ABO - kapitola 15

Kapitola 15 – Karl

Caesar Lin Yuana samozřejmě nazval hlupákem. Jako Beta se vlastně snažil soutěžit ve fyzické zdatnosti s Alfou, dokonce zaujal postoj, co říkal: „když to nevzdáš ty, já taky ne.” Když Caesar viděl, že měl co nevidět omdlít, mohl se z té soutěže akorát stáhnout.

Jak o tomhle Caesar přemýšlel, nemohl si pomoct a podíval se na toho mladého muže—

Chlapcova bílá pokožka byla spálená dočervena, kvůli přílišnému pocení mu vojenská uniforma těsně obepínala tělo, takže vypadalo útleji. Vypadalo to, že by se jeho pas dal obkroužit jednou rukou, jeho černé vlasy mu mokře splývaly k uším a jeho jasné černé oči zářily jako hvězdná obloha.

Caesar si nemohl pomoct a v srdci se obdivoval jeho vytrvalosti, ale prostě jen tiše změnil téma: „Lin Yuane, jak jsi u přijímacích zkoušek získal plný počet bodů?”

Na tuhle otázku se chtěl vždycky zeptat. Každý rok měly zkoušky dva teoretické testy, nebylo nic divného zapamatovat si všechny důležité body. Ale také tam byly praktické testy včetně zkoušení kontroly základního inteligentního brnění, simulace pilotování miniaturních válečných lodí, tři kola virtuálního bojového tréninku. A to všechno na síti vyhrazené pro přijímací zkoušky.

Nebylo lehké získat plný počet bodů v tolika různých předmětech.

Takže když se Caesar dozvěděl, že v tomto ročníku fakulty vojenského velitelství byl student jménem Lin Yuan, co dosáhl plného počtu bodů, velmi ho to překvapilo. Myslel si, že Lin Yuan byl z vojenské rodiny, nečekal, že je civilista narozený v pusté galaxii Doutník. A také Beta – bylo to příliš neuvěřitelné.

Když Lin Yuan zaslechl Caesarovu otázku, rozpačitě se poškrábal ve vlasech. Nahnul se Caesarovi k uchu a zašeptal: „V teoretickém testu vlastně byly dvě otázky, na které jsem neznal odpověď, takže jsem je prostě odhadl. A dopadlo to tak, že to bylo správně.”

„...” Caesar se podíval do jeho upřímných očí a pak se bezmocně zeptal: „A praktické testy?”

Lin Yuan se usmál. „Praktické testy nebyly těžké. Kontrola brnění testovala jenom mecha třídy C a já obvykle hraju bojový simulátor online, takže bylo snadné tím projít. Na tyhle zkoušky jsem v onlinovém tréninku zasvětil měsíc. Co se týče poslední taktické zkoušky...” Lin Yuan naklonil hlavu ke straně a zamyslel se. „Letošní test byl proplížit se s průzkumnou četou do nepřátelského ležení. Nejdřív jsem vyslal průzkumnou loď na monitorování, zjistil jsem, že připravovali přepadení, takže jsem se pokusil jít oklikou, ale ukázalo se, že to bylo kruhové přepadení. Kdybychom se pokusili proplížit dovnitř, vedlo by to k vyhlazení. Očividně to byla jasná past od zkoušejícího. Jelikož by postup kupředu vedl ke smrti, rozkázal jsem svým jednotkám se stáhnout.”

Lin Yuan vzrušeně řekl: „Nečekal jsem, že mi tenhle počin vynese plný počet bodů.”

Caesar: „...”

Jak se díval na chlapcovu radost, nemohl si pomoct a cítil celkem komplikované emoce.

Účelem toho testu bylo vyzkoušet kandidátovu schopnost pozorování a schopnost kritického rozhodování. Účelem testu nebylo zničit nepřátelské ležení, ale přesné posouzení kladů a záporů situace a propočítání šance na úspěšnou infiltraci. Rychlý ústup, abyste se vyhnuli zbytečné smrti vojáků, vám vynesl plný počet bodů.

Tenhle kluk...

Bylo tohle obrovské štěstí nebo přirozené vojenské nadání?

Caesar se o mladého muže vedle sebe najednou začal víc zajímat.

Taková divná Beta!

Po tak dlouhém stání byly z většiny studentů rozmočené nudle a ochable polehávali, a Lin Yuan byl po jedné lahvi vody na obnovu fyzické síly okamžitě zase živý, jeho velké černé oči zářily, rty měl vytočené vzhůru... jeho vzezření nutilo lidi... nechtít se odvrátit.

Caesar zíral na Lin Yuana.

Lin Yuana jeho zírání zmátlo, poškrábal se ve vlasech celý zmatený a pak odvrátil tvář.

V té chvíli k nim najednou přišel vysoký chlapec, podíval se na Lin Yuana, usmál se a natáhl k němu ruku. „Ty jsi Lin Yuan, že? Já jsem Karl.”

Ten chlapec jménem Karl měl světle modré oči a dlouhé, hladké platinově blonďaté vlasy svázané do copu. Ten pohledný chlapec ve své vojenské uniformě nevypadal jako spravedlivý voják, ale jako celebrita. A když se usmál, vypadal velmi kavalírsky.

Tenhle chlapec byl také Alfa, ale ta obvyklá utlačující alfa aura byla na jeho těle velmi jemná. Očividně aby na ostatní netlačil, naschvál utlumil své feromony. A věnoval mu velmi přátelský a srdečný úsměv.

Lin Yuana tento úsměv dojal, nemohl si pomoct, natáhl k němu ruku a potřásl si s ním. „Ahoj.”

Karl ruku stáhl a posadil se vedle Lin Yuana, tiše promluvil: „Jsi z Rennes? Tam mám strýčka.”

Lin Yuana to překvapilo. „Vážně? Je tvůj strýc voják?”

Na planetě Rennes nebylo moc domorodých obyvatel, většina obyvatel byli vojáci a horníci poslaní do dolů a na monitorování těžby zdrojů. Karl byl elegantní a mluvil velmi aristokraticky, takže jeho strýc by měl být na Rennes vojenským důstojníkem.

Lin Yuan si myslel tohle, ale Karl tiše řekl: „Ne, můj strýček je doktor, jmenuje se Fornt.”

Lin Yuanovi se oči rozšířily šokem. „Vážně? Doktor Fornt?!”

Karl přikývl a překvapeně se na Lin Yuana podíval. „Jo? Ty ho znáš?”

Lin Yuan okamžitě přikývl, celý vzrušený: „Samozřejmě že ho znám! Doktor Fornt je náš soused!”

„Vážně? To je ale náhoda. Dlouho jsem ho neviděl, je v pořádku?”

„Má pevné zdraví, dokonce si trvá na tom, že každé ráno zaběhne 5 mil. Také si otevřel soukromou kliniku.”

„...To zní dobře.” Karl se usmál. „O těhle prázdninách máme s rodiči v plánu zajet za strýčkem Forntem, až přijedeme, můžu tě navštívit?”

Lin Yuan se okamžitě udeřil do hrudi a řekl: „Žádný problém, přijď k nám domů. Provedu tě.”

Ti dva si spolu začali nadšeně povídat.

O sněhu na planetě Rennes, o aktivitách doktora Fornta a dokonce o malém štěněti doktora Fornta.

Caesar jejich povídání poslouchal s mírným zamračením.

Lin Yuan se setkal s tímhle chlápkem jménem Karl a prostě ho nechal být. Ačkoli když se člověk setkal se „synovcem známého”, bylo normální, že měli mnohem více společných témat na povídání, ale... Co byl tenhle nepříjemný pocit?

Caesar se cítil nevysvětlitelně pochmurně!

Kvůli své nespokojenosti se Caesar tvářil vážně, zatímco v tichosti a chladně seděl vedle Lin Yuana.

Karl byl nepochybně velmi hovorný člověk a Lin Yuan necítil žádný nátlak, když si s ním povídal. Když se téma přesunulo na jeho dětství, Lin Yuan si najednou vzpomněl, že vedle něj sedí ještě někdo... jeho spolubydlící.

V tomto rohu byli jediní tři lidé a on si vesele povídal s Karlem, zatímco nechal Caesara odstrčeného. To nebylo dobré. Lin Yuan se rychle usmál, ukázal na svého spolubydlícího s chladnou tváří a řekl: „Správně, představím vás. Tohle je můj spolubydlící, také je na fakultě vojenského velitelství.”

Karl se na Caesara podíval, mírně se usmál a natáhl k němu ruku. „Ahoj, jsem Karl.”

Caesar si s ním potřásl a mdle řekl: „Caesar.”

Karl ruku stáhl a svižně Caesara ignoroval, dál si povídal s Lin Yuanem: „Na jakém pokoji bydlíš?”

Lin Yuan odpověděl: „A13.”

„Vážně? To je vedle mě.” Karl se odmlčel. „Bydlí s tebou dva studenti, co nejsou na fakultě vojenského velitelství, že?”

Lin Yuana to překvapilo. „Jak to víš?”

Karl se usmál. „Na fakultě vojenského velitelství je 50 lidí, 13 pokojů od A01 do A13. Tvůj pokoj je poslední, kromě tebe a Caesara na téhle fakultě by ti druzí dva měli být v jiné profesi, že?”

„...” Lin Yuan ztuhl. Najednou pochopil, proč v jejich bytě mohli být Brian a Snow. Ve 12 bytových jednotkách bylo 48 studentů velitelství, v posledním by kromě něj a Caesara byly dvě volné ložnice. Takže jim přirozeně přidělili dva studenty z jiných profesí.

Lin Yuan přikývl a řekl: „Ano, je tam student medicíny a inženýrství.”

Karl se usmál a řekl: „No ano.”

Caesar si tuhle konverzaci vyslechl a nemohl si pomoct, aby se mírně nezamračil.

—Tohle rozložení na kolejích nebylo náhodou.

Když včera nastoupil na školu, osobně se s ním a královskými strážemi setkal ředitel a zeptal se ho, jestli potřeboval s něčím pomoct. Caesar navrhl změnu koleje, protože chtěl bydlet s Brianem.

On a Brian spolu vyrůstali, byli nejlepší přátelé. Vycházeli by spolu lépe než s naprostými cizinci a při Caesarově totožnosti prince a Brianově totožnosti generálova syna mohli ti dva na sebe dávat pozor a uchovávat svá tajemství.

A tak je ředitel přímo přesunul do bytové jednotky A13.

Caesar také ředitele požádal, aby k nim přesunul i Lin Yuana, co získal plný počet bodů. Caesar se chtěl seznámit se studentem, co také získal plný počet bodů, a tak si myslel, že bude dobře spolu bydlet. Co se týkalo Snowa, ten byl skutečně nahodilý student. Fakulta medicíny byla letos přeplněná, takže Snowa, co se zapsal pozdě, nahodile přidělili k jejich koleji A13.

Kvůli těmto okolnostem byli Lin Yuan, Caesar, Brian a Snow spolubydlící.

Takový přesun na kolejích byl neškodný. Caesar akorát zmínil jednoduchou žádost a jeho tón byl skromný a zdvořilý, takže s tím ředitel přirozeně souhlasil a okamžitě předělal seznam kolejí.

Nečekané bylo, že Karl najednou vyvodil, že kolejní jednotka A13 byla divná.

Věděl, že Lin Yuan měl původně bydlet v A12 a být jeho spolubydlící?

Caesar se otočil a střetl se s Karlovýma usmívajícíma se očima.

Tři sekundy se na sebe dívali a pak se oba odvrátili.

Karl věnoval Lin Yuanovi něžný úsměv. „Chceš jít společně na oběd?”

Lin Yuan okamžitě přikývl. „Dobře!”

Lin Yuan byl velmi šťastný, že se na takové vzdálené planetě setkal se synovcem doktora Fornta. Když pomyslel na doktora Fornta, srdce mu zjihlo. Nikdy nepoznal svého otce a doktor Fornt se o něj vždycky staral jako otec. Měl pocit, že synovec doktora Fornta je přirozeně jako jeho vlastní bratr.

Jak se Caesar díval, jak se na sebe Lin Yuan a Karl vesele usmívali, jeho nešťastná nálada se vlastně zdvojnásobila!

—Co to kruci je s tímhle Lin Yuanem? Proč je vždycky tak ostražitý, když mě spatří a proč odvrací zrak, když se mnou mluví, a přesto se na Karla tak zářivě usmívá a chová se k němu laskavě, jako kdyby byli staří přátelé?

—Já... jsem horší než Karl?
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>