ABO - kapitola 19

Kapitola 19 – Hledání klíčových slov

Nynější knihovny byly jiné než školní knihovny v Pozemské éře, kde byly papírové knihy naskládané v řadách. Aby se šetřily prostředky, bylo teď velmi málo papírových knih a místo nich byly šifrované e-knihy.

Chození do knihovny bylo velmi důležité, protože mnoho cenných knih se dalo číst jenom v budově knihovny. Některé knihy se samozřejmě daly zkopírovat a odnést, ale po zkopírování byly omezené na studentovu čtečku e-knih, takže se z nich nedala pořídit další kopie.

Knihovna na Vojenské akademii San Romia měla 15 pater, všechno od 1. patra do 10. bylo volně přístupné studentům, ale na vyšších podlažích bylo hodně tajných informací, u kterých jste potřebovali řádné povolení.

Lin Yuan a Snow kráčeli bok po boku do knihovny, kousek za nimi byli Caesar a Brian.

Evidentně se také osprchovali a oblékli si civilní oblečení. Caesar měl na sobě upravenou černou košili s tuhým límečkem, co doplňovala jeho pěkně tesanou tvář. Brian měl bílou volnočasovou košili, ruce měl v kapsách, modré oči vyklenuté v úsměvu, byl velmi okouzlující. Ty dvě vysoké Alfy po cestě upoutaly mnoho pohledů od procházejících lidí.

Lin Yuan si nemohl pomoct a pomyslel si: Jak to, že ti dva chlápci šli do knihovny? A navíc v tak pěkném a čistém oblečení, dokonce i vlasy měli pečlivě učesané... Byla to jenom knihovna, bylo nutné se tak dobře oblékat?

Snow si také všiml svých dvou spolužáků, co jej následovali, ohlédl se a střetl se s Brianovou usmívající se tváří.

Snow předstíral, že ho neviděl, a projel svou kartou, aby se dostal do knihovny. Zamířil přímo k eskalátoru do pátého patra, kde byly lékařské knihy. Brian jej okamžitě následoval do pátého patra. Snow za sebou cítil známou alfa auru a s chladným výrazem se ohlédl. „Briane, knihy o inženýrství jsou na čtvrtém patře.”

„...” Znovu se ke mně choval s nechutí!

Brian se cítil trochu deprimovaně.

Samozřejmě věděl, že knihy o inženýrství byly na čtvrtém patře, ale většinu těch knih už přečetl. Zatímco většina dětí si před spaním četla pohádky, Brian od šesti let četl „Části mecha brnění”, „Výroba brnění 101”, „Zásady navrhování inteligentního brnění”, „Mechanika energie”...

Brianův dědeček Aston Bayh byl nejlepším výrobcem mecha v Impériu Lacey a mnoho známých brnění řádu S jako Suzaku, Černý drak a Lví král Jeho Veličenstva vyrobil on. Chtěl, aby se z jeho vnoučat stali skvělí mecha inženýři a vytvořili nejbezvadnější inteligentní zbraně na celém světě.

Brian od dětství miloval mecha a v mecha inženýrství byl opravdu velmi nadaný. Když mu bylo šest let, začal svému dědečkovi pomáhat, takže měl v hlavě naprosto vpálené procesy výroby různých částí a nápady na návrhy brnění. Když mu bylo 13, vyrobil své první inteligentní brnění, Modráčka. Měl mnoho chyb a defektů, ale... byla to práce 13 letého dítěte!

Aby dítě ve 13 vyrobilo mecha, mohlo se mu prostě říkat génius!

Loni se Brian účastnil kvalifikační zkoušky Divize výroby brnění a získal certifikát druhého řádu, byl jen krok od finálního certifikátu. Jeho nynější úroveň byla vlastně vyšší než úroveň mnoha absolventů této akademie. Na Vojenskou akademii San Romia šel studovat proto, že to po něm jeho rodina vyžadovala, a také to mělo ještě další důvody—

Potřeboval povolení k přístupu do vyšších podlaží knihovny a k cennějším knihám. A také chtěl použít hojné prostředky školy, aby nabral zkušenosti, a vystudovat přímo s finálním certifikátem Divize výroby brnění.

Brian všechno tohle samozřejmě nemohl jen tak rozhlašovat. Kdyby to někomu řekl, rozhodně by si myslel, že se vychloubá.

Jak Brian čelil Snowovým chladným očím, jen se usmál a řekl: „Nikdo neřekl, že student inženýrství nemůže číst lékařské knihy. Obzvláště se zajímám o lidskou anatomii, takže si chci najít pár anatomických diagramů, abych se na ně mohl podívat.”

Jak se Snow díval na Brianův drzý úsměv, mírně se zamračil. „Dělej si, co chceš.”

Snow vešel do studovny na pátém patře a Brian jej okamžitě následoval.

Snow se usadil v koutě a Brian úmyslně přikročil k volnému místu vedle něj. Místa v knihovně nebyla daleko od sebe. A Brian byl navíc vysoký, takže když se posadil, mezera mezi nimi byla jen na délku půlky paže.

V takové blízkosti Snow cítil obrovskou auru nátlaku Alfy...

Snow cítil, jak se mu sevřelo srdce a okamžitě vstal, aby si našel jiné místo.

Brian se na něj zmateně podíval a pak ho směle následoval.

„...” Když se Snow podíval na usmívajícího se Briana, co znovu seděl vedle něj, neměl slov.

Tak přilnavý! Alfa, co nemůžeš vyhodit, i když se o to snažíš. Taková otrava!

Snow se ohlédl na Briana a řekl: „Nejsem zvyklý sedět blízko lidí. Jdi támhle, tam je spoustu jiných míst.”

„...Ach.” Brian sklonil hlavu a trochu smutně odkráčel.

Snow se zhluboka nadechl a uvolnil trochu toho nevysvětlitelného napětí. Uvolnil své potají zaťaté pěsti, otevřel si na stole světelný tablet a začal hledat knihy, ke kterým se chtěl dostat.

Na obrazovce světelného tabletu byla simulace 3D místnosti, v řadách virtuálních polic byly uspořádaně naskládané různé knihy, roztříděné podle předmětu. Bylo to velmi podrobné a standardní. Snow prohledával police dle třídění a vybral si Rozbor lidské anatomie, Nervová anatomie, Historie embryologie a další knihy.

Když jste knihu otevřeli, světelný tablet zobrazil texturu podobnou papírovým stránkám s jasným písmem a člověk mohl klouzat prsty po obrazovce, aby přímo obracel stránky knížek, bylo to velmi praktické.

Ačkoli bylo ve studovně mnoho studentů, většina bedlivě pročítala knížky a svoje poznámky, nikdo si nevšiml Snowa, co v tichosti seděl v rohu.

Snow obklopený tím tichem si na oko otevřel knihu Lidská anatomie a pak si v dolním levém rohu okna otevřel webovou stránku.

„Vítejte v knihovně Vojenské akademie San Romia.”

Když jste otevřeli domovskou stránku, přesměrovalo vás to na obrazovku s tímhle textem. Vedle toho textu bylo prázdné vyhledávací okénko, pod tím vyhledávacím okénkem bylo spoustu databázových možností, co se daly zaškrtnout – Cepheuská centrální knihovna, Knihovna hvězdné vědy a technologie, Imperiální lékařská knihovna, Imperiální vojenské datové muzeum, Databáze absolventských tezí ze San Romia...

V knihovně byl přístup k masivnímu množství literatury a dat!

Snow byl vzrušený, vybral všechny možnosti a pak rychle naťukal řádku klíčových slov – inhibitor omega feromonů.

Prstem zmáčkl tlačítko hledat a na obrazovce vyskočilo „čekejte, prosím”. Zhruba po deseti sekundách se na prázdné stránce ukázala řada rudých varovných znaků: „Chyba v klíčovém slovu, nenalezeny žádné relevantní informace, zkuste hledat znovu!”

Snowa to omráčilo – chyba v klíčovém slovu? Jak to bylo možné?

Myslel si, že když venku nenašel žádné informace, že neměl dostatečně vysoká povolení, aby se dostal přes kontrolu vnější sítě. Ale teď dokonce ani masivní síť knihoven v knihovně Vojenské akademie San Romia nedokázala vyhledat žádné výsledky o omega inhibitorech!

Snow se mírně zamračil, pak začal obměňovat klíčová slova.

„Březen, kosmický kalendář 779, rozsudek vojenského soudu.”

„Chyba v klíčovém slovu, nenalezeny žádné relevantní informace, zkuste hledat znovu!”

„Centrální imperiální nemocnice, Dr. Sanders.”

„Chyba v klíčovém slovu, nenalezeny žádné relevantní informace, zkuste hledat znovu!”

„Návrh na změny zákona vztahující se k ochraně Omeg.”

„Chyba v klíčovém slovu, nenalezeny žádné relevantní informace, zkuste hledat znovu!”

„...”

Prsty rychle přebíhal po obrazovce, zadal spoustu klíčových slov, ale stejně nic nenašel.

Snow postupně pobledl v tváři.

Inhibitory omega feromonů byly evidentně zakázané a všechna fakta, co se k tomu vztahovala, byla naschvál zablokovaná. Dokonce ani knihovna ve Vojenské akademii San Romia nedokázala získat žádné informace. Tohle zahlazení muselo být velmi hluboké... jak si tohle Snow pomyslel, nemohl si pomoct a pevně zaťal pěsti.

Brian po Snowovi potají pokukoval, ohlédl se a zjistil, že Snow pevně zatínal pěsti, řasy se mu chvěly, zuby se silně kousal do rtů, vypadal, že mu bylo velmi nepříjemně. Byl útlý a měl laskavé vzezření, takže když se kousal do rtů, jeho bílá tvář vyvolávala zvláštní otázku... jako uch, nechceš mě ochránit?

Brianovo tělo okamžitě zareagovalo, než jeho mozek mohl vůbec přemýšlet. Udělal tři nebo dva velké kroky k Snowovi, natáhl ruku a jemně mu ji položil na čelo. Pak se tiše zeptal: „Snowe, co se děje? Proč vypadáš tak bledě...?”

„...Nedotýkej se mě!” Snow ze sebe najednou silou sklepal Brianovy ruce.

Jelikož byl ten zvuk příliš hlasitý, okolní studenti se na ně okamžitě obrátili. Snowova bledá tvář ztuhla a Brian se na okolní studenty omluvně usmál a zatvářil se, jako kdyby říkal: „Snažím se přemluvit malého ježka, omlouvám se, že vás obtěžuju.”

...Ach, to je Alfa, co se snažila přemluvit Betu, ach!

Dav si okamžitě hleděl svého.

Brian svými zády zakryl Snowa před davem a pak se na něj podíval. Jeho bledá tvář byla najednou podivně zarudlá, dech měl nepravidelný a na čele měl tenkou vrstvu potu.

Cože... byl nemocný?

Briana to soužilo a trápilo, ale Snow nesnášel fyzický kontakt, takže Brian ustoupil a zašeptal: „Kde ti je nepříjemně, hm? Chceš, abych tě vzal na ošetřovnu?”

„...” Snow se zhluboka nadechl, svými mírně rozechvělými prsty se zapřel o stůl a vstal ze svého místa. Zašeptal: „Briane... vezmi mě prosím zpět na kolej... Já... příšerně mě bolí hlava...”

„Jasně.” Brian neváhal a okamžitě se natáhl, aby Snowovi pomohl.

Snowovo tělo najednou ztuhlo a řasy se mu chvěly víc, ale protože z něj vyprchala síla, musel se poddat. Napůl se opřel o Briana a ten mu pomohl z knihovny.

Bylo velmi pozdě a kampus byl osvětlený teplým žlutým světlem. Cesta z knihovny na koleje byla velmi tichá a sem tam se ozvalo šumění listí ve větru. Snow se opíral o Briana, měl pocit, jako kdyby v nohách neměl žádné kosti, jako kdyby šlapal po vzduchu. Nohy skoro nedokázaly unést váhu jeho těla.

Když Brian viděl, že se Snow tak potácí, musel zastavit. Dřepl si před něj, poplácal se po rameni a řekl: „Pojď, vezmu tě na záda.”

„...” Snowa to omráčilo.

Brian se na něj ohlédl a usmál se. „Nesnaž se být statečný. Moje záda jsou celé tvoje.”

„...”

Jak se Snow díval na Brianův úsměv, byl dlouho zticha a pak se váhavě opřel o jeho tělo a jemně se mu přitiskl ke krku.

Brian vzal Snowovy nohy kolem pasu, rukama mu podepřel zadek a jemně ho postrčil nahoru. Upravil ho do pohodlné polohy a dal se do kroku.

Snowovi najednou zrudla tvář.

Ačkoli Brianovo upravování bylo prostě proto, aby bylo Snowovi na jeho zádech pohodlněji, ale... cítil, jak ho Brian svýma silnýma rukama držel kolem pasu, jak se ho jemně dotýkal na zadku, kvůli tomuto přímému důvěrnému kontaktu se Snow bezděky zachvěl.

Snow ležel na jeho zádech, rychle oddechoval a Brian na tom nebyl o nic lépe.

Z nějakého důvodu kvůli Snowově teplému a rychlému dechu začalo Brianovi najednou bušit srdce. Jemné vlasy mladého muže ve vánku poletovaly a jemně ho lechtaly na uších, bylo to, jako kdyby se o něj jemně otírala peříčka.

Jak Brian nesl Snowa, jak cítil, jak se jeho slabé tělo o něj opíralo plnou vahou, Brianovo srdce se začalo nevysvětlitelně plnit pocitem dosažení!

Dokonce cítil, že chtěl... potřeboval tohoto člověka ochránit.

Vždy chladný a vážný Snow jen vzácně projevoval takovou slabost, takže Brian místo něj cítil nesnesitelnou bolest.

Jak ho nesl cestou ke kolejím, hruď mu naplnil letmý pocit, jako kdyby ho ten noční vánek zahříval.

Brian nakráčel zpět na koleje, otevřel dveře a díky automatické aktivaci hlasem se všechna světla okamžitě rozsvítila.

Lin Yuan a Caesar se evidentně ještě nevrátili. Brian šel přímo ke Snowově ložnici a přišel k jeho posteli. Ohlédl se na Snowa a zjistil, že měl tvář, uši, krk a dokonce i odhalený kousek hrudi pod košilí zrudlé. Ústa měl otevřená dokořán a evidentně se mu nepříjemně dýchalo.

Brian ho okamžitě položil na postel, zakryl ho přikrývkou a posadil se na kraj postele. Jak ho pozoroval, tiše se zeptal: „Kde ti je nepříjemně? Donesu ti nějaký lék, mám spoustu léčiv první pomoci.”

Snow tiše zalapal po dechu a pak řekl roztřeseným hlasem: „V zásuvce je bílá lahvička... dones... mi ji.”

Brian okamžitě prohledal zásuvku, našel bílou lahvičku, nalil šálek teplé vody, přišel k posteli a pomohl Snowovi se posadit. Jak se díval na tu čistě bílou lahvičku bez firemní značky nebo instrukcí a na ty čistě bílé prášky bez značení, Brian měl své pochyby: „Co to je? Co to je za lék?”

Snow sklopil oči a zašeptal: „Vždycky jsem míval náhlé bolesti hlavy, tohle je lék, co mi otec připravil... velmi to pomáhá při léčbě migrén... můj otec je doktor.”

„Ach.” Jelikož byl jeho otec doktor, pravděpodobně znal recept, co nebyl dostupný na běžném trhu, že?

Brian ho nezpochybňoval a okamžitě mu tu lahvičku předal.

Snow z lahvičky vysypal tři prášky, spolkl je a zapil teplou vodou.

Stav jeho těla se začal zlepšovat, jeho ruce a nohy postupně nabyly svou sílu a zarudlost jeho tváře postupně ustoupila.

Snow se zhluboka nadechl, podíval se na stále ustaraného Briana a po chvilce ticha rozpačitě řekl: „To... díky... děkuju.”

Brian se usmál a poškrábal se na čele. „To nic, jsme spolubydlící, tohle je maličkost.”

Ačkoli řekl tohle, bylo to poprvé, co se mu Snow zhnuseně nevyhýbal, dokonce mu jako první poděkoval, takže Brian byl v duchu bez sebe radostí!

Když viděl, že se barva Snowovy tváře zlepšila, zašeptal: „Cítíš se líp? Hlava tě už nebolí?”

Brian nevěděl, že tón jeho hlasu byl velmi milující a něžný.

„...” Snow se vyhnul jeho pohledu, celý rozpačitý sklonil hlavu a řekl: „Cítím se mnohem líp. Půjdu brzy spát, ještě jednou díky za pomoc.”

Brian se usmál a vstal. „No, tak já už tě nebudu otravovat. Odpočiň si. Pokud bys něco potřeboval, zavolej mě.”

„Dobře.”

Když Brian odešel z ložnice, Snow si vydechl úlevou.

Naštěstí ho Brian následoval na páté podlaží, viděl jeho abnormalitu a včas ho dovedl domů. Jinak kdyby se v knihovně dostal do hárání, následky by byly nepředstavitelné...

Snow pořád cítil trochu přetrvávajícího strachu, párkrát se zhluboka nadechl, aby zklidnil své srdce.

Ty inhibitory, co si zrovna vzal, nebyly stabilní. Protože intravenózní injekce se jen obtížně dostávaly skrz mezihvězdnou bezpečnost, mohl suroviny inhibitoru akorát přidat do orálních tablet. Skladba léčiva tedy ovlivnila jeho výkon a jeho účinnost se značně snížila.

Když vyhledával data, byl příliš napjatý, mozek měl ve stavu vzrušení a tepová frekvence ovlivnila jeho tělesné hormony. Kvůli tomu inhibitory najednou selhaly.

Naštěstí do jedné várky inhibitorů přidal filtr na zamaskování omega pachu, takže rané fáze hárání neupoutají u Alf moc pozornosti. Teprve když by se dostal do skutečného hárání, nedal by se jeho omega pach zamaskovat a rozšířil by se po celé škole!

Aby dneska silně potlačil hárání, snědl tři tablety najednou, což znamenalo, že ode dneška každý den bude muset svou denní dávku zvýšit o tři...

Ačkoli si donesl dostatek léčiva, aby mu to vydrželo až do prázdnin, pokud znovu dojde k tak nezvladatelné situaci jako dneska, co bude dělat?

Vážně si musel najít Alfu, aby ho dostal přes hárání?

Jak o tom Snow přemýšlel, nemohl si pomoct, zamračil se a potřásl pěstí.

—Musím co možná nejdřív najít řešení!

Měl u sebe seznam surovin na inhibitory, ale problém tkvěl v tom, kde mohl sehnat léčiva a prostor na výrobu inhibitorů?
--------------------------------------------

~ Takže se nám pomalu rýsuje druhý pár, nebo ne? ~

<Předchozí>...<Následující>