jeho.

Nikdy nevěděl, že se mu celé tělo rozpustí kvůli Ling Xiaovu jedinému dotyku. To tření mezi jeho rukou a jeho kůží vlastně vyvolávalo nezvladatelně příjemnou senzaci. Tak citlivá reakce byla vážně příliš nevěděcká!

Ale You XiaoMo si jako ve snách pomyslel, že tento pocit byl trochu iracionální. Od kdy měl tak citlivé tělo, že by z jediného dotyku vzešlo tak známé, a přesto neznámé potěšení? Tohle bylo tak nevěděcké, neboť když do něj předtím vráželi a strkali ostatní, nikdy se takhle necítil.

Když si You XiaoMo pomyslel, že se jeho tělo mohlo dostat do abnormálního stavu, nemohl si pomoct a zčervenaly mu oči. Nechtěl se proměnit na tak podivného člověka!

Uprostřed své opilosti Ling Xiao najednou zaslechl tlumený vzlyk. Slabý a bázlivý. Když shlédl, viděl, že ten člověk v jeho náručí vlastně brečel, takže šokem nadskočil. Když ho předtím trápil, nikdy nebrečel, tak proč teď?

Ling Xiao ho okamžitě obrátil, aby mu byl tváří v tvář. Vzal mu tvář do obou rukou a bezděky ztišil hlas: „Juniore, nebreč. To nic, to nic. Pokud bude třeba, už tě nebudu trýznit. Nebreč.”

Jak to You XiaoMo zaslechl, nevěděl, jestli se má smát nebo brečet, a zvedl svou malou pěst a začal mu bušit do hrudi. „Takže víš, že mě trýzníš!”

Ling Xiao ho nechal do něj bušit. Takovéhle množství síly ho přece jenom nebolelo a ani nelechtalo. Později, když slzy pomalu nahradil úsměv, se zeptal: „Dobrá, můžeš mi teď říct, proč jsi brečel? Vážně tenhle pocit nemáš rád?”

Jak to řekl, pozvedl obočí. Řekněme prostě, že všichni lidé byli věrní svým tužbám. Dělali, co chtěli a co jim přišlo na mysl. Proč by tak moc přemýšleli? A tak moc nechápal You XiaoMovu reakci. Evidentně to byl dobrý pocit, tak proč brečel?

Když You XiaoMo slyšel jeho upřímnou a smělou otázku, jeho ruměnec ztmavl jako záře zapadajícího slunce.

Jak měl na tuhle otázku odpovědět? Vlastně upřímně řečeno, ach, to vážně byl dobrý pocit. Nikdy nezažil tak silný pocit, takže protože to bylo tak neznámé, velmi ho to zmátlo. Vždycky měl pocit, že třást se z pouhého dotyku jiného muže nebylo úplně v pořádku. Takže You XiaoMo, co nikdy neuvážil, že by něco takového mohlo být normální, měl pocit, že je možné, že začal být abnormální.

Ale na to, aby tohle upřímně řekl Ling Xiaovi, bylo těžké, aby otevřel pusu.

„Řekni to!” Ling Xiao neměl trpělivost čekat hodinu nebo dvě. Když viděl, že neodpovídal, prostě ho pobídl.

You XiaoMo se chvilku vykrucoval, ale když pomyslel na to, jak rád se ho Ling Xiao všude dotýkal, měl pocit, že to dřív nebo později bude muset říct. A tak prostě sebral odvahu a trhavě řekl: „Já, já, já, já, myslím, že jsem trochu abnormální...”

Ačkoli to poslední slovo řekl tiše jako komár, Ling Xiaovi se stejně podařilo zaslechnout slovo „abnormální”. Překvapeně si ho prohlédl od hlavy až k patě a řekl: „Kde si myslíš, že jsi abnormální?”

„To jenom, to jenom... zrovna teď... ses mě trochu dotkl a já se cítil divně.” You XiaoMo mu zabořil hlavu do hrudi. Něco takového by měla být velmi důvěrná záležitost, ne?

Jak to Ling Xiao zaslechl, nemohl si pomoct a vybuchl smíchy. Myslel si, že to je něco vážného, a dopadlo to tak, že to byla tahle maličkost. Tohle bylo vážně velmi normální. Kdyby nic necítil, neznamenalo by to, že je jeho technika až moc špatná? Ling Xiao měl pocit, že dělal z komára velblouda. Prostě ho zvedl ze svého náručí a jak se díval do jeho jasně rudé tváře, řekl: „Juniore, láska mezi muži je v souladu s principy nebes a země. Nemusíš mít pocit, že jsi abnormální.”

You XiaoMo se zakabonil. „Nemělo by to být muž a žena?”

Ling Xiao mu jemně promnul hlavu a mírně se usmál. „To je to samé.”

You XiaoMo se na něj pochybovačně podíval. „Vážně?”

Pořád měl pocit, že to není úplně v pořádku.

„Samozřejmě. U takovéhle věci je důležité jenom to, že v tom jsou city. Nikoho nebude zajímat, jestli to je mezi mužem a ženou nebo mužem a mužem. Přesně jako máš ty pocity ke mně a já k tobě. Nedokazuje to, že jsme jeden pro druhého ten pravý?” Ling Xiao ho pohladil po tvářích.

You XiaoMo se na něj díval a řekl: „Pořád mám pocit, že je tvůj úsměv tak nějak zlovolný.”

Ling Xiao se usmál a řekl: „Buď hodný. Tohle je můj velmi upřímný úsměv.”

You XiaoMo to promyslel a řekl: „Ale stejně si myslím, že jsem trochu abnormální. Když ses mě posledně dotkl, necítil jsem tak silnou reakci.”

Když ho Ling Xiao slyšel mluvit takhle, konečně si pomyslel, že jeho citlivost vlastně byla trochu abnormální. Normální lidé měli svá citlivá místa, ale nebyli by tak roztoužení z jediného dotyku. Pořád si jasně pamatoval, jak mu You XiaoMo ležel v náručí s jasně rudou tváří, zatímco se zdálo, že mu z celého těla vyprchala všechna síla.

„Svlékni se,” řekl Ling Xiao najednou.

„Cože?” You XiaoMo si rychle a pevně sevřel oděv. Tenhle člověk, copak si zrovna pěkně nepovídali? A v další sekundě po něm chtěl, aby se svlékl? Takové zvíře.

Ling Xiao zvedl koutky rtů a odhalil zlomyslný úsměv, zlehka se mu poškleboval: „Copak jsi neřekl, že máš abnormální tělo? Pomůžu se ti na něj podívat. Uvidíme, jestli je něco špatně!”

You XiaoMo váhal...

Proč měl pocit, že úsměv seniora Linga byl trochu divný? Úplně jako z pohádky o velkém špatném vlku a červené karkulce?
--------------------------------------------

~ You XiaoMo vyšiluje, že je možná heterosexuál... anebo že by ne? Nakonec Ling Xiao zjistí, že je na něm vážně něco špatně! ~


Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>