OSA - kapitola 57

Epilog

Rourke otevřel oči a otočil hlavou.

„Och díky bože, jsi to jen ty.”

Zachri se uchechtl, což teď pro něj byl přirozený zvuk, a vzal Rourkea za ruku. „Nevyděsil bych tě vlastní matkou, Omego. Zrovna teď je obzvláště vysilující. 'Měla' by na to být zvyklá vzhledem k tomu, kolik času jsi strávil v nemocnicích.”

OSA - kapitola 56

Kapitola 12

Chvíli to trvalo. Ze začátku to byla ta nejtrapnější rodinná sešlost, stůl byl rozdělený na lidský tým a tým alfa. Malá Melissa byla neutrální a sdílela tu nevědomost s jeho matkou. Ty dvě obstarávaly většinu povídání, postupně to napětí prolomily. Konverzace byla zprvu příliš zdvořilá a tichá. A Rourke seděl přímo naproti Corimu, kdy to jejich ticho cítil nejsilněji.

Alespoň že měl břicho schované pod stolem. Mohli si na něj zvyknout po částech a začali Zachriho trváním na tom, že se budou držet za ruce na stole.

OSA - kapitola 55

Kapitola 11

Rourke spatřil nejdřív jeho boty, můstek byl nakloněný vzhůru. Pak kalhoty – khaki – a to bylo trochu divné. Cory vždycky nosil roztrhané Levisky, protože bylo hloupé drhnout záchody v čemkoli jiném. Ale pak měl na sobě i polokošili s béžovými a modrými proužky a Cory nevypadal vůbec tak, jak si ho pamatoval.

'Pro boha, on má pásek.'

OSA - kapitola 54

Kapitola 10

Následující dva týdny plynuly pomalu, hodiny odtikávaly vzadu v Rourkeově mysli. Zachri ho informoval o novinkách.

„Prošla zdravotním zhodnocením. Pro jistotu jsme pro ni naplánovali omega vesmírnou loď. Její zařízení by mohlo být užitečné.”

A později: „Mluvila se mnou o ubytování. Myslím, že má v plánu tu zůstat natrvalo.”

OSA - kapitola 53

Kapitola 9

Rourke měl ve svém bytě spoustu věcí na práci, ale když Zachri vyšel z výtahu, byl hned u něj, aby jej pozdravil, vzal mu tašku na notebook a nahnul se k němu k polibku. Byl to rituál, co vždycky záviděl protagonistům ze sitcomů, co jeho mamka ráda sledovala. A zbožňoval to hrát v reálném životě.

„Ahoj, fešáku.”

Zachri se ušklíbl. Od chvíle, co se vrátil k vyučování, mu Rourke koupil módní brýle, co teď nosil.

OSA - kapitola 52

Kapitola 8

Za tři měsíce...

„Bože, nic nefunguje,” zoufal si Rourke, zatímco nakukoval sklem do horké trouby.

Měl dělat sušenky. Thomas mu ve zprávě poslal recept a řekl, že to je super jednoduché, že to zvládne i on. Ale měl podezření, že telefon možná ty suroviny přepsal. Dát do toho všechno to máslo mu nepřišlo správné.

OSA - kapitola 51

Kapitola 7

„No...” řekl Rourke, jakmile se dveře od výtahu zavřely a on spustil ruku, jak s ní mával. „Všichni jsou pryč.”

„Ulevilo se ti? Nebo...?” Zachri nakrčil čelo, jako kdyby se snažil něco vymyslet.

„Nevím. Asi to je jenom divné. Thomas a já jsme k sobě neměli blízko, ale teď je taky pryč. Stephanie už není za můj případ zodpovědná – takže mě asi v šest ráno nebude pošťuchovat, jak se mi vede.”

OSA - kapitola 50

Kapitola 6

Rourke si nejdřív nebyl jistý, jestli se rozhodl správně. Druhého dne jeho rozumnou logiku narušila starost a pochyby. Ale pak měl od mamky videohovor s Coriho mimčem v náručí a byla nejšťastnější, co ji kdy viděl. Cukrovala a hrála si s Coriho roztomilou dcerkou.

Řekla mu, že Coriho žena Ann jde na pohovor, a Rourke ji letmo zahlédl v obleku. Vypadala, jako kdyby v noci vlastně spala, což za poslední rok nebylo ani u jednoho rodiče pravda.

OSA - kapitola 49

Kapitola 5

Rourke se snažil, aby nevypadal děsivě jako muž, co měl misi, zatímco si to namířil přímo do malé kavárny nedaleko budovy umění. Uvnitř byl Zachri se svým notebookem. Možná si to jenom představoval, ale jakmile vešel do dveří, cítil svého Alfu. Ani trochu na to neměla vliv vůně kávy a pára.

Zachri se mračil na svou obrazovku, ale otočil hlavu a usmál se na Rourkea, co se k němu řítil.

„Ahoj, Omego.”

OSA - kapitola 48

Kapitola 4

Rourke měl pocit, že mu tělo pevně kroutili, že ho ždímali jako ručník, svaly měl na kloubech zauzlované. Jen stěží dokázal pohnout paží, jak se snažil navádět štětec po plátně v přesném oblouku.

V duchu toho, aby se udržoval v činnosti, se konečně přihlásil na nějaké ty kurzy. Toto byla amatérská třída pro lidi, co ve skutečnosti nechtěli studovat umění, ale nevadilo jim ho tvořit. Nebo tu byli lidé jako Thomas, co byli tak zatroleně dobří, že už se neměli co jiného učit.

Bylo to poprvé, co byl sám bez Zachriho. Konečně se setkal se svou poradkyní a více ji trápilo to, že by se u něj rozvinula emoční závislost než stres z odluky u něj a jeho dítěte.

OSA - kapitola 47

Kapitola 3

Rourke si dal všechny schůzky na jeden den, aby byl pryč z bytu. Rodinná nemocnice pro omegy byla neobyčejně nejlepší nemocniční zkušenost, co kdy měl. Nebylo tu žádné papírování. Předložil akorát své ID. Jen velmi málo čekal. Bylo to, jako kdyby tam akorát seděli a čekali, až přijde.

Dostal občerstvení. Jeho doktor se usmíval. Všichni byli trpěliví a žena, co jej pozdravila u dveří, s ním zůstala po celou dobu návštěvy a naváděla ho ke každému profesionálovi. Řekli mu, že byl dokonale zdravý a že „dítě” (ve skutečnosti kapka) bylo úžasné a zázračné a že se neměl čeho bát.

OSA - kapitola 46

Kapitola 2

„Už odpověděla?” zeptal se Zachri.

Mít ho za zády přišlo Rourkeovi příjemné, jeho paže kolem sebe, nohy společně natažené přes pohovku. Trval na tom, že se posadí takhle, i když si byl Rourke jistý, že ho určitě mačkal.

Rourke měl mobil před sebou a zrovna zkontroloval zprávy. Nezáleželo mu na tom, jestli to Zachri uvidí nebo ne.

Potřásl hlavou, zapomněl, že Zachri měl nos v jeho vlasech. Když zaslechl jeho tiché odfrknutí, usmál se.

OSA - kapitola 45

Kapitola 1

Rourke se trochu cítil, jako kdyby byl mimo své tělo. Duch, co chodil temným, pohádkovým městem. Země na nebi a malá světýlka provlečená stromy jeho fantazii akorát dodávala. Ale ta papírově tenká senzace jeho těla nebyla předstíraná. Byl divák. Zachri se ho dotkl na kůži a jeho hlas mu v uších přišel vzdálený.

Ale byl klidný. Vyrovnaný a kontrolovaný jako vždy.

Nemohl příliš přemýšlet o léku a lži jeho matky. Toto dilema se míhalo sem a tam jako nechtěný pták oknem. Pronásledoval jej kolem, převrhával nábytek, vypouštěl ho ven. A nedokázal okno zavřít, než mu ten zatrolený pták vletěl zpět dovnitř.

OSA - kapitola 44

Kapitola 11

„Rourke se na naši rodinu těší, ale velmi mu chybíš,” řekl jí Zachri a udržoval kolem Rourkea paži jako útěchu. „Doufáme, že až se budeš cítit lépe, že podstoupíš cestu, abys bydlela blíže k nám. Jak to dopadlo u lékaře? Ještě jsem nic neslyšel.”

Po odmlce: „Proč pláčeš?”

Rourke se zamračil, přál si, aby mohl poslouchat i její stranu hovoru. Kousal se do palce. Věděl by, co jí říct. Zachri ne. Ale nějak svému Alfovi věřil, že to dotáhne až do konce, ať už to bude dobré nebo špatné. Byl děsivý pocit věřit někomu jinému.

OSA - kapitola 43

Kapitola 10

Nebe Měsíce bylo vždycky tmavé, někdy to mátlo smysly. Rourke si pořád zvykal na to, že viděl 'noční' oblohu a a přitom bylo dokonalé denní světlo. Ale teď bylo všechno v pořádku. Dalších čtrnáct pozemských dní bude Měsíc ve svém nočním cyklu. Kromě tenkého modrého srpku na obloze bylo všechno tmavé.

Rourke z oken sledoval, jak lidé pracovali na tom, aby světla provlékli kolem budov a veřejných prostranství. Bylo to nezbytné. Bez hvězdami rozzářené oblohy byla temnota na Měsíci pustá. Kampus teď měl strašidelnou pohádkovou atmosféru, zdobilo jej mnoho malých světýlek.

OSA - kapitola 42

Kapitola 9

Když se Rourke druhého dne probudil a jeho prvním počinem bylo vyhledat teplé tělo ve své posteli a pak ho vzbudit, aby ho hladil, dávalo to znát jeho úroveň pocitu oprávněnosti. Pokud Rourke nebyl připravený vstát, několikrát usnul kvůli té ruce ve vlasech nebo kvůli jinému uklidňujícímu dotyku.

Celý svůj život nikdy nevěděl, že spát o samotě byla taková přítěž. Postel samotná se mu bez Zachriho zdála chladná a nelákavá. Možná proto se budil tak snadno, když byli odloučení byť i jen o pár centimetrů.

OSA - kapitola 41

Kapitola 8

Rourke na něj jen chvíli zíral. Uznal, že když chtěl jít za svým alfa milencem, tak se jeho matka nemýlila. Vlastně tím možná dokazoval, že její názor byl správný. Nikdy v životě ještě neudělal naschvál nic špatného. Tohle bylo naprosto proti tomu, čím byl.

Tak proč mu to přišlo jako naprostý opak? Zdálo se, že tu logika a emoce stály proti sobě.

Když Zachri začal otevírat oči, Rourke přestal myslet na svou matku a na tváři se mu rozlil pomalý úsměv. Ona a Cory a jeho město už byli za ním.

OSA - kapitola 40

Kapitola 7

Rourke sledoval televizi. Opakovaně přecházel k ledničce a zpět. Vyhlédl z vysokého okna, co měl zastíněné k soumraku. Kvůli té černočerné obloze mu to přišlo temnější, než bylo. Znovu zkontroloval mobil, bylo jenom pět odpoledne. Proč ještě nezavolala?

Bude jí muset zavolat. Už to cítil v kostech, jen se nedokázal přinutit k akci. Pokud jí zavolá, pak jeho bublina štěstí za posledního jedna a půl dne s největší pravděpodobností praskne a zanechá ho na mrtvém bodě. Jediným důvodem, proč mu nezavolala jako první, bylo, že měla špatné zprávy. Kdyby výsledek byl „konečně jsem na tom lépe”, zkontaktovala by ho jako první.

OSA - kapitola 39

Kapitola 6

Rourkea až do dalšího odpoledne nenapadlo, že Zachriho přehnaně aktivní sexuální chtíč by mohl mít spojitost s tím jeho, když měl tváře růžové horečkou a jeho milenec byl v ložnici a pochrupoval. Rourke ho už toho rána měl dvakrát a pak si dal horkou, relaxační sprchu, ale vyšel z ní nervózní a velmi naladěný na to nejtišší cinknutí, co by mohlo být zprávou na mobilu.

Dneska šla do nemocnice. Zachri neměl přesný rozvrh, ale Rourke by od ní měl brzy dostat zprávu. To bylo to jediné, na co dokázal myslet. Na tohle a na sex, což by měla být nepříjemná kombinace, ale ve skutečnosti se to jen rovnalo spoustě nervozity a nevyřešeného napětí.

OSA - kapitola 38

Kapitola 5

Rourke nechal mamce zprávy na telefonu a na emailu. Navzdory tomu, že kvůli tomuto výsledku celou dobu pracoval, nikdy si ani jednou nepředstavil, co jí vlastně řekne, až tu novinu bude mít. Předpokládal, že si myslel, že jí tiše převedou peníze, až jeho těhotenský test vyjde pozitivní. A jeho matka půjde sama do nemocnice, udělá to, co je rozumné. Motivovaná tím, že ho znovu uvidí.

Na záznamníku se zajíkl, takže jí řekl jenom to, že se za ní zítra zastaví nový pečovatel, tak aby se upravila a uklidila si. A protože nebylo zaručeno, kam se podívá jako první, později jí do emailu napsal: 'Postaral jsem se o účty. Ničím se netrap.'