Růže a Liška (3)

„Hele, šéfe.”

Reynard ho ignoroval.

„Šéfe, na hradě se něco děje.”

Hodil do sebe další lok rumu, než se uráčil podívat na Waltera, co i když více méně vypadal jako prašivá zaběhlá kočka, mohl být stejně dobře dalším učencem v paláci, když se mu zachtělo. „Vypadám, jako že mě to zajímá?”

„Ale šéfe—”

Růže a Liška (2)

„Pane Fayi.” Briar zpomalil a zastavil se, když zahlédl královského rádce, co byl vysoký a rovný a tmavý. „Celkem pozdě na to, abys byl venku, ne?”

Fay se pobaveně usmál. „Poslední dny moc dobře nespím. Ze svého dostaveníčka se vracíte celkem pozdě, že, princi?”

„Dostaveníčka?” zopakoval Briar.

Rádce se uchechtl. „No tak, princi. Z večírků vždycky odcházíte dřív a na celé hodiny mizíte z hradu. Většinu dní tady chodíte jako ve snách a nálady se vám mění od příjemné po podrážděnou během chvilky. Je očividné, že jste celkem posedlý.” Shovívavě se usmál. „Určitě jste si nemyslel, že někoho oklamete?”

Růže a Liška (1)

„Tohle je urážka!” Šlechtic v jasně zeleném společenském kabátci zatřásl pěstí ve vzduchu.

Muž s velkým černým knírem živě přikývl na souhlas. „Souhlasím! Tohle prostě nemůže dál pokračovat.”

Král na trůně pomalu, zamyšleně přikývl. „Liškovo týrání už nás dávno znavilo.”

„Ale veličenstvo, už jsme se ho tucetkrát— stokrát pokoušeli lapit! Nikdy jsme ho ani nezahlédli.”

Levoručka 3/3

Katan už dávno přiznal, že byl Levoručkou celkem očarován. Hořel touhou mít skutečné jméno, co by tomu muži mohl přisoudit, ale na druhou stranu jeho schopnosti a jeho přezdívka bylo víc, než mohla pouhá slova popsat.

Čtvrtý den byl skoro u konce; zbývaly jenom dva souboje.

Srdce mu zrychlilo navzdory jeho úsilí zůstat v klidu, nestranný, jak sledoval ring.

Sabre zaujal místo v pravém rohu, mračil se na všechny a nikoho, jak měl obvykle ve zvyku. Na rozdíl od jeho bratra Epeeho, co byl pěkný a okouzlující, Sabre byl každým coulem synem svého otce; přísný, náladový a se sklonem k popudlivosti, když se svět ukázal být prostě příliš protivným.

Přesunul pozornost k Levoručkovi, co měl opravdu skvělou postavu.

Levoručka 2/3

„Vypadáš nespokojeně, Výsosti.”

Katan se odvrátil od balkonu, aby se podíval na mluvčího. Lance byl hradní mistr šermíř; bylo jeho povinností trénovat královskou rodinu a pár vybraných jiných. Dělilo je deset let, ale už dávno pokročili od mistra a studenta k přátelům. „Samozřejmě že jsem nespokojený. Copak nejsem vždycky, když mnou můj zatracený otec manipuluje?”

Lance se uchechtl. „Pojď, Katane. Víš, že si ten turnaj užiješ.”

Levoručka 1/3

Levoručka

~ Tohle berte jako takový oddechový oneshot skládající se ze tří částí. První část zde a další brzy přibudou. Více info v mém komentáři pod kapitolou ^_^ ~

Po čele mu stékal pot a Dagger si ho podrážděně setřel rukávem, co už byl vlhký a špinavý. Věnoval meči, na kterém pracoval, další pohled a pak se vrátil k bušení.

Za další hodinu tvrdé práce odložil čepel stranou a pak se postaral o své nástroje. Přišel k vědru v rohu kovárny, několikrát si zhluboka lokl a pak si zbytek vody vylil na hlavu.

Bylo horko. Léto v plném proudu a trčet v kovárně nebyla jeho preferovaná metoda, jak se vypořádat s vedrem.