PK - kapitola 14

Kapitola 14

Když Ning vstoupil do komnaty za brzkého světla, aby generála vzbudil, zjistil, že Hüi Wei už odešel. Ustaraně zkontroloval hromadu Lan'xiuna oblečení na zemi. Rozhodně bylo zapotřebí je vyprat, ale kromě toho nejevily žádné známky obvyklého ničení, které měl Hüi sklon zanechávat po svých návštěvách.

Lan'xiu spala se šťastným úsměvem na tváři. Ning přišel k posteli, aby vytáhl přikrývku a zakryl tak její odhalené bradavky, a zkoprněl při té rudé záři ve spleti jejích vlasů.

Na jejích uších zářily ty nejskvostnější náušnice z rubínů a diamantů. Skoro se z něj vydral vítězoslavný křik, ale jelikož ji nechtěl vzbudit, spokojil se s tichým zapumpováním pěstí ve vzduchu. Konečně! Ta škodolibá kočka Ci'an hněvem spolkne své prťavé šperky, až spatří tyhle náušnice, a doufal, že jí ty kameny rozedřou hrdlo do krve.

Ačkoli dle jeho názoru si generál mohl snadno dovolit dát Lan'xiu další pár náušnic. Dva páry bylo žalostné číslo pro nejkrásnější konkubínu v celé Číně – ne! Ne jen v Číně, na celém světě—

„Co to děláš, Ningu?” zeptal se ospalý hlas.

Ning si vzpomněl, kde a v jaké situaci se nachází, a zvážněl. „Obdivuji tvé nové náušnice, Lan'xiu. Vypadá to, že někdo si získal přízeň pána.”

„Jdi pryč.” Lan'xiu se převalil a zakryl si uši rukama, což mu pravděpodobně umožnilo ignorovat Ningovo výskání, když učinil svůj další objev.

Na lavici v nohách postele našel balík, úhledně zabalený v potištěné bavlně. Když ho otevřel, našel novou sadu hedvábného spodního prádla, znamenitě jemného a vyšívaného přízračnými třešňovými květy, a dva nové cheongsamy. První byl překrásně karmínový, byla to dokonalá barva k tomu páru nových rubínových náušnic, s bílými a fialovými draky vyšitými na rukávech a podél lemu. Výstřih a lemy lemovala zlatá látka a mezi draky byly vyšité zlaté vlny, jako kdyby se ti draci vynořovaly z oceánu zlata.

Druhé šaty ukazovaly všechny barvy páva, v zelené, žlutozelené a zářivě modré. Kraje zdobily černé a zlaté stuhy a knoflíky vypadaly jako safíry zasazené do zlata. Ningovi na nohy dopadl menší balíček, co měl dost tíhy na to, aby byl bryskní. Otevřel ho a našel uvnitř zdobené smaltované paví náušnice s ocasy, co se elegantně komíhaly a byly vykládané smaragdy a safíry.

Na lavici ležel poslední balíček a Ning ho prozkoumal a našel v něm útlou dýku s nádhernými rytinami a jílcem s drahokamy, v pochvě, která se dala připnout k zápěstí nebo k noze; byl to velmi vhodný dárek k nádherné, ale válečně založené dívce, co v domácnosti čelila závisti.

Zíral na tu kolekci dárků, omráčen do nezvyklého ticha. „Podívejte na novou favoritku,” zašeptal. Zíral na spící Lan'xiu a přemýšlel, co se mezi milenci minulou noc stalo.




Dneska se Lan'xiu udělala radost tím, že si oblékla ty nové rudé šaty, co jí tu Hüi nechal. Když se probudila, plná ospalého odlesku z nočního milování, s potutelným úsměvem se dotkla svých nových náušnic.

Šokovalo ji, když jí Ning ukázal dva nové cheongsamy a pěkný korzet a kalhotky, co tu Hüi zanechal. Lan si nedokázala představit, proč jí je nedal s náušnicemi, ale rozhodla se, že to je možná jeho styl. A pak naprosto ztratila řeč při pohledu na smaragdové náušnice a dýku. Nedokázala se rozhodnout, co se jí líbilo víc.

Když si oblékla nový šarlatový cheongsam, Lan'xiu pocítila okamžik tichého uspokojení při pomyšlení, co si pomyslí Ci'an, až spatří její nové rubínové náušnice. Po tom nevraživém komentáři o jejím jediném páru náušnic Lan věděla, že si toho určitě všimne. Pokud se rozhodne poctít Meiju svou přítomností. Lan se Ci'an jevila v pevném zdraví, nejevila žádné známky slabosti, co by vyžadovala přítomnost lékaře. Spekulovala, že skutečným důvodem Ci'aniných častých výmluv byla spíš nuda než churavost.

Jen pro jistotu si Lan'xiu nechala od Ninga připnout na paži dýku. Věděla, že rukávy její zbraň schovají. S ní u sebe se cítila o něco bezpečněji.

Ale měla pocit, že dneska musí ukázat nové náušnice, co jí Hüi dal. Nosila je, každý den je obměňovala, ale obdivovali je jenom ona a Ning. I když věděla, že u ostatních manželek podnítí závist, nemohla si pomoct. Když je měla na sobě, cítila se tak nádherně a milovaně. A z toho, jak se jí rubínové perličky otíraly o krk, měla pocit, jako kdyby ji Hüi prsty a rty hladil na veřejnosti.

Lan litovala jenom jednoho, a to bolesti, kterou by to mohlo způsobit první manželce Meiju, až uvidí, že ji Hüi dal tak velkolepý šperk. Zvláště když si vzpomněla na ten nefritový náramek. Ačkoli byl rozkošný, s tímhle se nedal srovnávat.

Ale Lan'xiu měla dost soutěživého ducha, aby si vychutnávala tu vyhlídku, jak Ci'an ukáže, že jejich manžel ji přece jenom ctil.

Ning se ujistil, že ji dobře oblékl, neboť na zemi ležela silná vrstva sněhu. Lan'xiu nesli kolem náměstíčka v nosítkách, ale Ning musel běžet za nimi. Lan si předsevzala, že pro něj možná vyžádá nějaké boty. Pantofle, co měl, budou určitě promočené.

Když Lan'xiu vešla do obytné místnosti v Meijuině domě, dolehlo k jejím uším vzrušené brebentění. A zjistila, že všechny ostatní ženy si nadšeně ukazovaly nové šperky. Meijuina laskavá kulatá tvář zářila nemístnou novou čelenkou s mnoha komíhajícími se zlatými ornamenty. A Bai měla kolem krku šňůru perel, co jí sahala pod pas. Alute měla korálový náramek se smaltovanou stříbrnou sponou, zatímco Fen a Huan měly ve vlasech složitě vyřezávaný hřebínek s drahokamy. Ladily k sobě, až na to, že jeden byl ze slonoviny a druhý z ebenu.

Hüiova prohnaná strategie Lan'xiu pobavila. Aby zamaskoval svůj dárek jí, dal také něco každé manželce, takže jejich pozornost se upínala na vlastní dárky. Meiju se neustále dotýkala své čelenky a potřásala hlavou, aby ozdoby cinkaly. Byla do toho tak zabraná, že si ani nevšimla, že Lan měla na uších ty velkolepé náušnice.

Ale Bai si jich okamžitě všimla a uznale kývla. Lan'xiu se podívala na její perly a úsměv jí oplatila. Potěšilo ji, že získala přátelství této delikátní, bláznivé dívky, co mrkla a dotkla se vlastních lalůčků bez náznaku závisti.

Lan'xiu s hlavou vysoko vztyčenou se připravila vychutnat si tiché shromáždění se sebedůvěrou, co jí daly její nové šaty a náušnice. Ze všeho nejvíc měla ráda náušnice a překvapivě zjistila, že se cítí bezpečněji, když si uvědomila, že ji Hüi chránil tím, že vymyslel dárky pro každou manželku. Ani kvůli tomu nežárlila; ty ženy tu přece jenom byly mnohem dříve než ona. Hüi znal každou z nich, ale nemohla zpochybnit, že poté, co jí řekl a jakým tónem to řekl, spolu ona a Hüi sdíleli něco zvláštního.

Zasněně vzpomínala na jejich poslední společnou noc, takže když zaslechla Ci'anin pronikavý hlas, trhla sebou a vyskočila na nohy. Když už tak udělala, nedokázala vymyslet nic lepšího než odejít k oknu a částečně se skrýt za závěsem v naději, že zimní chlad skla zchladí její rozpálenou tvář. Všechna její znovu nalezená sebedůvěra odplynula v hrůze vědomí, že Ci'an najde nějaký způsob, jak obrátit pozornost na její nové náušnice.

Když druhá manželka Ci'an vešla do místnosti, viděla, že byla ověšená tolika šperky, že bylo těžké říct, jakou barvu měly její šaty. Lan'xiu intuitivně věděla, že se k Ci'aniným uším nějak donesla novina o Hüiových darech. Když uvážila, co jí řekla Meiju, Lan hádala, že Ci'an od Hüie nic nedostala. A tohle byl její vzdorný pokus, jak ukázat své bohatství a udělat dlouhý nos na ostatní manželky.

„Nestůj tam a neskrývej se ve stínech, Lan'xiu. Vyjdi a ukaž se nám. Jsi tak pěkná na pohled,” zavolala na ni Bai v tomto nevhodném okamžiku.

„Ano, stejně dobře nás můžeš nechat tě obdivovat,” souhlasila Ci'an. „Nikdy neřekneš nic, co by stálo za poslech. Jako tady naše prosťoučká Alute, není-liž tak?” Nahnula se dopředu, aby do Alute šťouchla prstem, a ta se od ní stáhla a vypadala nešťastně, že ji vybrala. „To vidím nový náramek?”

„Ne, Ci'an,” prosila Alute a odstrčila ruku druhé ženy.

Lan'xiu přešla místnost a posadila se vedle Alute. Doufala, že tím od ní odvrátí pozornost druhé manželky. „Zdravím, druhá manželko,” řekla a než se posadila, hluboce se uklonila na znamení úcty.

Ci'an byla s Alutiným odtáhnutím velmi spokojená a obrátila pozornost k Lan'xiu. Ten vítězoslavný úsměv jí vyprchal ze rtů, když zahlédla její rubínové náušnice.

Ci'an celá ztuhla a skoro se třásla hněvem, ale ovládla se a přinutila se k úšklebku. „Ach, mé sestry manželky, vidím, že jste si všechny vydělaly odměnu za společnost svému pánu, ale podle vzhledu bych řekla, že Princezna ničeho získala hlavní cenu. To vidím na tvých uších kývat diamanty a rubíny?”

Lan'xiu se statečně snažila odpovědět bez zahořklosti: „Řekla jsi, že se ti moje tyrkysové náušnice nelíbí. Nechtěla jsem tě znudit.”

„Nikdy jsem Hüi Weie neznudila, když za mnou přišel. Byly chvíle, kdy jsem mu záda rozškrábala do krve, ale vždycky odešel z mého lože spokojený.” Ci'an věnovala Lan'xiu vítězoslavný úsměv. „To je na tebe ještě brzy, hloupá holčičko. Novota vždycky potěší, ale tvoje bezvýraznost se brzy začne zajídat. Která provincie tě směnila za bezpečnost? Kdo tě zaprodal za takový bezcenný kousek šperku?” Natáhla se, aby pinkla do náušnice, ale Lan'xiu její ruku odrazila.

„Neřekla jsem, odkud ty náušnice přišly. Jsou moje a líbí se mi.” Až příliš pozdě si Lan'xiu uvědomila, že Ci'aniny bystré oči letmo zachytily dýku v jejím rukávu.

„Co to je? Je ozbrojená! Je to špeh, vyslaný, aby zabil našeho manžela!” Ci'an vyskočila na nohy a vytáhla Lan'xiuinin rukáv, aby odhalila pochvu.

„Nejsem žádný špeh!” vykřikla Lan a vyskočila a sklepala ze sebe ruku druhé ženy. Viděla, že ostatní na ni šokovaně zíraly a uvědomila si, že kvůli Ci'aninu obvinění byly nejisté a omráčené. „Pokud by mě poslali zabít generála, proč bych tak už dávno neudělala?”

„Abys odvrátila podezření!” zavřískala Ci'an vítězně.

„Podezření čeho?” Lan'xiu nedokázala zadržet vlastní smích. „Jakou lepší příležitost bych mohla mít než generálovu první návštěvu? A přesto dál žije a dal mi toto.” Lan se dotkla náušnic, co se jí houpaly na uších. „A i tato dýka byla dárek od něj.”

„Tak proč sis ji skryla do rukávu?” zeptala se Ci'an s přimhouřenýma očima.

Lan'xiu dostala náhlý nápad. „První manželka mi poradila, abych na každé setkání s tebou šla ozbrojená, druhá manželko.”

Ci'an ze sebe vypravila pár nadávek, aby si udržela půdu pod nohama. „A přesto máš břicho stále ploché, i když se tě náš manžel tak moc snažil obtěžkat dítětem! Už to jsou měsíce a až zjistí, že jsi neplodná, přestane rozsvěcovat tvou lucernu a pak ti ta pěkná dýka bude chladnou útěchou mezi nohama.”

„Jsem si jistá, že mluvíš z vlastní zkušenosti, neboť tvá lucerna je chladná a temná už velmi dlouho.”

Bai kvůli Lanině ostrému odvětku překvapeně zalapala po dechu a pak se nahlas zasmála. Meiju vypadala udiveně, ale skryla si ústa rukou a vydala ze sebe tiché zakašlání, co podezřele znělo jako zachichotání. Alute se trochu stáhla za Lan'xiu, jako kdyby se chtěla udělat neviditelnou.

„Takže ta malá myška má jazýček ostrý jako zmije,” řekla Ci'an nakonec.

Lan'xiu si pomyslela, že v Ci'anině hlase zaslechla náznak zdráhavého obdivu. „Taky koušu.” Přála si, aby měla odvahu vytasit dýku, neboť si byla jistá, že by jí bylo velkým potěšením prohnat ji Ci'an, ale nikdy by nemohla bojovat s neozbrojenou ženou, obzvláště v Meijuině útulném salónku. „Nejsem žádný špeh,” zopakovala Lan a obrátila se na Meiju.

„Vím, že nejsi. Jsi velmi rozkošná, nevinná dívka,” řekla Meiju a věnovala Ci'an ošklivý pohled. „Druhá manželko, vím, že máš nevysvětlitelnou slabost pro drama a afektované vystupování, ale konečně jsi ztratila pojem o realitě. Podívej se na princeznu. Je útlá a drobná. Hüi Wei by ji mohl bez potíží odzbrojit, kdyby ho ohrozila. Jsem si jistá, že kdyby si nepřál, aby Lan'xiu měla dýku, neměla by ji.”

„Mohla by ho zabít ve spánku,” řekla Ci'an rozmrzele, ale z těla jí vyprchalo napětí a posadila se.

Ostatní manželky se nad tou hrubou poznámkou zahihňaly. I když byla Ci'an často hrubá, ten pikantní žert ocenily. Hüi Wei nespal, když je navštívil.

„Ach, zmlkni, Ci'an. Na jeden den už jsi rozvířila dost prachu,” řekla Bai. „Proč se nikdy nemůžeš chovat pěkně?”

„To by bylo nudné,” řekla Ci'an provokativně. Vytočila rty, ale dávala si dobrý pozor, aby se nepodívala Lan'xiuiným směrem.

Lan'xiu se usadila vedle Alute a elegantně zívla. Bai se nad tím nenápadným popíchnutím zasmála. „Možná bys nás jednou měla překvapit tím, že se budeš chovat příjemně. Tvoje výlevy zevšedněly.”

Ci'an se náhle odvrátila a dožadovala se: „To mi nikdo nenabídne nic k pití?”

„Mám tady konvičku čerstvého jasmínového čaje—” začala Meiju a natáhla se pro novou bronzovo nefritovou konvičku, co dostala od Hüi Weie spolu s čelenkou.

„Žádám si něčeho ostřejšího,” oznámila Ci'an. „Ty! Jeden z vás vojáků u dveří, co mají za úkol mi zabránit zabít jednu z těhle rozkošných dam! Zaběhni do mého domu a z příborníku dones lahev huáng jiŭ. A varuju tě, ne že si zavdáš lok pro sebe. Vím, kolik v lahvi je,” dokončila zostra.

Druhý voják váhal, dokud Meiju souhlasně nekývla.

Lan'xiu se zdálo, že ženy v místnosti zadržely dech na tu krátkou chvilku, dokud se voják nevrátil s lahví.

„Teď se můžeme opít a sázet,” oznámila Ci'an. „Meiju?”

„Víš, že já alkohol nikdy nepiju, ale vždycky si užiju dobrou partičku náhody,” odpověděla Meiju. Nařídila své služebné, aby donesla pár sklínek.

„Možná že společně od princezny vyhrajeme ty její náušnice nebo skočíme po tom náramku, co má Alute. Evidentně ty dvě nádherné hlupačky roztáhly nohy pro dobro našeho manžela, aby si jejich laskavost tak výstředně koupil. Člověk by si myslel, že mají soukromé partie ze zlata, když po nich tak hamižně chňapl.”

„Ci'an! Buď slušná nebo se můžeš stejně dobře vrátit k sobě domů! Nezapomeň, že jsi hostem v mém domě!” pokárala ji Meiju.

„Slušná? Ale, copak to nebyla slušnost, když jsem se nabídla, že se podělím o své nejlepší pití?” řekla Ci'an a na jejích rudých rtech se objevil zlomyslný úsměv. „Dáš si trochu, Bai?”

„Ach ne, přijde mi, že nepotřebuju alkohol, abych si zvedla náladu,” odpověděla Bai rozmarně. „Později mám domluvený taneček s měsícem a musím se mít na pozoru.”

„Bože, jaká hlupačka. Copak v tobě Hüi vidí? Fen a Huan? Jsem si jistá, že k rozhodnutí dojdete společně, neboť všechno děláte společně.” Ci'an se svému prohnanému rýpnutí zasmála. Když ani jedna žena neodpověděla, řekla: „Pořád mě ignorujete, aha. To vám nijak neprospěje. I když budete předstírat, že tu nejsem, nepřiměje mě to zmizet.” Podívala se k velké lavici, na které seděly Alute a Lan'xiu. „Takže zbýváte jenom vy dvě rozkošné hlupačky. Ach, promiňte, jedna rozkošná a jedna hlupačka. Možná že ti trochu alkoholu rozváže jazyk, Alute, ačkoli pochybuju, že bys kdy našla něco byť i jen mírně inteligentního k řeči.”

„Děkuji,” řekla Alute zoufale, jako kdyby doufala, že tím Ci'an utiší. Přijala sklínku zlatého likéru a držela ji v rukách.

„A ty, Princezno ničeho? Určitě si přeješ utopit svůj zármutek. Nejsi těhotná a nepoštěstilo se ti použít na mě ten nůž.” Pozvedla svou sklínku, jako by v přípitku, a hodila do sebe celý obsah. „Zatím.”

„Děkuji ti za laskavou nabídku. Dám si skleničku,” řekla Lan'xiu s tichou důstojností, ačkoli ji to rýpnutí zabolelo. Cítila, jak z té chladné ženy sálal hněv a závist, a přemýšlela, jak se jí vůbec podařilo porodit dítě.

„Myslíš si, že jsem velmi krutá, že? Že si dělám srandu z těch sladkých nevinných.” Ci'an si dolila sklínku a mávla na ostatní ženy.

„Myslím si, že jsi velmi nešťastná” řekla Lan'xiu.

Ci'an šokovaně spadla brada, zírala na Lan'xiu a pro jednou neměla slov.

„Omlouvám se. Neměla jsem říct nic tak osobního,” řekla Lan'xiu.

„Děvčata, takhle bychom se neměly chovat,” řekla Meiju rozrušeně. „Prosím, nemohly bychom být prostě zdvořilé a užít si příjemné odpoledne, jen jednou?”

„Omlouvám se, první manželko.” Lan'xiu se uklonila jejím směrem.

„Tím jsem nemyslela tebe!” vykřikla Meiju podrážděně.

Ci'an ztěžka polkla. Zdálo se, že vynakládala velké úsilí, aby se vzchopila. Tišším hlasem řekla: „Také se omlouvám. Alute, princezno Lan'xiu, přidejte se ke mně v přípitku na naši laskavou hostitelku. A slibuju, že se po zbytek odpoledne budu chovat pěkně.”

„Šťastný to den!” zajásala Bai, pozvedla svůj čajový šálek a vylila trochu jeho obsahu na koberec. „Ci'an se omluvila! To by se mělo vytesat do kamene a zasadit doprostřed našeho náměstíčka, neboť tento den se jistě zapíše do historie.”

V místnosti bylo zase na chvilku ticho v očekávání Ci'aniny reakce. Ta zaskřípala zuby, ale nasadila nebezpečně zářící úsměv. „Byla jsem zrozena k tvoření historie, ať už tak nebo tak.” Obrátila do sebe svou druhou skleničku a Lan'xiu se podivovala její očividné odolnosti vůči tomu silnému nápoji. Kdyby ona vypila svou sklínku podobně, odrovnalo by ji to.

Pravidla etikety si žádala, aby ona a Alute pily. Lan se dotkla svou sklínkou té Alutiny a pozvedla si ji ke rtům, ačkoli se nenapila. Nebylo by moudré ztratit nad sebou kontrolu, když její vlastní přežití záviselo na pozorném strážení jejího strašlivého tajemství. Ale smočila v likéru špičku jazyka.

Ve sklínce to vypadalo tak nádherně, zlaté jako tekutý med, ale ta chuť! Lan'xiu spěšně vypustila to malé množství, co si nechala vtéct do úst, zpět do sklínky. A doufala, že si nikdo nevšimne, pokud to nedopije.

Nezdálo se, že by to Alute nějak podobně ovlivnilo a natáhla svou sklínku k Ci'an, aby jí ji doplnila. Lan'xiu se podivila nad tou zlomyslnou radostí v Ci'anině tváři, když tak učinila.

Lan'xiu pak při vhodné příležitost beze svědků vylila zbytek své sklínky do květináče jednoho sukulentu. Začervenala se, když si uvědomila, že Meiju její počínání zaznamenala. Ale starší žena jí věnovala úsměv a souhlasné přikývnutí. Lan'xiu jí úsměv oplatila a zašla si k Meiju pro šálek čaje v naději, že tím z úst spláchne tu hořkou chuť.
---------------------------------------------------------

~ Bai neměla ani tušení, že měla pravdu. Tento den se opravdu zapíše do historie! ~

<Předchozí>...<Následující>