CV - kapitola 7

Kapitola 7

Po výprasku od fešáka – mé drobné srdéčko pošlapané na podlaze výslechové místnosti – jsem své vyčerpané tělo odtáhl na univerzitu Mahidol a setkal jsem se s klientkou, co chtěla nafotit svou cvičnou maturitu. A přesto jsem se setkal s nemilosrdným sluncem a deštěm. Na konci práce jsem už byl jen stěží naživu a byl jsem na prahu zhroucení na krajnici silnice Puthamonthol. Ale ta poslední věc, co kotvila mé vědomí v těle, byl P'Punův slib, dnešní večeře zdarma. Doplnilo mi to dost energie, abych z kampusu dojel do Rajadamnernu.

PK - kapitola 3

Kapitola 3

Paní Meiju stála u okna a čekala. Někdy, když napadl zimní sníh nebo náměstí zakryla jemná mlha, mohla předstírat, že se nekouká na identické domy naproti, ale místo toho je pořád doma se svými rodiči a sourozenci s výhledem na otevřená rýžová pole a hory za nimi.

Už to bylo tak dávno, co byla za zdmi venku, že se z toho cítila stará. Meiju si povzdechla a pak se v tichosti zahihňala. Byla stará; alespoň starší než ostatní konkubíny. A byla za to vděčná. Ze své rodiny žila už jenom ona, neboť byla tady, když hordy zabraly její vesnici, vyhladily ji a zabily celou její rodinu a přátele. To byla strašlivá doba rebelií, ale její pán Qiang Hüi Wei vnesl do oblasti stabilitu a mír ve jménu Syna Nebes, čínského císaře.

CV - kapitola 6

Kapitola 6

„Přijmi zodpovědnost za to, co jsi provedl mému BMW. Nebo jinak... I will kill you.”

Ta slova jsem měl pořád na mysli. Nedokázal jsem je ze sebe setřást, a tak jsem spěšně vylezl z postele navzdory ostré bolesti, co jsem cítil při každém kroku. Ale můj život v ohrožení byl mnohem naléhavější záležitost než bolavé boky. Podíval jsem se na hodiny, pokud budu dál zdržovat, přijdu pozdě. Po pravdě řečeno jsem neměl ponětí, proč jsem se Alexeje tak bál. A přesto když jsem pomyslel na jeho hrozivé oči, jeho tetování po celých zádech, byl jsem nervózní. A to ani nemluvím o tom, jak napůl vážně a napůl žertem řekl, že je vlastně mafián.