Kapitola 408 – Únik ze studny
Kromě čtyř hlavních sil bylo na Jižním kontinentu spoustu menších.
Bez ohledu na to, jak byly malé, byl tam přinejmenším jeden kultivátor Božského řádu. Například Nan Zhan. I když měl jenom jednu hvězdu – o jednu méně než You Ming – kdyby se účastnil boje o Živelnou esenci, jejich šance by pobledly. A Nan Zhan měl také podporu celkem silných sil, jen těch na vrcholném Císařském řádu bylo celkem dost.
Kdyby se všichni rozhodli si utrhnout něco pro sebe, vážně by bylo ve hvězdách, kdo získá Zemní živelnou esenci.
„Nan Zhane, tvoje síla má vážně šanci na výhru. Kdyby ses spolčil s ostatními, tvé šance by byly vyšší než naše. Ale pečlivě si rozmysli, jestli se chceš postavit proti klanu Rumělkové krve. Poté by postavení tvé skupiny loupežníků bylo na Jižním kontinentu v ohrožení.” You Ming ho chladně varoval. Konečně přesvědčil Magickou gildu, jistěže nechtěl příliš mnoho soupeřů.
Nan Zhanovi okamžitě zkysla tvář. „Přestaň plácat. Pokud si chceš vzít Zemní živelnou esenci, musíš se dostat přese mě.”
Jelikož byl člověk se silnou pýchou a důstojností, kdyby teď po pár You Mingových slovech ustoupil, kam by se poděla prestiž jejich loupežnické skupiny a pověst jeho jména Ničemný vlk? Kdyby se klanu Rumělkové krve skutečně obával, od začátku by nepřišel.
You Mingův výraz potemněl. Původně když získali pomoc Magické gildy, měli šanci 50%. Ale když se k tomu přidal Nan Zhan, měli šanci jenom 30% nebo tak nějak. Toto nebyl výsledek, co chtěl.
Popřemýšlel o tom a naštvaným tónem se zeptal: „Nan Zhane, kvůli čemu bys to vzdal?”
Nan Zhan se intrikánsky usmál. „Je to prosté. Chci to, co jsi slíbil Magické gildě. Pokud mi někdo jiný slíbí výhodné podmínky, je to samozřejmě fér a pomůžu mu Zemní živelnou esenci ukrást.”
Starý mazaný lišák, proklínal ho You Ming v duchu. Samozřejmě že měl něco za lubem. Říkal, že chtěl bojovat o Zemní živelnou esenci, ale byla to jen záminka, jak si získat nějaké ty laskavosti. Ale kdyby ho nechal jen tak, stejně by to byl problém.
Ačkoli se mu do toho vážně nechtělo, vypadalo to, že bude muset, jelikož Zemní živelná esence byla jenom jedna. Kdyby teď promarnil svou šanci, bude obtížné najít další.
Ale Xiong Xiaovi a Qiao WuShuangovi naproti němu na tvářích problýskl náznak váhání.
Ani jeden do toho nechtěl jen tak zatahovat spojence, protože ve jménu hamižnosti se proti sobě mohli obrátit i spojenci. Tedy pokud k sobě vážně neměli blízko. A tak Nan Zhanovi nevěřili.
Ale kdyby dovolili, aby se ti tři spojili, ocitli by se v ošemetné situaci.
„Dobrá...” Když You Ming viděl, jak váhali, zvážil všechna pro a proti a užuž to chtěl slíbit.
Ale než mohl něco říct, kámen, co studnu zakrýval, najednou s hlasitým bouchnutím odletěl. Ten kus skály vyletěl do vzduchu a ztěžka přistál na zem. Všechny to vylekalo, a tak ustoupili.
Po tom úleku se všichni polekaně podívali na starou studnu.
Pokud někdo nechal vybuchnout skálu, co blokovala vchod, znamenalo to, že byl někdo uvnitř?
Za pohledu všech ze studny lehkým skokem vyskočil černý stín. Byl to muž v černém a když naklonil hlavu nahoru, ukázala se ta pohledná, a přesto známá tvář.
„To jsi ty!!!” You Ming tu tvář poznal a zakřičel jako první. Pohled měl nevěřícný a udivený. Jelikož je neviděl v síni, myslel si, že tento muž a jeho společník se sem nedokážou dostat. Nenapadlo ho, že je uvidí vyskočit ze staré studny.
I Xiong Xiaovi a Qiao WuShuangovi se rozšířily oči. K jejich velkému překvapení byl ten člověk, co vyskočil ze studny, Ling Mo. Za celou dobu je tu neviděli, a tak si mysleli, že se museli zatoulat někam jinam. Nebo že se dostali ven a už se nevrátili.
„Co tu dělá Ling Mo?” zeptal se Qiao WuShuang překvapeně.
„Vypadá to, že jsme je podcenili,” řekl Xiong Xiao a potřásl hlavou. Vypadalo to, že ty dva špatně posoudil.
„Kdo to je? Ty ho znáš?” HuangFu Li nikdy Ling Xiaa neviděl, a tak nevěděl, jak vypadal. Když viděl, že se na něj všichni překvapeně dívali, bezděky o tom přemýšlel.
Qiao WuShuang mu to vysvětlil: „Starší HuangFu, je to jeden z těch dvou, o kterých jsem ti venku povídal. Jmenuje se Ling Mo.”
HuangFu Li přikývl a probíral se svým vousem. „Má celkem štěstí, že se sem dostal před námi. Ale pokud má u sebe Zemní živelnou esenci, pak je ve vážné situaci.”
Qiao WuShuang nakrčil čelo, když mu pohled padl na starou studni za Ling Xiaoem. Vzpomínal si, že se Ling Xiao nikdy nevzdálil od You XiaoHaa, ale tentokrát ho tu neviděl. Co se to dělo?
Ling Xiao vedle staré studny ani v nejmenším neustoupil kvůli pohledům ostatních. Když viděl, že se na něj You Ming i You QingShan dívali, jako kdyby ho chtěli co nevidět zabít, vlastně měl radost a rty se mu zkroutily. Se zlovolným úšklebkem je pozdravil. „Hej, rád vás zase vidím!”
You Ming přeskočil pohledem od něho ke studni a zase zpět. Ačkoli nechápal, proč ten druhý nebyl s ním, nebyl čas o tom teď dál přemýšlet. „Máš Zemní živelnou esenci, že?” You Ming udělal krok vpřed a hrozivě se na něj díval.
Jak to ostatní zaslechli, jejich pohled se změnil.
Bez ohledu na to, jestli ji měl nebo ne, pokud přišel ze studně, byla šance 8 z 10, že ji měl.
You Ming řekl s potemnělým, podivným výrazem: „Vzdej se Zemní živelné esence, jinak netvrď, že jsem tě nevaroval.”
Jak to dořekl, pomalu obklíčili Ling Xiaa a studnu.
Ling Xiao se letmo podíval na ty, co jej obklíčili. Úsměv mu z tváře nezmizel. Když zaslechl, co You Ming řekl, úsměv se mu ještě víc prohloubil. „A pokud ne, co s tím budete dělat?”
Vzduch obrovskou silou pročísl dlouhý meč, co jako by rozsekl všechno, co mu stálo v cestě, a vytvořil silný vzdušný proud. Zrovna když se zdálo, že Ling Xiaovi rozsekne hlavu, ten věnoval You Mingovi nonšalantní pohled. Kvůli tomu pohledu You Mingovi přeskočilo srdce, obklopil ho pocit nervozity.
V dalším okamžiku se jeho neblahá předtucha vyplnila.
Ling Xiao zvedl nohu a svižným, čistým stylem kopl stráž, než ho ten dlouhý meč zasáhl. Toho strážného zasáhla nehybná síla a jeho tělo prolétlo nad hlavami ostatních a dopadlo s hlasitým bouchnutím.
Když všichni spatřili, v jak žalostné situaci se ten strážný ocitl, zalapali po dechu. Hruď měl vlastně propadlou dovnitř, kultivátor Císařského řádu byl po jediném kopu vyřazený ze hry.
Jak silný byl tento kop, aby zničil kultivátora Císařského řádu. Sílu mohl mít vyšší než Božský řád. Akorát se nevědělo, o kolik hvězd.
„Vážně se nedalo říct, že je vlastně kultivátor Božského řádu,” vykřikl Qiao WuShuang překvapeně.
Xiong Xiao souhlasně přikývl. „Není divu, že jsem jeho sílu předtím nedokázal zhodnotit. Vypadá to, že byl silnější než já. Vskutku neuvěřitelné.”
S tichým povzdechem Qiao WuShuang řekl: „Vlastně by to nemělo být takové překvapení, když si troufl se postavit klanu Rumělkové krve a Magické gildě. Musí mít nějakou sílu.” A nejenom to, bylo možné, že Ling Xiao měl sílu větší, než co si představovali.
You Ming se tvářil děsivě ponuře a pochmurně. Chtěl akorát otestovat Ling Xiaovu sílu.
A k jeho velkému překvapení to ukončil jediným kopem. Vypadalo to, že byl vskutku kultivátorem Božského řádu.
V této chvíli You QingShan na Ling Xiaa najednou upřel zrak a v klidu řekl: „Podle toho, jak to vypadá, jsi to byl ty, kdo polapil Kovopolykací zvíře a ukradl Kovovou živelnou esenci z Oka slunce, že, excelence?”
Ling Xiao se na něj udiveně podíval.
Ale ostatní ztuhli. Tento jeden člověk měl jak Kovopolykací zvíře, tak dvě Živelné esence? Mohla to být pravda? A pokud ano, pak...
Pohledy všech pomalu prosycovala hamižnost. Pokud to vážně měl, bylo by skvělé, i kdyby ukradli jenom něco. Dokonce i Nan Zhan se na Ling Xiaa intenzivně díval.
Jak to You QingShan sledoval, zlovolně se usmál.
Co ho ovšem překvapilo, že se na něj Ling Xiao najednou podíval a jejich oči se střetly. V očích Ling Xiaovi problýskl zlověstný úsměv, jako kdyby se mu vysmíval.
You QingShana to polekalo a orosil se studeným potem. Než se vzpamatoval, výraz mu zchladl. Narodil se se zlatou lžičkou v ústech, proč se vyděsil, až se z toho orosil? Emoce mu to ještě více rozhodilo.
V této chvíli se dosud nehybný Ling Xiao pohnul.
Z jeho těla se stal paprsek černého světla, co zamířil rovnou k You QingShanovi a ostatním. Nedokázali na to vůbec zareagovat. A You Ming rychle skočil před You QingShana, aby ho bránil.
Ale ten paprsek černého světla najednou ve vzduchu změnil směr a ještě rychleji zamířil z této pusté pustiny.
„To ne, utíká!”
--------------------------------------------
~ A celé to jejich handrkování bylo v podstatě na nic... ~
Chudáci, je mi jich skoro líto. Půl dne se dohadují kdo s kým, za co a proti komu a nakonec to skončí jedním kopem a útěkem tak rychlým, že i Usain Bolt by záviděl.
OdpovědětVymazat