středa 30. listopadu 2016

TS - kapitola 1-4


Kapitola 1 - Znovuzrození


Mezinárodní hvězda Fiennes Tang, 37 let, zemřel na srdeční příhodu.





Pokud už byl mrtev, tak co bylo tohle za situaci?

pondělí 28. listopadu 2016

DS - kapitola 22 (konec)



Kapitola 22


Továrny a hutě ve městě Kopa na bezchybnou modrou oblohu chrlily kouř.

Jak jsem stoupal do kopce, slunce mi pražilo do zad. Po týhle cestě jsem šel už tisíckrát, ale teď to byl jinej pocit. Měl jsem pocit, jako kdybych byl cizinec. Moje nohy si tu cestu pamatovaly, ale bylo to, jako kdyby to všechno moje oči viděly poprvý.

Na boty se mi lepila rudá hlína. Bylo víc horko, než jsem si pamatoval. Košile se mi potem lepila na záda, jak mi pot tekl po páteři.

DS - kapitola 21



Kapitola 21


Zaječel jsem.

Byl jsem v místnosti s problikávajícíma světlama, s pouty a s Kai-Renem, co stál přímo přede mnou. Neměl na sobě svoji masku. Jak na mě zíral, přimhouřil svoje žlutý oči.

Vzpíral jsem se, i když jsem věděl, že to je zbytečný. Ruce jsem měl připoutaný nad hlavou. Kolem kotníků jsem měl řemínky, co mi je držely od sebe.

„Ne!” prosil jsem a svíjel se. „Řekl, že to neuděláš! Řekl, že to neuděláš!”

Kai-Ren zasyčel. „Ty to nechápeš, Bray-dee. Ty neposloucháš.”

„Budu poslouchat. Budu poslouchat!” Ale věděl jsem, že to ve skutečnosti nemyslel.

pátek 25. listopadu 2016

DS - kapitola 20



Kapitola 20


Otevřel jsem oči do slunečního světla. „Kde to jsme?”

Cam se na mě usmál. „Nemám ponětí. Ale je to v pohodě.”

Kurva. Já to tu znal. Seděli jsme na plácku červený hlíny posetý trsy zakrslý trávy. Zhruba padesát metrů od nás vřeštěli kakaduové v aleji stromů na břehu řeky. Podél břehu na východ a kolem zákrutu a uvidíte tovární komíny. Uvidíte kouř, co z nich stoupá, a uslyšíte mlácení kovu o kov, jak se rozléhalo městem a drnčelo zdmi buňkových chatrčí.

úterý 22. listopadu 2016

DS - kapitola 19

~ Tahle kapitola je drsná, a tím myslím nechutně drsná... Chudinka Brady! ~

Kapitola 19


Světla na ošetřovně byly ztlumený, ale bylo to jedno z mála míst na Defenderu 3, kde neblikaly rudě. Na ošetřovně to prostě nejde. Doktoři jsou pod dost velkým stresem, aby to nepodělali. Nepotřebovali rudý impulzy a alarm, když byli po lokty v něčích střevech.

Doktor mě namanévroval na lehátko.

„Kurva.” Roztřeseně jsem se nadechl a sledoval jsem, jak Doktor obezřetně odpáčil moje prsty z jeho ramene. „Byl v mý hlavě, Doktore, v mý posraný hlavě.”

Doktor mě svojí velkou, hranatou rukou podrbal po hlavě. „Rushton?”

neděle 20. listopadu 2016

DS - kapitola 18



Kapitola 18


Když Kai-Ren přišel, stalo se to rychle.

Myslel jsem si, že máme pořád čas. Mýlil jsem se.

Nebyl to sen a to na tom bylo to nejhorší.

Byli jsme ve sprše, dotýkali se, ochutnávali se, oba dva jsme byli tam a v tom okamžiku. Jenom my, jenom ten pocit padající vody na naší kůži, jenom zvuk našeho dýchání, naše steny, ty tichý, naléhavý zvuky, co jsme vydávali. Jenom my, jako kdyby se nám nějak podařilo nechat všechnu tu zkurvenou batožinu ve vedlejší místnosti.

DS - Kapitola 17

~ Tohle varování si nemůžu odpustit. Tahle kapitola je drsná. Dojde na TO, takže pokud je tu stále ještě nějaký otrlý ne-yaoista, tak by měl tuhle kapitolu přeskočit. ~


Kapitola 17


Moje první procházka UV komorou po týdnech.

Svoji uniformu jsem nechal na hromadě u dveří a nasadil si brýle. Jak jsem se rozhlížel kolem, mrkal jsem za zakouřenými skly. Ježíši, dokonce i důstojnická UV komora byla pěknější než naše. Naše smrděla po potu a rzi a čpavku. Tahle vůbec nesmrděla. A taky žádná zářivka nebyla rozbitá, takže vás nebolela hlava z problikávajícího světla.

Mžoural jsem na časovač na stěně. Patnáct minut už kleslo na dvanáct, zatímco jsem zažíval, jak velká tahle komora je. Možná že s tím pocitem otevřenýho prostoru mělo co dělat i to, že jsem po nakreslených čárách nechodil s dvaceti dalšíma chlapama jenom ve spoďárech. Byli jsme tu jenom Cam a já. Drželi jsme si odstup. Smysl pobytu v UV komoře bylo odhalit světlu co nejvíc kůže.

Pomalu jsem se otáčel dokola s rukama rozpaženýma, hltal jsem slunce a teplo.

úterý 15. listopadu 2016

DS - Kapitola 16



Kapitola 16


Cam a já jsme spolu nemluvili. Teda ne nahlas. A já jsem se ze všech sil snažil ignorovat ten soucit, co z něj vycházel ve vlnách a hrozil, že mě utopí. Trápil jsem se a on mi chtěl pomoct. No, do prdele s ním. Nepotřeboval jsem jeho soucit.

Skoro celej následující den jsem ležel v posteli, stočenej na boku, aby se ke mně nemohl dostat příliš blízko. Už tak bylo špatný, jak měl ruku položenou na mým rameni, aby si reguloval tep, protože se mi jeho dotyk až příliš líbil. Chtěl jsem to a potřeboval jsem to, ale ne se všema těma hovadinama, co byly do toho balíčku zahrnutý. Pokud mě chtěl vykouřit, bylo by to v pohodě. Pokud si chtěl zašukat, bylo by to v pohodě. Ale on chtěl pomoct.

DS - kapitola 15



Kapitola 15


Nemůžete schovat tajemství před chlápkem, co vám čte myšlenky.

Ale můžete to zkusit.

„Jsi v pohodě, Brady?” Cam prstem kreslil neviditelný vzorek na poškrábaným povrchu stolu.

Sledoval jsem jeho ruku a přemýšlel, jestli se chtěl natáhnout a dotknout se mě, ale vzpomněl si, že jsme na veřejnosti.

„Vyděsils mě, LT,” řekl jsem mu a cpal si do pusy hrachovou kaši.

pátek 11. listopadu 2016

DS - kapitola 14



Kapitola 14


Na určitý úrovni jsem byl asi šťastnej nebo nejblíž štěstí, jak jsem ve vesmíru byl. Bylo to divný. Nevydrží to – Kai-Ren přicházel – ale byla skoro úleva to vědět. Tím pádem nemusím čekat, až na to dojde, protože jsem věděl, že to teď bude každým dnem. Cam a já jsme neměli budoucnost, nikdo neměl budoucnost, ale měli jsme teď. Nemusel jsem zadržovat dech. Mohl jsem zbytek svýho života strávit pojídáním důstojnických přídělů, ležením na skutečný posteli a čekáním, až skončí svět.

Cam a já jsme leželi tvářema k sobě. Natáhl se a dotkl se mě na tváři. „Dlouho jsem byl vyděšenej a pak jsem byl osamělej.”

DS - kapitola 13



Kapitola 13


Světla měly naběhnout v 0600 jako každý jiný ráno, ale dneska ne. Myslel jsem si, že jsem nespal, ale asi jsem musel, protože když světla v 0415 zazářily, chvíli mýmu mozku trvalo, než se vzpamatoval. Na vteřinu jsem nevěděl, kde to jsem nebo co se děje, a byla to ta nejdelší vteřina na světě. A pak jsem měl tvář přímo v tý svý. A byla mírně pobavená a mírně znechucená, a já jsem ji matně rozeznal z mýho nájezdu na chodbě dřív tu noc.

„Zkulturni se, rekrute.”

neděle 6. listopadu 2016

DS - kapitola 12


~ Chris na scénu! ~

Kapitola 12


Měl jsem být na dobrým místě, když jsem usnul v Camově náručí a s hlavou pod jeho bradou. Byl teplý a cítil jsem se tak bezpečně. Nemělo se mi stýskat po domově, když mě Cam držel, ale stejně mi to prosáklo do snu, když byla moje obrana dole.

Ale možná jsem to věděl. Možná jsem cítil, že už je konec.

Tý noci se mi zdálo o Kopě. Ležel jsem ve svý posteli a zíral jsem z okna na hvězdy.

DS - kapitola 11



Kapitola 11


Bylo uprostřed noci a já se nudil. Cam usnul při sledování Sráčů – další čtyři od večerky; na stanici teď začne být těsno – a já jsem ho zakryl dekou a chvíli ho sledoval. Nezajímal jsem se o provoz na stanici. Nebyl jsem pilot. Nezajímalo mě je sledovat, jak pomalu manévrují na Vnějším Okruhu, dokud se nedostali do přistávacího zámku. Nedokázal jsem říct rozdíl mezi dobrým dokováním a špatným dokováním, i když se mi to Cam snažil vysvětlit. Byl tam jeden Sráč, co byl tak mimo lajnu, že to pilot vzal na novej doběh, ale všechno ostatní mi přišlo stejný.

středa 2. listopadu 2016

DS - kapitola 10



Kapitola 10


Doktor věděl o všech mých tajemstvích. Dokonce věděl i o tý události ve sprchách s Wadem, protože jsem na přednášky přišel pozdě a on mě potom rozcupoval na kousíčky. „Čekal jsem od tebe víc, Garrette,” zavrčel, „riskoval jsem vlastní krk, abych tě hodil do lékařskýho proudu, abys nemusel každou zkurvenou hodinu zbytku svýho přirozenýho života běhat kolečka, a ty se mi odvděčíš tím, že přijdeš pozdě? Kdo si kruci myslíš, že jsi?” 

DS - kapitola 9



Kapitola 9


Měl jsem pocit, jako že sním, když mě Cam vedl ke sprše. Měl jsem pocit, jako by moje mysl byla deset kroků za mým tělem. Myslel jsem si, že mě za chvíli dostihne a vyjádří námitku, ale nic.

Dělal jsem to, protože jsem si myslel, že už jsme mrtví.

Dělal jsem to, protože pokud bychom to neudělali, zase nás brzy rozdělí, až Kai-Ren naše spojení rozbije.

Ať mezi námi bylo cokoli, chtěl jsem tolik, kolik jsem jen dokázal popadnout.