Kapitola 18
Když Kai-Ren přišel, stalo se to rychle.
Myslel jsem si, že máme pořád čas. Mýlil jsem se.
Nebyl to sen a to na tom bylo to nejhorší.
Byli jsme ve sprše, dotýkali se, ochutnávali se, oba dva jsme byli tam a v tom okamžiku. Jenom my, jenom ten pocit padající vody na naší kůži, jenom zvuk našeho dýchání, naše steny, ty tichý, naléhavý zvuky, co jsme vydávali. Jenom my, jako kdyby se nám nějak podařilo nechat všechnu tu zkurvenou batožinu ve vedlejší místnosti.