GDC - kapitola 4

Kapitola 4 – Agrese (2)

Wei WuXian si jako první pomyslel, že se něco pokazilo s tou praporovou formací, co chlapci připravili.

Jeho vynálezy se musely používat nesmírně opatrně nebo by mohlo dojít ke katastrofě. Kvůli tomuto šel také zkontrolovat, jestli byly všechny motivy nakreslené správně.

Jak ho pár velkých rukou přišlo vytáhnou ven, Wei WuXian se narovnal a dovolil jim to udělat bez obtíží, aby nemusel kráčet sám. Východní síň hučela lidmi, byla skoro víc napěchovaná, než když se tu shromáždili všichni lidé z vesnice Mo. Byli tu všichni příbuzní a služebnictvo. Někteří byli pořád ve spodních vrstvách prádla a ještě neměli čas se učesat, ale všichni vypadali vyděšeně. Paní Mo byla zhroucená na svém místě, jako kdyby se zrovna probrala ze mdlob. Na tvářích jí byly vidět stružky slz a v očích se jí pořád leskly slzy. Ale jak Wei WuXiana vtáhli dovnitř, její žalostný pohled se okamžitě změnil na nenávistný.

Na zemi ležel předmět ve tvaru člověka, tělo měl zakryté bílou látkou a byla vidět jenom hlava. Lan SiZhui a ostatní chlapci se tvářili chmurně, skláněli se, aby zkontrolovali situaci, a mluvili tlumenými hlasy. Ta konverzace se donesla až k uším Wei WuXiana.

„...Od objevení těla neuplynuly ani tři minuty?”

„Když jsme přemohli chodící mrtvoly, spěchali jsme ze Západního dvora do Východního a na půl cesty jsme našli tělo.”

Ta věc ve tvaru člověka byl evidentně Mo ZiYuan. Wei WuXian po něm vrhl pohledem a nemohl si pomoct, aby se nepodíval znovu.

Ta mrtvola v některých ohledech vypadala jako Mo ZiYuan, ale v dalších byla zase úplně jiná. Ačkoli její rysy byly jasně rysy jeho malicherného bratrance, lícní kosti měl hluboko propadlé, oči vytřeštěné a kůži zvrásněnou. V porovnání s mladistvým Mo ZiYuanem předtím to bylo, jako kdyby o dvacet let zestárl. Také se zdálo, jako kdyby z něj vysáli krev a maso a proměnili ho na kostlivce jen s tenkou vrstvou kůže. Pokud byl Mo ZiYuan před tímhle jenom ošklivý, teď bylo jeho mrtvé tělo jak staré, tak ošklivé.

Jak si Wei WuXian prohlížel tělo, paní Mo se k němu najednou přihnala s dýkou lesknoucí se jí v ruce. Lan SiZui jí tu dýku rychle a mrštně vyrazil z ruky. Než měl šanci promluvit, paní Mo na něj zavřískala: „Můj syn zemřel tragickou smrtí, takže ho jenom pomstím! Proč mi v tom bráníte?”

Wei WuXian se znovu skryl Lan SiZhuiovi za zády a v dřepu promluvil: „Jak se tragická smrt tvého syna týká mě?”

Během dne Lan SiZhui viděl, jak Wei WuXian dělal scény ve Východní síni, a poté od ostatních lidí vyslechl spoustu přehnaných zkazek. Cítil k tomu chorému člověku nesmírný soucit a nemohl si pomoct, aby se nepostavil na jeho stranu: „Paní Mo, podle stavu vašeho syna z něj vyčerpali maso a podstatu, což znamená, že ho zabila zlá stvoření a ne on.”

Paní Mo ztěžka oddechovala. „Ty nic nevíš! Otec toho pomatence byl kultivátor. Musel se od něj naučit spoustu démonických kouzel!”

Lan SiZhui se otočil na zdánlivě přihlouplého Wei WuXiana a znovu promluvil: „Ehm, paní, na to nemáme dostatek důvodů, takže...”

„Důkaz je na mém synovi!” Paní Mo ukázala na tělo na podlaze. „Sami se podívejte! A-Yuanovy ostatky mi už řekly, kdo ho zavraždil!”

Wei WuXian nepotřeboval, aby to místo něj udělal někdo jiný, a tak sám zvedl bílou látku, od hlavy až k patě. Mo ZiYuanově mrtvole něco chybělo.

Zmizela jeho levá paže, odseknutá pod ramenem!

Paní Mo promluvila: „Vidíte to? Všichni, kdo tu byli, slyšeli, co ten pomatenec řekl, ne? Řekl, že pokud se A-Yuan znovu dotkne jeho věcí, usekne mu ruku!”

Po tomhle výbuchu emocí si zakryla tvář a vzlykala. „...Můj ubohý A-Yuan... Ačkoli mu vůbec nic neudělal, nejenom že ho falešně obvinil, ale také ho zabil... Ten pomatenec se zbláznil...”

Zbláznil!

Už to bylo pár let, co naposledy slyšel tuhle frázi při popisu své osoby, takže to bylo celkem povzbudivé. Wei WuXian ukázal na sebe, ale nenapadala ho žádná slova. Nevěděl, jestli tady byl chorý on nebo paní Mo.

Když byl mladší, celkem dost mluvil o vyhlazování celých rodin nebo klanů, o zabíjení milionů lidí, prolévání řek krve a jiných krutých počinech. Ale většinou to byla jenom prázdná slova. Pokud by vlastně dokázal, co řekl, už dávno by ovládl celý svět kultivace. Skutečným úmyslem paní Mo nebyla pomsta svého syna, ale najít si někoho, na kom by si mohla vylít svou zášť.

Wei WuXian se s ní nechtěl obtěžovat. Chvíli přemýšlel a pak vrazil ruku do Mo ZiYuanova náručí. Chvíli tam něco lovil, než něco vytáhl a rozprostřel to před sebou. Překvapivě to byl Prapor lákající duchy.

Okamžitě si uvědomil, co se dělo, a sám pro sebe si zamumlal: „Přivolal si to na sebe sám!”

Když Lan SiZhui a ostatní viděli, co z Mo ZiYuanova náručí vytáhl, také pochopili celou situaci. Když si vzpomněli na tu frašku, ke které dneska došlo, bylo snadné odhadnout příčinu. Během dne kvůli Mo XuanYuově bláznivému chování utrpěla Mo ZiYuanova hrdost a on ho za to nenáviděl a chtěl to s ním vyrovnat. Ale Mo XuanYu se dlouho potuloval venku, takže Mo ZiYuan měl v plánu se k němu proplížit v noci, když se bude vracet.

Když padla noc, potají šel ven a zrovna procházel kolem Západního dvora, když na zdech spatřil Prapory lákající duchy. Ačkoli mu bylo opakovaně řečeno, aby v noci nechodil ven nebo do okolí Západního dvora a aby se obzvláště držel dál od těch černých praporů, Mo ZiYuan si myslel, že to bylo proto, aby kultivátoři ostatní vyděsili, aby jim ty cenné zbraně neukradli.

Neměl ponětí o nebezpečných účincích těchto Praporů lákajících duchy. Nebo že když ho bude mít v ruce, že se promění na žijící terč. Začal být závislý na kradení talismanů a magických nástrojů svého bratrance. A vždycky měl nutkání vzít si podivný předmět jako toto, nikdy se nevzdal, dokud ho nezískal. A tak když majitelé těchto praporů ničili chodící mrtvoly v Západním dvoře, on si v tichosti jeden vzal.

Praporová formace využívala šest praporů, z nichž pět bylo rozestavených v Západním dvoře s chlapci z rodiny Lan jako návnadami. Ale všichni při sobě měli nespočet magických nástrojů a ačkoli si Mo ZiYuan vzal jenom jediný prapor, neměl u sebe žádný nástroj na ochranu. Bylo logické vrhnout se na slabého, a tak to zlé bytosti přirozeně lákalo k němu. Kdyby to byly jenom chodící mrtvoly, moc by na tom nezáleželo. I kdyby ho pokousaly, nezemřel by okamžitě a pořád by bylo možné ho zachránit. Prapor lákající duchy bohužel omylem přilákal něco horšího než chodící mrtvolu. Mo ZiYuana zabila a vzala mu paži neznámá bytost!

Wei WuXian zvedl zápěstí. No ano, jedna sečná rána na jeho pravé ruce se zahojila. Vypadalo to, že měl štěstí – obětní úmluva už Mo ZiYuanovu smrt uznala za jeho konání.

Paní Mo si byla velmi dobře vědoma slabůstek svého syna, ale nebyla ochotná uznat, že si Mo ZiYuan způsobil vlastní smrt. Kvůli své netrpělivosti a hněvu popadla čajový šálek a hodila jej po Wei WuXianově hlavě. „Kdybys ho včera falešně neobvinil před tolika lidmi, šel by ven uprostřed noci? Všechno to je tvoje chyba, ty bastarde!”

Wei WuXian ten útok viděl a vyhnul se mu stranou. Paní Mo se otočila na Lan YiZhuie a zavřískala: „A vy! Vy bando nemožných hlupáků! Kultivujete a zaháníte zlé duchy, ale nedokázali jste ho ani ochránint! A-Yuan je pořád ještě dítě!”

Chlapci z Lan byli ještě mladí. Nebyli venku často a nebyli příliš zkušení, aby přišli na to, že je s touto oblastí něco špatně. A tak se cítili provinile, že neodhalili zlou bytost tak urputnou jako tato. Nicméně po nesmyslném nadávání paní Mo byli všichni v tváři celí modří. Přece jenom vyrostli ve význačné rodině, takže se nikdo neodvažoval se k nim takhle chovat. Klan Lan z Gusu byl ke svým učedníkům nesmírně přísný, zakazoval násilí vůči bezmocným a nedovoloval ani neúctu. A tak i když je to nepotěšilo, museli všechno spolknout s temným výrazem na tváři.

Ale Wei WuXian už to nedokázal vystát a pomyslel si: Už to je takových let, ale hodnoty klanu Lan jsou pořád stejné. Jaký smysl má ta jejich takzvaná sebekázeň? Sledujte, jak tohle udělám správně!

Nahlas si odplivl a promluvil: „Na kom si myslíš, že si vyléváš svůj hněv? Vážně jsi je brala za svoje sluhy? Cestovali takovou dálku, aby sem přišli a vymýtili zlé duchy, aniž by si od vás vzali jediný halíř. Dluží ti něco? Kolik bylo tvému synovi? Mělo by mu být aspoň sedmnáct, tak jak je pořád dítě? Jak malé dítě musí být, aby nechápal základní lidskou řeč? Řekli nebo neřekli mu, a to opakovaně, aby se nedotýkal ničeho ve formaci a nepřibližoval se k Západnímu dvoru? Tvůj syn se v noci proplížil ven sám. Je to moje vina? Nebo jeho?”

Lan JingYu a ostatní ze sebe vypustili trochu vzduchu a už ani jejich tváře nevypadaly tak pochmurně. Paní Mo byla jak nesmírně zarmoucená, tak rozčilená a dokázala myslet akorát na slovo smrt. Ne na svou vlastní smrt, aby mohla být se svým synem, ale na smrt všech na světě. Obvzláště těch, co teď byli přímo před ní.

Měla ve zvyku rozkazovat svému manželovi, aby všechno udělal, a tak do něj bouchla. „Všechny zavolej! Všechny sem zavolej!”

Ale její manžel byl jako ve snách. Možná to bylo kvůli tomu traumatu, že skonal jeho jediný syn, ale zašel až tak daleko, že ji hřbetem ruky odstrčil. To paní Mo zaskočilo a ona spadla na zem.

V minulosti do něj paní Mo nemusela ani strčit. Stačilo jenom zvednout hlas a on se okamžitě podvolil. Jak se dneska mohl opovážit ji uhodit?

Veškeré služebnictvo bylo kvůli jejímu výrazu v tváři strachem bez sebe. A-Ding jí rozechvěle pomohla na nohy. Paní Mo si sevřela hruď a promluvila roztřeseným hlasem: „Ty... ty... Ty odtud taky vypadni!”

Zdálo se, že její manžel nic neslyšel. A-Ding vyslala pár pohledů k A-Tongovi a A-Tong spěšně pomohl svému pánovi jít ven. Východní síň byla v jednom velkém zmatku. Když Wei WuXian viděl, že se rodina konečně ztišila, měl v úmyslu znovu prohlédnout tělo. Ale než se na něj podíval, prořízl vzduch další pronikavý výkřik. Bylo to ze dvora.

Všichni lidé v síni vyběhli ven. Na zemi Východního dvora sebou škubala dvě těla. První bylo A-Tongovo, byl pořád naživu zhroucený na zemi. To druhé padlé tělo bylo zvrásněné a seschlé, jako kdyby mu něco naprosto vysálo krev a maso. Levá paže už byla pryč, ale z rány netekla žádná krev. Stav této mrtvoly byl stejný jako u Mo ZiYuana.

Paní Mo před chvílí smetla A-Dinžinu pomocnou ruku, ale jak na zemi spatřila další mrtvolu, oči se jí rozšířily a konečně neměla energii na další výlev. Když omdlela, náhodou byl vedle ní Wei WuXian. Podepřel ji a předal ji A-Ding, co k němu přiběhla. Podíval se na svou pravou ruku a viděl, že zmizela další sečná rána.

Bylo to teprve pár sekund, co ti dva překročili práh síně a nedostali se ani přes Východní dvůr, než spatřili, jak manžel paní Mo hrozivě zemřel. Lan SiZhui, Lan JingYi a ostatní také zbledli v tvářích. Lan SiZhui se uklidnil jako první a zeptal se A-Tonga, co ležel na zemi: „Viděl jsi, co to bylo?”

A-Tong byl vyděšený skoro k smrti a nedokázal otevřít pusu. Dokonce ani po dalším dotazování A-Tong pořád nedokázal odpovědět a jenom opakovaně kroutil hlavou. Lan SiZhui doslova hořel nervozitou. Požádal dalšího učedníka, aby manžela Mo vzali dovnitř, a otočil se na Lan JingYiho: „Vyslal jsi signál?”

Lan JingYi odpověděl: „Vyslal, ale pokud v oblasti není žádný senior, co by nám mohl asistovat, bude trvat minimálně hodinu, než sem naši lidé dorazí. Co teď budeme dělat? Ani nevíme, co to je.”

Samozřejmě bylo nemožné, aby odešli. Kdyby se učedníci z klanu v boji proti zlým duchům starali jen o vlastní bezpečí, nejen že by to jejich klanu přineslo hanbu, ale i oni sami by se před ostatními zahanbili. Ani vyděšení lidé rodiny Mo nemohli odejít, protože bylo pravděpodobné, že ta zlovolná bytost byla mezi nimi. Takže by odchodem nic nezískali. Lan SiZhui zaskřípal zuby: „Počkáme tady na posily!”

Když teď vyslali signál o pomoc, během krátké doby jim přijdou na pomoc jiní kultivátoři. Aby Wei WuXian zabránil tomu, aby se to celé vymklo kontrole, měl by se stáhnout a držet se v pozadí. Kdyby ho ten člověk, co přijde, náhodou znal nebo s ním kdysi bojoval, bylo by těžké říct, co se stane dál.

Ale s tou svou kletbou nemohl vesnici Mo opustit nijak brzy. Navíc ta bytost, kterou to sem přilákalo, během krátké chvilky připravila o život dva lidi. Což znamenalo, že musela být nesmírně krutá. Kdyby teď Wei WuXian odešel, až by přišla pomoc, ulice vesnice Mo by mohly být zaplavené mrtvolami bez levé paže. Včetně pár těl učedníků s pokrevními svazky s klanem Lan z Gusu.

Po chvilce rozmýšlení si Wei WuXian řekl: rychle to skonči.
--------------------------------------------

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>