Poslední konkubína

The Last Concubine / Poslední konkubína

autor: Catt Ford

žánr: yaoi, historické, romantika
(tvrdé)
kompletně přeloženo

Když princeznu Lan'xiu pošle její bratr pod nátlakem do harému generála Hüi Weie jako politickou oběť, její jedinou otázkou je, jak brzy bude její tajemství odhaleno. Neměla žádné iluze: až generál zjistí, že je vlastně on, jeho jedinou budoucností je smrt - ačkoli neměl v plánu mu to nijak usnadnit. Lan'xiu se celý život oblékal jako žena, ale není žádná dáma v nesnázích. S mečem dokáže zacházet jako ti nejlepší.

Generál Hüi Wei má všechno, co může muž chtít: moc, bohatství, úspěch na bojišti a harém konkubín. Nejdřív se k Lan'xiu chová podezření, ale zjišťuje, že ho to k ní podivně táhne. Když zjistí, že ta mladá žena je vlastně muž, jeho první reakcí je vytasit meč. Než aby zhatil takovou krásu, rozhodne se užít si odevzdání statečné Lan'xiu - a podnítí touhu a vášeň hlubší, než jakou cítil s jinými konkubínami. Ale dvorní intriky, politické ambice a generálovy pochyby jsou možná příliš silné, aby je jejich láska překonala.

7.1 - Připravuje se ;)
22.2 - Strategie předběžných nedočkavých komentářů zabrala... Překlad půjde pomalu, autorka má velmi květnatou mluvu s celkem neobvyklými slovíčky...
11.1 - Přeložena poslední kapitola!


Kniha 1
01 - 02 - 03 - 04 - 05 - 06 - 07 - 08 - 09 - 10
11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20

PK - kapitola 20

Kapitola 20

„Jiangu, kde je?” Hüi ve své panice prakticky křičel. Jel mezi zraněnými a mrtvými, hledal známý pohled, co by jej dovedl k Lan'xiu.

„Mírně, Hüi. Přísahám, že ji Ning a kapitán Wen udrželi v bezpečí vzadu. A ty máš vojáky, kterým se musíš věnovat, ať už jsou zranění nebo mrtví. Sloužili ti věrně.”

„Máš pravdu a udělal bych to, ale musím vědět, jestli je Lan'xiu naživu!”

Jiang popadl generála za paži. „Nezneucti ji tímto projevem emocí. I kdyby zemřela, bůh zatrať, uctíš ji stejně jako ostatní, kdo padli ve tvých službách.”

PK - kapitola 19

Kapitola 19

„Vypadám jako chlapec,” řekl Lan'xiu nespokojeným hlasem.

„Dobře. Takhle neupoutáš žádnou nechtěnou pozornost,” odpověděl Ning. „Bitvy jsou plné chlapců.”

„Líbí se mi to,” škádlil Hüi z místa, kde seděl a pozoroval je. „Vypadáš velmi báječně.”

Bylo fantastické, jak pohledně Lan vypadal ve svém koženém brnění a tmavých kalhotách. U opasku mu visel meč a na rukách měl rukavice. Vlasy měl na zádech zapletené do dlouhého copu a na stole měl položenou bronzovou helmu.

PK - kapitola 18

Kapitola 18

Nebyla schopná jíst. Její lucerna zůstala tmavá, stejně jako lucerny všech ostatních na náměstí, ale pocit tlumeného očekávání jí bránil ve čtení knihy nebo jiné činnosti, které by se věnovala.

Když na schodech zaslechla ozvěnu Ningových kroků, otočila hlavu ke dveřím.

„Můj pán generál a pán Jiang si s tebou přejí mluvit,” řekl Ning. „V přízemí v přijímacím salónku.”

PK - kapitola 17

Kapitola 17

Když se Lan'xiu znovu probudil, Hüi byl pryč a v místnosti byl Ning. Ospale se protáhl v posteli a zeptal se Ninga: „Kvůli čemu vypadáš tak urputně potěšeně?”

„Když za tebou přišel můj pán, šel jsem ven prošetřovat. Je to, jak jsem si myslel. Ci'an nespáchala sebevraždu.”

Lan'xiu se posadil, držel si paže kolem břicha a najednou se cítil na zvracení, jako kdyby se ten jed vrátil. „Co se ve skutečnosti stalo?”

PK - kapitola 16

Kapitola 16

Lan'xiu se protáhla s očima pevně zavřenýma. Věděla, že byla ve své posteli a sama, ale něco jí na tom nepřišlo správného. Položila si ruku na břicho. Cítila se velmi prázdně, ale nepřála si jíst. Žebra a břišní svaly ji bolely, hrdlo ji bolelo a ústa měla suchá. Cítila se slabě a, což bylo ještě horší, nervózně, aniž by věděla proč.

Také si potřebovala příšerně ulevit.

PK - kapitola 15

Kapitola 15

Shu Ning se vesele dohadoval s Jiou v kuchyni poté, co přinesl podnos s jídlem, kterého se Lan'xiu jen stěží dotkla. Nedostatek chuti k jídlu přikládal výběru chodu. Jak šel po schodech nahoru, zaslechl z Lan'xiuiných komnat zvuky utrpení.

Ning vběhl dovnitř, ložnici našel prázdnou, a tak vběhl do koupelny, kde našel Lan'xiu na podlaze. Poplašeně se k ní sehnul. „Lan'xiu, copak je? Nikdy nejsi nemocná.” Stáhl jí rozpuštěné vlasy dozadu a začal je spěšně zaplétat do copu.

PK - kapitola 14

Kapitola 14

Když Ning vstoupil do komnaty za brzkého světla, aby generála vzbudil, zjistil, že Hüi Wei už odešel. Ustaraně zkontroloval hromadu Lan'xiuna oblečení na zemi. Rozhodně bylo zapotřebí je vyprat, ale kromě toho nejevily žádné známky obvyklého ničení, které měl Hüi sklon zanechávat po svých návštěvách.

Lan'xiu spala se šťastným úsměvem na tváři. Ning přišel k posteli, aby vytáhl přikrývku a zakryl tak její odhalené bradavky, a zkoprněl při té rudé záři ve spleti jejích vlasů.

PK - kapitola 13 @

Kapitola 13

„Lan'xiu!”

„Copak, Ningu?” zeptal se Lan a vzhlédl od své knihy.

„Generál poslal svého služebníka. Rozsvítili ti lucernu.”

Lan odložil knihu a přiběhl k oknu, aby se podíval ke dveřím, ale došková střecha mu překážela ve výhledu. „Vážně?”

PK - kapitola 12

Kapitola 12

Jiang se usadil u generálova snídaňového stolu a nalil si šálek čaje, měl v plánu jej přepadnout. Dneska ráno vypadala lepkavá rýže a ovoce obzvláště chutně, ale možná to bylo jenom tím, že se radoval z příležitosti, že může Hüi Weie poškládlit ohledně jeho nového přírůstku.

Jeho důstojník, kapitán Wen, mu podal hlášení o Hüi Weiově návštěvě u princezny Lan'xiu včera v noci, možná si neuvědomil, že to byla tajná schůzka. Hüi nenechal zapálit její lucernu, takže možná nešel hodovat na jejím těle. Možná se mu přiznala k nějaké intrice.

Když se Hüi neobjevil, aby prolomil svůj půst, Jiang věděl, že jeho přítel se mu určitě ještě vyhýbá, a rozhodl se, že ho bude muset konfrontovat na místě, kde před ním Hüi nebude moct ustoupit.

PK - kapitola 11

Kapitola 11

Kapitán Wen si všiml, že se zdálo, že jak eunuch Ning, tak jeho paní princezna Lan'xiu byli hodně závislí na udržování se fit. Ning a princezna brzy po ránu cvičili na dvoře za sedmým domem a často spolu chodili kolem vnitřního náměstí, někdy dokonce celou hodinu.

Byli vždycky spolu, ale Wen si všiml, že někdy Ning běhal za domy sám. Wen by přirozeně nikdy nespáchal takový prohřešek, že by se přiblížil ke konkubíně, co patřila generálovi, takže musel čekat, až Ninga odchytí samotného. Zvlášť když si konkrétně přál mluvit s Ningem.

PK - kapitola 10

Kapitola 10

~ Jen malé upozornění, naprosto nevhodné čtení, pokud vám někdo může stát za zády. ~

Lan'xiu se snažil to nedávat najevo, ale navykl si stát u svého okna a sledovat sluhy, co zapalovali lucerny. Od jejich první a jediné společné noci, kdy ho Hüi připravil o věneček, Hüi Weie neviděl a ani od něj neměl žádné zprávy. Tuto noc nepřinesli na harémové náměstí žádnou pochodeň a nezapálili žádnou lucernu. Povzdechl si zklamáním s trochou úlevy. Alespoň nebude muset sledovat, jak Hüi Wei jde do domu jiné manželky, a trápit se myšlenkami na to, jak se Hüi miluje s někým jiným.

PK - kapitola 9

Kapitola 9

„Vezmeš si prvosenkovou nebo nefritově zelenou?” zeptal se Ning, co se zdržoval před šatníkem.

„Vezmu si stříbrnou,” řekla Lan'xiu netečně. Déšť jí bránil ve výhledu přes náměstí, jak voda stékala po okně.

„První manželka tě pozvala na první formální setkání s ostatními manželkami. Musíš vypadat co nejlépe,” pokáral ji Ning. „Ta šedá je mdlá, hodí se na vysedávání u okna během deštivého dne, to je všechno. Nebo na drhnutí podlahy. Měla bys ji dát některé své služebné. Ten nápad, že se budeš procházet v barvě špíny nebo písku!”

PK - kapitola 8

Kapitola 8

Hüi Wei spěchal, aby už měl harémové náměstí za sebou, než obloha zesvětlá. Ještě nikdy ho nikdo nenačapal, aby se v některém z domů zdržel tak dlouho. Jako voják si nepřál zavdat ostatním důvod ke zvědavosti, že se dá od svých povinností svést potěšením těla. Hüi si ve jménu disciplíny osvojil zvyk být ve všem střídmý. Kromě toho by byl radši pryč, než Meiju zaujme své obvyklé místo u okna, jen aby ji ušetřil bolesti.

PK - kapitola 7

Kapitola 7

Když Lan'xiu tentokrát rozkázala Ningovi, aby šel do přízemí, držel se jejích instrukcí do písmene. Našel hospodyni Jiu, jak číhala dole v chodbě a naslouchala zvukům, co vycházely z patra, a přitom se hihňala se zakrytou pusou. „Konečně! Pán si bere princeznu! Bude mít pěknou chvilku, jak ji poprvé zkrví!”

Ning se na ni se zlostí otočil a odsekl, že by měla zůstat v kuchyni, pokud nemůže najít nedaleký dvůr, kde by se velmi pěkně a právoplatně hodila! Nejlépe by mohla ležet v chlívku s prasaty!

PK - kapitola 6

Kapitola 6

Lan se převalil na bok, aby mohl pozorovat Hüiovu tvář, jak dřímal. Z hlubin zoufalství do výšek štěstí byl závratný výstup jen během několika hodin. Po celém dni hrůzy poté, co se rozsvítila její lucerna, Lan'xiu začal večer s nadějí v nic jiného než milosrdně rychlou smrt. Teď se zdálo, že se pro něj nebesa vyjasnila a zářilo na něj štěstí, které ještě nezažil.

Nechat se držet v Hüiových silných pažích a nechat se líbat, až se s ním točil celý svět, cítit to mocné svalnaté tělo, jak jej tiskne do matrace, to byly věci, o kterých jenom snil, a jeho sny byly jen bledou náhražkou toho, jak dopadla skutečnost.

PK - kapitola 5.2

Kapitola 5 - 2/2

„Jmenuji se Lan'xiu,” řekl chlapec.

Hüi konečně pochopil to neobvyklé zabarvení dívčího – chlapeckého hlasu. „Nádherná orchidej,” řekl s pohrdáním. „Ženské jméno.”

„To je jméno, které mi dala má matka,” trval na svém Lan'xiu. „Mému bratrovi Wu Minovi už bylo sedmnáct, když jsem se narodil. Věděla, že kdyby zjistil, že jsem muž, tak by mi kamenem rozdrtil hlavu a nechal by mé tělo na vrcholku hory divé zvěři. Upíral se k otcově trůnu a nesnesl žádného konkurenta.”

PK - kapitola 5.1

Kapitola 5 1/2

V následujícím týdnu nechal Hüi Wei naschvál rozsvítit lucerny v každém domě svého harému kromě dvou. Ještě nebyl připraven stanout tváří v tvář Lan'xiu. A co se týkalo Ci'an, ta mohla klidně shnít a čím dříve, tím lépe. Po jejím útoku na Meiju rozkázal, aby na okna Ci'anina domu namontovali mříže a aby byly její dveře zamčené. Když jí bylo dovoleno jít ven, doprovázela ji ozbrojená stráž.

Ostatní manželky ji dál laskavě zahrnovaly ve svých dýcháncích, ale Hüi Wei rozkázal svým vojákům, aby na ni neustále dohlíželi. I když v jejím domě pravidelně obměňoval služebnictvo, stejně se jí nějak podařilo získat jed a pokusila se ho vlít Fen do čaje, když třetí manželka poprvé přišla.

Do Ci'anina domu mohl vejít pouze dvorní lékař a to jenom, když byla nemocná. Jinak ji drželi v ústraní dokonce i před vlastní dcerou, než to dítě zemřelo.

PK - kapitola 4

Kapitola 4

~Tentokrát trochu kratší kapitola s politickým nádechem. Žádná akce ^-^ ~

Když princezně Zhen Lan'xiu pomohli do jejího pláště a Ning rozevřel deštník, aby jej nad ní držel (ačkoli musel natáhnout paži do plné výšky, aby zajistil, že ji celou zakrýval, a kvůli rozdílu v jejich postavě sám zůstal promočený na kost), Meiju sledovala, jak malé procesí zmizelo z dohledu směrem k sedmému domu.

Čekala u okna v narůstajícím šeru, až dokud nespatřila dalšího sluhu, jak se blíží pod deštníkem nesoucí rozžatou pochodeň. Jako vždy zadržovala dech, nutila sluhu, aby rozsvítil lucernu vedle jejích dveří. V jejím nitru pukla malá bublina jásotu, když se sluha přiblížil k jejímu domu a její lucerna začala zářit.

PK - kapitola 3

Kapitola 3

Paní Meiju stála u okna a čekala. Někdy, když napadl zimní sníh nebo náměstí zakryla jemná mlha, mohla předstírat, že se nekouká na identické domy naproti, ale místo toho je pořád doma se svými rodiči a sourozenci s výhledem na otevřená rýžová pole a hory za nimi.

Už to bylo tak dávno, co byla za zdmi venku, že se z toho cítila stará. Meiju si povzdechla a pak se v tichosti zahihňala. Byla stará; alespoň starší než ostatní konkubíny. A byla za to vděčná. Ze své rodiny žila už jenom ona, neboť byla tady, když hordy zabraly její vesnici, vyhladily ji a zabily celou její rodinu a přátele. To byla strašlivá doba rebelií, ale její pán Qiang Hüi Wei vnesl do oblasti stabilitu a mír ve jménu Syna Nebes, čínského císaře.