ABO - kapitola 12

Kapitola 12 – Znovuobjevení záhadné křišťálové karty

Mezitím v galaxii Cepheus, v paláci Imperia Lacey na planetě Hvězdné pole.

Budovy byly podobné evropským kostelům z éry dávné Země. Bylo tam šokující uspořádání čistě bílých budov. Na vysoké budově byla vyrytá velkolepá pěticípá vlajka galaxie Cepheus, tato vlajka byla prostorovým diagramem všech hvězd v Cepheu, problikávající a jasně zářící. Člověkem vytvořené hvězdy sloučené se skutečnými vzdálenými hvězdami, co se smísily do širé galaxie.

V nočním tichu působil palác velkolepě, čas od času kolem prošla Imperiální stráž v čistě bílých uniformách. V největší pevnosti hluboko v paláci se od vchodu do hlubin budovy táhl rudý koberec, vedl ke skvostně vytesanému vysokému trůnu. Na něm seděl muž ve středním věku s hlubokými rysy ve tváři, v ruce držel miniaturní světelný počítač a díval se na něj s vážným výrazem.

– Trent Watson, sedmý král Impéria Lacey.

V té chvíli před Trenta najednou přiletěla platinová koule a ozval se z ní tichý hlas: „Vaše Veličenstvo, pan Lexington z Královské banky poslal žádost o soukromý videohovor, přijímáte?”

Lexington?

Trent odložil miniaturní světelný tablet z ruky, jemně položil ruku na kouli a tiše řekl: „Spojit online.”

Když proběhlo ověření hesla na základě otisků prstů, okamžitě se to spojilo s obrazovkou virtuální projekce.

Na obrazovce se brzy objevil starý muž s bílým vousem, to byl předseda Královské banky. Pravou ruku si jemně položil na srdce a hluboce se uklonil Jeho Veličenstvu Trentovi. S úctou řekl: „Vaše Veličenstvo.”

Na té obrazovce vysoce realistické projekce to vypadalo, jako by ten muž byl vážně přítomen v místnosti.

Trent mu kývl. „Co se stalo?”

Lexington obezřetně odpověděl: „Vaše Veličenstvo, chtěl jste, aby bankovní systém plně monitoroval pohyby křišťálové karty. Jelikož se spojení během letu vesmírné lodi přerušilo, banka teprve nedávno obdržela hlášení o této křišťálové kartě.”

Vždy klidný Trent vyklenul obočí, vstal z trůnu a řekl: „Řekni mi podrobnosti.”

Lexington okamžitě nahlásil podrobné informace: „Tuto křišťálovou kartu použili 5. ledna v 15:11 na vesmírné lodi Pearl 731 v sekci B, celková útrata byla osm křišťálových mincí a předmětem koupě dvě balení sušenek.”

„...” Trent byl chvíli zticha. „Máme video z koupě?”

„Ano.” Lexington poslal po síti videozáznam. „Křišťálová karta byla použita na terminálu v mezihvězdné vesmírné lodi u inteligentního robota číslo 7158. Tohle je záznam z té doby, Vaše Veličenstvo.”

Video rychle dorazilo a Trent soubor otevřel.

V kabině vesmírné lodi se mladý muž s krátkými černými vlasy a jasnýma očima díval na seznam jídel na robotově hrudi. Pak se poškrábal ve vlasech a zeptal se: „Co máte dobrého?”

Hlas toho mladého muže zněl velmi jasně. Svýma černýma očima se znovu zvědavě podíval na seznam a pak ukázal prstem na kořeněné sušenky. „Chci tohle.” Pak zaplatil kartou, vytáhl dva baličky sušenek a usmál se na robota. „Děkuju!”

7158 řekl: „Děkuju, na shledanou, přeji vám příjemnou cestu!”

Když to krátké video skončilo, Trent byl chvíli zticha a pak tiše řekl: „Okamžitě zjisti podrobnosti o tomto člověku.”

„Ano, pane.”

Všichni lidé, co se nalodili na vesmírnou loď, se během bezpečnostních kontrol registrovali s detailními informacemi a tyto informace byly přiřazené k jejich kabině a sedadlu. Proces koupě na vesmírné lodi se také zaznamenával infračervenou kamerou instalovanou v očích inteligentního robota. Byl to jeden z prostředků, jak zajistit bezpečné transakce.

V této éře pokročilé komunikace bylo celkem snadné zjistit informace o cestujícím na vesmírné lodi.

Lexington ty informace brzy našel a poslal je Trentovi.

– Lin Yuan, 18 let, mužská Beta, pochází z planety Rennes v galaxii Doutník.

5. ledna se nalodil na vesmírnou loď Pearl 731, odpoledne 18. ledna vystoupil na planetě Broken Army v galaxii Medvěda. Pak se nahlásil k přijetí na Vojenskou akademii San Romia. Byl to prvák na fakultě vojenského velitelství, v testech získal plné skóre 300 bodů.

Trent se na ty informace podíval a mírně se zamračil.

Lexington se nervózně zeptal: „Vaše Veličenstvo, tato křišťálová karta s nekonečnou kapacitou se 19 let pohřešovala, má ji Královská banka zbavit pravomoci?”

„Ne.” Trent vzhlédl na projekci Lexingtona a tiše řekl: „Toto má mé svolení, nemusíš ji odhlašovat. Pokračuj v monitorování útraty na této křišťálové kartě, buď připravený mi to kdykoli nahlásit.”

Lexington znovu přiložil svou pravou ruku na srdce a uctivě se Trentovi uklonil. „Ano, Vaše Veličenstvo!”

Komunikace skončila. Trent se zrovna znovu posadil na trůn, když platinová koule znovu zablikala.

„Vaše Veličenstvo, maršál Rosen žádá o hovor!”

Trent neodpověděl, jen přímo položil ruku na senzor otisků prstů.

Na projekční obrazovce se brzy objevil Rosen. Na jeho pohledné tváři nebyl jako obvykle žádný výraz, jeho oči byly poklidné a bez vln. I když čelil králi, nebyl ani arogantní, ani skromný.

Ten muž v uniformě byl jako tvrdá skála, co přečkala mnoho bouří.

Rosen měl na pravé ruce bílou rukavici. Přiložil ruku k okraji své čapky a předvedl Trentovi uctivé standardní zasalutování.

– Vždycky Jeho Veličenstvu skládal vojenské zasalutování a ne očekávaný královský pozdrav.

Před mnoha lety, když byl Trent ještě princ, studovali spolu na Vojenské akademii San Romia. Trent byl nejváženějším seniorem Rosena a Ling Yua.

Tohle byla etiketa mezi vojáky.

Trentova tvář mírně zněžněla, oplatil mu zasalutování a tiše řekl: „Rosene, jsi zpět?”

„Ano, pane,” odpověděl Rosen. „Obdržel jsem rozkaz o nouzovém odvolání a vrátil jsem se.”

Tohle byl důvod, proč se Jasné jednotky náhodou objevily u galaxie Doutník. Trent zrovna vydal Jasným jednotkám rozkaz k nouzovému odvolání, ale Trent nečekal, že Rosen po cestě zpět narazí na Vlada uprostřed únosu. Takže mohl Rosen snadno zachránit lidi na mezihvězdné vesmírné lodi.

Rosen se odmlčel a pak se zeptal: „Nouzové odvolání Jasných jednotek, týká se to oslav 700. výročí založení Impéria?”

Trent přikývl a řekl: „Tato oslava zahrnuje i velkolepou přehlídku. Obával jsem se, že federace využije příležitosti, aby si hrála na našich hranicích. Když tu budeš ty, přirozeně se budu cítit jistěji. Ať Bayh dohlédne na vojenské cvičení a závody brnění. Zůstaň v hlavním městě, až oslavy skončí, můžeš se vrátit.”

Rosen přikývl. „Rozumím.”

Trent byl chvíli zticha a pak nakonec řekl: „Je pozdě, nejdřív si jdi domů odpočinout. Za tři dny tě povolám do paláce s ostatními generály. Detailně si promluvíme o vojenském cvičení.”

Rosen zasalutoval a zašeptal: „Ano, pane.”

Ten muž byl pohledný a lhostejný, jeho postoj při salutování byl tak přesný, že by se dal použít jako učební materiál pro vojenské studenty. Od toho roku, co Ling Yu odešel, byly jeho oči chladné a bez života. Stalo se z něj tohle, tvář bezvýraznou jako mobilní robot.

Trent se na něj hluboce zadíval, stáhl ruku a přerušil videohovor.




Za oknem byly hvězdy na nočním nebi a občasná padající hvězda. Posévaly tmavou oblohu.

V dlouhé kosmické migraci se padající hvězdy staly jedním z nejběžnějších jevů. Dokonce i obyčejní lidé měli velmi jasno, jakých podmínek bylo třeba k uskupení meteorických dešťů. Vědci mohli meteorický roj dokonce vytvořit, ale pořád bylo pár starých lidí, co si pamatovalo na dávné legendy o meteorech.

Jako Ling Yu. Vždycky věřil, že pád meteoritu byl symbolem něčí smrti. Lidský život byl jako meteorit, v jeden okamžik jasný a pak rychle zmizel v širém vesmíru.

Rosen mu to podrobně vysvětlil: „Pád meteoritu je důsledkem vesmírného prachu a meteorů, co v atmosféře hoří kvůli intenzivnímu tření. Výsledkem je ten pás.”

Ling Yu opovržlivě mávl rukou a řekl: „Tak se jenom tvoří. Jsi příliš mechanický a vědecký člověk. Nepochopíš smysl legendy.”

„...” (Rosen)

V té době spolu studovali na vojenské akademii a jejich neustálé dohadování se postupně proměnilo na silné přátelství.

Trent jako jejich senior je viděl jako své mladší bratry.

Kdyby Ling Yu nebyl Omega, kdyby armáda neposlala Noční jednotky na útok na planetu Nami, kdyby Ling Yuův inhibitor najednou na bojišti neselhal... nestalo by se to. Z Rosena by se nestala napodobenina zombie bez citů.

Mnoho let Rosenovi opakovaně nabízel sňatek, ale pokaždé ho odmítl na základě toho, že měl plné ruce práce s válkou. Trent věděl, že Rosen ve své zahradě vztyčil pomník a že jeho srdce bylo pohřbené pod ním.

Když si Trent vzpomněl na toho chlapce z videa, zamračil se.

Vlasy toho mladého chlapce byly černé jako inkoust, měl velké a jasné oči a úsměv na jeho tváři byl slunečný. Působil živým a vřelým dojmem.

– Lin Yuan.

Chvíli o tom jméně přemýšlel a pak se otočil k chytrému komunikátoru. Položil ruku na senzor a rozkázal: „Okamžitě mě spoj s komunikačním zařízením prince Caesara. Musím mu něco říct.”

„Ano, Vaše Veličenstvo!” Komunikátor se začal otáčet, čekal na spojení.




Vojenská akademie San Romia, studentská kolej A13.

Caesar zrovna dojídal večeři, když obdržel žádost o komunikaci z královského paláce. Byl to známý patnáctimístný alfanumerický kód... to byl zvláštní komunikační kód patřící Jeho Veličenstvu.

Caesar okamžitě odložil talíř a vrátil se do své ložnice. Zamknul dveře, zatáhl tlusté zastiňovací závěsy a otevřel komunikátor.

Na projekční obrazovce se objevil známý muž. Caesar se uctivě zeptal: „Otče? Chtěl jsi mě vidět?”

Trent v klidu odpověděl: „Tohle je poprvé, co jsi mimo palác. Jaká je vojenská škola, zvykl sis?”

Caesar řekl: „Je to v pohodě.”

Trent byl chvíli zticha a pak se zeptal: „Caesare, je mezi tvými spolužáky muž jménem Lin Yuan?”

Caesar přikývl. „Ano, je to můj spolubydlící.”

„Měl stejný výsledek v testu jako ty. Je to dítě z civilní rodiny, určitě to pro něj nemohlo být snadné. Je jasné, že je velmi nadaný a pilný.” Trent se odmlčel a pak tiše řekl: „Vycházej s ním, myslím, že se od něj můžeš spoustu naučit.”

„...” Ačkoli byl Caesar v nitru velmi zmatený, stejně upřímně přikývl.

Trent pokračoval: „A taky nepoužívej svou totožnost prince, abys týral své spolužáky. Nechci od ředitele slyšet žádné negativní komentáře. Jsi můj alfa syn, tak pořádně studuj a dosáhni nejlepších výsledků. Ať mě nezklameš.”

Caesar si okamžitě položil pravou ruku na srdce a uctivě pozdravil. „Ano, otče.”

Když hovor skončil, Caesar měl pořád své pochybnosti.

Jeho otec výslovně zmínil Lin Yuana, byl jeho potenciál tak skvělý, že to zapůsobilo dokonce i na jeho otce? Chtěl ho v budoucnu naverbovat do Impéria jako osobní stráž, a tak mu výslovně řekl, aby s ním udržoval dobré vztahy?

I kdyby mu to otec nenařídil, Caesar by se samozřejmě stejně snažil se svým spolubydlícím vycházet. Přece jenom budou na kolejích žít tři roky. Kdyby měli špatný vztah, nikdo by z toho neměl užitek.

Problémem nebylo to, že by chtěl využívat svého postavení prince, aby Lin Yuana týral. Ale to, že se mu Lin Yuan vyhýbal.

Když Caesar pomyslel na chlapcovo vzezření malého ježka s jeho ostražitým pohledem, vždycky z toho byl velmi zmatený – nepamatoval si, že by udělal něco, co by Lin Yuana urazilo? Tak proč se na něj Lin Yuan vždycky díval, jako kdyby ho měl každou chvíli napadnout?

Ať už byl důvod jakýkoli, jejich nepříznivý vztah by se měl rozhodně vylepšit.

Lin Yuan, Snow... nebylo by nic příjemného, kdyby u nich na kolejích bydleli dva nepřátelští chlapci.

Jak o tom Caesar přemýšlel, vrátil se zpět do jídelny, vzal si pár kousků pěticípého ovoce a přišel k Lin Yuanovým dveřím. Jemně zaťukal a zjišťoval: „Lin Yuane, jsi tam?”

Lin Yuan měl v náručí Hobbiho a sledoval film. Když zaslechl ten známý hlas, nemohl si pomoct a znovu se zachmuřil.

– Proč ten chlápek znovu klepal na jeho dveře?

– To je ale otravný spolubydlící! Nijak ho nevyprovokoval, tak proč vždycky přišel provokovat on jeho?!

Lin Yuan zastavil video, vstal a na skulinku otevřel dveře. „Co se děje?”

Ten pohledný chlapec se na něj přátelsky usmál. „Chceš ovoce?”

„...” Lin Yuan se podíval na pěticípou věc, co měl v rukách. Ztuhle se zeptal: „Tohle... co to je?”

Caesar se usmál a vysvětlil: „Tomuhle se říká pěticípé ovoce, je to specialita z planety Hvězdné pole. Přinesl jsem s sebou spoustu, vyzkoušej.” Caesar se podíval na Hobbiho, co se tulil v Lin Yuanově náručí a dodal: „I Hobbimu by mělo chutnat.”

Hobby okamžitě přikývl, popadl jedno ovoce z Caesarových rukou a pevně ho sevřel v tlapkách.

„...”

Zrádci Hobbimu se znovu podařilo pozvat prince do ložnice svého pána.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>