čtvrtek 29. listopadu 2018

ABO - kapitola 14


Kapitola 14 – Trénink na Vojenské akademii


Brian se spěšně převlékl do své uniformy a nahlásil se ve školní budově inženýrství. Zároveň s tím Lin Yuan a Caesar dorazili na shromáždění nových studentů na fakultě vojenského velitelství.

Caesar měl na sobě tmavě modrou uniformu, jeho štíhlá a vyrovnaná postava, hranatá a pohledná tvář a také jeho aura čistokrevné Alfy brzy upoutala pozornost ostatních studentů.

Jeho uniformované vzezření a vyrovnaná chůze vážně ukazovala inspirující temperament vojáka.

A Lin Yuan, co kráčel vedle něj a měl na sobě stejnou uniformu, měl vážně naprosto jiný styl.

Asijský náctiletý s jasnýma očima, jen 170 cm vysoký, což byl na vojáka docela malý, a byl také o hodně útlejší. Ale podivné bylo, že s tím svým zářivým úsměvem si vůbec nezadal s Caesarovou silnou atmosférou.

Jeho úsměv byl plný vitality 18 letého mladíka, optimistický a živý, plný morálky, jako kdyby neexistovaly problémy, co by jím mohly otřást.

Když ti dva muži dorazili na místo shromáždění, studenti se shlukovali do dvojic nebo trojic a povídali si.

Včera všichni dostali obecné hlášení se seznamem 50 studentů ve třídě. Polovina lidí ve třídě byla Alfa a druhá polovina byla Beta. V populaci bylo jen 15% Alf, a přesto bylo 50% studentů na fakultě vojenského velitelství Alfa. To bylo proto, že na Vojenskou akademii San Romia chodilo příliš mnoho šlechtických dítek a potomků vojenských rodin. Kdyby tohle byla běžná univerzita, bylo by vzácností, kdyby ve třídě byly čtyři nebo pět Alf.

Bylo za deset osm ráno, Lin Yuan si našel koutek, kam se postavil, a sklonil se, aby si upravil uniformu.

Studentská uniforma na Vojenské akademii San Romia byla tmavě modrá, boty a opasek byl čistě černý a na stříbrné čapce měly vytištěná orlí křídla. Jako studenti vojenské akademie měli nižší postavení než běžní vojáci, takže měli na ramenou jen jednu malou stříbrnou hvězdičku. Pokud vystudují s dobrými výsledky, mohli by povýšit na podporučíka a mohli by jim přidělit malou četu...

Jako Rosen, po vystudování ho povýšili na majora, za tři roky na plukovníka a za deset let se stal vrchním velitelem. Za celou historii Vojenské akademie San Romia byla rychlost jeho povýšení jedinečná. Takže ho Lin Yuan vážně obdivoval, dokonce ho měl za svůj idol a cíl.

Ačkoli pro Betu bylo nemožné dosáhnout takových výšek jako maršál Rosen, chtěl, aby byl jeho cíl trochu odvážný. Pokud by jeho cílem byl jenom poručík, byla by to příliš velká nuda.

Lin Yuan si řádně narovnával záložky, když se před ním najednou zastavil vysoký chlapec. Pozvedl na Lin Yuana obočí a chladně řekl: „Hej, ty jsi Lin Yuan, co měl skóre 300 bodů?”

Když to ostatní studenti zaslechli, okamžitě upřeli pohled na Lin Yuana.

Lin Yuan vzhlédl do těch tmavě rudých očí.

Ten chlapec musel být nějaký neznámý míšenec, byl vysoký a měl bronzovou pleť, rudé oči a momentálně jimi opovržlivě zíral na Lin Yuana.

Chlapec si o hlavu kratšího chlapce s černými vlasy prohlédl od hlavy až k patě, pak mírně pozvedl bradu, založil si ruce na hrudi a řekl: „Myslel jsem si, že jsi Alfa, ale ty jsi Beta, neuvěřitelné, he?”

Lin Yuan přikývl: „Jo, jsem Beta.”

Chlapec se chladně zeptal: „Odkud jsi?”

Lin Yuan řekl: „Z planety Rennes.”

Chlapec povytáhl obočí. „Planeta Rennes... to je ta pustá planeta, kde nic neroste, protože je tam taková zima?”

Lin Yuan přikývl a řekl: „Jo, ale sníh je velmi nádherný. Pokud kdy budeš mít čas to tam navštívit, provedu tě.”

Chlapec: „...”

Lin Yuan k chlapci natáhl ruku a věnoval mu přátelský úsměv. „Já jsem Lin Yuan a ty?”

Chlapec: „...”

Copak nevidíš, že jsem se s tebou přišel začít hádat?

Lin Yuan ignoroval chlapcův plamenný pohled a dál se na něj usmíval, jeho ruka zůstala pořád natažená k němu.

Pod škálou komplikovaných pohledů ostatních studentů začalo být chlapci s rudýma očima trochu trapně a natáhl ruku, aby si s Lin Yuanem potřásl. A pak ztuhle řekl: „Já jsem... jsem Baker.”

Lin Yuan se ryze a nevinně zasmál. „Ach, Baker. Rád tě poznávám.”

„Uch, uch...” Baker se vydal na spěšný ústup.

Lin Yuan stáhl ruku zpět k boku a dál v klidu pokračoval v úpravě své uniformy.

Ale v duchu si nemohl pomoct a začal přemýšlet, Baker... Shell! To je snadno zapamatovatelné jméno! Vysoký a velký, ale bohužel se zdálo, že jeho IQ bylo nepřímo úměrné jeho tělu. Hned první den ve škole se pokusil vyprovokovat muže, o kterém nic neví. Kdyby kopl do železné zdi, nebyl by ubohý?

Lin Yuanovo rodinné zázemí bylo naštěstí prosté a nebyl ten typ, co by si uchovával zášť. A navíc byl příliš lenivý, aby se zabýval s takovými násilníky.

V téhle třídě bylo příliš mnoho čistokrevných Alf, někteří mohli evidentně pocházet z královské rodiny nebo by mohli být potomky generálů. Kdo ví, koho by omylem vyprovokoval. Shell byl evidentně svalnatý a prostoduchý chlápek, ani nemluvě o tom, že byl Beta. Bylo těžké pochopit jeho prosté myšlenkové procesy, ale způsobil, že Lin Yuan upoutal pohledy davu.

Cítil, jak k němu směřuje spoustu pohledů, a tak neměl na výběr a musel předstírat, že si upravuje uniformu.

V osm hodin dovnitř chrabře vstoupila vysoká žena v čistě černé sváteční uniformě, své krátké vlasy měla zakryté čapkou a na nohách vojenské boty. Zastavila se před studenty, přejela je svým ostrým pohledem a pak nahlas řekla: „Seřaďte se podle třídního číslování!”

Padesát lidí se okamžitě vědomě seřadilo dle třídního číslování.

Lin Yuan měl školní číslo 59800049, Caesar 59800050, takže stáli vedle sebe.

Když žena viděla, jak rychle se seřadili, spokojeně kývla a řekla: „Nejdřív se představím. Jsem Irene, vaše třídní učitelka, další tři roky mi můžete říkat instruktorka Irene. Budu na vás padesát studentů dohlížet a pokud budete mít nějaké těžkosti ve studiu nebo v životě, můžete za mnou samozřejmě zajít!”

„Všem vám musím říct, že fakulta vojenského velitelství má velmi přísný vyřazovací systém. Pokud tu chcete zůstat a hladce dostudovat, musíte prospět ve všech předmětech! Hranice prospěchu je 80 bodů. Studenti, co v úkolech na konci roku neprospějí, budou muset opakovat ročník!”

Irene domluvila a rozezněla se diskuze.

„Slyšel jsem to dobře? 80 bodů na prospěch?”

„Není v tom chyba? To je ale příšerný systém!”

Student Baker statečně zvedl ruku a zeptal se: „Instruktorko! Kolik je plné skóre? Je to 150 bodů?”

Irene se zamračila. „Ze 100 bodů musíte mít 80, abyste prospěli, je to problém?”

Všichni: „...”

Irene chladně přejela dav. „Pamatujte, že jste studenti vojenského velitelství, předpokládá se, že v budoucnu budete mít velmi důležitou zodpovědnost velení! Ať už budete velet malé válečné lodi, pionýrskému batalionu nebo celé armádě, jedna vaše chyba pravděpodobně způsobí smrt všech vašich mužů i vás! A proto musíte mít v každém předmětu alespoň 80 bodů, abyste prospěli. Tohle je nejzákladnější školní požadavek, vaším cílem by mělo být mít pokaždé plný počet bodů! Ve třídě máme dva studenty, co u letošních přijímacích zkoušek dosáhli plného počtu bodů! Věřím, že pokud budete pilně pracovat, nebude problém zkoušky složit. Také věřím, že se mezi vámi 50 studenty objeví budoucí generál Imperiální armády!”

Irene se odmlčela, podívala se na mladé lidi před sebou a řekla: „Řekněte mi, věříte si?”

„...Ano!”

„Hlasitěji!”

„Ano!”

Irenina slova inspirovala horkokrevné mladé lidi, odnesla jejich zamlženost a nadchla je.

Irene přikývla. „Výborně! Každý generál začal jako obyčejný voják, takže dneska se formálně stanete součástí Imperiální armády. První lekce, naučit se postoj vojenského důstojníka!”

Irene očima rychle proletěla řadu z 50 studentů. „59800049, 59800050, předstupte!”

—Zavolala na Lin Yuana a Caesara.

Lin Yuan a Caesar bok po boku předstoupili.

Irene se na ty dva podívala a řekla: „Postoj vás dvou byl velmi standardní. Postavte se před ostatními a ukažte jim to!”

„Ano, instruktorko!”

Stáli vedle sebe. Caesar vysoký a rovný, opravdu měl momentum armády. Lin Yuan byl sice o hlavu menší, ale také stál pod sluneční září vzpřímeně.

Irene přešla za ně a pak se vrátila k ostatním studentům a řekla: „Jako tihle dva studenti, oči nahoru, hruď, břicho, ruce a prsty u sebe, prostředníček blízko švu kalhot. Standardní vojenský postoj!”

Irene mluvila, zatímco si prohlížela seřazené studenty.

„Poté nezáleží na tom, s kým budete, pokud na sobě máte tuto uniformu, stůjte vzpřímeně. To je nejzákladnější postoj vojáků! Trochu kuráže, nestůjte jako rozvařené nudle!”

Irene prošla podél řady od začátku až do konce, nepokrytě opravovala jakýkoli chabý postoj.

Pod touto přísnou učitelkou padesát lidí brzy stálo jako řada rovnoměrně rozmístěných přímých, vyrovnaných stožárů.

Irene spokojeně kývla a řekla: „Dobře, zatímco budu mluvit, takhle stůjte. Nebudu to opakovat, tak dávejte pozor!”

„Zaprvé všichni studenti začnou od dnešního odpoledne s měsícem vojenského výcviku. Všichni vojenští instruktoři vás budou učit vojenskou etiketu, pravidla a předpisy. Na konci vás čeká test, doufám, že budete studovat řádně, nelajdačte!”

„Zadruhé každému z vás pošlu kartu jako důkaz vaší identity. Vaše měsíční kapesné, ceny z různých soutěží a roční školné vám bude připsáno na tuto kartu. Tato karta se dá použít na nakupování a stravování. Také si na ni můžete půjčit knihy z knihovny a různé vybavení k pronájmu, dávejte na ni pozor!”

„Zatřetí, za tři měsíce bude náš král bude pořádat oslavu k výročí 700. výročí založení galaxie Cepheus. Planeta Hvězdné pole uspořádá rozsáhlou oslavu. 10 nejlepších studentů v letošní soutěži v boji s mecha brněním bude moct reprezentovat naši školu na Hvězdném poli a účastnit se v Národním finále. Také budou mít příležitost se osobně setkat s Jeho veličenstvem Trentem! 10 míst, doufám, že se budete snažit je získat!”

„Ve dvě odpoledne se bude v Centrální síni konat ceremonie vojenské přísahy, každý student se musí zúčastnit!”

„Dobrá a teď poslední oznam. Jelikož je tohle váš první trénink postoje...” Irene shlédla na svoje hodinky a v klidu řekla: „Stůjte alespoň hodinu!”

Čas ubíhal, deset minut, půl hodiny, hodina...

Skupina lidí stála v tichosti, po počáteční odvaze začal být jejich výraz nervózní.

Počasí na Army Star bylo velmi horké a dneska byl pěkný sluneční den. Sluneční paprsky nic nestínilo a všichni měli pocit, jako kdyby byli v obrovské peci.

Lin Yuan se zuřivě potil, svaly na nohou mu postupně ztuhly. Zhluboka se nadechl, aby si upravil srdeční tep, a koutkem oka se podíval na chlapce, co stál vedle něj. Caesar vypadal pořád klidně, jako kdyby ležel na pohovce a sledoval TV a ne že stál v pozoru.

„...” Lin Yuan zaťal zuby a dál stál v rovnou páteří.

Najednou se ozval dívčí šokovaný hlas: „Instruktorko, někdo omdlel!”

Ten zemdlelý člověk byla Beta dívka, fyzičku neměla nejlepší a neustálé stání ji konečně unavilo. Zbledla a prostě se sesula. Irene přivolala dva robotické asistenty, aby dívku odnesli na ošetřovnu, vrátila se zpět před řadu studentů a řekla: „Jenom zkouším vaši vytrvalost, nepřepínejte se! Pokud jste unavení, vraťte se do pavilonu a odpočiňte si!”

Její hlas utichl a sklíčená Beta si odešla sednout do pavilonu, brzy ji následovala další Beta. Hodina pod sluncem evidentně způsobila, že mnoho lidí dosáhlo svého fyzického limitu.

Postupně odešly skoro všechny Bety, dokonce ani hodně Alf nedokázalo vydržet.

Irene se podívala na hodinky, byla to celá hodina a půl.

A to číslo 49, malý Beta Lin Yuan, byl vlastně pořád tady a bez hnutí stál.

Jeho páteř byla velmi rovná a černé oči měl plné pevnosti a sebedůvěry. Zdálo se, že měl v srdci podivnou víru. Dokud bude sám sobě věřit, nikdy neustoupí.

Jako Beta nikdy nebude mít tak výborné geny jako Alfa, jeho fyzické schopnosti budou menší než u Alf, ale spoléhal se na tuto svou víru, aby se přinutil a držel se zpříma.

Irene se zamyšleně podívala na chlapcovy černé vlasy.

Tenhle chlapec... byl také asijského původu...

Jeden ze studentů, co při přijímacích testech dostal plný počet bodů, byl vlastně Beta...

Lin Yuan a Caesar stáli před ostatními studenty, takže nevěděli, jaká byla za nimi situace. Lin Yuan nevěděl, že když lidé odešli do pavilonu, zůstalo tam jenom pět Alf!

Lin Yuan měl nyní hlavu naprosto vymetenou.

Cítil závrať, lil z něj pot a srdce mu tlouklo rychleji a rychleji. Měl pocit, jako kdyby měl na hrudi těžký kámen, každý nádech začal být nesmírně obtížný. Rty měl popraskané, hrdlo příliš vyprahlé...

...Nemůžu prohrát s Caesarem!

Caesar byl jeho spolubydlící, instruktorka je předvolala, aby studentům ukázali, jak stát v pozoru. Caesar se tvářil tak bezstarostně. Kdyby uznal porážku, všichni na kolejích by na něj koukali spatra. A navíc pro vojáka by mělo být stání v pozoru hračka, musel vydržet!

S tímhle prostým nápadem Lin Yuan vydržel až do teď. Neměl ponětí, že kvůli jeho výkonu už několik Alf zatínalo zuby.

—Tahle malá Beta je prostě Beta netvor!

Stál v pozoru tak dlouho, ale pořád nechtěl uznat porážku. Jak se oni jako Alfy mohli před Betou vzdát?

Takže zatímco ty čtyři Alfy za ním na něj cenili zuby, Lin Yuan dál stál v pozoru. Alfa jménem Karl se zamyšleně podíval na 170 cm vysokého muže a mírně se usmál.

Po neznámém časovém úseku měl Lin Yuan pocit, že se blíží jeho limit. Před očima se mu začaly dělat černé skvrny, v hlavě mu bzučelo a nohy se mu jemně chvěly.

V této chvíli se Caesar najednou podíval na Lin Yuana, pak se rozhodně otočil a stáhl se ze soupeření.

„...”

Hej? To se stáhl?

Lin Yuan se podíval stranou, celý zmatený.

Caesar vážně odešel.

Jelikož se Caesar vrátil, ani Lin Yuan se už nemusel snažit být statečný, přímo se otočil a zamířil k pavilonu.

Jeho fyzická způsobilost byla jasně na hranici a srdce mu skoro puklo. Byl celý propocený a svou bílou pokožku měl zrudlou. Výhled před ním se mu neustále třásl a nohy měl ztuhlé, jako kdyby nebyly jeho. Každý krok byl jako šlápnutí do bavlny...

Lin Yuan se zhluboka nadechl a přinutil se pomalu kráčet k pavilonu, našel si schod, na který se posadil, a otevřel ústa, aby zoufale lapal po dechu.

Najednou k němu někdo natáhl ruku, ty štíhlé prsty držely láhev s vodou.

Lin Yuan zvedl hlavu a střetl se s Caesarovýma hlubokýma očima.

Zdálo se, že byl v trochu komplikované náladě, hluboce se na Lin Yuana podíval a tiše řekl: „...Na... pro tebe.”

Caesar předal vodu Lin Yuanovi a pak se posadil vedle něj.

Lin Yuan měl strašlivou žízeň, měl pocit, jako by měl hrdlo v jednom ohni, takže si tu vodu bez váhání vzal a dal si pár doušků. Olízl si rty a přišlo mu to sladké, v té vodě musely být i přidané živiny. Po tom úporném pocení mu tahle voda pomůže zůstat v metabolické rovnováze.

Za půl lahve vody později se konečně cítil mnohem lépe. Ten tupý pocit na hrudi postupně vyprchal a dýchání začalo být snazší.

Lin Yuana velmi dojala ohleduplnost jeho spolubydlícího, podíval se na Caesara a řekl: „Děkuju.”

„Žádný problém.” Caesar viděl Lin Yuanovy zářící oči a pak odvrátil zrak. Zamumlal: „...Hlupáku.”

„...” Lin Yuan vypil zbytek vody a přemýšlel: Co to Caesar řekl? Hlupáku? Komu huboval?
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>

3 komentáře:

  1. malá vytrvalá beta netvor , pozor alfy je nebezpečný , moc děkuji

    OdpovědětVymazat
  2. Á,roztomilost sama. Děkuji za překlad :D

    OdpovědětVymazat
  3. Ak si zoberieme do úvahy, že Yuan je v skutočnosti omega, mali by sa všetky tie alfy hanbiť. Hoci je omega, bolo by ho na škodu mať medzi ostatnými omegami.

    OdpovědětVymazat