Kapitola 34 – Něžná péče (Den 17)
Mezerou mezi závěsy prosvítalo světlo.
Bylo ráno. Tohle se stalo pokaždé, ale naprosto jsem zaspal. To samozřejmě znamenalo, že když jsem se probudil, Sig už vedle mě nebyl.
S obezřetností jsem se pokusil pohnout tělem a zjistil jsem, že jsem měl ztuhlá ramena a celkem slabý pas. To bylo pravděpodobně proto, že jsem byl předešlou noc až příliš nervózní, co? Ačkoli jsem se na to připravoval, zadnice mě vůbec nebolela.