PK - kapitola 15

Kapitola 15

Shu Ning se vesele dohadoval s Jiou v kuchyni poté, co přinesl podnos s jídlem, kterého se Lan'xiu jen stěží dotkla. Nedostatek chuti k jídlu přikládal výběru chodu. Jak šel po schodech nahoru, zaslechl z Lan'xiuiných komnat zvuky utrpení.

Ning vběhl dovnitř, ložnici našel prázdnou, a tak vběhl do koupelny, kde našel Lan'xiu na podlaze. Poplašeně se k ní sehnul. „Lan'xiu, copak je? Nikdy nejsi nemocná.” Stáhl jí rozpuštěné vlasy dozadu a začal je spěšně zaplétat do copu.

Lan'xiu lapala po dechu nad lavorem, do kterého si zrovna vyprázdnila žaludek. Byla ledová, ale pramínky vlasů měla potem přilepené k tváři, vnitřnosti se jí svíraly v agónii a třásla se slabostí. „Jed,” podařilo se jí zašeptat. „Ningu, musíš to sdělit Hüi Weiovi.”

„Myslíš si, že za tebou přijde?”

„Ne za mnou. Musí jít... za Alute! Vypila dvě sklínky! Ta zlá—” Zatřásla jí další křeč a ona se bezmocně dávila nad mísou.

„Co? Co se stalo? Kdo otrávil koho?”

Vyčerpaná Lan'xiu se svezla na podlahu, svou horkou tvář si položila na vyleštěný kámen. „Druhá manželka Ci'an. Přinesla na sešlost otrávené víno. Alute toho vypila mnohem víc než já... přiveď doktora—”

„Tady si nemůžeš zavolat doktora!” vykřikl Ning.

„Já vím! Musíš ho dovést... za Alute! Řekni to Hüi Weiovi! Nebo Meiju! Bude vědět—” Lan'xiu začala znovu zvracet.

Ning si promnul ruce, nevěděl, co by měl dělat. Vždycky bylo jeho tajnou obavou, že Lan'xiu bude jednoho dne potřebovat doktora, což každopádně znamenalo jistou smrt. Pokud by ji nezabilo to, co ji trápilo, pak by odhalení jejího klamu jistě vedlo ke komplikacím. Až do teď požívala výtečného zdraví, ale teď—

Lan'xiu zvedla hlavu. „Ningu, proč zdržuješ! Jdi! Není času nazbyt! Alute nesmí—” Znovu bezvládně klesla k podlaze.

Ning vyprázdnil lavor, opláchl ho a položil ho znovu vedle ní. Pak její rozpálenou tvář otřel vlhkou látkou. „Lan, jdu, slyšíš mě? Jdu a co nejdřív se vrátím.”

Vypadalo to, že Lan omdlela, a jemu se nelíbilo nechávat ji tady takovou, ale bylo to nutné. Ning se také rozhodl, že bylo nutné, i když ho to bolelo, že ji musí zamknout v místnosti. Takhle nezáleželo na tom, kolik hluku bude vydávat ve svém utrpení, služebnictvo domu se k ní nedostane, aby jí pomohlo – nebo odhalilo její tajemství.

Seběhl ze schodů bez pomyšlení na vlastní důstojnost a rozrazil přední dveře a narazil přímo do široké siluety Hüi Weie a odrazil se od jeho pevného těla.

„Ningu, co se děje?” zeptal se Hüi poplašeně.

„Můj pane Qingu,” řekl Ning a složil mu ukvapenou úklonu. „Lan'xiu je špatně, ale já se neodvažuji poslat k ní doktora. Navíc říká, že Šestou manželku Alute otrávili. Okamžitě potřebuje doktora! Já se vrátím k Lan'xiu a vy pošlete doktora k Alute! Rychle! Pospěšte si!” Jen stěží si uvědomil, že on, pouhý eunuch, co sloužil nejnuznější z konkubín, zrovna vyštěkl rozkaz na jejich vládce a pána, Ning nečekal, co Hüi udělá. Odběhl zpět do domu a vyletěl po schodech do patra, aby se vrátil k Lan'xiu.

Když odemknul dveře, slyšel zvuky jejího utrpení. Zase se jí udělalo zle a kvůli těm stenům, co se jí draly z hrdla, se soucitně choulil. Přišel k ní a zvedl ji z podlahy, kde se stále zbytečně dávila nad lavorem. Na zátylek jí položil studenou mokrou látku, začal jí zpívat ukolébavku, co měla jako malá dívka ráda. Zdálo se, že ji to uklidnilo, neboť se po chvilce ztišila, jako neživé závaží v jeho náručí.

„Prosím, neumírej, Lan'xiu, prosím, neumírej. Došli jsme tak daleko; ještě není tvůj čas. Tvoje duše je tady. Generál za tebou přišel. Prosím, neumírej.”

Ning si ani nevšiml kroků za svými zády, ale trhl sebou, když neznámý mužský hlas řekl: „Co s ní je?”

S trhnutím se otočil a spatřil pana Jianga, jak na ně se starostí shlíží. „To n-nic není. O-ona určitě snědla něco, co jí nesedlo,” vykoktal.

„Lidé obvykle neumírají z náznaku špatného trávení,” řekl Jiang přísně.

„Otrávili ji,” řekl Ning otevřeně a začaly mu téct slzy.

Jiang odstrčil Ninga stranou a vzal si od něj Lan'xiuino bezvládné tělo. „Princezno Lan'xiu, slyšíte mě?”

Ning viděl, jak se Lan'xiuiny oči zachvěly, a ona téměř neznatelně přikývla.

„Znám vaše tajemství, Lan'xiu. Nemusíte se ode mě ničeho obávat,” řekl Jiang něžně.

Lan'xiu celým tělem projel záchvěv, než znovu ochabla, a ochraptěle zašeptala: „Můj pán—”

„Hüi se mi svěřil,” řekl Jiang. „Hlavní teď je, aby se vám udělalo dobře. Nejsem žádný doktor, ale mám pár polních zkušeností. Ning řekl, že vás otrávili. Jak a kdy?”

„A kdo?” zamumlal Ning.

„Ci'an... přinesla... víno... bylo hořké...” snažila se Lan'xiu říct. „Já měla jen... stěží lok. Alute... vypila mnohem víc...”

„Hüi Wei šel Alute pro doktora. Teď se o ní nebojte.” Jiang se otočil na Ninga. „Běž do kuchyně. Řekni domácí, ať namíchá trochu hořčičné vody. Také budu potřebovat bílky syrových vajec. A spěchej!”

„Ano, pane!” Ning sletěl ze schodů a poháněl Jiu, aby splnila jeho požadavky.

„Co se děje s paní, Ningu. Tratí dítě?” plakala Jia.

„Jaké dítě?” zeptal se Ning, příliš rozrušený na to, aby si uvědomil, co říká.

„Ví se, že princezna čeká dítě, ale je to tak drobná dívka. Slyšela jsem, že ta ďáblice Ci'an jí dala vypít nebezpečný likér, a teď potratila!” vzlykala Jia a přehodila si šálu přes hlavu. Houpala se dopředu a dozadu a lkala.

Později Ning přemýšlel, jak všichni přijali takovou neopodstatněnou zkazku za obecnou znalost, ale teď se toho chopil s vědomím, že nemohl vysvětlil otravu, kterou nechápal. A že zpráva o potratu nepřinese Lan'xiu jenom spoustu soucitu, ale také ještě lépe poslouží jako obrana jejího tajemství. „Doufejme, že doktor dorazí včas,” řekl. Pak vyběhl zpět nahoru s elixírem. „Zavolej kapitána Wena.”

Jiang zvedl Lan'xiu a opřel si ji o rameno a bez milosti ji to dávidlo vpravil do hrdla.

Okamžitě se jí znovu udělalo zle, tentokrát vydávila krev. Když její dávení ustalo, Jiang jí podal bílky ze syrových vajec. Ning se šklebil, když ji sledoval, jak polyká ten slizký hnus, ale vypadalo to, že to pomohlo.

„Jen se modlím, že jsem udělal dobře,” zamumlal Jiang. „Nechť ji nebesa a bohové nechají žít.”

„Musí žít,” řekl Ning intenzivně.

Jiang se po něm chytře podíval. „Inspiruje v druhých hlubokou lásku. Chci, aby žila, ne jenom pro její a tvoje dobro. Bojím se o Hüi Weie, kdyby zemřela.”

Ning se o generála tak nebál, ale teď nebyl čas vyjádřit vlastní názor. „Myslíte si, že jste to stihl včas?”

„Nevím,” řekl Jiang podrážděně. „Jak dlouho jí bylo špatně? Jaký jed jí podali a kolik ho pozřela? Alespoň doufám, že jsem jí nijak neuškodil.”

Ning se usadil na podlaze, záda opřená o měděnou vanu a čekal s Jiangem. Oba dva měli zrak upřený na tu bílou, bezvědomou tvář a poslouchali, jak se Lan'xiuin namáhavý dech ztišil. Stíny se začaly prohlubovat a Ning přemýšlel, že rozsvítí svítilnu, když se dveře otevřely. Vyskočil na nohy, připravený odehnat jakéhokoli služebníka, kdyby se dostal dovnitř. Ale zastavil se, když spatřil, že to byl Hüi Wei.

„Je v pořádku?”

„Teď odpočívá. Podal jsem jí dávidlo a zklidňující prostředek,” řekl Jiang. „Jaké jsou zprávy o Alute?”

„Je mrtvá.”

Ning se ozval. „Lan'xiu řekla něco o tom, že Druhá manželka Ci'an to víno také pila.”

Hüi Wei se tvářil pochmurně. „Ci'an se smála, když jsem jí řekl, že Alute zemřela, ale nezodpověděla žádnou mou otázku. Dala mi láhev vína, ale jsem si jistý, že ji vyměnila za nevinný likér. Dala ji tak ochotně. Všechny pily ze stejné lahve a Ci'an měla ještě víc...”

„Měli bychom princeznu přenést do postele,” řekl Jiang prakticky.

„Dovolte mi ji nejdřív vykoupat,” řekl Ning.

Ti tři v tichosti sundali Lan'xiu oděv. Navzdory svým obavám si Ning všiml, jak zaražený se Jiang zdál krásou Lan'xiuiny podoby: každá linie tak elegantně vykreslená, každá plocha svalů, delikátnost jeho struktury kostí... Ning byl zvyklý přemýšlet o Lan'xiu konkrétním způsobem. Když ji viděl očima jiných mužů, otřáslo jím znovunabité vědomí Lanovy mužské podoby. Ning Lanovi z těla houbou setřel pot a ze rtů krev a doufal, že si generál uvědomil, jaký byl šťastný muž.

Ning kolem Lan'xiu ovinul róbu na spaní a sám Hüi zvedl bezvědomého mladého muže, aby jej odnesl do postele.

Zdálo se, že Lan'xiu teď spal mnohem pokojněji, jeho tvář byla proti polštářům bledá. Když ho přikryli přikrývkou, jeho malé tělo pod ní jen stěží vykreslilo zvýšeninu. Ning na truhlu u postele postavil lucernu a posadil se.

„Dohlídnu na ni,” řekl Hüi. „Jdi se najíst, Ningu. Bude tě třeba, abys jí po boku zůstal čilý celou noc.”

Ning zdráhavě přešel ke dveřím a pak ho něco napadlo. Otočil se zpět. „Můj pane!”

„Ano.”

„Ženy pod schody věří, že Lan'xiu přišla o dítě.”

Hüi a Jiang na sebe zírali. Jiang přikývl.

Hüi řekl: „Můžeš jim říct, že to je pravda.”

„Děkuji, můj pane.” Ning se odporoučel, byl velmi spokojený. Nebylo třeba to ani jednomu hláskovat; oba byli dost chytří, aby tu příležitost poznali, chopili se jí a využili ji k užitku všech zainteresovaných.

Příhodně nakrčil tvář žalem a sestoupil, aby Jie potvrdil špatné zprávy. Věděl, že do úsvitu bude každá duše v paláci vědět, že Lan'xiu byla těhotná s Hüiovým dítětem a že o něj přišla. Odhodlal se, že jemně naznačí, že na počátku té tragédie stála Ci'an. Každá lež byla přece jenom lepší, když se v ní pro chuť nacházelo zrnko pravdy.




Hüi Wei sténal, jak sledoval Lan'xiuinin spánek. „Ubohá Alute.” Přirozeně ho rozrušil její tragický skon, ale věděl, že v porovnání s tím, co by cítil, kdyby se obětí stala Lan'xiu, to nic nebylo.

„Myslíš si, že to vážně udělala Ci'an?” zeptal se Jiang.

„Ano. Nevím jak, ale nějak se jí to podařilo. Vždycky Alute nenáviděla, protože byla pěkná a mírná,” řekl Hüi.

„A dala ti syna,” řekly Jiang chytře.

„Myslel jsem si, že Ci'an byla odhodlaná zaujmout Meijuino místo. Nikdy jsem ji nepodezíral, že by obrátila zrak ke konkubínám pod sebou,” řekl Hüi Wei a pevně svíral Lan'xiu za ruku. „Měl jsem to předvídat—”

„Člověk nemůže předvídat všechno. A ty už musíš dohlížet na dost věcí i bez války, co by ti zuřila v domácnosti. Zdá se, že Ci'an změnila strategii,” řekl Jiang. „Čímž se naskýtá otázka—”

„Jak pila ze stejné lahve a neutrpěla žádné bolesti,” vložil se do toho Hüi.

„Mám podezření, že Ci'an možná požívá arzén,” řekl Jiang. „Řekni mi, má lesklé vlasy a jasné oči?”

„Jako panter v lese,” řekl Hüi. „Je bohužel velmi krásná. Ale zařídil jsem, aby do její domácnosti nedodávali arzén na vaření.”

„Musela podplatit sluhu, aby jí ho donesl,” navrhl Jiang.

„Ty sám jsi trval na tom, abychom každý týden měnili její sluhy. Vojáky rutinně převelí, než má šanci je okouzlit. Kromě toho,” řekl Hüi suše, „Ci'an nemá dar snadno se přátelit. Kdo by jí chtěl sloužit?”

„Pak to musí být úplatek. Odněkud ten arzén dostává.”

„A ty zjistíš odkud,” řekl Hüi. „Nesmíme dopustit, aby to pokračovalo.” Vrátil se pohledem zpět ke spící Lan'xiu, sevřel jí ruku, jako kdyby ji jeho dotyk mohl udržet mimo hrob.

Jiang vstal a dotkl se Lan'xiuina čela. „Zdá se, že se jí daří lépe. Myslím, že jsme to stihli.”

„Ty jsi to stihl, můj příteli. Vždycky ti budu vděčný.” Hüi Wei zdráhavě vstal. „Musím zařídit pár věcí a promluvit si s Meiju. Je velmi rozrušená. A ostatní manželky musíme udržet v bezpečí.”

„Možná je na čase, abychom Ci'an z domácnosti odstranili,” řekl Jiang.

„Možná,” řekl Hüi duchem nepřítomný. „Vrátím se k Lan'xiu, jak jen budu moct. Pokud se vzbudí, řekni jí. Když se Ning vrátí, myslíš, že je bezpečné nechat ji jen v jeho péči? Musím něco zařídit pro Alute a mého syna.”

„Pokud zajistíš, že Ci'aniny dveře budou zamčené a vojáci pozorní, aby jí zabránili v útěku, usoudil bych, že to bude bezpečné,” řekl Jiang, jak si skousl ret. „Zdá se, že Ning je ochotný vrhnout se mezi Lan'xiu a cokoli, co by ji ohrozilo.”

Hüi přikývl, zíral na Lan'xiuinu tvář. Bylo směšné, jak při jejich prvním setkání viděl jenom nádhernou ženu. Teď když znal Lanovo tajemství, podivoval se, že nikdo jiný jeho převlek neprohlédl. Přes všechnu tu vytesanou delikátnost jeho tváře viděl nádherného mladého muže, co miloval. Byl pro něj šok si uvědomit, že tak naprosto přijal Lanovy preference v oblékání a chování, že už o nich ani nepřemýšlel. Když pomyslel na to pevné, dokonalé tělo, co se pod tím měkkým hedvábím a výšivkami skrývalo jako netušený drahokam – otřásl se bolestí, když si pomyslel, že už by se k Lanovi nikdy nenatáhl, že by už nikdy nehledal pod tím ženským rouchem skutečný poklad Lanovy hedvábně hladké kůže a tvrdého penisu—

Hüi si protřel rukou oči, aby si vyčistil vizi. „Tragédie.”

Jiang odpověděl: „Vskutku tragický den, a přesto máme důvod k radosti, že Lan'xiu nepodlehla Ci'anině intrice.”

„Musíme odhalit, jak si Ci'an zařídila, že jí sem propašovali jed,” zopakoval Hüi, pořád zdržoval, jako kdyby se nedokázal přimět od Lan odejít.

„Proč prostě neodhalit, jak pružné je její tělo vůči oceli tvého meče? Měl jsi ji usmrtit léta před tímhle,” řekl Jiang přísně.

Hüie to překvapilo; nevěděl, jak zahořklý Jiang byl vůči druhé manželce. „Musím to vědět. Nedokážu to vysvětlit... musím to vědět... Dohlédni na ni.”

S tím konečně vyběhl z místnosti.




Jiangovi zakručelo v žaludku. Zahlížel na něj. Byl to nevhodný okamžik komedie v tragédii, jak se to v životě často stávalo, ale aby měl hlad poté, co byl svědkem, jak Lan'xiu vyzvrátila obsah svého žaludku, bylo dle jeho názoru od jeho těla neuvěřitelně neukázněné. Povzdechl si, nevěděl, jak dlouho se bude Ning zdržovat v přízemí. Pak se oddal několika nelaskavým myšlenkám o eunuších. Čehož litoval hned, jak se dveře otevřely a Ning přišel dovnitř s podnosem.

„Jak jí je?” zeptal se Ning ustaraně, díval se na Lan'xiuinu tvář.

„Spí,” odpověděl Jiang. „To je pro mě? Protože bych rozhodně nepohrdl soustem jídla.”

„Ano, já jsem večeřel v přízemí.” Ning nohou přitáhl malý stolek Jiangovi na dosah a položil na něj podnos. „Omluvte mě. Napadl mě další úkol, který se musí vyplnit.”

Zašel k truhlici u stěně a vytáhl z ní bílé prostěradlo. Zmizel v koupelně a vrátil se s prostěradlem rudým od krve.

Jiang o tom přemýšlel, dokud si nevzpomněl, že Lan'xiu zvracela krev. „Co děláš?”

„Všechno služebnictvo dole věří, že Lan'xiu potratila. Já jen poskytuji důkaz, co promluví za ni. Neřeknu ani slovo, když se toho budu zbavovat.”

Jiang přikývl a pokračoval v jídle, zatímco Ning odešel z místnosti s krvavým prostěradlem. Jiang dojedl večeři a odložil podnos na podlahu před dveře, než se Ning vrátil.

Ning klesl na židli, kde seděl Hüi, a vzal Lan'xiu za ruku. Jiang si myslel, že měl v úmyslu ji držet za ruku, ale Ning místo toho nahmátl její tep. Přikývl, jako kdyby ho to uspokojilo, a něžně jí položil ruku zpět.

„Zvládne to,” řekl Ning s úlevou v hlase.

Jiang si poprvé uvědomil, jak vyčerpaně a ustaraně eunuch vypadal, a přál si, aby pro něj a také pro Lan'xiu mohl něco udělat. Všiml si, že si chlapec v posteli olízl rty, a přišel k němu. Zvedl ho a opřel si ho o rameno. Ning vytušil jeho úmysl a hned byl u něho, opatrně vpravil mezi ty vyprahlé rty trochu vody.

„Nevypadá moc dobře,” řekl Jiang tiše.

„Je odolná. Léčí se rychle. Lan'xiu vás překvapí. Zítra vstane z postele a bude se dožadovat, aby stála na vlastních nohách,” řekl Ning vzdorovitě.

Jiang skryl úsměv. „Pokud jí zítra bude dost dobře, aby vstala z postele, dám ti pět set taelů stříbra.”

Ningovi zazářily oči. „Doufám, že je máte u sebe, protože zítra vás budu nahánět, abyste mi zaplatil, co mi dlužíte.”

„Jak si můžeš být tak jistý?” Jiang položil Lan'xiu na polštář, všiml si, že se ta malá vráska mezi jejím obočím vyhladila. „Už někdy byla zraněná?”

Ning mu věnoval postranní pohled, evidentně se rozhodoval, jestli mu může věřit. „Jednou jako dítě spadla z koně a zlomila si nohu.”

„Nohu? Myslel jsem si, že jsem jí na zádech viděl jizvu.”

Ning s tajnůstkářskou tváří řekl: „To byla další chvíle, kdy jí její síla zachránila život—a také můj.”

„Co se stalo? Kdo provedl tuto zlovolnost?” Jiang si vybavil, co se dozvěděl o Wu Minově dvoře. „Pokoušel se ten vrah, co zabil její matku, zavraždit i Lan'xiu?”

„Byl to její bratr. Pokusil se ji znásilnit. Tehdy zjistil, že ona je—není všechno, co se zdá. Bodl ji a skoro ji zabil, ale Lan'xiu se podařilo nás dostat oba pryč. Ale nedokázala včas zachránit svou matku.”

Jiang kvůli hrůze té historky zalapal po dechu. Ne že by něco takového bylo neslýchané, ale Lan'xiu se zdála tak nádherná a něžná. Byla škoda, že se jí muselo přihodit něco tak ohavného. Ale bohové někdy naplánovali obtížnou cestu i těm, co si ze všech nejvíc zasloužili laskavost. „Jsem rád, že jste oba přežili.”

„Jenom abychom se dostali do téhle bryndy,” řekl Ning s povzdechem. „Lan'xiu běhávala a jezdila v horách kolem svého domu. Nejdřív ji její bratr uvěznil a teď ji drží ve zlaté klícce, bez výhledu na hory nebo jezera, co miluje.”

Jiang zaváhal. „Hüi Wei si myslí, že ho miluje.”

„Miluje, doopravdy. Nikdy jsem ji takhle ještě neviděl,” řekl Ning. „A pro lásku k němu tu zůstane, tím jsem si jistý. Bude čekat, až se její lucerna rozsvítí a vezme si těch pár drobtů, co jí nabídne.”

„Omlouvám se,” zopakoval Jiang, ale měl hodně o čem přemýšlet.

Když se Hüi Wei nevrátil, Jiang se začal bát, co ho mohlo zdržet. Nemohlo to být nic závažného, ale možná že si jeho pozornost nárokovala další kalamita. Když obloha zesvětlala, Jiang považoval za bezpečné nechat Lan'xiu v péči věrného Ninga a odešel. K jeho úlevě se barva Lan'xiuiny tváře zlepšila a zdálo se, že upadla do přirozeného spánku.




Ning byl vděčný, když viděl Jianga odejít. Když se ti dva muži tlačili tam, kde vždycky byl jenom on a Lan'xiu, pro něj bylo znepokojující. Nemohl popřít, že byli nápomocní, a dokonce se cítil bezpečněji, když ji strážil, ale teď se mohl uvolnit. To tajemství, co pro Lan'xiu střežil tak dlouho, se mu stalo svátostí, a nebyl si jistý, jestli se mu líbilo, že ti dva muži do něj teď byli zasvěcení. Nedalo se říct, jestli nebo kdy udělají chybu. A on neměl tu moc jim svázat jazyk.

Poté, co Jiang odešel, Ning zamknul dveře od ložnice a ujistil se, že i dveře na chodbu z jeho sousedícího pokojíku byly zamčené.

Lan'xiu vypadala dokonale nádherně a uvolněně, spala na posteli s vlasy v jednom tlustém copu. Převrátila se na bok, tvář položenou na ruce a s ústy mírně otevřenými.

Ning zívl. V této chvíli byl vzhůru více než dvacet čtyři hodin a sám se cítil vyčerpaný. Cítil se v bezpečí při pomyšlení, že se dovnitř nikdo nedostane, a tak se uvelebil na místě u okna a usnul.
---------------------------------------------------------

~ Jestli jste si oddechli, že to všechno dobře dopadlo, zoufejte, protože tragédie ještě neskončila. ~

<Předchozí>...<Následující>