AK - kapitola 23

Kapitola 23 – Bezpečnostní opatření

Když jsme přijeli do Casparu, překvapilo mě množství vojáků. Opravdu to byl vojenský režim. Kdybych si měl vybrat, pořád jsem preferoval Orannii. Ale debutovat budu více méně až po svatbě s králem, takže jsem zachytil jen pár pohledů mezerou mezi záclonami v kočáru.

Vstoupili jsme do královského paláce v Casparu a když jsme konečně vystoupili z uzavřeného prostoru kočáru, odolával jsem nutkání protáhnout se z toho pocitu osvobození.

„Oceňuji, že jste tu dlouhou cestu snesla, princezno Shane. Je to sice náhlé, ale dovedu vás do vašich komnat, takže tudy, prosím,” pobídl mě lord Kristoff.

„Sire Eckarte, jsem vám opravdu vděčná. Také děkuji všem rytířům, co jeli s námi. Prosím, vyřiďte jim to.”

„Ano, rozhodně jim to řeknu.”

Zdálo se, že se se sirem Eckartem rozloučíme, a tak jsem mu poděkoval a pak jsem následoval lorda Kristoffa.

Komnata, do které mě zavedl, byla růžová. Také tam byla klenba. Tak nějak jsem se stáhl při pohledu na ty nepopiratelné „princeznovské komnaty”.

„Od teď to budou vaše komnaty, princezno Shane. A toto je Elias, co se bude starat o vaše osobní potřeby.”

Člověk, kterého představil, byl náctiletý chlapec před dvacítkou. Měl tmavě modré vlasy, co vypadaly skoro černě, a pohledné rysy. I když působil ne příliš výrazným dojmem, vypadal upřímně, takže jsem z něj měl dobrý pocit.

„Královská choť původně nemůže mít za osobního sluhu muže, ale tentokrát je to zvláštní případ. Pokud budete něco potřebovat, bez zábran Eliasovi rozkažte.”

„Rozumím. Eliasi, od teď jsem ve vašich rukách.”

„Ano, rád vás poznávám.”

Dokonce i jeho odpověď byla břitká.

„Takže znovu projdu důležité body. To, že je princezna Shane muž, je tajné. Jediní lidé, co to v Casparu ví, jsou Jeho Veličenstvo, premiér, sir Eckart, Elias a já. Je to tak v pořádku?”

Bylo to méně lidí, než jsem čekal. Ale i tak jsem přemýšlel, jestli to, že mi přidělili Eliase, je minimální podpora?

„Rozumím. Budu to mít na paměti.”

„Zadruhé, Jeho Veličenstvo už má tři konkubíny. Jsou to princezna Ada, princezna Erma a princezna Delia. Všechno to jsou princezny z vlastních zemí. Nejstarší princezně Adě je 24 let. Bylo by skvělé, kdybyste ji brala jako svou starší sestru, ale každopádně by bylo pěkné, kdybyste s nimi vycházela.”

I když řekneš „starší sestra”, já byl starší než ona. Ale to jsem nemohl říct, protože mi údajně mělo být 22 let. Jak trapné.

„Takže až si odpočinete, budete mít slyšení u Jeho Veličenstva. Až bude čas, znovu pro vás přijdu, tak se prosím připravte,” řekl lord Kristoff a odešel z komnaty.

„Princezno Shane. Mám vám připravit čaj?”

„Pokud budete tak laskav. Dáte si se mnou, Eliasi?”

Poté po chvíli smlouvání se mi Eliase konečně podařilo usadit u stejného stolu.

Elias byl zručný v přípravě čaje.

„Jste panoš, Eliasi?”

„...Ano. Můžu se zeptat, jak to víte?”

„Mám kamaráda, co je také rytíř. Máte podobnou postavu jako on. Omlouvám se, že se o mě musíte starat, i když jste panoš.”

To byly mé upřímné pocity.

„Ne, zároveň sloužím jako vaše stráž. Netrapte se tím, princezno Shane.”

Elias byl klidný jako obvykle.

„Takže se na vás můžu spolehnout, Eliasi? To se mi ještě víc ulevilo.”

Pravděpodobně to bylo v pořádku, když to byl Elias, to jsem si pomyslel a věnoval jsem mu úsměv.

„P-pomalu je čas, takže byste se měla brzy převléct.”

„Správně. Takže si vezmu ty, co jsou v tomto zavazadle.”

Šaty, které jsem Eliase požádal, aby vytáhl, byly zdobené spoustou malých modrých a fialových kytiček. Na slyšení s Jeho Veličenstvem byly trochu prosté, ale vážně jsem si nechtěl brát okázalé šaty, takže tohle bylo tak akorát.

Jak se na mě Elias díval v šatech, složil mi poklonu: „Velmi vám sluší.”

Trochu jsem se styděl.

„Děkuju. Tyhle šaty mi vybral otec v mé zemi.”




A pak přišel Kristoff.

Chopil jsem se svých dlouhých rukávů.

Pro dobro Alexe a všech ostatních v Orannii jsem se odhodlal přečkat první setkání s králem.
--------------------------------------------

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>