FOD - kapitola 84.5

Kapitola 84.5

Zhou YunSheng si myslel, že představení bylo pro Gustava něco nezbytného, aby soutěžící ukonejšil, a tak si prostě nemyslel, že by to k něčemu vedlo. Převlékli se a prohlédli se.

Zhou YunSheng si pro sebe vybral společenský oblek britské aristokracie. Stříbrně šedé sako a kašmírové proužkované kalhoty, šedá vesta s dvojitou klopou a čistě bílá košile s límečkem a pak si uvázal stříbrně černou luxusní vzorovanou hedvábnou kravatu.

Teď vypadal jako vznešený mladý pán, veškerá jeho gesta byla elegantní a vytříbená, upoutávala pozornost.

Gustav na něj dlouho zíral a pak shlédl na sebe. Také měl na sobě třídílný oblek, ale jeho vypracovanost byla mnohem méně nádherná než u oděvu Koťátka. A podle stylu se zdálo, že byl sluha.

Zhou YunSheng to s rudou tváří vysvětlil: „Protože jsem chtěl vyobrazit aristokratický život 18. století. Musí to být arogantní a malátné, zastaralé a živé, a tak jsme teď oblečení jako mladý pán a sluha. Jsem teď tvůj pán, dokážeš to přijmout?” Obezřetně na něj vzhlédl těma svýma modrýma broskvovýma očima. Věděl, jak použít mocné kouzlo tohoto těla. A neváhal ho použít pro vlastní dobro.

A jak se dalo čekat, Gustav vážně nedal najevo žádnou nespokojenost. Usmál se a uhlazeně řekl: „Jsem ochotný ti sloužit, pane.” Nejenom že ho to ve skutečnosti neurazilo, byl s tímto prostředím velmi spokojený.

Zhou YunSheng se zatvářil příhodně vděčně.

Už zbývalo jen pár malých doladění, neboť byli dostatečně pohlední. A pak oba vykročili k baroknímu obývacímu pokoji.

„Jak bys to chtěl fotit, můj pane?” zeptal se Gustav uctivě. Kdyby mohl, dokonce by chtěl vzít Koťatko za ruku a políbit ji na hřbet.

Kvůli jeho něžnému a ohleduplnému, elegantnímu chování ženské soutěžící bez ustání výskaly.

„Já se posadím tady do křesla, ty stůj vedle mě. Nejdřív pořídíme neutrální fotku a uvidíme, jaký to bude mít účinek. Nemusíš mít žádnou zvláštní pózu, jen se chovej dle své role. Ať lidé na první pohled spatří naše totožnosti.”

„Ano, můj pane. Prosím, posaď se.” Gustav se okamžitě sehnul, aby očistil nádhernou židli s vysokým opěradlem. Pak se chopil Koťátka za ruku a přitáhl ho k sobě.

Byl hoden být nejlépe placeným mužským modelem na světě, vážně se dokázal rychle adaptovat.

Zhou YunSheng byl s jeho výkonem velmi spokojený, ale předstíral, že byl nervózní a obezřetný. „Správně, od teď jsem tvůj pán a ty můj sluha. Když jsem před objektivem, vážně se vžívám do své role a zapomínám na své místo. Takže mi prosím odpusť jakoukoli nezdvořilost.”

„Bez ohledu na to, jak se ke mně budeš chovat, má loajalita a láska k tobě se nikdy nezmění. Když mě budeš potřebovat, okamžitě se objevím po tvém boku a vyřeším veškeré tvé problémy. Navždy tě budu doprovázet... to je mým největším potěšením.”

Všichni si mysleli, že to Acheson hraje. Jenom on věděl, že ta slova se mu už dlouho vzdouvala v nitru a jen čekala na den, až svou lásku bude moct před nebesi a před svým milovaným člověkem odpřísáhnout.

Teď bylo jeho srdce konečně velmi spokojené. V mírné úkloně odstoupil, aby tak vytvořil gesto respektu.

Zhou YunSheng se posadil a překřížil si své dlouhé, štíhlé nohy. Obě ruce měl složené na koleni. Platinové vlasy si sčesal za pomoci hustého gelu, takže to odhalilo jeho vytříbené rysy ve tváři. Bradu měl nepatrně zvednutou, oči přimhouřené a tvářil se velmi arogantně.

V této chvíli byl syn aristokrata, bezchybně hrál svou roli. A za ním stál pohledný a vlídně vyhlížející sluha. V tichosti se na něj díval s bezmocným, ale milujícím pohledem.

Byla to nehybná fotografie, ale zdánlivě to říkalo, že za těmi dvěma bylo spoustu skrytých příběhů. Kvůli nepatrně potemnělému světlu to působilo, že v tom příběhu byla nepopsatelná hořkost a tíže.

„Úžasné! Líbí se mi tento sentimentální pocit!” Fotograf jen stěží pořídil jednu fotku, ale už provolával svou zálibu.

Romeo znovu a vždycky fotil ty nejúžasnější fotky v tom nejkratším možném čase, jak otravné! Dav soutěžících zuřil závistí. Obzvláště Emily, co už si toho chlapce zapsala jako nepřítele číslo jedna, kterého bylo třeba zlikvidovat.

„Teď budeme fotit támhle u jídelního stolu. Ačkoli je fotografie uměním, chci tomu dát vřelý, živý a přirozený pocit. Co si o tom nápadu myslíš?” Zhou YunSheng ke Gustavovi vzhlédl.

„Skvělý nápad, pane. Co má pro tebe tento sluha udělat?” Gustav se uklonil, tak nějak byl na tom závislý. Kdyby mu Koťátko dalo své srdce, byl ochotný být jeho sluhou nadosmrti.

„Nalij mi trochu vína nebo tak něco,” odpověděl Zhou YunSheng nejistě. Byl zvyklý při focení hledat dle pocitů, neměl ponětí, co přesně by měl udělat.

Přešli k obrovskému stolu. Díky všemocným kulisářům tu byly nejenom misky, nože a vidličky, chléb, máslo a zeleninový salát, ale také pár lahví červeného vína a velký džbán mléka. Pokud chtěli soutěžící pořídit pár fotek během jídla, mohli prostě použít toto.

Zhou YunSheng se posadil na židli v čele a pozvedl ke svému sluhovi sklenici na víno.

Gustav mu okamžitě začal nalévat víno, ale najednou ustal.

Zhou YunSheng pozvedl obočí, očima vyjadřoval nesmírnou nespokojenost, jako kdyby se ptal: „Proč otálíš? Ty hloupý sluho.”

Věrný sluha se nepatrně uklonil a usmál se. „Pane, do dospělosti ti chybí čtyři měsíce, takže nemůžeš pít alkohol. Naliju ti sklenici mléka, pomůže ti to vyrůst do výšky.”

Za nesmírně ošklivého pohledu svého pána mu nalil sklenici mléka a předal mu ji.

Když spolu ti dva takhle hráli, fotograf stiskl spoušť. Dva lidé, jeden sehnutý, jeden napřažený vzhůru. Citlivý a domýšlivý, vyspělý a pokorný. Jejich pohledy se střetly a rozprostřely kolem nádhernou atmosféru. Díky bezpříkladné pohlednosti obou mužů a tichému porozumění v jejich chování vyjadřovaly ty fotografie nevysvětlitelnou důvěrnost a podivnou nejasnost.

Když se chlapec napil mléka, muž okamžitě vytáhl kapesník a otřel mu ústa. Chlapec se zamračil a zatvářil se přezíravě, jako by říkal: „Jsi vážně otravný.” Ale poslušně zvedl čelist a v tichosti přijal slepé milování toho muže. Pohled toho muže se prohloubil a ztěžkl, dokonce ani jasná světla nedokázala proniknout silnými pocity, co mu v tichosti doutnaly za zorničkami. I když byli oba muži z profilu, jejich hluboké kontury tváře byly fascinující.

Fotograf pořídil snímek a pak si ho obezřetně přiblížil, aby si prohlédl každý detail. Dokonalé – dokonalé osvětlení, dokonalý styl, dokonalé výrazy a emoce, co promlouvaly z jejich očí, byly ještě dokonalejší. Ta momentka přetékala sentimentálními pocity a živostí. Dost na to, aby to snadno dojalo srdce diváků.

Fotograf neměl v úmyslu prodávat BL, ale musel uznat, že ta nesmírně vytříbená fotka byla pro "zkažené ženy" tak akorát.

Rychle upravil ohnisko fotoaparátu, ale zjistil, že ti dva lidé odešli od stolu a pomalu kráčeli k šatně.

„Pane, máš nakřivo kravatu.” Gustav se sehnul, aby náctiletému pomohl upravit šátek, prsty se krátce zdržel na jeho malinkém ohryzku.

Ohryzek byl jedním ze smrtelných míst muže. Kdyby Zhou YunSheng nemusel kvůli focení, nikdy by nezvedl hlavu, aby odhalil svou slabinu. Obzvláště ne před tímto člověkem, co mu ho naschvál nebo bezděky osahával. Ale po pár sekundách ztratil trpělivost. Setřásl ze sebe ruku toho muže, popadl ho za kravatu a stáhl ho dolů. Jeho mořsky modré oči poprvé ztratily svou obvyklou čistotu a objevil se v nich nebezpečný lesk. Beze slov toho muže varoval, aby mu nesahal na krk, to bylo mimo.

Gustavovo překvapení trvalo jen chvilku a pak ho nahradilo drtivé vzrušení. Zdálo se, že Koťátko nebylo jenom rozkošné, ale také mělo ostré drápky. A kdokoli vyprovokoval jeho hněv, čelil jeho divoké odplatě. To byla vážně vzrušující povaha!

Jak mohlo na světě existovat tak jedinečné, protikladné a nádherné stvoření? Byl pro něj jako stvořený!

Gustav se hluboce usmál, udržoval tu rozpačitou pózu, kdy ho náctiletý stahoval za kravatu. Natáhl paže a uvěznil chlapce v rohu. Dával najevo, že byl stále v mocnějším postavení, i když ho takto uchopil za hrdlo.

V chlapci nebylo ani trochu strachu, hrdě zvedl čelist a přimhouřil oči. Toto příhodně zkrátilo vzdálenost mezi těmi dvěma, stačilo se jen nadechnout a cítili vůni toho druhého.

Gustav se rukama opřel o stěnu, žíly mu tepaly. Zoufale zápolil, aby ovládl svou touhu vzít Koťátko do náručí a milovat ho. Kvůli tomu napjal tělo až na limit, vypadal jako vysoká socha. Náctiletý byl ve slabším psotavení, ale kvůli jeho vzpurným jasným očím byl jedinou skvrnou barvy v tom těsném a pochmurném prostoru.

Takový druh intenzivní emoční srážky, taková extrémní deprese byla předehrou k záchvatu šílenství. Tento šlechtic a jeho skromný sluha, věrnost a zrada, zvrácený zvrat v jejich rolích, vytvářelo to jedinečnou fotku.

„Úžasné! Nádhera! 30 snímků a ani jeden nepřišel nazmar! Váš výkon byl fantastický!” zakřičel fotograf vzrušeně. Tohle byla jasně jejich první spolupráce, ale kvůli takovému přirozenému porozumění a harmonii to byl pocit, jako kdyby se znali stovky let. Když stáli bok po boku, všechno kolem se stalo jejich pozlátkem a temný podtón, co mezi nimi plynul, je izoloval v prostoru, který nikdo jiný nedokázal narušit.

Pokud se jednoho dne dají dohromady, fotografa by to ani v nejmenším nepřekvapilo.

Zhou YunSheng toho muže rychle odstrčil, červenal se a omlouval: „Omlouvám se za svoje chování, pane Achesone, nejsem zvyklý, aby se mě někdo dotýkal na krku.”

„To nic, byl jsem příliš smělý. Ale... nikdy se tě nikdo nedotkl?” Gustava to zastihlo nepřipraveného a s nadějí se na to zeptal.

„Ne, omlouvám se.” Zhou YunSheng nelhal. Romeo byl vskutku malý panic.

Gustavovy hnědé oči se rozzářily radostí, pohladil Koťátko po vlasech a vřele řekl: „Na tom nesejde, byla to moje chyba. Neměl jsem se tě bez svolení dotknout na citlivém místě. To já bych se měl omlouvat.”

Ti dva lidé se na sebe usmáli, konečně se zbavili té rozpačité atmosféry. V této chvíli k nim přišla Emily oděná v dlouhých, krajkových šatech. Usmála se a řekla: „Omlouvám se, že vás ruším při hovoru, ale pane Achesone, je čas na moje focení.”

Její šaty byly čistě černé a průsvitné. Když ji ozářil paprsek slunečního světla, snadno odhalil její sexy spodní prádlo pod tím. Její krok byl mocný, kvůli čemuž se její objemné poprsí neustále třáslo. Dokonce i napůl oděná vypadala tak nějak víc odhalená, než když na sobě měla bikini.

Všichni muži ve studiu na ni zírali nenápadným nebo i výmluvným vilným pohledem. Až na Gustava, který nebyl ani v nejmenším nervózní, dokonce byl tak nějak lhostejný.

„Ano, hned tam budu.” Zdvořile a odtažitě se usmál, ale když se loučil s chlapcem, pohled měl něžný a milující. Kvůli tomu se Emily dusila žárlivostí. Měla své pochyby o jejich sexuální orientaci, ale nakázala si o tom nepřemýšlet. Jak by takový mužný sexy muž jako pan Acheson mohl být gay?!

Emily pro svého partnera vybrala luxusní oblek s čistě černým hedvábným límcem a čistě černou košilí, bez kravaty. Poté, co pan Acheson vyšel z převlékárny, chvíli se na něj obdivně dívala. Pak se natáhla, aby mu rozepnula prvních pár knoflíčků na košili.

Gustav okamžitě odstoupil a sám si knoflíčky rozepnul. Co to kruci ta ženská dělala? Stačil mu jediný pohled a věděl, na co myslela, ale pokud si dobře vzpomínal, stále byla Haydenovou přítelkyní, ne?

Tvářil se stále něžně a skromně, ale oči teď měl ještě odtažitější a lhostejnější. Když se člověk obezřetně podíval, dokonce v nich bylo trochu netrpělivosti a pohrdání. Emily vyrůstala na ulici, naučila se, jak vycítit náladu. Rychle se mu omluvila a pak se vyhýbala dalšímu důvěrnému dotyku.

Byla si vědoma, že se Acheson choval jinak k ní a jinak k Romeovi. Kvůli tomu byla nervózní, a tak se snažila během focení Achesona svést pomocí své svůdnosti a tím, že se „omylem” otřela o jeho tělo, aby v něm vybudila chtíč.

Ovšem zklamalo ji, že Acheson byl vůči tomu nejenom lhostejný, ale po focení jí věnoval ostrý, chladný pohled, až jí naskočila husí kůže. Už ten pohled nechtěla zakusit podruhé.

Možná byla příliš explicitní, a tak bylo panu Achesonovi trapně. Přece jenom bylo kolem tolik kamer, nemohl dát najevo žádnou předpojatost. Jak ji mohl nemít rád? Byla mnohem krásnější než Bonnie.

Měla vytrvalost hlavní hrdinky, a tak své ztracené sebevědomí rychle nabyla zpět a připravila se k dvojnásobnému úsilí.

----------------------------------------

~ Hlavou se mi při jejich focení míhaly různé snímky, kterých je na internetu spousta - arogantní mladý pán a věrný sluha, jaká klasika! Kdyby Gustav mohl, hned by ho tak požádal o ruku a rovnou přeskočil ke svatební noci. =_= Ovšem na tu porno hvězdičku fakt nemám trpělivost. Její sebevědomí bych fakt chtěla mít! ~

~ Přiznám se, že mě poslední dobou šoubyznys moc nebere, takže už se moooc těším na další svět. Bohužel to ještě nějakou dobu potrvá. I když konec Emily si tedy vychutnám se škodolibou radostí. ~

<Předchozí>...<Hlavní stránka>...<Následující>