ABO - kapitola 17

Kapitola 17 – Podplukovní Knox

Vojenská akademie San Romia, rezidenční čtvrt, pokoj C017.

Irene ze skříně vytáhla zbrusu novou černou uniformu a předala ji muži za sebou. Bezvýrazný podplukovník Knox si uniformu vzal od své manželky a zatímco se převlékal, tiše se zeptal: „Jaký byl ranní trénink?”

Irene se usmála a řekla: „Celková kvalita letošních studentů vojenského velitelství je lepší než loni. Obzvláště jsou tam dva studenti, co prošli s plným počtem bodů, jeden z nich je Beta.”

Knox, co si zrovna zavazoval kravatu, se na chvilku zarazil a vzhlédl na Irene. „Plný počet bodů? Jak se jmenují?”

Irene odpověděla: „Caesar a Lin Yuan.”

„Ach, ředitel mi o tom řekl, Caesar je čtvrtý princ, ta testová témata by pro něj měla být velmi snadná, je přirozené, že dostal plný počet bodů. Ale tenhle Lin Yuan...” Knox byl zmatený. „Řekla jsi, že je Beta?”

Irene přikývla. „Podle dat je Beta, taky se mu dělali krevní testy, vážně je Beta.”

Knox se mírně zamračil.

Irene viděla, že se mračí, a nemohla si pomoct, aby se nezeptala: „Nemyslíš... na generála?”

Knox zůstal zticha.

Irene tiše řekla: „Když generál nastoupil, také měl plný počet bodů a také byl Beta, ale po mnoha letech jsme zjistili, že si aplikoval inhibitory...”

„Inhibitory se už dávno zakázaly,” přerušil ji Knox tiše. „Průměrný člověk nemá peníze nebo zdroje, aby si koupil inhibitor, a teď musí všichni studenti podstoupit krevní testy. Nastoupit na akademii s inhibitory je nemožné, už se to znovu nestane.”

Jak Knox pomyslel na toho člověka, v očích se mu zablýskla stopa bolesti.

Kdyby ten rok Rosena pevně zastavil a nenechal ho vejít do cely, byl by výsledek jiný? Generála by neodsoudili k domácímu vězení a on by kvůli své neochotě být pod Rosenovým dohledem potají neukradl mecha, aby utekl z galaxie Cepheus. Pak by se nedostal do té bouře a nepohřbilo by ho to v mezihvězdných troskách, takže se i jeho tělo ztratilo.

Ale kdyby Rosenovi zabránil jít dovnitř, utýral by se generál v té temné cele k šílenství? Nebo by mu jeho silná vůle pomohla hárání přežít a pak by ho na doživotí zavřeli ve vojenském vězení?

Bez ohledu na to, co to bylo za výsledek, všechno to bylo příliš kruté.

Knox věděl jen to, že byl jeho pobočník, a přesto nesplnil poslední vojenský rozkaz, co mu generál dal.

—Zklamal důvěru generála.

Když byly Noční jednotky nuceny se rozpustit, Rosen pozval Knoxe k Jasným jednotkám, ale Knox odmítl. Šel se svou manželkou Irene na vojenskou akademii a stal se obyčejným vojenským instruktorem. Už nezasahoval do vojenských záležitostí.

Těch posledních pár let bylo příliš klidných, Knox už skoro zapomněl na ten pocit, kdy generála Ling Yua následoval na přední linie, kdy se řítil na nepřátele, kdy jeho krev vřela tou intenzivní stimulací.

Knox se zhluboka nadechl a pokračoval v zapínání knoflíků.

Irene byla chvíli zticha a pak zašeptala: „Pravděpodobně o tom moc přemýšlím, ale mám pocit, že se mu Lin Yuan trochu podobá.”

—Ta samá bílá pleť, černé vlasy, jasné oči a také ta jeho pevnost a sebedůvěra.

Rozdíl byl v tom, že Lin Yuan se vždycky usmíval, byl optimistický, veselý a plný energie. A Ling Yu byl vždycky tichý, samotář a nesnášel, když se lidé dostali příliš blízko.

Ačkoli se jejich povahy tolik lišily, Irene v Lin Yuanovi vždycky viděla stín generála. Tím důvodem byla pravděpodobně jejich rasa, měli jasné rysy, černé vlasy, obsidiánově černé, jasné oči.

Když viděla, že Knox přešel ke dveřím, probrala se ze svého tranzu a rychle ho následovala.

Studentské koleje, A13.

Caesar pro Lin Yuana vytáhl právě dopranou uniformu, Lin Yuan mu řekl rychlé díky a běžel se převléknout. Opatrně se převlékl do své uniformy a vyšel ven, jen aby zjistil, že Caesar stál u dveří a čekal na něj.

Caesar spatřil Lin Yuana a řekl: „Tak pojď, už jdeme skoro pozdě.”

„...” Mohl jsi jít napřed.

Lin Yuan vlastně doufal, že Caesar půjde napřed, ale Caesar velmi loajálně čekal na svého spolubydlícího.

Na rozdíl od Karlovy vlídnosti a srdečnosti v přítomnosti Caesara se Lin Yuan vždycky cítil nepříjemně. Nelíbilo se mu s ním jít, nerad ho viděl a v podstatě s ním nerad byl o samotě.

Caesar působil podivným pocitem útisku.

Když se na něj Caesar podíval, vždycky měl pocit, jako kdyby ho něco bodlo u srdce.

Pravděpodobně to bylo tím, že Caesar byl čistokrevná Alfa a ještě k tomu prvotřídní, takže jeho panovačná alfa aura pro něj byla příliš?

Vyšli z pokoje a setkali se s Karlem, co zrovna odcházel z pokoje A12, následoval ho ten rusovlasý, velký chlápek s rudýma očima... správně, jmenoval se Baker... Student Shell.

Lin Yuan si vzpomněl na jméno toho velkého chlápka a nemohl si pomoct, aby se na něj neusmál. Shell okamžitě zčervenal, bylo mu trapně... Lin Yuan si pomyslel, že když se tenhle chlápek začervenal, s tou svou tmavou pletí vypadal jako čokoláda.

Velký kus čokolády jménem Shell sklonil hlavu, zatímco kráčel za Lin Yuanem, a najednou litoval: Lin Yuan měl tak dobrou povahu, nebyl hlupák, že se s ním pokusil začít hádat? Jak to může napravit?

Čtyři lidé kráčeli k Centrální síni, uvnitř bylo seřazených mnoho studentů v upravených uniformách.

Těch 50 studentů se rychle utišilo a poslechli Ireniny instrukce, aby se seřadili. Bylo to do čtyř řad od malých po velké, dvě řady dívek, dvě řady chlapců. Lin Yuan byl relativně malý chlapec, takže stál v levé řadě a v řadě vedle něj stála Beta dívka o pár centimetrů menší.

Dívka se na něj podívala a usmála se. „Ahoj, Lin Yuane. Já jsem Bossa.”

„...Ahoj.” Téměř celá třída teď znala jeho jméno, evidentně to bylo kvůli té Shellově ranní hlasité provokaci. Tahle dívka se usmívala velmi přátelsky, na tvářích měla malé dolíčky, takže se na ni Lin Yuan také usmál. Nevadilo mu se spřátelit.

Otevřené prostranství bylo dost velké na to, aby se tam vešlo deset tisíc lidí. Všichni byli rozdělení do malých skupinek, každá třída byla v uspořádaném čtverci. V diváctvu zaznívaly různé instrukce.

Když byly dvě hodiny odpoledne, scéna se najednou utišila. V této chvíli se na obloze nad otevřeným prostranstvím najednou objevila řada černých brnění, co letěla k pódiu jako velká křídla stoupajícího orla!

Skupina strojů se plynule zastavila nad pódiem a pak se dveře kokpitů naráz otevřely a na zem elegantně sestoupila skupina důstojníků v čistě černých uniformách.

„...” Studenty to ohromilo.

„Pozor!”

Z pódia se ozval hlasitý hlas, studenti se probrali ze svého tranzu a okamžitě se postavili do pozoru ve standardním zasalutováním. Čisté modré uniformy utvořily tmavě modrý oceán, tisíce studentů salutujících ve stejnou chvíli vypadalo velmi úžasně, jako kdyby tiché moře najednou pročísla obrovská vlna.

Uprostřed řady důstojníků byl muž se třemi hvězdičkami na rameni, kterým jim zasalutování oplatil a nahlas řekl: „Studenti, dobré odpoledne, já jsem váš ředitel Belfas.”

Ačkoli mu bylo skoro 200 let, nadporučík Belfas pořád vypadal velmi silně. Ve své uniformě stál vzpřímeně, vyhlížel silně, živě a impozantně.

„Ze všeho nejdřív za veškeré instruktory na škole vás všechny vítám na vojenské akademii San Romia. Jelikož jsme nejlepší vojenská akademie v říši, mohou tu být jen velmi chytří a výborní studenti. Myslím, že byste všichni nesnášeli, kdyby tento starý muž pokračoval v tlachání, takže to zkrátím—”

„Vojenská akademie San Romia vám poskytne to nejlepší studijní prostředí, takže doufám, že dokážete dobře využít všech zdejších prostředků, budete upřímně studovat a po třech letech si nadělíte uspokojivou odměnu! Ať vaše rodina, přátelé a instruktoři nejsou zklamaní!”

„Teď začneme s obřadní přísahou, připojte se ke mně v recitaci vojenské přísahy!”

Belfas opatrně zvedl pravou ruku, otočil se a zvedl hlavu k praporu říše Lacey a praporu imperiální armády. Vážně a upřímně recitoval: „Ode dneška budu voják říše Lacey. Formálně přísahám—”

Ředitelův hluboký hlas se ozýval zesílením z reproduktorů, všichni studenti okamžitě zvedli pravou ruku, vzhlédli k praporům a odříkávali posvátnou přísahu—

„Ode dneška budu voják říše Lacey. Formálně přísahám—”

„Že naprosto poslechnu rozkazy mých nadřízených!”

„Budu přísně dodržovat vojenskou disciplínu!”

„Nebudu se bát obětí!”

„Budu statečně bojovat!”

„...”

Oblaky se ozývalo deset tisíc mladých hlasitých hlasů, prváků 598. sezóny na nejlepší vojenské akademii říše Lacey, vojenské akademii San Romia. Od tohoto okamžiku oficiálně započali svou vojenskou kariéru.

Po obřadné přísaze se každá třída vrátila do své tréninkové oblasti.

Areál vojenské akademie San Romia pokrýval více než deset kilometrů. Celá oblast byla rozdělena na několik oblastí pro všechny třídy. 50 lidí z vojenského velitelství bylo nejvíce ve středu, ostatní třídy už začaly s tréninkem běhu, salutování a stání v pozoru.

Irene před dav přivedla vážně vyhlížejícího důstojníka a řekla: „Studenti, toto je podplukovník Knox, bude dohlížet na vojenský trénink příští měsíc.”

Knox kývl a otevřeně řekl: „Kdo je poradce třídy?”

Všichni: „...”

Irene si rozpačitě odkašlala. „Ehm, ráno jsem zapomněla vybrat velitele jednotky, teď vybereme poradce třídy!”

Všichni: „...”

Výmluvná, nemilosrdná a přísná instruktorka Irene měla tak... nešikovnou povahu. Dav v tichosti zíral na svého učitele.

I Knox se nad Ireninou občasnou nešikovností cítil bezradně, ale na tváři se mu to neukázalo. Bezvýrazně se podíval na studenty a tiše řekl: „Chce někdo být poradcem třídy?”

Padesát lidí bylo zticha.

„Nikdo se nehlásí být velitelem jednotky?” Knox svýma chladnýma očima projel řadu 50 lidí. „Dám vám deset sekund, pokud si nevyberete velitele jednotky, budete muset běžet deset koleček kolem areálu a pak se rozhodnete!”

„10, 9...”

„Instruktore!” Konečně jeden statečný zvedl ruku.

Knox se na něj otočil. Byl to rusovlasý vysoký chlapec s tmavě rudýma očima. Pod Knoxovým pohledem se chlapec začervenal, takže jeho tmavá pokožka nabyla podivnou barvu.

Knox se zeptal: „Jak se jmenuješ?”

Chlapec: „Hlásím instruktore, že Baker!”

Knox přikývl. „Studente Bakere, chceš být poradce třídy?”

Student Baker okamžitě potřásl hlavou a statečně řekl: „Instruktore, můžu na velitele jednotky doporučit jiného? Vím o velmi vhodné osobě!”

Knox řekl: „Koho chceš doporučit?”

Shell se podíval na malého člověka v levé přední řadě, černovlasého chlapce s černýma očima, a nahlas řekl: „Ano, instruktore! Doporučuju Lin Yuana!”

Lin Yuan: „.............”

Co to kruci!

Knoxovy bystré oči se okamžitě obrátily na Lin Yuana, takže musel odolat nutkání složit hlavu do dlaně.

Ach můj bože! Proč tohle zvíře s jedinou mozkovou buňkou musí být na fakultě vojenského velitelství, he? Brzy zrána mě přišel vyprovokovat s tím svým „Ty jsi Lin Yuan, co měl plný počet bodů?”, takže celá třída teď ví, jak se jmenuju, a teď se znovu snaží rozvířit prach!

Lin Yuan se vážně chtěl zeptat: Shelli, co jsem ti udělal, abych si tohle zasloužil?

Knox se podíval na Lin Yuana, pak se podíval zpět na Bakera a řekl: „Proč jsi doporučil studenta Lin Yuana?”

Student Baker vzhlédl a hrdě řekl: „Hlásím, instruktore! Zaprvé Lin Yuan dostal u přijímaček plný počet bodů. Jako Beta byly jeho výsledky lepší než mnoho Alf. Dostatečně to dokazuje jeho schopnosti!”

Lin Yuan: „...”

Alfy: „...”

„Zadruhé dneska dopoledne při tréninku stání v pozoru Lin Yuan vydržel více než dvě hodiny. Dokonce déle než mnoho Alf! To dokazuje, že nemá jen vysoké IQ, ale i výtečné fyzické schopnosti!”

Lin Yuan: „...”

Alfy: „...”

Student Baker konečně zakončil své shrnutí: „Takže si myslím, že student Lin Yuan je dostatečně schopný, aby vedl naši třídu! Je nejvhodnější velitel. Konec hlášení!”

Shelli... vážně, udělal jsem ti něco, chlape?

Tvoje nenávist je příliš krutá, děláš ze mě terč všech Alf!

Jak cítil promítnutou nenávist, znechucení, výsměch a pobouřenost okolních Alf, Lin Yuan se vážně chtěl stočit do klubíčka a vsáknout se do podlahy.

Knox na Bakera kývl a řekl: „Lin Yuane, předstup!”

Po instruktorově výzvě neměl Lin Yuan na výběr a musel se ve vší vážnosti nahlásit Knoxovi, ruku měl na okraji své čapky v uctivém standardním vojenském zasalutování, jeho řízný hlas rozhodně zakřičel: „Ano!”

Knox zaváhal.

Najednou zakusil iluzi, jako kdyby se čas vrátil zpět do doby před dvaceti osmi lety.

Před dvaceti osmi lety k 570. tréninkovému období fakulty vojenského velitelství předstoupil Beta chlapec jménem Ling Yu a také okamžitě upoutal veškerou pozornost.

Černovlasý asijský náctiletý s černýma očima, stojící v pozoru a předvádějící standardní vojenský pozdrav, křičící břitkým a sladkým hlasem. Ačkoli bylo jeho tělo menší, jeho momentum si nijak nezadalo s žádnou vysokou Alfou.

Nebylo divu, že Irene řekla, že v tomto chlapci viděla stín generála...

V této chvíli měl i podplukovník Knox, co byl po Ling Yuově boku mnoho let, stejnou iluzi.

Knox byl chvíli zticha a pak řekl: „Lin Yuane, budeš poradce třídy?”

Lin Yuan okamžitě uctivě řekl: „Ano, instruktore!”

Knox se na něj hluboce podíval a zeptal se: „Nechceš o tom popřemýšlet?”

Lin Yuan vzhlédl a vážně a pevně řekl: „Jako voják akorát vím, jak poslechnout rozkazy nadřízeného! Student Baker mě doporučil a instruktor chce, abych byl velitelem jednotky. Budu se snažit ze všech sil, abych nikoho nezklamal!”

Knox se na mladého muže v tichosti podíval.

Ano, jako voják měla být jako první reakce na rozkaz nadřízeného poslušnost, naprostá poslušnost.

Naprostá poslušnost byla velmi důležitou součástí vojenské přísahy.

Obzvláště na bojišti když vám velící důstojník dá rozkaz, neměli byste o tom pochybovat a váhat. Možná že ta chvilka váhání bude stačit na to, aby nepřítel proměnil vaše kolegy na trosky.

...Lin Yuan to udělá, i když nechtěl být velitelem jednotky.

V té chvíli nebyl v černých a jasných očích mladého muže ani náznak váhání nebo neochoty, byla tam jenom sebedůvěra a odhodlání.

—Studenti na fakultě vojenského velitelství by měli mít takový přímý a pilný přístup!

Knox si najednou jako v tranzu pomyslel: Kdyby Ling Yu kvůli tvrdohlavosti potají neunikl z Rosenova apartmá a nezemřel v mezihvězdných troskách, pak jeho a Rosenovo dítě by bylo jako Lin Yuan, jasný osmnáctiletý.
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>