LMW - kapitola 28

Kapitola 28 – Upřímné přání

Velmistr sekty TianXin Tang Fan zastával toto postavení téměř sto let. Pod jeho vedením se sekta TianXin stávala víc a víc jako prvotřídní sekta. Teď ji lidé považovali za sektu, co se s největší pravděpodobností stane vedoucí sektou na kontinentu Long Xiang. Někdo s takovými schopnostmi rozhodně nebyl prostý člověk. V Lin Xiaových vzpomínkách byl Tang Fan záhadou, i když byl jeho mistrem. I když byl Lin Xiao jeho uctívaný První učedník, stejně nevěděl, jakou sílu Tang Fan měl. A to byl důvod, proč většina lidí měla dojem, že byl Tang Fan mazaný starý lišák, záhadný a nemožný předvídat.

Jelikož se Lin Xiao bál Tang Fana, nikdy se neodvážil odhalit před ním ani tu nejnitěrnější slabost. A důležitější bylo, že jelikož byla sekta TianXin prvotřídní sektou na kontinentu Long Xiang, její skutečná síla se nedala tak snadno odhalit. Byla škoda, že dokonce ani člověk jako Lin Xiao nebyl schopen zjistit skutečnou sílu sekty TianXin.

Ling Xiao čekal, že si ho Tang Fan zavolá. Když pomine jeho obrovskou změnu v povaze, když se najednou začal stýkat s nickou z Pozemské hory, stačilo, aby za ním Tang YunQi běžela v slzách. V Lin Xiaových vzpomínkách byl Tang Fan milující otec. Cokoli si Tang YunQi přála, Tang Fan jí určitě pomohl dosáhnout, pokud to bylo v přijatelných mezích. Takže jelikož se tentokrát Tang YunQi cítila ukřivděně, bylo jasné, že s brekem běžela za Tang Fanem.

„První seniore, velmistr na tebe čeká uvnitř.” Junior, co jej sem dovedl, ho nechal před Zasedací síní. Ling Xiao přehlédl velkolepý zevnějšek Zasedací síně. Říkalo se, že tu plaketu s názvem pověsil přímo Tang Fan osobně. Každý tah na ní se navenek jevil vlídně, ale ve skutečnosti byl ostrý s nabroušenou hranou. Akorát to bylo skryté hluboko uvnitř.

Když otevřel dveře a vešel dovnitř, širá Zasedací síň sice nebyla nijak zvlášť luxusní, ale nesmírně imponující. Naproti vchodu byly dvě znamenitě vyřezávané židle. Na jedné seděl muž ve středním věku, co vypadal tak na čtyřicet.

Ten muž ve středním věku měl laskavé obočí a příjemné oči. Když spatřil Ling Xiaa, věnoval mu přátelský úsměv. „Lin Xiao, jsi tu. Pojď ke mně.”

Ling Xiao k němu bezvýrazně přišel, rty se mu mírně vyklenuly. „Mistře.”

Tento pozdrav mistrovi byl vlastně pro Tang Fana příliš velká chvála. Dle jeho kvalifikace Tang Fan prostě nebyl hoden být jeho mistrem. Vlastně kdyby se to otočilo, Tang Fan ani nebyl hoden být jeho učedníkem. Akorát že teď hrál Lin Xiaa, takže Tang Fanovi mohl akorát dát tuto nezaslouženou úctu.

„Xiao-Er, už je to dlouho, co jsme si my dva, mistr a učedník, od srdce popovídali. Když máme teď tuto vzácnou chvilku, kdy máme oba čas, pojď si sednout. Promluvme si.” Tang Fan při pohledu na něj celý zářil.

Ling Xiao neměl nejmenší zábrany a sedl si na první místo pod Tang Fanem. „Mistře, máš pravdu, vážně jsme spolu nemluvili skoro dva roky.”

Tang Fan si uhladil svůj vous, zatímco spokojeně přikyvoval. „Xiao-Er, vzpomínáš si, kdy a kde jsme spolu poprvé mluvili?”

„Ne každý může vstoupit do tvého pokoje, mistře. Pořád si to pamatuju, poprvé jsi mě vyhledal uprostřed noci. Tak osobitý počin, jenom tvé vážené já je něčeho takového schopno.” Na Ling Xiaově bezvýrazné tváři se objevil mírný úsměv, jako kdyby si vybavil nějakou vzpomínku. Neukázal ve svém brnění jedinou skulinku.

„Jak lidé stárnou, i jejich schopnost pamatovat se velmi zmenšuje,” povzdechl si Tang Fan.

Pokračovali v lehkém povídání, většinou to bylo o vzpomínkách. A pak Tang Fan nakonec zmínil svou milovanou dceru. Tang YunQi byla vážně rozmazlená princezna, ale všichni viděli, že Lin Xiao se k ní vždycky choval chladně. Tohle viděl dokonce i Tang Fan a netrápil se kvůli tomu. Tang Fan si byl velmi dobře vědom, jak absurdní dokázala jeho dcera být. A proto Lin Xiaa nepožádal, aby bylo po jejím. Jen ho požádal, aby jí občas vyhověl, aby nepůsobila moc problémů. Přece jenom byla pořád mladá a ráda zachovávala svou důstojnost, zvláště před ostatními učedníky. Po skoro dvouhodinovém povídání ho Tang Fan konečně nechal jít.

Ling Xiao předstíral, že je Lin Xiao, a dalo se říct, že jeho výkon byl velmi uvolněný. Ani v nejmenším nebyl utrápený. Jak Ling Xiao odešel ze Zasedací síně, v poklidu kráčel dlouhými chodbami. Úsměv na jeho rtech se rozšiřoval a rozšiřoval. To je ale mazaný starý lišák. Devět z deseti vět se týkalo událostí z minulosti. Kdyby nevstřebal Lin Xiaovy vzpomínky, odhalil by ho.

Lin Xiao byl chladný muž, až to hraničilo s bezcitností, ale v sektě TianXin byl velmi oblíbený, až to bylo nepředstavitelné. Normální lidé by to nedokázali pochopit, ale Ling Xiao, co vstřebal jeho vzpomínky, velmi jasně chápal jeho motivy. Aby si Lin Xiao získal srdce ostatních, často 'neúmyslně' prokazoval laskavosti učedníkům po jeho boku. Toto bezděčné počínání se lidem v těžké situaci zdálo jako uhlí ve sněhové bouři. Ti lidé si spíše pamatovali, že Lin Xiao byl člověk, co k nim byl hodný. A Lin Xiao toho využil. Proto mu mnoho učedníků ze sekty TianXin bylo zavázáno a uctívali jej. Chladný a bezvýrazní První senior pod tou svou lhostejnou skořápkou skrýval vřelé srdce. Bylo to, jako kdyby si všichni učedníci mysleli tohle.

Až na pár důvěryhodných podřízených nikdo nevěděl, jaký motiv se za tím počínáním skrýval. Po pravdě řečeno, Ling Xiao vstřebal jeho vzpomínky jen proto, že to bylo příhodné. Nikdy nečekal, že Lin Xiao ve skutečnosti skrýval tak obrovské tajemství. Ambice byly vážně skvělá věc!

Jelikož ho Ling Xiao nahradil, rozhodl se, že mu splní toto malinké drobné upřímné přání!

„První seniore, konečně ses vrátil.” Otočil se k němu mladý muž. Když ho mladý muž spatřil, byl radostí bez sebe. Přiběhl k němu a aniž by se nadechl, tiše mu šeptal: „Našel jsi tu věc?”

Ling Xiao byl jeden velký úsměv. „Zhou Pengu, jelikož jsem pro to šel sám, samozřejmě to bylo snadné jako natáhnout ruku.” Věděl, o čem Zhou Peng mluvil. Také to bylo kvůli této věci, že se mu Lin Xiao dostal do cesty a přišel o život.

Zhou Penga to na chvíli omráčilo. Tohle bylo poprvé, co Prvního seniora viděl s tak laskavým úsměvem.




Když se You XiaoMo vrátil do sekty TianXin, měl v plánu jít do své dimenze zalít semínka prvního a druhého řádu. Ale po té nečekané události se tam neodvažoval jít. Kdo mohl vědět, kdy za ním někdo přijde, aby ho najednou vyhledal.

Když strávil celé ráno čtením ve svém pokoji, konečně odhadl, že Ling Xiao tentokrát nepřijde. You XiaoMo shlédl na svoje splasklé břicho a rozhodl se jít na oběd do kantýny. I kdyby se měla nebesa zhroutit, stejně to bude muset počkat, dokud se nenají. Samozřejmě to byla jen statečná slova, které říkal, jen když tu nebyl Ling Xiao.

Co bylo na dnešku zvláštního? Zdálo se, že v kantýně bylo mnohem víc lidí než obvykle. You XiaoMoa to vážně moc nezajímalo. Akorát se bál, že mu všechno sní, a tak spěchal dovnitř. Nebyl si jistý, jestli si to jenom představoval, ale lidé, co vcházeli a vycházeli a dokonce už i ti usazení, se po něm divně dívali. Většina si ho prohlížela a odhadovala, jako kdyby byli zmatení, a občas si něco mezi sebou šeptali.

You XiaoMo si neuvědomil, že už byl velmi slavný. Když od kuchaře dostal jídlo, rozhlédl se kolem a neviděl žádné prázdné místo. Zrovna když váhal, najednou na něj zavolal hlas od stolu po jeho pravici: „Juniore, tady!”

You XiaoMo se otočil, aby se podíval, a překvapilo ho, že to byl vlastně První senior Fang ChenYue. Vedle něj bylo náhodou volné místo. A tak You XiaoMo bez váhání přišel k němu i se svým tácem. I když se zhruba dva dny neviděli, Fang ChenYue byl stejně přátelský jako předtím. A sám od sebe mu vlastně odsunul židli. You XiaoMo mu zdvořile poděkoval a posadil se.

Fang CheYuLe se podíval na jídlo na jeho tácu a s úsměvem řekl: „Juniore, pokaždé jíš takhle málo?”

You XiaoMo přikývl. „Tohle mi stačí, nejsem zvyklý jíst moc.”

Fang ChenYue se nahlas zasmál. Tohle bylo poprvé, co slyšel někoho říct, že nebyl zvyklý moc jíst. Co on věděl, jíst bylo lidským instinktem; ale byl jediný, kdo se smál. Ostatní učedníci u stolu si nedokázali pomoct a konsternovaně se na sebe podívali. Nakonec to jeden z nich už nedokázal dál vydržet.

„Juniore, slyšeli jsme, že máš dobrý vztah s vycházející hvězdou z Válečnické divize Lin Xiaem. Dneska ráno ses vrátil dokonce spolu s ním. Je to pravda?”

You XiaoMo překvapeně vzhlédl a viděl, že všichni, co ta slova zaslechli, se teď na něj upřeně dívali. Konečně pochopil, proč se na něj lidé tak dívali, když předtím přišel. Vypadalo to, že se ta záležitost z rána už roznesla. Bylo jasné, kdo to rozšířil. Kromě těch učedníků, co s ním dneska ráno byli, to nikdo jiný nemohl po Pozemské hoře tak rychle rozšířit.

You XiaoMo se podíval po těch planoucích pohledech ostatních a rozpačitě se zasmál: „Vlastně to bylo nedorozumění.”

„Jak to mohlo být nedorozumění? Vidělo to spoustu lidí.” Ten učedník se zamračil, myslel si, že se You XiaoMo snaží skrýt pravdu.

„Vážně to je nedorozumění...” You XiaoMo se nepříjemně ošil, bylo mu nepříjemně, že byl cílem jejich upřených pohledů. Co mohl říct kromě toho, že to bylo nedorozumění? Rozhodně nemohl říct, že to bylo kvůli tomu, že přišel na Ling Xiaovo tajemství, a tak mu teď dotyčný vyhrožoval. Kdyby to sám nezažil, ani on by tomu nevěřil.

„Dobrá, už juniora netrapte. Řekl, že to bylo nedorozumění, tak to bylo nedorozumění. Kantýna je přece jenom místo k jídlu a ne na mluvení nesmyslů.”

Fang ChenYue promluvil, aby You XiaoMoa zachránil z obtížné situace. Pravděpodobně byl jediný v celé kantýně, kdo nebyl zvědavý na vztah mezi You XiaoMoem a Ling Xiaem.

Když ostatní odešli, You XiaoMo tiše poděkoval Fang ChenYuemu. Ten mu akorát vřele odpověděl, že nemá zač. Ach, toto byl ideál Prvního seniora, co se shodoval s tím v You XiaoMově srdci!

Se slzami si pomyslel, a co Ling Xiao? Ten opravdu nebyl příhodným Prvním seniorem!
--------------------------------------------

~ Xiao-Er = přílepka Er je taková čínská zdrobnělina nebo vyjádření důvěrnosti. Byla jsem lenivá vymýšlet nějaké české ekvivalenty a do českých zdrobnělin se opravdu pouštět nebudu (bo by to mohlo dopadnout jako Xiaojíčku nebo podobná pitomina). ~

~ Jako uhlí v zimě = toto čínské přirovnání se mi prostě tak líbilo, že jsem ho nechala. Znamená přesně to, co to znamená. Uhlím se topilo, takže to je něco, co člověk nesmírně ocení. ~

~ Zachovat tvář (důstojnost) = Kdo čte čínské novely, určitě už si všiml, že Číňané neustále používají spojení zachovat/ztratit tvář, což znamená něco jako zachovat/ztratit důstojnost, ne/ztrapnit se apod. Do budoucna pro to pravděpodobně nebudu hledat nějaké české opisy. ~

~ Ling Xiaova infiltrace úspěšná! A Fang ChenYue je takové zlatíčko. ~

Hlavní stránka
Postavy a pojmy

<Předchozí>...<Následující>