ABO - kapitola 16

Kapitola 16 – Princovy podivné pocity

Dopolední vyučování brzy skončilo. Po dvou hodinách tréninku stoje v pozoru a po hodinovém intenzivním tréninku jako ze zlého snu se studenti z fakulty velitelství cítili vyčerpaně a hladově. Instruktorka Irene studenty rozpustila a ti okamžitě vyrazili ke kantýně.

Naštěstí byla školní kantýna velmi velká, takže fronty nebyly velké. Celá kantýna měla pět podlaží a na každém bylo spoustu míst, takže pokud jste magnetickou kartou projeli u dveří, dalo se k jídlu snadno dostat. Lin Yuan ještě nikdy neviděl tolik výborného jídla. Oči se mu rozzářily a on kroužil po prvním podlaží kantýny s talířem v ruce a nakládal si jídlo.

Když Lin Yuan viděl, že mu to z tácu skoro padá, konečně se otočil, aby si našel místo.

Karl k němu také přišel, podíval se na Lin Yuanovu horu jídla, pak zpět na svůj vlastní tác se dvěma prostými chody a polévkou. Nemohl si pomoct a usmál se. „To toho dokážeš tolik sníst?”

Lin Yuan se také podíval na tu svoji hromadu a rozpačitě se poškrábal ve vlasech. „Zvládnu to.”

Byl malý, ale apetit měl velký. Doma vždycky dokázal sníst sestřiny velké koláče, takže Lin Yuan byl celkem sebevědomý ohledně svého apetitu. Ale jak čelil Karlově pobavenému pohledu a když se podíval na rozdíl v jejich jídle, zastyděl se a nemohl si pomoct, aby nezčervenal.

Caesar procházel kolem a viděl, jak Lin Yuan a Karl seděli spolu a v klidu si povídali. Karl se usmíval a díval se na Lin Yuana. A Lin Yuan se červenal se skloněnou hlavou... tahle scéna ho z nějakého důvodu trochu dopálila.

Navíc naschvál prošel před Lin Yuanem, ale Lin Yuan si ho vlastně nevšiml!

Caesar se zamračil, našel si místo na sezení a zatímco jedl, sem tam se podíval k Lin Yuanově stolu, pozoroval ho. Po nějaké době cítil, že je na tom něco špatně – Proč důstojný princ seděl v koutku a zíral na svého spolubydlícího? Tohle... tohle muselo být kvůli tomu, že mu otec rozkázal, aby měl s Lin Yuanem dobrý vztah.

Ano, kvůli rozkazu svého otce se o Lin Yuana víc zajímal.

Caesar se chopil tohoto důvodu, rychle dojedl svůj oběd a rozhodně odešel z kantýny.

Karl také dojedl, ale Lin Yuan snědl jenom půl talíře.

Jídlo v kantýně bylo vážně dobré, takže Lin Yuan spokojeně jedl, pohroužený do vychutnávání výborného jídla. Nevšiml si, že se na něj Karl vlídně díval, jako kdyby sledoval malé zvířátko při jídle.

...Tenhle kluk jedl celkem roztomile.

Karl si nemohl pomoct, aby o tom nepřemýšlel.

Hlavu měl skloněnou, opatrně se soustředil na jídlo, strkal si jídlo do pusy jako malá veverka. Bylo celkem fascinující ho sledovat. To jídlo bylo očividně velmi běžné, a přesto jedl tak spokojeně, vážně byl tolerantní člověk.

Když Karl viděl, že Lin Yuan konečně dojedl, usmál se na něj a podal mu ubrousek. Lin Yuan si ho vzal, otřel si ústa a tiše škytl.

Ti dva dali své tácy na přepravní pás a odešli z kantýny, zamířili na koleje.

Když se dostali ke kolejím, Karl se najednou zastavil a vážně promluvil: „Lin Yuane.”

Lin Yuan se na něj zmateně podíval. „Ach?”

„Máš dva alfa spolubydlící?”

Lin Yuan přikývl. „Jo, Caesara a jednoho jménem Brian.”

Karl byl chvíli zticha a pak ztišil hlas: „Nevím, jestli bych to měl říct... ale totožnost tvých dvou spolubydlící není nijak jednoduchá, radši bys... ses s nimi neměl moc sbližovat, aby ses nedostal do maléru.”

Lin Yuana to polekalo, chvíli byl zticha a pak přikývl a řekl: „Já vím.”

Věděl, že byl jenom obyčejná Beta, že jeho rodina měla prosté zázemí a že jeho geny byly horší než u Alf. A navíc nikdy neměl v úmyslu podlézat urozeným Alfám.

Ale kvůli Karlově přímému varování se Lin Yuan cítil v nitru nepříjemně.

Všichni byli studenti, ale kvůli jejich rozdílné krvi tu byla tak trapná hierarchie.

Tahle diskriminace tu byla od chvíle, když před stovkami let založili Impérium, a mnoho lidí jí mělo hluboce zakořeněnou v podvědomí. Alfa geny byly lepší, narodili se s výhodami. Bylo mnoho obdivovatelů Alf a někteří z těch více extrémních Alfa šovinistů věřilo, že společnosti by měli naprosto vládnout Alfy.

Bety byly velmi průměrné, většina pracujících tříd společnosti se skládala z nich. Co se týkalo armády, většina hlavních sil byli hlavně Alfy. I když měla Beta výborný výkon, povýšení bylo velmi obtížné.

Omegy na tom byly ještě hůř. Kvůli jejich silné plodnosti byly naprosto zbaveny svých lidských práv, aby podpořily růst populace. Od raného věku byly pod vládní kontrolou a jejich takzvaný sňatek byl jenom kombinace genové zásoby. Mnoho Omeg provdali, aniž by předtím spatřili tvář svého partnera.

Ale jelikož je spároval systém, jejich geny měly vysoký stupeň kompatibility a jejich potomci byli nejlepší. Ale jejich sňatek neměl jako základ žádné city, tento druh nařízeného spojení kvůli reprodukci... naprosto ignoroval jejich lidskost a prostě je považoval za nástroj k vytváření potomků!

Lin Yuana toto vždycky pobouřilo, kdy se tahle situace bude moct změnit?

Naštěstí nebyl Omega, jinak kdyby ho nevysvětlitelně spárovali s cizí Alfou a čekali od něj, že s ním zplodí děti, po zbytek svého života by se cítil strašně...

Lin Yuan potřásl pěstí a vzhlédl do Karlových hlubokých očí.

Karl se usmál, natáhl ruku a jemně ji položil Lin Yuanovi na rameno. „Neboj se, pokud budeš mít jakékoli těžkosti, můžeš za mnou přijít, pokusím se ti pomoct. Měl bych být starší než ty, ne? Ber mě jako dobrého staršího bratra.”

Karl vážně působil dojmem bratra, jeho úsměv byl velmi vlídný a srdečný. Lin Yuan si nemohl pomoct a když měl před sebou tyto laskavé oči, usmál se. Přikývl a řekl: „Vím, co to je být diskrétní. Bude to v pohodě, Karle.”

Lin Yuan se vrátil na koleje a setkal se s Caesarem, co zrovna vycházel ze své ložnice. Evidentně se zrovna vykoupal. Měl na sobě bílý župan a byl dost otevřený, aby odhalil jeho nádherné svaly na hrudi. Jeho útlé, silné nohy vykukovaly zespodu. Tahle postava byla výhodou Alfy a jelikož Caesar měl na sobě jenom župan, jeho alfa feromony byly koncentrovanější.

Když Caesar viděl Lin Yuana, chopil se iniciativy, aby ho pozdravil: „Zrovna ses vrátil?”

„Jo.”

Když se Lin Yuan střetl s Caesarovým pohledem, rychle odvrátil zrak a otočil se ke své ložnici.

Caesar se podíval na jeho propocenou vojenskou uniformu, odmlčel se a pak řekl: „Ty... by ses měl taky vykoupat. Vyper si uniformu v automatické pračce, měla by uschnout včas.”

Lin Yuan na okamžik ztuhl a pak shlédl na svou uniformu, co se mu potem skoro přilepila k tělu. Když si povídal s Karlem, nevšiml si toho. Byl dobrý nápad vyprat si uniformu, než jejich krátká přestávka na oběd skončí.

Caesar mu to laskavě připomněl, a tak se Lin Yuan ohlédl a usmál se. „Děkuju, vyperu si ji.”

„...” Když Caesar spatřil jeho jasný úsměv, přeskočilo mu srdce. Když se probral ze svého tranzu, Lin Yuan už vešel do své ložnice a zavřel dveře.

Od té doby, co odjel z Cepheu a přišel na akademii, jeho tělo se zdálo být divné. Nejenom že jeho nos opakovaně špatně usoudil, že jsou Lin Yuan a Snow Omegy, teď dokonce i jeho tělesné alfa feromony podivně kolísaly.

Caesar se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pak se otočil zpět do své ložnice.

Měli se shromáždit ve dvě odpoledne. Teď bylo 13:30. Lin Yuan se rychle vykoupal, hodil svoje oblečení do pračky, zmáčkl tlačítko a sledoval, jak pračka začala se svým automatickým praním.

Tato plně automatická pračka v sobě měla funkci praní, sušení a žehlení. Když dal člověk prádlo dovnitř, když cyklus skončil, dalo se rovnou nosit. Zvláště obleky, uniformy a další materiály, co musely být škrobené, vyšly po praní a žehlení pěkně uhlazené a čisté.

Lin Yuan chvíli čekal, ale pračka se po pár otočeních najednou zastavila.

...Co se to dělo? Rozbila se?

Pračka u nich doma nebyla tak pokročilá, nevěděl, jak tohle supermoderní zařízení používat. Lin Yuan chvíli váhal a pak se rozhodl zaklepat na Snowovy dveře. Po dlouhém klepání bez odpovědi došel k závěru, že Snow evidentně nebyl uvnitř.

Lin Yuan to musel překousnout a zaklepat na Caesarovy dveře.

„Caesare, jsi uvnitř?”

„...” Lin Yuan se vlastně chopil iniciativy, aby mu zaklepal na dveře? Tohle bylo vážně neslýchané. Caesar byl v šoku, a přesto tak nějak nevysvětlitelně šťastný. Okamžitě slezl z postele a šel otevřít dveře. „Co se děje?”

Lin Yuan se poškrábal ve vlasech a rozpačitě řekl: „Můžeš mi pomoct s pračkou? Zdá se, že je rozbitá.”

Caesar následoval Lin Yuana do jeho koupelny, podíval se na stav jeho pračky a řekl: „Nemá energii.”

Protože mnoho planet nemohlo postavit elektrárny a i když je mělo, omezené množství zdrojů energie nedokázalo zaručit nepřetržitý provoz velkých mech, mnoho dnešních strojů fungovalo na interní zdroj energie. Tento druh pračky měl obyčejný zdroj energie, co ji dokázal pohánět celý rok, a pokročilý zdroj ji mohl napájet ještě déle. Po instalaci interního zdroje energie mohly všechny elektrické přístroje volně pracovat.

Zdroje energie se vyráběly chemickým zpracováním různého odpadu z domácností a použitých výrobků. Po použití se dal zrecyklovat a znovu použít, tohle nejenom šetřilo zdroje planety, ale také chránilo životní prostředí, takže to bylo jako dvě mouchy jednou ranou.

Pračka musela nevhodně vyčerpat veškerou energii.

Lin Yuan o tom popřemýšlel a řekl: „Proč si teď nekoupím nový zdroj energie?”

Caesar se podíval na hodinky a řekl: „Nemáme čas koupit nový, máme se shromáždit ve dvě, máš jenom deset minut. Dal sis tam všechny věci?”

Lin Yuan si frustrovaně povzdechl. „Jo.”

Vlastně měl v úmyslu se jenom vykoupat, neměl v plánu si vyprat uniformu, ale teď svou uniformu dal do pračky, co neměla žádnou energii. Brzy se měli shromáždit, nemohl si na sebe vzít mokré oblečení.

Lin Yuan vzhlédl k Caesarovi na pomoc, Caesar rychle navrhl: „Použij mojí pračku.”

Na tuhle větu jsem čekal!

Lin Yuan se okamžitě usmál a řekl: „Děkuju!”

„...Za nic.” Caesar otevřel pračku a vytáhl Lin Yuanovu uniformu. Najednou zevnitř vypadla malá bílá látka. Caesar se sehnul, aby ji zvedl, celý zmatený. Pořádně se na ni podíval. „...”

Ve skutečnosti to bylo čistě bílé... spodní prádlo?

Caesarovi najednou ztuhly prsty.

Lin Yuan spatřil spodní prádlo v jeho ruce a tvář mu okamžitě zrudla. „Tohle... tohle tam náhodou spadlo! Jen jsem nedával pozor, uch, evidentně jsem to dal stranou, jak se to tam mohlo dostat...”

Lin Yuan vzal spodky Caesarovi z ruky a růženec se mu rozšířil až k uším.

...Jak trapné!

Vážně to neměl v úmyslu, Lin Yuan měl ve zvyku si spodní prádlo přepírat v ruce, jen ho ve spěchu omylem hodil k uniformě.

Vlastně při praní smíchal svoje spodní prádlo a košili...

Jak o tom Lin Yuan přemýšlel, rozpačitě svěsil hlavu, dokonce i krk měl rudý.

Caesar se podíval na toho jasně rudého náctiletého, co byl jako vařený krab. A pak se podíval na to čistě bílé spodní prádlo, co měl pevně sevřené v rukách. Tvář se mu najednou rozpálila rozpaky. „Ehm... já, pomůžu ti dát prádlo do pračky... můžeš si pro něj přijít za 10 minut.”

Caesar dokončil svou větu a rychle odešel z Lin Yuanovy ložnice.

Bylo to příliš divné, když stál v zapařené koupelně vedle Lin Yuana, znovu pocítil omega feromony. A při pohledu na Lin Yuanův útlý, nádherný krk, měl náhlou touhu vykonat ceremonii Alfy a Omergy. Zakousnout se mu do zátylku, aby ho označil. Nejenom že se mu zrychlil tep, dokonce i tváře se mu rozpálily...

Jeho alfa feromony najednou zakolísaly a on se zakoktal...

Co to s jeho tělem bylo?
--------------------------------------------

~ A Caesar stále zapírá vlastní pocity... ~ 

~ Ale no tak, vždyť to jsou jenom slipy! ~ 

<Předchozí>...<Následující>