ABO - kapitola 20

Kapitola 20 – Správná zápletka

Zatímco Snow a Brian šli zpět na koleje, Lin Yuan a Caesar pokračovali ve vyhledávání informací v knihovně.

Lin Yuan si vybral hodně knih ohledně manévrování brnění. Ačkoli často hrál bojovou hru na síti, přece jenom to bylo jen virtuální ovládání, byl rozdíl, když jste to řídili vlastníma rukama.

Podle instruktorky Irene se roční mecha soutěž Vojenské akademie San Romia pořádala za další měsíc. Pokud se člověk umístil na prvních deseti místech, měl příležitost reprezentovat školu a účastnit se Národního finále a slavnostní vojenské přehlídky.

Lin Yuan ještě nikdy na Cepheu nebyl, přirozeně chtěl tuto příležitost vyhrát!

Lin Yuan si vybral a sedl si na rohovou pohovku a zapnul světelný tablet před sebou. Bedlivě četl knihu „Ovládání brnění 101”, co si vybral z virtuální police. Caesar seděl po jeho pravici a četl jinou knihu, „Listina vojenské rady”.

Seděli spolu a v tichosti četli, tvářili se velmi soustředěně.

Po chvilce kolem nich najednou prošla Beta dívka, spatřila Lin Yuana a z vlastní iniciativy jej pozdravila: „Ahoj, veliteli jednotky.”

Lin Yuan k ní vzhlédl a dívka se na něj usmála sladkým úsměvem s dolíčky, byla to Beta dívka, co na něj promluvila během slavnostní přísahy, Bossa.

Lin Yuan se usmál a řekl: „To jsi ty, Bosso, ach.”

„Jo.” Dívka přikývla a sedla si vedle Lin Yuana. „Chci se účastnit té mecha soutěže za měsíc, takže jsem si přišla vyhledat nějaké informace.”

„Och? Já se taky účastním. Doporučím ti pár knížek.”

Lin Yuan na svém světelném tabletu otevřel aplikaci na sdílení knížek a přímo na Bossin světelný tablet nahrál několik e-knih, co našel.

Bossa vzrušeně řekla: „Skvělé, tohle je knížka, kterou hledám, děkuju, veliteli!”

Lin Yuan se usmál. „Nemáš za co, tahle knížka není vůbec špatná, přečti si ji jako první.”

Jak Caesar poslouchal jejich konverzaci, nemohl si pomoct a podíval se po Lin Yuanovi.

Tenhle kluk...

Vždycky se usmíval a byl velmi nadaný a když se k tomu připočítalo jeho nové postavení velitele jednotky, jeho popularita mezi Betami jistě vzroste. Bety v jejich třídě ho evidentně obdivovali, ten kluk Baker se choval jako jeho pomocník a dokonce i pár Alf ho mělo rádo, jako ten Karl...

Caesar si nemohl pomoct a mírně se zamračil.

Proč byl jejich vztah horší než náhodných kolemjdoucích, i když byli spolubydlící?

Jak o tom Caesar přemýšlel, vstal, zezadu přišel k Lin Yuanovi a tiše se zeptal: „Chceš se účastnit mecha soutěže?”

Jeho spolubydlící se za ním najednou objevil jako duch, takže Lin Yuan nadskočil a šokovaně se na Caesara ohlédl. Zmateně se zeptal: „Jo, chci se přihlásit, proč?”

Caesar pokračoval v tiché řeči: „Čtení je na nic, potřebuješ trénink ve skutečném boji.”

Lin Yuan samozřejmě věděl, že v mecha soutěži potřeboval víc zkušeností než teoretických znalostí, ale na škole bylo tisíc studentů a v nájemním centru jenom velmi málo mech. A Lin Yuan byl navíc chudý, nemohl si dovolit své vlastní mecha a škola půjčovala mecha jen na omezenou dobu, takže chtěl nahromadit co možná nejvíc teoretických znalostí, než to zkusí ve skutečném boji.

„Já vím,” řekl Lin Yuan, „zítra po vojenském tréninku si pronajmu mecha na trénink.”

Caesar předstíral bezstarostnost, když řekl: „Vlastně mám brnění, co si můžeš na trénink půjčit.”

Lin Yuanovi okamžitě zazářily oči. „Vážně?”

Caesar klidně řekl: „Zítra tě vezmu na cvičiště. Máš čas?”

Lin Yuan vzrušeně odpověděl: „Ano!”

Když Caesar viděl, jak se na něj Lin Yuan rozzářeně díval, konečně se mu zlepšila nálada – dobře, Lin Yuan by ten svůj rozzářený pohled měl upírat jenom na mě, takhle to je správně.

V jedenáct večer se Lin Yuan a Caesar vrátili na koleje. Protože Caesar slíbil, že mu půjčí svoje mecha na trénink, Lin Yuanův přístup už nebyl tak rezervovaný jako předtím.

Ti dva muži si při chůzi vesele povídali.

„Caesare, jaký řád má tvé brnění?”

„...Řád C.”

„Ach.” Lin Yuan na něj vzrušeně zíral. „I v soutěži jsou brnění řádu C!”

Brnění byla odstupňovaná podle svého výkonu na pět řádů A, B, C, D, E. Řád D a E neměl bojové schopnosti, byl to řád pro roboty používané v běžném životě. Řád C byl luxusnější, mecha řádu C stálo minimálně 200 tisíc dolarů, mohli si ho dovolit jen bohatí. Univerzity vysokého formátu poskytovaly studentům k tréninku mecha řádu C a konvenční testy kontroly brnění a mecha hry používaly řád C. Řád C se dal považovat za běžnější řád.

Stroje řádu B a A přímo ovládala vláda a aby mohl člověk jeden takový vlastnit, musel nejprve získat certifikát o příslušné schopnosti manévrování. Jelikož tento typ brnění byl super smrtící, neboť nainstalované zbraně mohly přímo srovnat se zemí město, většina lidí nikdy neměla příležitost je vidět na vlastní oči.

Řády BCDE se ovládaly manuálně, na jejich kontrolu byly třeba komplexní konzolové příkazy. Mecha řádu A se daly ovládat jak manuálně, tak hlasem. Kromě používání rukou jste mohli také vydávat rozkazy.

Legendární řád, ještě nad řádem A, byla pokročilejší mecha řádu S.

Úroveň inteligence mecha řádu S si nijak nezadala s lidmi, takové mecha mělo umělou duši. Jinými slovy, jeho pán se mohl přímo připojit k centru inteligence brnění a ovládat mecha svým mozkem a dokonce dosáhnout říše jednoty mezi člověkem a strojem!

Protože byl proces výroby brnění řádu S velmi obtížný a potřebné materiály byly těžko k sehnání, bylo jen velmi málo brnění řádu S. V celém Impériu jich nebylo více než deset. Jen hlavní generálové, Jeho Veličenstvo a následník trůnu Cepheu byli způsobilí je vlastnit.

Lin Yuan, co byl pohroužený do svého vzrušení, si nevšiml, že když Caesar řekl „řád C”, na tváři mu okamžitě problýskl náznak trapnosti. A bílé prostorové tlačítko na jeho zápěstí pobouřeně zablikalo.

Když byli zpět na koleji a Caesar otevřel dveře, nemohl si pomoct a mírně nakrčil nos.

—Proč byl v domě pach omega feromonů?”

Znovu a znovu se rozhlížel, zmatený a zjistil, že Snowovy dveře jsou zavřené a že Brian ležel na pohovce a sledoval melodramatickou romanci. Alfa ve filmu říkal „k smrti tě miluju” a Omega, které se tak vyznával, začala slzet. Zatímco Brian to s potěšením sledoval...

Caesar teď vážně neměl náladu na to, aby vyhodnocoval Brianův vkus.

Lin Yuan o tenhle film evidentně neměl zájem, pozdravil Briana a pak šel do své ložnice spát.

Caesar přišel k Brianovi, posadil se, trochu ztlumil zvuk filmu a zeptal se: „Vrátili jste se se Snowem brzy?”

Brian přikývl. „Jo, Snowovi bylo špatně, a tak šel brzy spát.”

„Špatně?” Caesar se mírně zamračil, nemohl si pomoct a ještě víc pochyboval.

Brian s ním vyrostl, rozhodně byl Alfa. Lin Yuan byl zrovna teď s ním v knihovně, takže ten podivný omega pach v domě... mohl být jenom ze Snowa.

Caesar byl chvíli zticha, než začal: „Briane, myslíš si, že tu je možnost, že by si Omega píchla inhibitor, aby prošla krevními testy, a infiltrovala se na školu?”

Briana to polekalo, podíval se na Caesara. „Co to říkáš? Tím myslíš, že existuje inhibitor, co dokáže změnit feromonové charakteristiky v krvi a co se nedá detekovat krevním testem, co na škole provádí?”

V té chvíli Brian zvážněl. „Tohle by bylo víc než jen prostý hormonální inhibitor, dokázalo by to změnit krev. Pokud by takový inhibitor existoval, nebyla by ta Omega naprosto zakamuflovaná?”

Caesar byl zticha, přece jenom to byl jen jeho odhad, neměl žádný důkaz. Kdyby takový inhibitor existoval a Omega ho úspěšně použila, pokud by se v budoucnu něco pokazilo, rozhodně by došlo k nepředvídatelným následkům.

Jeho nos ucítil jen slabý pach, nemohl si být na 100% jistý. Jenom ta první zkušenost se dala nazvat chybou, ale když Caesar opakovaně cítil omega feromony, odvrátil se od „Co se děje s mým nosem?” k „Na Snowově a Lin Yuanově totožnosti je něco podezřelého.”

Lin Yuan byl optimistický, nechoval se jako člověk, co skrývá velké tajemství. Ale Snow, ten chladný a záhadný muž vždycky působil dojmem jako „Mám svoji historku”. A navíc mu v přítomnosti lidí bylo nepříjemně a obzvláště nesnášel fyzický kontakt s Alfami. Bylo to proto, že byl Omega?

Pokud by se provedly genetické testy, mohl rozhodnout, jestli byl nebo nebyl Omega, ale neměl na to právo. I kdyby byl Snow vážně Omega, píchl si inhibitory a infiltroval se na vojenskou akademii kvůli vlastním důvodům. Jelikož nechtěl odhalit svou totožnost, Caesar jako jeho spolubydlící ho nezbytně neodhalí.

Brian byl pořád zmatený. „Jen tak mimochodem, proč ses na to najednou zeptal? Máš podezření, že je někdo Omega?”

Caesar se odmlčel, pak v klidu řekl: „To nic, jen jsem se ptal.”

„Ach.” Brian se otočil zpět a dál se soustředil na svůj film.

Caesar mu chvíli dělal společnost, ale vážně se nedokázal vžít do jeho zábavy, a tak šel prostě spát.

Druhý den bylo pěkné počasí.

Lin Yuan se probudil brzy ráno. Snow se připravoval k brzkému nahlášení ke svému lékařskému vojenskému tréninku, Caesar na něj čekal v jídelně a Brian byl pořád ospalý.

Lin Yuan se umyl, pak šel do jídelny a usmál se na Caesara. „Pojďme.”

Caesar se na něj také usmál. A pak ti dva muži odešli spolu.

Když byl on a Caesar o samotě, Lin Yuan se vlastně pořád cítil trochu rozpačitě, zvlášť když pomyslel na Karlovu radu: „Totožnost tvého spolubydlícího není tak jednoduchá, moc se s ním nesbližuj.” To se potom Lin Yuan cítil velmi nepříjemně.

—Neznal Caesarovu totožnost, nemohl být ten legendární princ, že ne?

Nezdálo se, že by měl princovskou aroganci, naopak se k němu choval velmi dobře. Vypadal velmi pohledně, měl velmi elegantní úsměv, dobrou povahu a dokonce Hobbimu posílal dárky, dával mu jídlo, chtěl mu půjčit své brnění...

—Je to proto, že je zvláštní, že se bojíš se s ním sblížit?

Lin Yuan najednou ucítil štípnutí. Chceš si na škole udělat přátele, a přesto požaduješ rozdělení dle hierarchie? Nedíváš se na jeho zázemí a nesnažíš se mu zavděčit, copak nestačí, že budete přímočaří a spravedliví přátelé?

Jak o tomhle Lin Yuan přemýšlel, nemohl si pomoct a podíval se na Caesara a věnoval mu přátelský úsměv.

Caesar: „...”

Chlapcův úsměv byl za slunečního světla příliš oslepující. Caesarovi se najednou zrychlil tep, takže cítil mírnou závrať.

Byl nevysvětlitelně šťastný, Lin Yuan mu dneska ráno aktivně věnoval dva úsměvy. Jeho přístup evidentně zjemněl z ostražitosti na nynější důvěru a přátelství.

Tři metody, jak si koupit Lin Yuana: Zaprvé, koupit si Hobbiho. Zadruhé, poslat jídlo. Zatřetí, vzít ho ven si hrát.

Všechny tři metody uspěly.

Caesar si vesele myslel: Tohle je velmi dobrý začátek.

Třída na fakultě vojenského velitelství se seřadila. Lin Yuan jako velitel jednotky byl vpředu, tváří ke studentům a zakřičel: „Na svá místa, pozor!”

Každé ráno seřadit studenty, než instruktoři dorazí. Tohle byl Knoxův úkol pro Lin Yuana a ten jej zodpovědně vykonával. Když Knox dorazil na cvičiště, studenti vojenského velitelství byli pečlivě seřazení ve čtyřech řadách pěkně v pozoru jako kůly.

„K pozdravu!” zakřičel Lin Yuan příhodně a třída instruktoru Knoxovi okamžitě standardně zasalutovala.

Knox jim oplatil vojenským zasalutováním, v očích mu byl znát náznak uznání.

Lin Yuan se vrátil zpět na své místo a Knox stál před studenty s vážným pohledem. „Dneska nebude žádný trénink. Vezmu vás na exkurzi – do Vojenského muzea.”

Když studenti zaslechli tato slova, okamžitě je to vzrušilo.

Studenti teprve nastoupili na vojenskou školu a tak brzy mohli navštívit Vojenské muzeum a spatřit různé vojenské vybavení, inteligentní brnění, válečné lodě a různé druhy průzkumných leteckých lodí Impéria... To stačilo na to, aby celá skupina mladých lidí byla velmi natěšená!

Student Baker dokonce zbrkle ignoroval rozkaz k pozoru, vzrušeně zvedl ruku a zeptal se: „Instruktore, je to celodenní výlet?”

Knox přikývl. „Vojenské muzeum je odtud velmi daleko, musíme jet dvěma suspenzními autobusy a cesta bude trvat dvě hodiny. Po návštěvě muzea se vrátíme večer.”

„Úžasné!!” Skupina lidí vesele jásala. V porovnání se stáním pod žhnoucím sluncem a prováděním nudného fyzického tréninku byl den ve Vojenském muzeu evidentně mnohem zajímavější!

Lin Yuanovo srdce také přetékalo očekáváním.

Vojenské muzeum?

Bude tam pokročilé mecha? Bude na výstavce legendární mecha řádu S?

Vojenské muzeum na Army Star.

Vysoká budova se stovkami úrovní ukazovala spoustu pokročilého vojenského vybavení.

Starý kurátor Brutus a pár asistentů hlídkovalo na každém podlaží pomocí výtahu pro zaměstnance.

Brutus vážně řekl: „Ode dneška nás začnou po skupinách navštěvovat studenti Vojenské akademie San Romia. První skupina jsou studenti vojenského velitelství, dorazí v deset ráno, dobře je přivítejte. A také znovu zkontrolujte bezpečnostní systém, ujistěte se, že jsme nic nevynechali.”

„Ano!” Zaměstnanci okamžitě přikývli.

Výtah se zastavil úplně nahoře.

Průhledným skleněným oknem byl vidět rozsáhlý interiér a tam tiše stál enormní, téměř 50 metrů vysoký rudý stroj.

Podivné bylo, že to brnění bylo pokryté řetězy, tlustými a silnými elektromagnetickými řetězy a údy stroje byly uzamčené k okolním stěnám, takže byl paralyzovaný v jedné poloze. Jako kdyby to byl zavřený a potrestaný zločinec.

Ačkoli všichni věděli, že tento stroj neměl dost energie na to, aby dělal problémy, pokaždé ho museli zkontrolovat a zjistit, jestli byl bezpečně zamknutý na místě. Ale všichni museli při každé takové prohlídce sbírat odvahu...

Byl v tom neznatelný pocit.

Tento stroj provedl nespočet útoků na nepřátele. Aby ochránil Impérium, dosáhl nespočet zásluh. Inteligentní mecha řádu S, nejmocnější bojová jednotka na přední linii – mecha zasvěcené generálovi Ling Yuovi z Nočních jednotek.

Suzaku.

Momentálně byl zamčený v tajné cele na vrcholu muzea jako vězeň, co spáchal těžký zločin.

Brutus na chvilku ztichl, pak se obrátil na zaměstnance zodpovědného za bezpečnost a řekl: „Tahle úroveň se musí uzamknout, úroveň přístupu se musí nastavit na nejvyšší řád. Nechci, aby někdo viděl, že je tady Suzaku uvězněný!”

Mladý muž okamžitě přikývl. „Ano, kurátore!”

V této chvíli se najednou zdálo, že se v ohnivě rudých očích brnění najednou trochu zablýsklo. Brutus se otočil zpět, ale viděl, že byl pořád bez života a bez pohybu na místě, takže to všichni ignorovali jako momentální iluzi.
--------------------------------------------

~ Zvýšená bezpečnost a úroveň přístupu na nejvyšší řád? To úplně křičí, že se tam Lin Yuan nějak dostane a způsobí si pěkný malér! ~

<Předchozí>...<Následující>