LMW - kapitola 73

Kapitola 73 – Únos

Čím déle šel, tím byl Ling Xiao překvapenější. Vlastně nenarazil na nikoho z Centrální linie. Navíc tu bylo chladněji a tímhle směrem se šlo do hor v Centrální linii.

Pět hřebenů hory WuShuang bylo obklopených mraky. A nejstrmější z nich byla Centrální linie, obzvláště zadní část. Toto místo bylo pokryté hustým lesem se stovky let starými stromy, byl to nehostinný terén s mnoha rozeklanými skalisky a chodila sem divoká zvířata. A proto učedníkům normálně nebylo dovoleno sem jen tak jít.

You XiaoMo byl tak slabý. Kdyby sem přišel, neměl by prostě žádnou šanci na přežití?

Jak o tom Ling Xiao přemýšlel, nemohl si pomoct a trochu ho to podráždilo. Okamžitě nabral rychlost a letěl k zadní části hory. Když se skoro dostal na místo, na rozcestí v dálce spatřil pár známých postav. Mezi nimi byla osoba, co ho dennodenně otravovala, Tang YunQi.

Tang YunQi mohla být kdekoli jinde, a přesto se objevila přesně na cestě, kde se You XiaoMo ztratil. Existovala na tomto světě taková náhoda?

Ling Xiao se zachmuřil a vyvstal kolem něj třeskutě chladný vzduch. Zjevil se před Tang YunQi.

Tang YunQi akorát ucítila, jak se jí o tvář otřel závan studeného vzduchu, a instinktivně zavřela oči. Když je znovu otevřela, spatřila, že se před ní kdo ví kdy objevil Ling Xiao, po kterém toužila. V té chvíli zapomněla, kvůli čemu tady byla, tvář se jí rozzářila a ona se k němu rozběhla: „Lin Xiao, co tady děláš?”

Dva poskoci za ní nejenom že neprojevili žádné známky potěšení, ale jejich tváře dokonce prodělaly obrovskou změnu. Dívali se na náhle se zjevivšího Ling Xiaa se smrtelně bledými tvářemi.

„Ptáš se mě, co tu dělám? Na to se chci zeptat já tebe, juniorko. Můžeš mi to říct? Co tady děláš?” Prohlédl si ji chladnýma, lesknoucíma se očima, viděl, že se chovala, jako kdyby to všechno byla náhoda. Dělalo se mu z ní ještě víc špatně.

Jak Tang YunQi zaslechla tato slova, úsměv na její tváři okamžitě zmizel, jak jsi vzpomněla, kvůli čemu tady byla.

Dopadlo to tak, že se neobjevil ten, na kterého čekali, You XiaoMo, ale místo něj tu byl Ling Xiao. Co to mělo znamenat? Kdyby to bylo za normálních okolností, Tang YunQi by byla rozhodně velmi šťastná, že takhle „náhodou” Ling Xiaa potkala. Ale kdyby zrovna v této chvíli zjistil, že měla v úmyslu You XiaoMovi ublížit, ty následky... ani si to neodvažovala představovat.

„Tohle... procházela jsem se svými kolegy učedníky a nečekaně jsme došli až sem,” vysvětlila Tang YunQi nervózně. Všech deset prstů pod rukávy měla pevně sevřených a zbělených, k smrti se bála, že ji odhalí.

V Ling Xiaových očích problýskl stěží poznatelný agresivní pohled a okamžitě vyprchal. V mžiku se vrátil ke svému vlídnému a ušlechtilému chování. „Juniorko, vážně ses procházela? Tohle je zakázaná oblast v zadní části hory. Ty jsi vlastně došla až sem. Není to náhodou tak, že se stalo něco, co se dá vyřídit jen za horou?”

„Ne, ne, bratře Xiao, až moc se trápíš. Vážně jsme šli jenom na procházku,” popřela to Tang YunQi rychle, pak sklonila hlavu a už se neodvažovala na Ling Xiaa podívat.

Ling Xiao se vlídně usmál, ale jeho oči byly chladné jako led. „Jelikož je to takhle, viděla jsi You XiaoMoa, juniorko? Zrovna jsem po cestě na někoho narazil. Řekl mi, že You XiaoMo šel s někým neznámým tímhle směrem. Nepotkala jsi je náhodou?”

„You XiaoMo?” Tang YunQi se okamžitě chovala, jako kdyby o tom nic nevěděla. „Nepotkala jsem ho. Po cestě sem jsem ho neviděla. Pokud mi nevěříš, můžeš se zeptat seniorů. Celou dobu jsme byli spolu.

„Seniore Line, juniorka Tang říká pravdu. Celou dobu jsme byli spolu a rozhodně jsme na juniora Youa nenarazili.” Dva poskoci nečekali, až se Ling Xiao zeptá, a okamžitě podpořili Tang YunQinu výpověď.

„Vzpomněla jsem si, že ještě musím něco zařídit. Pokud už nic dalšího nepotřebuješ, půjdu.” Tang YunQi se bála, že kdyby ještě zůstali, najednou by se objevil You XiaoMo. Kdyby se ti dva setkali, pak by jejich lež odhalili. Takže se nemohla dočkat, až odtud odejde. Dokonce jak domluvila, tak se užuž jala vykročit.

„Ne tak rychle,” rozkázal Ling Xiao najednou nahlas.

Tang YunQi leknutím poskočila. Stála na místě jako zkamenělá a jak se dívala na Ling Xiaa, vykoktala: „Bratře Xiao, potřebuješ ještě něco?”

„Jste si jistí, že nevíte, kde je You XiaoMo?” Ling Xiao se otočil a upřel pohled na její váhající oči, zdůraznil každé slovo.

Ti tři jako na povel zakroutili hlavou. You XiaoMo jim řekl, že se tady setkají. Ale od chvíle, co dorazili, až do teď ho ani nezahlédli. Takže You XiaoMoa vážně neviděli, ani nemluvě o tom, aby věděli, kde byl. Ačkoli Jiang Liu to možná věděl.

Ling Xiao předpokládal, že by se mu neodvážili lhát, takže je mohl akorát nechat jít.

Tang YunQi a její poskoci okamžitě v panice odběhli, jako kdyby se jim dostalo obrovského omilostnění a přitom se báli, že by je Ling Xiao ještě zavolal zpět.

You XiaoMoův pach rozhodně nezmizel. Ling Xiao shlédl na cestu mířící dozadu do hor. Pokud se nemýlil, You XiaoMo a ten člověk by měli být ještě o kousek dál. Ovšem překvapilo ho, že kromě pachu Tang YunQi a těch dvou vlastně ucítil ještě pach dalšího člověka.

Ling Xiao stál na místě a chvíli přemýšlel s nečitelným výrazem na tváři. Najednou vyskočil do vzduchu a s vlajícími rukávy zmizel podél malé stezky vedoucí do zadní části hory.

V té samé chvíli v černočerném zákoutí plném zlověstné energie v zadní části hory lesem rychle běžela černá postava a na rameni si nesla člověka. Byl velmi rychlý, občas vyděsil pár divokých zvířat, ale v mžiku je nechal daleko za sebou, až se před ním objevila nekonečná stěna z hustých liján. Černá postava se zastavila a rozhrnula propletenou stěnu z liján a odhalila vchod do černočerné jeskyně. Hned do ní bez váhání vešel.

Nejdřív bylo všude temno, ale jak postupně mířili dovnitř, okolí se prosvětlovalo.

You XiaoMo otevřel oči a ten jas ho okamžitě bodl do očí, takže je zase zavřel, aby si na to světlo zvykl. Když oči znovu otevřel, měl pocit, jako kdyby vyletěl do nebe...

Ten širý bílý svět mu přišel jako dílo bohů. Všude byly dokonalé ledové sochy. Sochy nádherných žen, krajinek, rostlin, zvířat. Jako kdyby tu bylo všechno, na co by člověk dokázal pomyslet. Každé to dílo se zdálo být pečlivě vytesané. Pokud takový kolosální projekt neudělaly stovky nebo tisíce lidí, pravděpodobně by trvalo dlouho to dokončit.

Tohle byla velmi obrovská horská jeskyně. Tisíc zhang na šířku, sto zhang na výšku. Nahoře nebyly žádné otvory, jako kdyby celá ta jeskyně byla uvnitř hory. (Pozn.: zhang = 3,3 metru / takže jeskyně 3,3km x 330m).

Zdálo se, že tyto ledové sochy existovaly velmi dlouho. Ten svěží chladný vzduch nepronikal až do morku kostí. Ačkoli You XiaoMo cítil fičení chladu, pořád to dokázal snést.

Černá postava pokročila o pár kroků dopředu. Nezajímalo ji, jestli se You XiaoMo probral, a prostě ho najednou hodila na zem.

Ozvalo se vykřiknuté „ach”. You XiaoMo nečekal, že ho najednou hodí na zem, a tak nedokázal zabránit tomu, aby nedopadl rovnou na zadek. Podlaha byla z tvrdého kusu ledu. Jak na ni dopadl, pozadí se mu skoro rozpoltilo na čtyři části.

You XiaoMo si s ušklíbáním přetřel pozadí a vzhlédl.

Ta černá postava byla muž. Celé tělo včetně vlasů měl zavinuté v černém oděvu jako ninja. Takže viděl jenom chladné, tmavé oči té černé postavy. Chladné tmavé oči, co se dívaly na něj.

You XiaoMo se zachvěl, kdo to mohl být?

V celé sektě TianXin neurazil nikoho kromě Tang YunQi, co mu neustále působila problémy. Myslel si, že tohoto člověka poslala Tang YunQi, ale když o tom víc popřemýšlel, nesedělo mu to. Pokud by Tang YunQi připravila něco takového, nemusela by za ním posílat Jiang Liua, aby ho vylákal se s ní setkat.

Ale pokud to nebyla Tang YunQi, vážně nedokázal přijít na to, kdo jiný by mu chtěl ublížit.

„Tohle... Vážený starší, nezdá se, že bych vás znal. Proč jste mě chtěl polapit?” You XiaoMo polkl. Tenhle člověk nevypadal, že by se s ním snadno jednalo. Od samého začátku se na něj chladně díval, jako kdyby z něj chtěl sloupnout vrstvu kůže.

„Počkej tu. Pokud se odvážíš utéct, useknu ti nohy,” řekl člověk v černém oděvu se zlověstným a chladným pohledem. Jak to řekl, otočil se a odešel. You XiaoMo čekal, dokud nezmizel, a pak se vyškrábal na nohy, zatímco si poplácával svojí stále bolavou zadnici.

Samozřejmě neudělá, co mu ten člověk v černém řekl, totiž aby tu poslušně čekal na smrt. Z pohledu v jeho očích bylo jasné, že se k němu choval jako k mrtvému člověku. Hádal, že ten člověk v černém byl pravděpodobně schopen ho kdykoli zabít. Jenom hlupák by tu čekal.

Když se otočil, spatřil, že celá horská jeskyně byla plná ledových soch. Tohle bylo poprvé, co viděl něco tak nádherného. Byla škoda, že neměl čas to obdivovat.

You XiaoMo si povzdechl. Zlehka jako kočka přešel ke vchodu do jeskyně. Už to nějakou dobu bylo, takže ten člověk v černém by už měl být pryč.

You XiaoMo věřil svému štěstí a zvedl nohu s úmyslem jít ven, ale najednou ucítil elektrický šok. Z palce se mu do celého těla šířil záškub elektřiny. Tenhle známý pocit You XiaoMoa vyděsil, takže nohu rychle stáhl a chvíli stál ve vchodu do jeskyně a chvěl se.

Zatraceně, byla tam vlastně bariéra?

Tenhle pocit mu rozhodně nebyl neznámý. Když šel poprvé do knihovny a ještě nic nevěděl, leknutím nadskočil, když se dotkl bariéry na policích.

Ale díky tomu získal důležitou informaci. Ten člověk v černém vlastně dokázal vztyčit bariéru. To znamenalo, že jeho moc rozhodně nebyla nízká. Jak pomyslel na ten pár pronikavých očí zostřených věkem, musel to být starší ze sekty TianXin. Rozhodně!

Pokud to tak bylo, nebyla jeho šance na útěk ještě vzdálenější a nepravděpodobnější?

Zrovna když You XiaoMo chodil v panice kolem dokola, slyšel, jak se k němu blížily spěšné kroky.
--------------------------------------------

~ Chudinka You XiaoMo si natloukl sedinku... to jenom takový trénink do budoucna, hohoho! ~ 

~ A jelikož by bylo opravdu kruté čekat na další kapitolu, dneska budou dvě! ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>