LIH - kapitola 45

Kapitola 45 – Rodina z Miniaturní zahrádky

Úspěšně jsem zakončil schůzku ohledně serializace a doručil jsem zeleninu babičce domů, jak jsem plánoval.

I když babičce bylo téměř sedmdesát sedm, stále měla spoustu energie.

Podařilo se mi ukončit tu zdlouhavou palbu otázek a komentářů a odsprintoval jsem ke svému potlučenému autu s hromadou suvenýrů.

Mým cílem byla samozřejmě malá miniaturní zahrádka. Místo, kde na mě čekala moje rodina. Mojí GPS byl „hlas Boha”. Připojil jsem si ke smartphonu sluchátka a takhle jsem ho poslouchal.

LIH - kapitola 44

Kapitola 44 – Třetí osoba

Zelenina, co jsme sklidili z pole, byla naskládaná v kartónové krabici. Ačkoli to bylo jenom pár kousků a neměli jsme moc druhů, mělo by to stačit na to, abych dokázal, že se mi tu „vedlo” dobře.

„Už jsem to řekl mnohokrát, ale můžeš si vzít jenom jednu krabici, dobře?” zdůraznil Bůh.

„Jo, já vím.” Mezery v krabici jsem vyplnil stočeným novinovým papírem, zatímco jsem odpověděl na zprávu od Boha. Zavřel jsem víko a položil jsem tuto „doručovací krabici” k předním dveřím. Když se miniaturní zahrádka dostala do levelu 4, zvýšil se počet funkcí této krabice. Teď bylo možné doručit něco na určený cíl „venku”.

LIH - kapitola 43

Kapitola 43 – Jsem tu @

Spal jsem, zachumlaný do přikrývky nejvyšší kvality.

Pak jsem se vzbudil, byť jen na pár okamžiků. Myšlenky vířící a mlhavé, jak se mě znovu zmocnil spánek.

Znovu jsem se stočil v dobré náladě. Postel lemovalo mnoho mých oblíbených kamínků a byla vystlaná načechranými peříčky. Byl by šťastný, kdybych ho udržel takto v čistotě.

LIH - kapitola 42

Kapitola 42 – Boží ovoce

Vážně to byl jen sen?

Od chvíle, co jsem se v bezpečí vrátil domů, jsem zastával tento názor.

Bylo to dítě, co vypadalo úplně jako Sig, výplodem mé fantazie nebo vize budoucnosti?

Zeptal jsem se na to Boha, ale řekl mi, že v této fázi nemohl nic potvrdit. Ale zaznamenal náznak mého zmizení z miniaturní zahrádky. A pokud to byla pravda, pak bylo vysoce pravděpodobné, že to nebyl sen. Ale spíš „pravděpodobná” budoucnost.

LIH - kapitola 41

Kapitola 41 – Most

„Poté, co ses zhroutil... jsem se necítil naživu, až dokud ses neprobral.” V Sigových fialových očích se zračila melancholie.

Z místa, kde jsme byli, jsem viděl, kde jsem se včera najednou zhroutil. Bylo to nedaleko vodního kanálu, co vedl vodu na pole. Samozřejmě že se kvůli tomu strachoval. Dokonce i já jsem byl velmi nervózní.

Bože, nikdo mi neřekl, že když tady zůstanu, „zemřu mladý”. Pokud má můj život časové omezení, neměl bys mi to hned na začátku říct?

LIH - kapitola 40

Kapitola 40 – Přání

Ulevilo se mi, že jsem se dokázal vrátit. Tiskl jsem se k Sigovi a koutky očí jsem měl vlhké slzami. I když jsem byl muž, udělal jsem něco tak ostudného.

Evidentně jsem od samého začátku nespadl do „hraniční řeky”. Sig mi řekl, že se dneska ráno probudil jako obvykle, podíval se na mou spící tvář a odešel z místnosti. Když skončil se štípáním dřeva a vrátil se, aby mě zkontroloval, postel byla prázdná. Následoval své instinkty, a tak mě šel hledat, a našel mě zhrouceného pod Božím stromem.

LIH - kapitola 39

Kapitola 39 – Zvíře a mladý chlapec (3)

Jakmile Ray přestal brečet, vzal jsem ho za ruku a odvedl ho zpět na pole. Celou cestu zpět se ke mně tiskla veverka. Přemýšlel jsem, co se stalo, ovšem Ray pokrčil rameny. To gesto působilo skoro jako od vyspělého dospělého.

„Prostě jenom žárlí.”

Jakmile jsem ta slova zaslechl, vybuchl jsem smíchy. Malá veverka, co svou lásku chránila jako válečník, co? Veverka mi skočila na paži a já ji prsty pohladil po hřbetě.

LIH - kapitola 38

Kapitola 38 – Zvíře a mladý chlapec (2)

Když jsme vydrhli hrnec, mladý chlapec mi nalil šálek černého čaje. Zdálo se, že se ke mně choval jako k návštěvě.

Seděli jsme u stolu v obýváku naproti sobě.

„Omlouvám se. I když jsi přišel na návštěvu, můj otec je zrovna pryč.”

„... Pryč?”

LIH - kapitola 37

Kapitola 37 – Zvíře a mladý chlapec (1)

S dětmi to bylo to samé.

Řekl jsi, že jsi mu chtěl splnit sen, ale ve skutečnosti—

Jsi chtěl jen toho třetího člověka. Není to tak? Matko...

„――!?”

LIH - kapitola 36

Kapitola 36 – Vodní kolo (Den 23)

Poté, co miniaturní zahrádka vylevelovala, objevilo se v rohu lánu půdu rýžové políčko.

To pravděpodobně znamenalo, že jsme teď mohli pěstovat rýži, že? Vlastně jsem kdysi dávno pomáhal své babičce sázet a sklízet rýži, co si pěstovala na políčku.

Ale než jsem to mohl uskutečnit, musel jsem nejdřív vyřešit svůj problém s vodou.

Navzdory tomu, že rýžové políčko zavlažoval dřevěný kanál, stále tu chyběla ta kritická část, totiž proud vody. Okamžitě jsem pochopil proč. K rýžovému políčku musel vést spád a kanál byl teď výš než řeka.

LIH - kapitola 35

Kapitola 35 – Horký pramen (Den 20)

Byli jsme kousek od pramene, na místě, kde se dala nabírat voda. Na kamenech bez pohybu leželi krabi velikosti mé pěsti.

„Hele, Minoru. To jsou mláďata Velkého krále bažinných krabů. Pořád jsou malí.”

Velikostí se nemohli rovnat s tím krabem, co jsme snědli posledně, ale podle Siga to byl stejný druh. Měli jeden význačný rys: tři linky na hřbetě.

LIH - kapitola 34

Kapitola 34 – Něžná péče (Den 17)

Mezerou mezi závěsy prosvítalo světlo.

Bylo ráno. Tohle se stalo pokaždé, ale naprosto jsem zaspal. To samozřejmě znamenalo, že když jsem se probudil, Sig už vedle mě nebyl.

S obezřetností jsem se pokusil pohnout tělem a zjistil jsem, že jsem měl ztuhlá ramena a celkem slabý pas. To bylo pravděpodobně proto, že jsem byl předešlou noc až příliš nervózní, co? Ačkoli jsem se na to připravoval, zadnice mě vůbec nebolela.

LIH - kapitola 33

Kapitola 33 – Večerka @

„Aaaaa!! Přestaň s tím, tohle mě děsí!” Snažil jsem se tu věc setřít, rukama jsem se ometal od nohou k pozadí, ale proklouzlo mi to mezi prsty. Ačkoli to vypadalo jako nějaký průhledný gel, rozhodně se to pohybovalo.

Napůl šílený jsem s tím gelem zápasil. Ale kdykoli se mi ho podařilo uchopit, po kouskách mi proklouzl mezi prsty a skápl zpět na mě. A nakonec se vrátil do původní podoby.

Můj vzdor byl k ničemu. Ta senzace, jak mi něco chladného pronikalo zadnicí, byla jasná jako den.

LIH - kapitola 32

Kapitola 32 – Bronzový recept (Den 16)

Nastalo ráno šestnáctého dne.

Po včerejším sněhu nebylo venku ani stopy. Pole a zahrada se vrátily do původního stavu.

V tichosti jsem poklekl u našeho rezidenčního zahradního kamene. „Iwao.”

Vyklíčila ve mně starost, jestli dokáže zvládnout chlad. A když sněžilo, vlastně došlo k malé nehodě.

Tehdy jsem pobíhal sem a tam mezi domem a stodolou, jak jsem se připravoval na porod telete. Všiml jsem si, že se Iwao nehýbal a že byl zapadaný sněhem. A bál jsem se. Přišel jsem k němu, abych ho zkontroloval.

LIH - kapitola 31

Kapitola 31 – Pod božím stromem (2) (Den 15)

Než jsme začali odhazovat sníh, zatočili jsme si s Kachou jako obvykle.

Vypadla rudá koule. Než jsme vůbec mohli zkontrolovat, co za slova se vznášelo na povrchu, strčila do mě neviditelná síla, takže se mi z hrdla vydral výkřik.

Sig mě chytil a držel mě, zatímco z koule přečetl slova „nechci se od tebe odloučit”.

S tím budeme dnešní aktivity provádět bez „odloučení”.

Kdykoli se jeden z nás pokusil vzdálit na více než jeden metr, neznámá síla nás znovu přinutila jít k sobě. Bylo to, jako kdybychom byli propojení neviditelnou gumou.

Toto nebyl dar, ale spíš kletba od Boha.

LIH - kapitola 30

Kapitola 30 – Sníh a tele (Den 14)

„...Uu, bolí mě hlava...”

Zatímco jsem krmil slípky, svíral jsem si spánek. Tohle byla kocovina? Včera večer jsem si dal jenom sklenici vína, tak proč mě tak moc bolela hlava? Jak divné. Ale když jsem teď o tom přemýšlel, dneska ráno byla ta láhev vína prázdná. Neříkejte mi, že jsem...

Nevzpomínal jsem si, že bych to vypil.

Vybavoval jsem si jen na to, že jsem byl unavený, a že jsem rovnou usnul, zatímco se Sig koupal. To já jsem mu nabídl, že se spolu „napijeme vína”, tak proč jsem takhle usnul?!

LIH - kapitola 29

Kapitola 29 – Víno (2)

Moje matka se nezajímala o obdělávání pole nebo zahrady, a přesto každý rok chodila babičce pomáhat sklízet švestky. Z těch velkých švestek se pak vyrobil ume-likér a šťáva. Šťáva mi chutnala, když se naředila se sodovkou.

Správně, pojďme zasadit švestky.

Musel jsem eliminovat vysoko kalorickou hlínu na poli, aby se Rosé udělalo dobře. A k tomu jsem potřeboval zasadit plodiny, co budou růst o něco déle. Nejvhodnější možností byly ovocné stromy.

LIH - kapitola 28

Kapitola 28 – Hůl na památku

Rozhodli jsme se během dne sklidit tu obrovskou zeleninu.

No, spíš než abychom je sklízeli, jsme je odklízeli. Salát a zelí bylo příliš tvrdé na to, aby se dalo jíst. A i jahody byly k ničemu. Rozhodl jsem se nechat trochu zelí a jahod a zbytek hodit do jámy, co jsem vykopal.

Když jsem zkontroloval oznámení, zjistil jsem, že jsem vydělal méně než polovinu normálního množství PT. Jak se dalo čekat, tato sklizeň byla neúspěch.

„Minoru, kde jsi? Nechoď moc daleko,” zavolal Sig. Podle hlasu byl ode mě trochu dál.

LIH - kapitola 27

Kapitola 27 – Rozšíření (Den 13)

Nemohl jsem spát.

Už to byly dvě hodiny, co jsem šel do postele? Poslední dva dny jsem strávil takhle, naprosto se mi nedostávalo spánku.

Jak jsem podřimoval, hlavou se mi ozývala stejná vzpomínka.

„Muži mohou mít také děti.”

Nechápal jsem to.

LIH - kapitola 26

Kapitola 26 – Lízání ran

Slyšel jsem neustálý proud vody.

Sig každé ráno ze studny načerpal značné množství vody. Bylo jí tolik, že naplnila obrovskou vanu, dala se použít na sprchy a dokonce zapnout pračku. Naše nově koupená „pračka” byla taková, co recyklovala vodu z vany, ale i tak. Nikdy jsme netrpěli nedostatkem vody.

Pokud jsem otočil kohoutkem, dostal jsem čistou vodu, jako kdyby to bylo něco, co bych měl mít bez omezení.

Také jsem si mohl každý večer dát dlouhou horkou lázeň. Takové štěstí.

Všechno to bylo díky Sigovi.