ABO - kapitola 18

Kapitola 18 – Nakládačka

Nový poradce Lin Yuan musel spolupracovat s instruktorem Knoxem a dohlížet na trénink studentů a po skončení vojenského tréninku musel pokračovat a dohlížet na studium studentů s instruktorkou Irene. Navíc měl na starosti studenty, co se registrovali pozdě, chodili za školu a podobně... Tahle úloha byla očividně nepříjemná, že?

Kdo potřeboval nepřátele, když měl přátele jako Shell?

Lin Yuan byl velmi obeznámený s nevděčnou prací jako velitel jednotky, protože na prvním a druhém stupni základní školy ho zvolili jako předsedu třídy. Ale většina dětí na planetě Rennes byly Bety, mohl být uvolněnější. Ne jako na fakultě vojenského velitelství na San Romii, kde bylo tolik čistokrevných Alf, že Beta poradce by byl velmi nepřesvědčivý.

Po odpoledním vojenském tréninku a nudném fyzickém tréninku Lin Yuan šel do kantýny a našel si rohové místo k sezení. Po jediném soustu se před ním vyloupla čokoládová tvář. Ta čokoláda se příjemně usmála a řekla: „Veliteli, můžu si tu sednout?”

„...” Lin Yuan se na něj bezmocně podíval. „Můžeš.”

Student Baker se posadil, usmál se a řekl: „Za dnešní ráno se omlouvám! Slyšel jsem, že jsi Beta, co měl u testů plný počet bodů, a byl jsem velmi skeptický, takže jsem přišel dělat problémy...” Poškrábal se ve vlasech a rozcuchal si tak své rusé vlasy.

Jo, za to ti díky, ty hlupáku!

Lin Yuan se usmál a zeptal se: „A teď už nejsi skeptický?”

Baker okamžitě nadšeně zakroutil hlavou. „Přesvědčilo mě to!”

Ten chlápek, co měl místo mozku svaly, se s očekáváním podíval na Lin Yuana, jako kdyby chtěl říct: „Uznávám tě za svého šéfa, rozkazuj mi, jak jen chceš.”

Lin Yuan si v duchu povzdechl a pak přesunul pozornost na jídlo.

Dojedli večeři a šli zpět na koleje. Když zahnuli za roh, cestu jim najednou zastoupily dvě vysoké Alfy. Ti dva vypadali velmi arogantně a obklopovala je bohatá alfa aura, jejich výrazy jasně říkaly: „Jsme děti s modrou krví, jsme nad tebou.”

...Potíže konečně přišly.

Bakerovy kecy přilákaly příliš mnoho nenávisti a Lin Yuan čekal nějakou konfrontaci.

A opravdu, jeden z nich se na Lin Yuana výsměšně podíval a ušklíbl se: „Třídní poradče, slyšel jsem, že jsi měl plný počet bodů? Může být Beta tak úžasná? Podváděl jsi, co?”

„...” Jejich provokativní výraz a počínání bylo úplně stejné jako u Bakera, takové klišé.

Lin Yuan těm dvěma Alfám v duchu vyhuboval, ale na tváři měl přátelský úsměv. „Jen výtečné štěstí, některé otázky jsem odhadl... Chtěli jste ode mě něco?”

Druhý chlapec předstoupil a chladně řekl: „Chci vidět, jestli na to stačíš!”

Když jeho hlas odezněl, jeho ruka přímo vystřelila k Lin Yuanovu rameni, zároveň s tím mu podmetl nohy s cílem dostat Lin Yuana přímo na zem!

—Tenhle chlápek ví, jak bojovat!

Lin Yuan okamžitě zareagoval!

Když se jeho ruka užuž dostala do kontaktu s jeho ramenem, najednou natáhl svou levou ruku a bleskově se chopil zápěstí Alfa chlapce. Potáhl jeho paži kupředu a namířil kopnutí přímo do jeho kolene. A pak se precizně vyhnul stranou...

Chlapec natáhl nohu, aby Lin Yuana srazil na zem, což vedlo k tomu, že se tomu Lin Yuan vyhnul a silou ho potáhl kupředu. A kvůli jeho nestabilnímu těžišti nakonec skončil na zemi se všemi údy roztaženými. Ležel na břiše jako pes ve vlastních výkalech!

„...” Chlapec ztuhl, mysl měl šokem prázdnou, dokonce zapomněl vstát ze země.

Vlastně ho porazila... Beta?

Jak rychle tenhle kluk reagoval? Proč jsem ho neviděl se pohnout...?

Lin Yuan spustil ruku zase k boku, podíval se na omráčeného chlapce, usmál se a řekl: „Kdo tě naučil, jak bojovat, hm? Měl bys to zkusit znovu.”

Pak přímo obešel druhého Alfa chlapce s rudou tváří a odkráčel ke kolejím.

Lin Yuanovy principy byly pořád stejné.

Pokud mi nebudeš dělat problémy, já přirozeně nebudu dělat problémy tobě. Když mi budeš dělat problémy, pak tě bez váhání zmlátím!

Když ho Brian včera pohladil po vlasech, okamžitě se ohradil, ale tehdy tam byl Caesar a zadržel ho... Jinými slovy Caesarovy bojové schopnosti byly lepší než schopnosti té dnešní Alfy. A významně lepší. Vlastně ho dokázal přesně popadnout za zápěstí, jeho reakční schopnost byla vážně vysoká. Kdyby to zrovna teď byl Caesar, pak by ten boj pravděpodobně neskončil tak snadno...

Lin Yuan přemýšlel.

Baker ho vzrušeně dohnal. „Šéfe, tvoje pohyby byly skvělé a smrtelné! Co to bylo za boj? Boxuješ?”

„To nebyl box.” Lin Yuan se usmál. „Byl to oblíbený styl boje v dávné pozemské éře zvaný bojové umění. Velmi se to hodí k méně svalnatým lidem jako já. Když bojuješ s vyšším a svalnatějším člověkem, můžeš ty techniky použít, abys vyhrál.”

„...”

Použít techniky, aby vyhrál?

Nebylo divu, že 178cm Lin Yuan dokázal porazit o tolik vyšší Alfu!

V Bakerových očích už byl Lin Yuan božská existence.

Beta ani ne za tři sekundy složila Alfu? Proč jsi jen prázdně zíral? Jak jsi mohl zapomenout to natočit? Kdybys to jen nahrál a zveřejnil, počet zhlédnutí by rozhodně přesáhl miliardu!

Lin Yuan by měl být rád, že to Baker zapomněl nahrát, jinak by mu všechny Alfy v Říši přály smrt...

Když Caesar nedaleko viděl, že Lin Yuana konfrontovaly dvě Alfy, chtěl mu jít pomoct.

Ale než se k nim mohl vůbec přiblížit, zjistil, že ta omráčená Alfa ležela tváří na zemi a druhá Alfa vypadala velmi otupeně.

Takže Caesar předstíral, že to neviděl, a přímo je obešel.

Jak o té scéně Caesar přemýšlel, nemohl si pomoct a zrychlil mu tep...

Ten chlapec měl ruce tak mrštné, že lidé neviděli jeho pohyby. Zaujal postoj a přesně popadl druhého muže za zápěstí, potáhl ho kupředu, kopl ho a přesunul se stranou. Příliš rychle na to, aby to mnoho lidí zachytilo.

Tenhle chlápek...

Jeho ohebnost a mrštnost byla prostě úžasná, dělal gymnastiku?

Když se Caesar vrátil na koleje, Lin Yuan mířil do své ložnice.

Z nějakého podivného pokušení nebo jiných neznámých důvodů Caesar najednou přikročil za Lin Yuana, natáhl svou silnou ruku a silou vzal Lin Yuana za paži!

Lin Yuan na okamžik ztuhl a pak se instinktivně otočil s odplatou!

Jeho mrštná ruka se rychle otočila, aby ho popadla za paži, a po tomto nádherném úchopu se ji pokusil přetočit dozadu, aby protivníkovi zlomil paži! Ale Caesarův první počin byl jenom finta! Druhou rukou rychle popadl Lin Yuana za rameno a zároveň natáhl svou dlouhou nohu a udeřil Lin Yuana do kolene!

Lin Yuan honem uhnul stranou, aby se vyhnul útoku nohou, ale Caesar ho silně strčil do ramene a on se zapotácel! Odhodlaný Lin Yuan sevřel Caesarovu paži a ti dva se propletli. Ani jeden nebyl ochotný uvolnit sevření, což vedlo k...

Lin Yuan ztratil rovnováhu a spadl na zem.

Caesara to potáhlo dopředu a přistál přímo na Lin Yuanovi.

„...”

„...”

Zírali na sebe s rozšířenýma očima. Po chvilce zírání si Caesar konečně všiml, že tahle pozice byla až příliš mnohoznačná.

Nosy měli skoro u sebe, Lin Yuanův teplý dech ho zlehka šimral na tváři a jeho rozepnutý límeček u košile odhaloval bílou a hladkou kůži. Přímo před očima měl jeho delikátní klíční kost a kdyby se trošičku nahnul kupředu, mohl by ho políbit...

Caesarovo srdce vynechalo jeden tep, pak okamžitě vstal a vytáhl Lin Yuana s sebou.

Lin Yuan si upravil svoji pokrčenou košili, pak upřel pohled na Caesara a zeptal se: „Proč jsi na mě najednou zaútočil?”

Caesar odvrátil zrak a předstíral klid, zatímco odpověděl: „Chtěl jsem otestovat úroveň tvých bojových schopností.”

Lin Yuan bezmocně řekl: „To to chceš testovat teď? Jak jsi viděl, nejsem tvůj protivník.”

„...Ach, dobře.”

Caesar se jako princ celý život učil velmi profesionální a standarizované bojové techniky. Kdyby se vážně snažil, Lin Yuan by nebyl jeho protivník. Lin Yuanova schopnost zareagovat a jeho obratnost byla na mnohem vyšší úrovni než u průměrné Alfy, takže dokázal snadno vyhrát. Stačilo to na to, aby se vypořádal s netrénovanou Alfou, ale proti profesionálnímu mistrovi jako Caesar by měl proti výšce a fyzickému rozdílu Alf nevýhodu.

Ale i tak Caesara Lin Yuanovy schopnosti uklidnily.

Nejdřív se bál, že ho Alfy, co nesouhlasily s tím, aby byl velitelem jednotky, budou šikanovat, ale teď se zdálo, že Lin Yuanovy schopnosti a jeho povaha více než stačily na to, aby se ochránil před nějakou šikanou.

Caesar byl chvíli zticha, pak se podíval na Lin Yuana a zeptal se: „Vážně máš dobré schopnosti, učil ses bojové umění?”

„Ne.” Lin Yuan se usmál a poškrábal se ve vlasech. „Učil mě můj mistr. Potkal mě, když mi bylo osm a přijal mě za svého učedníka... Byl to voják, když odešel do výslužby, začal pracovat jako ostraha u těžební společnosti na planetě Rennes. Většinu dní se nudil a zahálel, takže ho napadlo, že by bylo zajímavé, kdyby mě učil.”

Když se Caesar díval na Lin Yuanův šťastný úsměv, když zmínil svého mistra, nemohl si pomoct a také pomyslel na svého učitele...

Caesarovým učitelem byl mladý muž, co vyhrál Imperiální šampionát v boxu, měl velmi popudlivou povahu, celý den se tvářil nabručeně, ale oči měl dost ostré, aby to člověka probodlo. Jako dítě se ho Caesar velmi bál, takže se obzvláště moc snažil se učit, protože se bál snášet hněv svého učitele.

Jak oba mysleli na své mistry, oba ztichli.

V této chvíli se najednou ozvalo pípnutí, jak někdo vložil přístupovou kartu do dveří. Když se dveře otevřely, vešel dovnitř Snow v uniformě.

Lin Yuan se ohlédl, spatřil Snowa a nemohl si pomoct, aby se nezasmál. „Snowe, v uniformě vypadáš úplně jinak!”

Chladný mladý muž v upravené, naškrobené uniformě opravdu působil dojmem takové 'zakázané krásy'. A navíc jelikož už byl Snow pohledný, jeho delikátní světlá tvář pod tmavě modrou čapkou byla velmi atraktivní na pohled.

Než mohl Snow odpovědět, vešel i Brian ve stejné uniformě. Zatímco Snow měl oděv upravený a čistý, jako kdyby ho zrovna vytáhl ze skříně, Brianova uniforma byla otřesná, jako kdyby mu ji pošlapali sloni. Byla špinavá a nedalo se na ni podívat, dokonce i na manžetách měl nějaké podivné skvrny...

Lin Yuan se na něj podíval a nemohl si pomoct, aby si nepomyslel: Kde dneska trénovali studenti inženýrství? To navštívili továrnu na mecha? Proč Brian vypadá, jako kdyby zrovna vylezl z popelnice? Vedle upraveného a čistého Snowa to byla vážně podívaná...

Brian nakráčel do místnosti a okamžitě si všiml Snowa v jeho upravené uniformě. Oči se mu rozzářily a on se usmál a pozdravil ho: „Snowe, vrátil ses? Jak to, že jsem tě odpoledne neviděl?”

Snow se podíval na nepořádně oblečeného Briana a tiše odpověděl: „Učitel, co nás ráno učil, nás vzal na návštěvu nemocnice, polední přestávka byla jenom dvacet minut. Vrátil jsem se na koleje převléct a hned odešel. Pravděpodobně jsem tě minul.”

A pak se podíval zpět na Lin Yuana. „Vykoupu se a pak půjdu do knihovny.”

Lin Yuan se usmál. „Taky jsem chtěl jít do knihovny něco zkontrolovat. Půjdu s tebou.”

Snow přikývl. „Dobře, až se vykoupu, přijdu za tebou do pokoje.”

„Dobře, uvidíme se v sedm.”

Takže šli do svých pokojů, aby se vykoupali, a nechali tam Caesara a Briana stát.

Ti dva opuštění stáli v obýváku a navzájem se na sebe podívali.

Po chvilce Brian ztišil hlas a zeptal se: „Jaký máš plán na zbytek večera?”

Caesar odpověděl: „Nemám žádné plány.”

Brian si promnul bradu. „Takže... co kdybychom šli do knihovny?”

Caesar vážně přikývl. „To zní dobře.”
--------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>