Kapitola 8 – Malá Anička
Když Tang Feng viděl, že je ta dívka sama, přišel a poklekl před ní. Díval se jí z očí do očí a tichým hlasem řekl: „Ahoj, já jsem Tang Feng. Co tady děláš sama?”
Malá dívka na něj zírala s uslzenou tváří. Z dálky se její oči jevily jako černé, ale jak před ní Tang Feng klečel, viděl, že měla vlastně hnědé oči. Své velké oči měla plné slz. Zamrkala na Tang Fenga, ty slzy v jejích očích přetekly a řinuly se jí po tvářích. „Táta je pryč. Anička se tátovi ztratila.” Její dětsky vysoký hlásek byl stejně jako její vzezření roztomilý.