AK - kapitola 15

Kapitola 15 – Bratrská porada

Alfredovo hledisko

Dneska mě můj bratr a král Ariel předvolal spolu s Alexem, protože chtěl něco potají prodiskutovat jen mezi námi bratry.

Když jsem vešel do královy studovny, ti dva už seděli na svých místech.

„Omlouvám se, že jdu pozdě.”

„Ne, jdeš právě včas,” odpověděl Alex, zatímco mi vytáhl židli.

Když jsem se posadil, Ariel nařídil sluhovi, co připravoval černý čaj, aby odešel. Také opakovaně nakázal strážím, aby dovnitř nikoho a za žádnou cenu nepouštěli. Nemohl jsem si pomoct a přemýšlel jsem, co to pro všechno na světě bude za diskuzi, že byl tak napjatý.

Ariel se vrátil na své místo, povzdechl si a začal s vážným výrazem mluvit: „Oběma vám děkuju, že jste sem přišli, i když máte spoustu práce. Sice je to náhlé, ale zavolal jsem si vás, protože chci, abyste mi řekli svůj názor na tento dopis.”

To řekl a vytáhl dopis.

A jak já, tak Alex jsme neměli slov, když jsme spatřili erg otisknutý do voskové pečeti vzadu.

„Není tohle erb Casparu? Tohle není vyhlášení války, že ne?” zeptal jsem se spěšně.

Od té doby, co na trůn nastoupil nový vládce, nezačali žádnou novou válku, takže to byla nečekaná situace. Kdyby vypukla válka, to já bych měl na povel vojenskou divizi. Alex by se jako mág také musel účastnit války.

Jak mi na mysl tanuly nezbytné záležitosti, od Ariela přišla nečekaná odpověď: „Ne, je to něco jiného. Nebo spíš pravý opak. Chtějí s naší Orannií uzavřít spojenectví.”

„„Ha?””

Ve svém přehnaném omylu jsem na tom byl stejně jako Alex.

„Zdá se, že současný král Casparu je pacifista. Vypadá to, že ve své zemi chtějí zavést turistický průmyslu a nás chtějí použít jako vzor. A proto chtějí uzavřít spojenectví. Výměnou za to nabídli, že naši zemi podpoří ve vojenských záležitostech.”

Aby ten [Odměřený vládce] byl pacifista, to bylo ale absurdní prohlášení.

Ačkoli jsem se s ním setkal jenom jednou, když jsem se účastnil jedné ceremonie v Casparu, ty stříbrné vlasy, zelené oči a ten zjev bez úsměvu byl vskutku samotné ztělesnění [odměřenosti]. Rozhodně bych se měl vyhnout tomu, abych se s takovým mužem střetl na bojišti, takový jsem měl velmi silný dojem. Byl to takový ten muž, co si nevybírá prostředky, aby dosáhl vlastních cílů.

„Od poslední velké války zůstávala naše země neutrální. A proto je také těžké říct, že by naše vojenská síla zvítězila proti ostatním zemím. Ale za posledních pár let se ke mně dostala hlášení, že se začínají objevovat první kroky k tomu, aby naší zemi vyhlásili válku. Upřímně řečeno si myslím, že jsem za tuto nabídku vděčný. Pokud naši vojenskou sílu podpoří Caspar jako spojenecká země, pak naprosto vyprchají jakékoli úmysly nám vyhlásit válku.”

To, co Ariel řekl, byla současná situace naší země.

„Ale tohle je až příliš dobré, aby to byla pravda. Rozhodně není možné, aby to bylo zadarmo, ne?”

I Alexovy pochybnosti byly ospravedlněné. Ta přidaná podmínka musela být důvod, proč jsme se tu dneska sešli.

„Podmínkou je: poslat králi ženu nebo muže s ženským vzezřením z královské rodiny, aby se za něj provdala a stala se královskou chotí.”

Co to je za podmínku?! Zareagoval jsem bezděky.

Ariel pokračoval: „V případě, že to bude muž, chtějí jeho pohlaví v oficiálních dokumentech tak nějak přejít a přijmout jej ke sňatku jako ženu. Jak se dalo čekat, aby byl královskou chotí muž, je nepříznivé. Ale aby zašli takhle daleko... vážně se zdá, že se chtějí dozvědět naše ekonomické dovednosti – jak se naše země, která byla ještě před padesáti lety zdevastovaná, proměnila na velkou turistickou zemi. Vypadá to, že současný král chce říši vážně změnit.”

„Dnešní mládež má vážně silnou vůli,” řekl Ariel obdivně.

Ale Alex klidným tónem prohlásil: „Ale v královské rodině nemáme žádné ženy a ani zženštilé muže.”

Správně. V našem rodu je zvláštně vysoká pravděpodobnost, že se narodí chlapec, a mnoho z nich vyniká ve vojenských uměních. Kolem a kolem naše rodina sestává jen z lidí, co se nedají nazvat zženštilými.

„Správně. Tohle spojenectví má pro naši zem spoustu výhod. Chci to za každou cenu přijmout, ale tu podmínku nemáme jak splnit.”

Nemáte žádný dobrý nápad?

Ariel usrkával černý čaj, aby zchladil tuhle skleslou situaci.

„Co kdybychom adoptovali šlechtickou dcerku a pak ji poslali, aby se za něj vdala?” navrhl Alex.

„No, vážně to splní tu podmínku, aby to byl člen královské rodiny? Musíme se vyhnout tomu, abychom je rozhněvali, jinak nám vyhlásí válku. Musíme pokračovat obezřetně.”

To je rozhodně pravda.

Žena nebo muž s ženským vzezřením, mající inteligenci hodnou královské rodiny, v přibližném věku dvaceti let a musí mít odvahu provdat se za Odměřeného krále.

Vážně dokážeme najít tak dokonale schopného člověka?

…...............

„Ach.”

Dva bratři se otočili na třetího.

„Alexi, jak to mám říct. Ehm, když jsi mi před čtyřmi nebo pěti lety přinesl to bento, nemluvil jsi o někom takovém? Že vypadá jako žena, ale že je cílevědomý a inteligentní.”

Ach! Zvedl Alex hlas.

„Haruto! Správně, ty podmínky splňuje dokonale. Ale Haruto nemá žádné příbuzné. Když jsem se s ním setkal poprvé, neuměl mluvit obecnou řečí. Mám pocit, že je příliš žalostné poslat takové dítě, aby se provdalo do říše.”

Aby ten Alex, co neměl žádná pouta k ničemu, přemýšlel takhle. Přemýšlím, co je tento Haruto za člověka?

„Ne, je příhodné, že nemá žádné příbuzné. Ten člověk jménem Haruto teď bydlí s tebou, Alexi?”

Po Arielově otázce Alex souhlasně, ale z těžkostmi odpověděl.

„Tak co kdybychom ho prohlásili za tvoje nemanželské dítě? Jelikož s tebou bydlí, vzroste tím i důvěryhodnost.”

„Ne, je to beznadějné. Slyšeli jste o té mladé dámě, co posledních pár let chodila s vévodovým nejstarším synem? To je Haruto. Kdybychom veřejně prohlásili, že Haruto jenom vypadá jako žena, odporovalo by to logice.”

Mí bratři pokračovali v rozhovoru.

„Tak je to ještě příhodnější. Kdyby byl členem královské rodiny, nebylo by nic divného, kdyby se znal s vysoce postavenou šlechtou. Nebo spíš pro královskou rodinu je něco takového přirozené.”

Tohle je Arielovo vítězství. Jak jsem o tom v duchu takhle rozhodl, Alex se kousl do rtu.

„Alexi, řekni tomuto Harutovi, aby sem přišel. Chci si s ním osobně promluvit.”

Kdybych k tomu měl něco říct, Haruto možná bude nešťastný. Ale jsem člen královské rodiny, takže mám povinnost chránit své mnohé podané. Já se teď mohu akorát modlit, aby to Haruta bolelo co možná nejméně.

Zrovna v okamžiku, kdy sluha dovařil černý čaj a odešel, předvedli do studovny Haruta.
--------------------------------------------

~ A tak se rozhodlo o Harutovi bez Haruta... ~

Hlavní stránka

<Předchozí>...<Následující>